| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Pět omylů reformátorů školy

 Celkem 41 názorů.
 Martina, Honzik 3 roky 
  • 

Abstrakce 

(21.11.2002 21:39:36)
Mozna bych privitala vice konkretnejsi vyjadreni v jednotlivostech, celek je dobry - velmi souhlasim, ale nejak nedokazu udrzet nit pozornosti po cely clanek.
Mozna jsem takova sama, ale je to skoda , rada bych si to precetla s porozumenim, jsem totiz ucitelka.
Proboha, doufam, ze jsem se neznemoznila :-)
 Ivana 
  • 

Re: Abstrakce 

(22.11.2002 14:26:00)
Mám podobný pocit. Článkem jsem se díky pedagogickému vzdělání prokousala, ale mám dojem, že "obyčejný" rodič, kterého by určitě také zajímalo, jak by měl učitel postupovat při vzdělávání jeho dítěte, se musí v záplavě pojmů a cizích slov ztrácet. Chtělo by to pár konkrétních příkladů.
 lacerta 
  • 

Re: Re: Abstrakce 

(10.1.2003 12:37:17)
Ano ano:-) i já se jako učitelka článkem prokousala, ale lituji rodiče, zvláště nemají-li slovník cizích slov hned vedle počítače, případně přímo na počítači:-) Jitka
 miro 
  • 

Re: Re: Re: Abstrakce a cizí slova 

(15.2.2005 12:45:29)
Ano, udělat článek více srozumitelný by bylo lépe, na příklad nahradit cizí slova. Už to slovo ´longitudinální´ studie - to by snad bylo ´dlouhodobá´, ne?
Abych si také cizoslovně zabásnil, hle:
Bylo by operativní, aby se maximálně zminimalizoval verbalismus neautochthonních elementů komunikace s respondenty titulu,
to jsem chtěl říci : bylo by na místě, aby se co nejvíce zmenšilo používání slov nečeských prvků dorozumívání se čtenáři článku.
Bylo to hezké ?
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Abstrakce a cizí slova 

(15.2.2005 12:51:40)
Miro, článek jsem nečetla, ale jsetli to nebude souviset s tím, že longitudinální studie je obvykle poměrně dlouhodobá, ale aby byla longitudinální, musí splňovat trochu víc kritérií než tu dlouhodobost :-))
...a když jsem se teď na něj koukla, tak snad popisek pod článkem mluví za vše. Je převzatý z odborného psychologického časopisu, co je na tom divného?
 Sosan 
  • 

O předstírání 

(27.11.2002 19:03:40)
Soudil bych, že hlavní příčinou problémů jsou příliš vysoké nároky na žáky na základní škole, kdy podstatné znalosti jsou málo procvičeny a následně zapomenuty v přívalu poměrně nedůležitých informací typu, který autor napsal jaká díla, v kterém roce byla jaká bitva a pod. Přitom téměř žádnou z knih probíraných ve školní literatuře nikdo v životě neotevře a letopočty středověkých bitev jsou taktéž pro život k ničemu. Historie je tady pro poučení, ale výuka se soustřeďuje pouze na faktografii a ne význam historických událostí v moderních dějinách. A tak je výuka základních znalostí (pravopis, počty) téměř výhradně na bedrech domácího doučování rodičů, ale ne všichni na to mají čas. A jen se podívejte po internetu, kolik lidí je z našeho školství pologramotných, neovládajících ani gramatiku vlastního jazyka. Kolika lidem (zejména ženám) jsou zcela utajeny základní fyzikální principy světa kolem nás, přestože ve škole úspěšně odpředstírali znalosti mnohem náročnějších jevů? Zdá se mi, že problém předstírání znalostí není jen problémem žáků, ale i učitelů, kteří potřebují odpředstírat, co své žáky naučili. Naopak, znalosti psycholigie, asertivity, jednání s lidmi v pracovním kolektivu i v rodině - to jsou informace pro život velmi důležité (bude je v životě potřebovat 100% všech žáků), ale nevyučují se na základní škole vůbec. Nebo alespoň základy obchodní psychologie, vždyť děti jako první skočí na každou reklamu a tahají z rodičů peníze na pitomosti. Někde jsem četl, že školy připravují děti pro život v továrnách, něco na tom asi je.
 Mikulášova babička 


Re: O předstírání 

(27.11.2002 20:33:50)
Prosimte, jak jsi na to prisel, ze zejmena zeny nerozumi fyzice? Napis nam sem neco o indukci v civce, event. pruchodu paprsku cockou obojiho typu a jestli jsi bourak, tak vezmi neco z obecny teorie relativity, event. kvantovy mechaniky, jo? A na zaver: kdy byla bitva u Lipan?? A zeny uz vedi.............
 Sosan 
  • 

Re: Re: O předstírání 

(27.11.2002 22:43:44)
Popravdě, bitvu u Lipan nevim (něco kolem 1420?), ale mimo hodin dějepisu jsem to nikdy k ničemu nepotřeboval (a škole jsem již naštěstí odrostl). Co se fyziky a ženského pohlaví týče, stačí se rozhlédnout kolem sebe :-) Ostatně, čtou-li tuto diskusi převážně ženy, tak ať se přihlásí, které z nich mají o (středoškolské) fyzice páru. Tím nemyslím pamatování si vzorečků, ale chápání podstaty věci, například: Napouštím-li na zahradě sud hadicí a pak jen vypnu čerpadlo a hadici ponechám ponořenou v sudu, co se stane?
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Re: Re: O předstírání - pro Sosana 

(27.11.2002 22:58:47)
No voda vyteče asi ne? (jinak jsem ing. chem. v.v. ač žena :-)
 Mikulášova babička 


Re: Re: Re: O předstírání 

(28.11.2002 10:35:18)
Pujde to zpatky, ne?:) Hadala bych, ze to souvisi se spojenejma nadobama. A startovat zasadne se spojkou, proc?:)))))))))))))) Hele, ale ja stejne mam pocit, ze to je v zasade totez. Fyzika se vyucuje stejne idiotsky jako dejepis. Jaksi se vzdelavanym pracne utajuje, podstata proc se to uceji. Stejny pitominy vytrvale zijou v didaktice matiky, chemie, biologie a o zemepisu radsi ani nemluvim. Pak tu mame vetny rozbor, to, ze se deti ve skole uceji noty a pritom si nezazpivaji ani hori......... a tak furt pryc.
 lacerta 
  • 

Re: Re: Re: O předstírání 

(10.1.2003 16:13:15)
Hm nepovažuji se sice za experta na fyziku ale myslím si, že fyzice docela rozumím - přinejmenším té středoškolské (navíc 6 let jsem prováděla na petřínské hvězdárně takže mne neminul ani základ teorie relativity a nějaké základy o hadronech, leptonech a podobných "malých potvorách") Dodnes si pamatuju jako křivdu, když jsem v matematice spočetla slovní úlohu o pohybu za pomocí fyzikálních vzorečků (všechny tam byly zapsané) a dostala jsem za 5, přestože výsledek byl dobře, ale mělo se to počítat jako soustava rovnic o dvou neznámých... Nadruhhou stranu považuji jako svůj největší fyzikální neúspěch vysvětlit středoškolské "profesorce" biologie, že Země obíhá kolem Slunce po elipse a Slunce je v ohnisku nikoli ve středu té elipsy. A že je tedy nesmysl, když trvá na tom, že během jednoho roku je Země 2x v přísluní a 2x v odsluní. Učila to i další 4 roky po mém odchodu ze stření školy... Ale dost mých známých fyzice rozumí výborně a tak se mi zdá trochu nefér házet nás tak nějak do jednoho pytle.
 Mirka, 1 dítě 


Re: O předstírání 

(28.11.2002 16:09:42)
Sosane,

z tvého vyjadřování soudím, že ty sám jsi ovšem studiem asertivity a podobně opovrhl jako málo náročným...nebo ne? A pokud jsi studoval - můžeš debatovat (verbálně či nonverbálně) s kýmkoliv, když neznáš ani polovinu slov, která on používá? Pokud jsi něco studoval, určitě jsi tomu chtěl rozumnět. A jsi vážně přesvědčený, že sežvýkání několika mometnálně populárních příruček s psychologickou tématikou bude vhodný základ do života pro tvoje dítě? Kdo rozhodne, jaké znalosti bude tvoje dítě potřebovat v životě a v jakém věku? Ve vyspělé společnosti se předpokládá, že člověk několikrát za život změní obor, ve kterém pracuje...podle čeho si bude vybírat, jsa vybaven geniální schopností komunikovat, ale jaksi bez znalosti alespoň několika témat, o nichž komunikovat lze? Sama bych to napsala asi tak: cílem školy je dát dětem základy všech oborů - tedy i těch, kterými se nebudou živit hned po ukončení docházky, a tím jim umožnit širší zapojení v životě. Problém je v tom, že se tohoto cíle dosahuje blbými prostředky...mimochodem - k nám nastupují s dvojkami a maximálně trojkami děti, které se neumí ani správně podepsat...byly přetěžovány, nebo naopak byly nároky na ně kladené tak malé, že školu vychodily coby pologramotné? (O bitvě u Lipan se vůbec nebavím - to je zřejmě otázka nad síly průměrného jedince...i když u všech kulturních národů patří znalost vlastních dějin k základům vzdělání...)
 Šárka, syn 11 let 
  • 

Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(4.12.2002 9:40:55)
Nedá mi to, a musím se vypovídat ze včerejších synových sdělení: Chodí do páté třídy a včera měl povídavou náladu a začal vyprávět o škole. Mezi jiným mi sdělil, že mu matikářka řekla, že z geometrie je na čtyřku. Udivilo mne to (jeho dosavadní známky byly na opačné straně klasifikační stupnice a právě geometrie jej baví nejvíc), ale ukázalo se, že k tomuto výroku přimělo učitelku to, že syn při počítání obvodů a obsahů píše rovnou výsledek, protože k sečtení tří nebo čtyř čísel či vynásobení dvou čísel považuje za zbytečné psát obecný vzoreček, dosazení a pak teprve výsledek.
Když už byl u matematiky, přinesl mi ukázat klasifikaci tzv. počtářských chvilek: To jsou takové půlstrany vždy asi 6 - 10 příkladů. Jsou-li všechny příklady správně vypočteny, vybarví se na "výsledkové" stránce levý obdélníček u čísla cvičení, není-li vše správně, vybarví se pravý obdélníček. Chvíli mi trvalo, než jsem si ujasnila, že obdélníček "špatně" je pro všechny případy od jeden výsledek špatně až po všechny výsledky špatně (takže dítě dostane pětku za jednu chybu stejně jako za deset chyb). Učitelka při včerejší matematice udělala skóre zelených (správně) a červených (špatně) obdélníčků z 22 cvičení za skoro tři měsíce a synovi napsala známku 3 (13 serií příkladů měl bez chyby, v devíti seriích měl jednu chybu, takže z celkových řekněme cca 160 příkladů měl špatně 9). Ubezpečila jsem syna, že já si tedy nemyslím, že toto by byl výkon na trojku, ale ať na to kašle a dál se snaží počítat co nejlépe. Jenže jeho samozřejmě mrzí, že najednou má podle učitelky prospěch z matematicky mezi trojkou a čtyřkou, když vlastně (krom pár pitomých chyb z nepozornosti) vše umí velmi dobře a rozhodně se řadí k těm nejlepším ve třídě. Nejde mi o známku na vysvědčení (i když v tomto případě to snad ani podle klasifikačního řádu není na stupeň 3 až 4),ale o to, jak taková učitelka "motivuje" děti, že jim znechutí i to, co je opravdu baví.
 Irča 
  • 

Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(5.12.2002 0:46:40)
Něco podobného jsem řešila i já. Náš Honza chodí také do páté třídy a puberta je už znát,ale nemyslím si, že by mi lhal. Stalo se párkrát,že pani učitelka mu opravila chyby,které tam nebyly. Já vše kontroluji,tak jsem je zjistila.Druhý den se na to Honza zeptal a ona řekla,že se přehlédla.Když to bylo víckrát řekla,že si to opravil sám. Dokázat se to nedá,ale zbytečně ma horší známky. Takže mám práci a všechny chyby doma probíráme ještě jednou. Horší je to s tím co se nechává ve škole.
 Šárka, syn 11 let 
  • 

Re: Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(6.12.2002 16:27:26)
Milá Mirko, Leono, Irčo a Evinko,
díky za Vaše komentáře.
Mirko, asi sis spojila dva příspěvky, ode mne a od Irči (Irča psala o obviňování svého syna z podvodů při opravách).
Já jsem „čtverečkové“ prověrky viděla na vlastní oči, takže vím, že ten poměr správně: špatně je přesně takový, jak jsem psala. Kupodivu tahle „souborná“ trojka (za práci za mnoho týdnů) synovi nevadila tolik, jako ta zmínka o tom, že je na čtyřku z geometrie. Mirko, já samozřejmě vím, že je třeba naznačit postup při počítání. Ale když uvážíš, že trojúhelník mají zkonstruovat, k tomu si dělají náčrtek, k náčrtku píší délky stran, pak ještě pod to pokaždé mají napsat O = a + b + c, na řádku pod to O = 5 + 4 + 3 a na řádku pod to teprve O =12 cm, tak průměrně chytré dítě už po 15 takových trojúhelníkách musí nutně mít pocit, že to opisování vzorečku a dosazení je zbytečné, když výsledek ví už u náčrtku (nebo ještě dřív). Systematická práce je dobrá, ale někdy ve školách rozpatlaná do takových podrobností, že to ty chytřejší musí přivádět k šílenství.
Ještě takový drobný postřeh: Z geometrie ještě neprobraly děti letos nic nového, co by se nebyly naučily už ve čtvrté třídě (je pravda, že loni mely dost ambiciozní učitelku, která se je snažila naučit, co nevíce to šlo). Ze zbytku matematiky sice probraly a probírají jako novou věc dělení dvojciferným číslem (berou to asi poslední tři týdny, předtím stále opakovaly loňskou látku a ještě ne všechnu, zlomky zcela opominuly). Ve čtvrté třídě končil syn s jedničkou z matematiky. Doma se neučí, doba strávená ve škole mu stačí k zapamatování probírané látky natož k nezapomenutí látky staré opakované (sleduju, jak dělá úkoly, nemá problémy, občas zopakujeme a rozšíříme to, co se ani ve škole neopakuje, občas mu dám nějakou úlohy z testů na osmiletá gymnazia, takže jsem v obraze). A teď tedy trojka až čtyřka z matematiky???? Že by v tom bylo trochu snahy podlomit těm lepším (ale ne zase superpremiantům) sebevědomí před eventuální zkouškou na osmileté gymnazium?

Leoně a Evince:
S mnoha Vašimi tvrzeními souhlasím. Ano, nejhorší, co ty nemožné kantorky udělají, je zničení motivace. Proto svému synovi ustavičně zdůrazňuju, že se neučí pro známky, ale pro sebe, a že je podstatné, že to umí. „Motivuju“ jej tím, že mu radím, ať si dává na eventuální chyby pozor, a ať si třeba představuje, že dobrým výkonem učitelku naštve (je to ošklivé já vím, ale dodá nám to dobrou náladu a pocit, že si nějaká taková na nás nepřijde). Přestírat, že se doma učí, nemohu (a ani nechci). Učí se, ale ne školní látku, na tu mu stačí ustavičné omílání ve škole (tedy pokud jej aspoň trochu zajímá, pokud ne, je to horší, například u vyjmenování druhů obilí – no dlužno říci, že učitelky, které je tak přičinlivě učily nasucho teoreticky vyjmenovat těch asi šest druhů by možná samy ječmen od „vousaté“ pšenice na poli nerozeznaly).
A chodit do školy kvůli známce – já nevím, mně je to tak z duše odporné. A vlasně si myslím, že syna jen tak straší (a vědomě či nevědomě se snaží dokázat, že k přijímacím zkouškám ani nemá chodit) a že mu pravděpodobně ani tu trojku (natož čtyřku) nebude chtít dát, protože to by ve třídě měla jednu jedničku, jednu nebo dvě dvojky, tu synovu trojku (možná jestě jednu?) a zbytek třídy by dostal čtyřku a pětku?????
Pokud jde o její kvalifikaci: jakou má školu nevím, to už dnes není podstatné, neboť školní vzdělání bylo u ní spolehlivě překryto mnoha letmi učení - je zaručeně důchodového věku.
Neboj, Evinko, mému synovi zatím naprosto nehrozí, že se z něj stane hromádka neprůbojného neštěstí (jak jsi to výstižně napsala) a ví bůh, že ve chvíli, kdy bych něco takového pozorovala, tak bych se do školy vypravila, i kdyby to mělo být kvůli známkám. Aby to nevypadalo, že se škole a kontaktu s ní vyhýbám – ne, naopak, do lecčeho se snažím zapojit, ani pro vedení školy nejsem anonymní osoba – rodič. Jen kvůli známkám tam nechci dělat rušno. Ale budu situaci sledovat a když bude třeba, nějak zasáhnu. Zatím jsem ale měla pocit, že možná nejlépe udělám, když neudělám nic. Ale vypovídat jsem se potřebovala, tak jsem k tomu použila Rodinu, jak jinak.
 Lida a 2holky 


Re: Re: Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(9.12.2002 12:47:51)
Sarko,

ja si take myslim, ze postup je dulezitejsi a mel by se nejakym zpusobem dodrzovat a samozrejme, zaznamenat. Tim netvrdim, ze postup "predepsany" ucitelkou je jediny spravny. Na vyuce geometrie totiz nejde o to, napsat spravny vysledek (nehlede na to, ze se muze pri scitani splest a vysledek bude spatne - potom by dite dostalo za 5, ale pokud bude mit postup spravne, ale vysledek spatne, tak ma stale sanci na 2, protoze je zkousi z postupu, ne ze scitani (to berou v prvni a druhe tride). Geometrije je o urcitych "logickych" pochodech, ktere se musi zvladnout a demonstrovat jejich zvladnuti (i kdyz se mohou dokola opakovat).
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(10.12.2002 9:36:22)
Tohle neustale vzoreckovani me strasne stvalo a podobne problemy jsem mela i v cestine. Pamatuju si, ze jsem nikdy nepsala hrubky, asi tim, ze jsem vzdycky hodne cetla a podobně anajendou nekdy v sedme, osme tride ucitelka zacala zkouset vsechny, proc nekde je me a nekde mne a tvrde a mekke i nebo y a podobne.
A hrozne se po mne vozila a nutilame to dlouze zduvodnovat proc tak a tak a ja tohleneumela pekne sviznevysvetlit, proste jsemto vedela i bez toho jejich zduvodnovani, ktera jsem taky sice dokzala dat dohromady, ale ne jako kdyz bicem mrska nazpamet. Zatimco nektere holky se ten postup naucily nazpamet, ale napsat to bud neumely vubec nebo to v diktate nestihaly, protoze neco jineho je mit nadrcene oduvodneni a necojineho je umetvec pouzivat, ze.
Vazne je lepsi umet postup a neumet se dobrat vysledku?
 Mirka, 1 dítě 


Re: Re: Re: Re: Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(10.12.2002 18:56:47)
Radko,

a přečetla sis po sobě svůj "text bez hrubek"? Já tam našla minimálně jednu nesprávnou koncovku - překlepy nepočítaje. Bez urážky - nebylo by lepší se pořádně naučit postupy a dobrat se pomocí nich ke správnému výsledku (třebas i pomalu), než střílet od boku a když se netrefíš, tak dávat vinu okolí?! Tím neříkám, že sama píšu bez chyb, jen mi tvůj příspěvek připadá lehce přehaný...
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... Překlepy 

(12.12.2002 8:39:03)
Mirko, uznávám, dělám překlepy na PC (za což se velmi omlouvám, ale měla jsem včera na reakci jen chviličku), když píšu rychle a to já skutečně píšu hodně hodně rychle, ale vzhledem k tomu, že se díky jazyku živím, tak prostě vím, jak na tom s ním jsem a že chyby v nějakém i či y nebo mě a mně a podobně nedělám. Není to ale střílení od boku, to v žádném případě. Je to jazykový cit.
Na druhou stranu jsou mi z hloubi duše protivní lidé, což ale určitě není tvůj případ, kteří jsou schopni někoho považovat za méněcenného jen proto, že se občas právě s nějakým pravidlem českého pravopisu střetne nikoliv vítězně.
 Mirka, 1 dítě 


Nejen pro Radku 

(12.12.2002 9:44:09)
Ber to tak, ona ta diskuze je celá totiž o něčem jiném...v tom má Šárka pravdu. Je o tom, že se jejímu dítěti ublížilo - což nelze popřít. Mě se spíš líbí, jak se okamžitě sesypete na každého, kdo se začne zastávat učitelů - byť i uznáváte, že jeho argumenty nemůžete vyvrátit:-)))Takže to beru celkem dvojím způsobem: jednak si i tady ověřuju, jaký je názor na to či ono didaktické pravidlo, jednak se občas docela bavím...

Reaguju ale kvůli docela úsměvné příhodě, která se mi stala te´d ráno. Šla jsem omrknout nějaké ty hračky a dvě prodavačky se tam velice nahlas bavily o tom, že jim zákzanice vyhubovala za to, ža na prodávaných vánočních přáních je celá řada gramatických chyb. Což je - většina výrobců netuší o malých a velkých písmenech absolutně nic. Prodavačka diskuzi ukončila větou:"To musela být nějaká blbá učitelka, určitě..." Když jsem se jí zeptala, co tedy má podle ní ta učitelka dělat, když ona děti učí správně psát a pak jdou děcka do obhcodu a vidí tam takové slátaniny, opdověděla:"No, hlavně a´t nám dá pokoj!" Na otázku, kde se tedy dá uplatnit reklamace za chybu na špatném přání, mi řekla:"Třebas na lapmárně, my žádné reklamace nevyřizujeme!" mě celekm přání netočilo, takže jsme se tomu zasmály...paní, které se onen docela nenávistný útok týkal, byla ovšem moje bývalá kolegyně - asistentka ředitele z jedné velké akciové společnosti. Její šéf je známý tím, že všechno, co dělá, musí být precizní a bezchybné a přání s pravopisnou chybou přes něj nikdy neprojde...
 Leona 
  • 

Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(5.12.2002 12:30:31)
Pěkně zdravím. Nedá mi to nereagovat. Asi být vámi bych do školy zašla. Jen tak se přeptat na ono sdělení (mezi 3-4) a zavedla bych řeč na způsob klasifikace, ještě lépe, bych požádala o ukázání příslušné práce. Všechno v klidu, jsme přece jenom v České republice a ať je to jak je, člověk nechce přidělávat starosti svým dětem (třeba tím, že ho pak p. učitelka bude dusit, že si "stěžoval" apod.). Když už nic, tak bude p. učitelka vidět zájem rodiče o své dítě a potažmo i o jeho klasifikaci. A už právě proto, že sama vidíte, že normálně váš syn větší problémy s učením nemá. Myslím si, že špatný způsob klasifikace sráží dítěti sebevědomí a nemýlete se - na známkách záleží ...
 Evinka 
  • 

Re: Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(5.12.2002 15:39:26)
Ahojte holky - Šárko,Leono,Irčo,
přístup učitelek k práci vašich dětí mi dost vzpěnil krev - a teď budu střílet do vlastních řad (před 6 lety jsem ve školství několik let působila)-promiňte mi,ale neodpustím si slovo -jsou to krávy,ty kantorky,vzhledem k tomu,co můžou na motivaci dítěte až do smrti způsobit.
Předně bych se,Šárko, u "čtverečkové" kantorky informovala,jaké má pro danou aprobaci vzdělání (vím,že hodně tzv.kolegyň-nemá ani VŠ,max. G nebo Stř.ekon.Š,ev. na pedFa vystudovanou aprobaci pro daný předmět - a ještě pozor i pro absolventa PedFa není diplom patentem na rozum -ne každý umí dobře teorii uvést do praxe)-taky bych si nechala předložit klasifikační řád-ta kantorka ho evidentně nezná,jinak by nemohla známkovat :z 10 příkladů - 1 špatně = 5 .To bych teda tak nenechala a s tou prověrkou šla do ředitelny,pokud by mi její vysvětlení připadalo na hlavu padlé (a to mi tak tedy připadá)- co na tento způsob říká.Dnes má hodně ředitelů snahu vyřešit vztah rodiče-škola ke všeobecné spokojenosti,takže by k tomu měl zaujmout slušné odborné stanovisko.Někdy ty učitelky-gymplačky myslí,že snědly všechnu moudrost,tak známkují šíleným postupem (v praxi jsem se s tím jako vých.poradkyně dost setkávala).Ještě mne napadlo,že bych ještě před ředitelem,když by moje argumenty ta úča nevyslyšela-operovala bych,že synovi je to líto,že ztrácí motivaci,že vidí své výsledky beznadějně...- zašla za výchovnou poradkyní jako k vyšší štaci-s problémem:ztráta motivace pro oblíbený předmět.
Chtěla bych taky Irču upozornit,že rodiče mají právo vidět i práce,které děti vypracovávají ve škole- musí být založeny,pokud jim nejsou rozdávány domů!A máte plné právo si je nechat předložit - opravdu nelze střílet známky od boku nebo podle toho,jestli má učitelka toho žáka v oblibě nebo se špatně vyspala.
Nevěřte,že učitelka má děti v hrsti - všechny známky musí být podloženy prokazatelnou dokumentací a ústní zkoušení má vždy svědky!Chce to ukázat,že se jich nebojíte,že máte eminentní zájem o sledování školních výsledků svých dětí(kdo by také v dnešní době neměl,že?)a že ten zájem a "hlídání" bude permanentní!!! A dovést nenásilně učitelku k poznání,že oběma stranám jde o dobro věci, že bude hlídaná i její práce (která má taky mantinely,je na očích a musí být prokazatelná).Že nelze dělat kixy,které mohou na psychice dítěte dělat nenapravitelné škody.
Ještě jedna "nenásilná" věc mne napadla-při tříd.schůzce nebo konzultaci s danou účou, si povzdechnout,že je ti hrozně líto,že syn má problémy s motivací,že se učí a jak vidíš ve "čverečkové" prověrce,že nebylo učení nadarmo - "vidím,že tu má ze 6 příkladů 5 dobře!",tak že
1)ji žádáš,jestli by ti neporadila,jak na tento problém - neporadí-li nebo nepomůže-tak:
2)se zkusíš poradit s výchovnou poradkyní,jestli by nepomohla-požádej ji o sdělení jména poradkyně a konzultačních hodin - neporadí-li poradkyně,tak:
3)požádej VP o sdělení adresy ped.-psychol.poradny,kam se máš obrátit.
Uvidíte,že v mnoha případech by už měla pomoci infomrmace,že se hodláš obrátit na další štaci(vyšší odborníky).Toho říďu bych nechala až jako nejvyšší štaci.
Někdo si řekne,že úča si pak zasedne-ale nesmíte se bát,horší je udělat z dítěte hromádku neprůbojného neštěstí bez motivace, a to může být následek nechuti k učení anebo k různým oborům.A vzdělání je v dnešní době deviza,nenechte se od něj odradit nějakou zamindrákovanou kozou (kozičky a kravičky ,promiňte mi).To už je lepší nechat dítě přeřadit na jinou školu - a do žádosti bych uvedla jasný důvod!
 Mirka, 1 dítě 


Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(6.12.2002 14:39:09)
Šárko,
v něčem s paní učitelkou souhlasím, v něčem ne.

V čem vím z vlastní zkušenosti, že má pravdu, je postup při počítání příkladů. Dítě má psát obecný vzorec ne proto, že by příklad nespočetlo z hlavy, ale proto, aby si zafixovalo správnou metodu řešení a mohlo ji pak aplikovat samo na úlohy složitější...když si tvůj syn nezvykne pracovat pořádně, bude mít později potíže. Zkus si představit, že bys to aplikovala na vstupování do vody: "hloupější" děti vychladnou, omyjí se, opláchnou, osmělí a pak teprve plavou. Tvůj "ostřílený" borec ovšem nepotřebuje žádnou zdržovačku - ten vlítne do vody hned...jednou, desetkrát...a po jedenácté může dostat křeč a budete rádi, když ho někdo z těch "hloupějších" vyloví...bohužel tady je to jasné, v matice to budete vidět až tak za dva roky - až mu to z hlavy nepůjde a postup si nebude umět zapsat prostě proto, že když se to učili (a měl na to čas), tak na to kašlal...

Horší je to s písemkami - nech si ukázat, KDE a CO si opravoval "sám" a trvej na tom, že paní učitelka MUSÍ prokázat, že chlapec podváděl (musela by ho vidět a mít na to svědky) a že nelze v žádném případě za kázeňský prohřešek snižovat známku. Šlo-li o podvod, je povinna to zapsat do třídní knihy a prokázat, jak podvod vznikl. Současně trvej na tom, že ti PŘED SVĚDKY (nejlépe v ředitelně nebo před výchovnou poradkyní) ukáže VŠECHNY písemné práce, které chlapec psal. Śkola je povinna z jednání tohoto typu pořídit zápis - najdeš-li v písemce jedinou špatně opravenou chybu, trvej na označení v zápise. K jednání si můžeš přizvat kteroukoliv dospělou svéprávnou osobu - nejlépe tzv. "právnický typ" - chlapa v obleku...nemusí nic říkat, jenom dělat křoví. Pokud písemky "nebudou", je to skutečně porušení předpisů. Na zápise trvej, jinak bys při pozdějších debatách neměla nic v ruce, a nedej se ukecat, že se to nedělá.

Než tam ale půjdeš, prohlédni si písemky pečlivě - pokud jsou "chyby" opravené skutečně na místech, kde je zjevně škrtané nebo přepisované, postupuj opatrně - sama píšeš, že poprvní to úspěch mělo a naši andílkové se učí rychle...pokud to tak není, požádej o pomoc nikoliv paní učitelku, ale rovnou výchovnou poradkyni. Trvej na tom, že dítě bylo neprávem obviněno z podvodu a žádej radu, JAK máš postupovat. Jestli se na konkrétním místě písemky přepisovalo nebo zmizíkovalo, to uvidíš na první pohled...

S těmi čtverečky je to nesmysl - tam opravdu "paní učitelka" přestřelila...musím se přiznat, že v takových chvílích se za svůj obor stydím...děti to počítaly ve škole, nebo to bylo za domácí úlohu? U domácího úkolu bych brala, že šlo spíš o "pečlivost" vypracování, ale i tak je to hnus...tam by opravdu mohla být ztráta motivace - tedy také úkol pro poradkyni.

Držím palce, abys s tím pohla...nejde o známky, ale o dítě. Nedej se!
 Evinka 
  • 

Re: Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(9.12.2002 19:07:16)
Ahoj Mirko,nemohu s tebou souhlasit v případě,ve kterém Šárka popisovala,jak její syn nepíše vzorečky v písemce.
Písemka není nácvik (ty vzorečky jistě ve cvičení děti procvičovaly), a já to vidím,že kantorka nezvládla problematiku práce s nadaným dítětem.Takové děti se skutečně nerady zdržují vypisováním,dle nich (a dle mne taky)zbytečných umělých výrazů.Dovedu si představit,že to může,zvláště zkostnatělé kantorky iritovat,ale nemělo by to vyústit ve špatnou známku.To není důvod ke zhoršením známky,zvláště v případě,kdy to dítě evidentně nehodilo výsledek "od boku",ale dokáže kantorce vysvětlit,jak výsledek vypočítalo.
Bohužel, u nás se stále mnoho kantorů nedokáže vyrovnat s tím,že dítě ve třídě je velmi nadané (a dokáže někdy i kantora předstihnout v práci - sama jsem tento případ zažila na vl. oči) a hodně často tyto děti (k jejich velké škodě) sráží a nedokážou využít jejich potencionál.
 Mirka, 1 dítě 


Re: Re: Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(10.12.2002 18:51:11)
Já se znovu vrátím k tomu vzorečku: nikde jsem nečetla,že šlo o písemku, pouze, že děti mají trojúhelník zkonstruovat...jasně, u trojúhelníku to (možná) kluk spočítá, a co za rok, když bude mít jehlan? Nebo v devítce komolý kužel? To už nespočítá a postup se vzorečkem nebude umět...nezlob se na mě, ale je to přesně ten případ, kdy děcko později propadá na střední škole, a rodiče jsou přesvědčení, že na vině MUSÍ být ten učitel - přece jejich chytré dítě to VŽDYCKY spočítalo přímo z hlavy...ano, spočítalo příklady pro ZŠ, ale složitější věci neumí. Je to jako bys nenaučila někoho vůbec krájet, protože "na to přece má struhadlo nebo mixér" a pak ho poslala na kulinářskou přehlídku - kde bude záležet na "nazdobení" talířů...toho se přece dosahuje nejrůzněji jemně nakrájenými ozdobami, že? A pak ještě tvrdila, že nevyhrál kvůli zaujaté porotě...nehájím čtverečky v učebnici, ale děti se prostě některé věci musí naučit "od Adama" a věř tomu, že když se něco naučí obcházet, nedělat nebo vynechávat, tak se to pak už velice těžko odvykají. A jak rozhodne kluk v páté třídě, co může vynechat a co ne? A je chytré odfláknout postup? Nebo se dá říct, že je to prostě lenost nebo neochota se podřídit? (V páté třídě VŠECHNY děti sečtou dvě čísla z hlavy a vydělí je
- koneckonců to čtyři roky předtím dřely - nejde tedy o mimořádný výkon.) Dětí je ve třídě 30 - 35. Každému z nich jde něco...chtěla bys, aby se zohledňovalo, že Pepíček je abnormálně šikovný v tělocviku a paní učitelka k tomu přihlížela a on nemusel dělat rozcvičku s ostatními a mohl během té doby třebas...popíjet v bufetu? Asi ne, protože ostatní děti by na to upozorňovaly a tělocvik bychom mohli rovnou zrušit. Mě šla výtvarka, sestře hudebka, tátovi matika...tak proč koneckonců nás nenechat, ať si postupujeme tak, jak uznáme za vhodné? Každý ovšem pouze v tom svém předmětě...Proč tedy by nějaké dítě mělo zapsat jen půl příkladu?
Ještě mě napadá jedna věc: hodně tady brojím proti označování "chytré" dítě a ti ostatní. Mimořádně chytrému (nadanému) dítěti by totiž nebyl problém vysvětlit, že se postup píše proto, aby si umělo později rozebrat složitější příklady a hravě mu nějaký takový ukázat. Opravdu intelektově vyspělé děti mají, bohužel, i dospělejší pohled na svět a takováto domluva s nimi je možná. Musí ovšem být opravdu vyspělejší, ne jen prostě šikovné na něco...Tyhle děti nevyčnívají proto, že jsou nepraktické nebo nespolečenské (jak se často tvrdí), ale proto, že si neumějí hrát...nedělají činnosti,které nemají smysl a snaží se svoje činy logicky domýšlet do konce, přičemž většinou svoje názory překombinují. Mají také výrazně dospělejší zájmy, čtou dospělejší knížky, než odpovídá jejich věku a tím pádem nemají s vrstevník ytémata k rozhovoru... Proto jsou tak neoblíbené, a proto si myslím, že by o své vyjímečnosti neměly vědět - jinak je totiž nic na světě nepřinutí, aby se v ranném věku, kdy je ještě resocializace možná, snažily o zapojení mezi vrstevníky - a nezůstalo u konstatování "já jsem chytrej a proto mě všichni ubližujou". Zhusta to totiž není pravda...
 Lida a 2holky 


Re: Re: Re: Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(11.12.2002 10:59:52)
Naprosto souhlasim s Mirkou. Prave v matematice jde o "logicke" postupy, ktere se hodnoti, ne o to, ze nekdo "od boku" strili vysledek. Ten opravdu "strelit" muze u uplne jednoduchych prikladu, jakmile se prejde ke slozitejsim vecem, tam je potom opravdu dulezite dodrzovat "logicky" postup na zaklade ktereho se dojde k reseni. Nemyslim si, ze to, ze nekdo vyhrkne z hlavy vysledek je znamka "nadprumerne inteligence". Jak Mirka popsala, nadprumerne inteligentni deti jsou jine. Bohuzel si velmi casto rodice pletou "nadprumernou inteligenci" s beznou "chytrosti" ci pili.

Matematika a pocty jsou dve ruzne kategorie.
 Šárka, syn 11 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(11.12.2002 11:15:20)
Radko a Evinko,
díky za Vaše příspěvky, byly takovým příjemným balzámem na mou rodičovskou duši.

Mirko,
dvakrát jsem si pečlivě pročetla Tvé psaní. Nemohu než souhlasit s většinou Tvých tvrzení a přesto – promiň – moc doufám, že děti ve školách nebudou učit jen učitelé s Tvým supersystematickým přístupem a jasným přehledem, co je správné pro jiného a co ne. Bylo mi až smutno, když jsem si četla Tvá tvrdá slova o tom, že dítě, které se nedrží pokynů učitele, je líné a neochotné se podřídit a jak jeho hloupá snaha odfláknout postup povede k neúspěchu v dalších třídách. Nevím, možná že Tobě to úplně jasné je a jsi o tom tak přesvědčena. Já se u svých studentů spíš setkávám s tím, jak jejich duše byly doslova zmrzačeny vzorečkovými postupy na střední škole (a možná už od základní, jak postupně zjišťuji) a jak bez vzorečku nejsou často schopni spočítat nic nebo přinejmenším při používání vzorečků vůbec nezapínají mozek (vědí, že ve vzorečku se něco dělí něčím, ale klidně otočí čitatele za jmenovatele, protože tomu vzorečku doopravdy nerozumí, není pro ně jenom zobecněním čehosi reálného).
Nechci se s Tebou pouštět do polemiky na toto téma, protože zdaleka nemám v záležitostech postupů tak jasno tako ty a u svých studentů rozhodně připouštím jakékoli cesty, které vedou ke správnému výsledku (už slyším, jak mi namítneš, že vysokoškolák je něco jiného než dítě na základní škole, a nepochybně zase budeš mít skoro úplně pravdu).
K poslednímu odstavci Tvého psaní:
Naštěstí své dítě nepovažuji za žádného génia ani za vyjímečného jedince a necítím tedy potřebu omlouvat jeho příležitostné prohřešky ve společenském chování tímto argumentem. Chválabohu nemáme problémy s tím, že by byl zásadně neoblíbený v kolektivu třídy, má kamarády, s nimiž na některá témata (typicky klučičí a přiměřené věku) nachází společnou řeč. Rozhodně jej vedu k tomu, aby žádnou práci, do níž se jednou pustí, neodflákl. V pokynech učitelů se snažím najít vždy aspoň zrnko zdravého rozumu a pak tyto pokyny takto synovi vysvětlit (takto jsem postupovala i u toho požadavku vždy mít vzoreček a podrobně postup a pochopil to hned, takže jistá vyspělost se mu nedá upřít ani podle Tvých měřítek) – jen mi v těchto chvílích v mozku běhá otázka, proč to zdůvodnění mám hledat já, proč je automaticky neudá ten, kdo pokyn ve škole vydává.
Nakonec se ke své hanbě musím přiznat, že jsem svůj původní příspěvek opravdu psala jen proto, abych se vypovídala a svěřila (a že mne tedy potěšily příspěvky souhlasící s mou iritací nad danou situací) a že jsem vůbec nehledala a nežádala poučení. Jsem domýšlivě přesvědčena, že argumenty „z protějšího břehu“ jsou mi dost jasné, jen mám jaksi mírnější hlediska na jejich uplatňování.
 Lida a 2holky 


Re: Re: Re: Re: Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(11.12.2002 11:22:32)
Sarko,

mas pradu v tom, ze vzorce, ci postupy by se nemely jenom bezcilne a bezmyslenkovite davat na papir. Je take pravda, ze existuji postupy ruzne, a ne vzdy postup, ktery pouziva ucitel je ten nejspravnejsi, nebo logicky jednodussi pro zaka. Ja nejsem zastancem omylani jednech vzorecku a jenom jednoho "spravneho" reseni (bohuzel, se tak casto ve skolach stava). Dulezite vsak je, ze zak vlastne "demonstruje" nejaky postup na zaklade jehoz k vysledku dosel. A to je to nejdulezitejsi. Naopak, pokud demonstruje jiny postup, nez jaky byl "nucen" ucitelem, tak tam to beru jako znamku velke inteligence a zamysleni se nad problemem. To ale "strileni" od boku neni.
 Mirka, 1 dítě 


Re: Re: Re: Re: Re: Na známkách mi nezáleží, ale.... 

(11.12.2002 13:30:53)
Šárko,

trošku mě překvapilo, že jsi to brala až tak osobně. Snažím se prezentovat stanovisko druhé strany, to máš pravdu, a máš pravdu i v tom, že se ho snažím prezentovat hodně zjednodušeně (ne každý, kdo tady čte diskuze, má příslušné vzdělání) - snažím se uvádět obecné věci, nikoliv konkrétní postup v konkrétním případě prostě proto, že u konkrétního případu nejsem - a to nejseš ani ty. I tvoje dítě vidí svět svýma očima, a proto realitu automaticky popisuje tak, jak ji vnímá - jako to děláme všichni. O to víc mě překvapuje, že pohled druhé strany je automaticky autorativní, špatný a zaujatý...pokud si opravdu myslíš, že dodržovat zvyklosti a postupy jednoznačně znamená být nesamostatný a špatný, možná by to chtělo trošku zamyšlení...v kolika věcech je uplatňuješ zcela automaticky? Kolik starostí ti to denně ušetří? Myslím, že hodně...Máš pravdu, že v první řadě měla se synem promluvit učitelka a je velká chyba, jestli to neudělala. A je fajn, že tys to dokázala - ale taky jsi uplatnila nějaký postup, o jehož správnosti jsi byla přesvědčená a který zřejmě používáš často. A někdo tě k němu musel dovést - ať už tak, že ti ho přímo navrhl, nebo v tobě vypěstoval dovednosti, které ti umožnily postup vytvořit. Jinak otázky jsem nemyslal jako útoky na tvého syna, ale jako témata k zamyšlení...ano, pro každého platí jiná odpově´d, v tom máš pravdu.
 Evinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Na známkách mi nezáleží... nadaní žáci 

(17.12.2002 19:58:54)
Ahoj Mirko,nemůžu si nerýpnout -já jsem taky kantorka a s doktorátem z pedagogiky -jak jsem ve svém 1.příspěvku uvedla-střílím do vlastních řad.
Nemůžu říci,že bych se s tvým pojetím probíraného problému ztotožňovala,možná i z toho důvodu,že jsem několik let působila jako výchovná poradkyně na základce a stř.škole a vím s jakými požadavky některých zkostnatělých - (a nemůžu říct,že starých nebo starších !!!)kantorů jsem se ve své praxi setkávala.
V posledních odstavcích probíraného problému "nadané dítě" mi to od tebe připadalo,promiň- hodně totalitní-v té době se,kdo přečníval taky rychle utnul.Stále trvám na tom,že naši dnešní kantoři (a bohužel je málo těch současných pružných absolventů PedF)NEUMĚJÍ pracovat s nadanými žáky,dělá jim obrovské problémy takového žáka jen příjmout ve svém výchovně-vzdělávacím procesu.Právě protože si s ním nevědí rady a nadaný žák se nudí=vyrušuje,tak ho raději utnou :o(((
 Mirka, 1 dítě 


Pro Evinku 

(17.12.2002 20:33:15)
V tom s tebou souhlasím - pracovat s žáky nadanými je problém a málokdo jej zvládá. Taky se s tím rvu, jak se dá, a ne vždycky úspěšně. Nevím, jak dlouho tady sleduješ debaty ohledně hodnocení dětí nebo potíží ve výuce, ale v poslední době se ve své praxi (a bohužel i tady na Rodině) čím dál častěji setkávám s paušalizací: "dítě má špatné známky (chování atd.)? To proto, že je chytřejší než ostatní!!!" a to bez ohledu na to, jaká je skutečnost. Jinak tě můžu uklidnit - v mém oboru se neustále musím učit, a to i od svých studentů - pokud se některý z nich specializuje (a takový je skoro v každé třídě), je určitě lepší než já a neznamená to, že bych jej mohla vyhodit - velice rychle bych vyletěla sama. Mimochodem - svůj komentář k chytrým dětem jsem nemyslela na Šárku, ale na (teď si nevybavím jméno) jeden z příspěvků, který tvrdí, že učitelka jednoznačně nezvládla práci s nadaným dítětem...ale z čeho je to poznat? Já jsem měla pocit, že kluk je docela chytrý, v něčem právem ublížený, ale v každém kolektivu jsou přece děti chytřejší a hloupější, nebo ne? Moc by mě zajímalo, jestli ještě ve školství působíš a jaké máš zkušenosti z poslední doby. Nevzpomínám si totiž, že by mi takhle argumentovali třebas rodiče mým dřívějších žáků (nebo žáci sami) - což byli lidé s maturitou, výborným prospěchem, kteří neuspali u zkoušek na vysokou...tedy nepochybně lidé na celkem (myslím si) slušné rozumové úrovni.
 Mirka, 1 dítě 


Pro Evinku - ještě dodatek 

(17.12.2002 20:48:35)
Možná nevíš to, co jsem tady už několikrát psala, že sama mám bohužel jedenáctileté dítě s nadprůměrným intelektem doma...a je to běs. Dítě, které má dysortografii, dyslexii a přitom všeobecný přehled na 14 let, slovník a fantazijní složku na 16 let (a baví se právě četbou Terryho Prachetta v originále - i když se slovníkem), je trest na rodiče, a mám obavu, že na některé učitele taky...i když se snaží. (Aspoň doufám...)
 Radka 
  • 

Re: Pro Evinku - ještě dodatek 

(18.12.2002 12:20:56)
Mirko, píšeš, že často si rodiče myslí, že zlobivé dítě je jennepoznané chytré dítě, v čemž s tebou souhlasím, trochu jsem se tímhle zabývala. Alena druhou stranu u našeho syna to jde celkem ruku v ruce. Ajak píšeš, mít takové dítě doma je běs. Zatím je mu pět, intelekt a způsoby myšlení tak na sedm, osm let, furt něco počítá, píše, což je prima, ale ... diskuse s ním jsou nekonečné, jeho úvahy srovnatelné snad s desetiletými dětmi, drzej je jak puberťák. Má ale na pět let slušnej smysl pro humor :)
Ze školy mám ale trochu obavy, už za sebou máme vyloučení z jedné MŠ, jak jsem tu psala, teď MŠ dobrá, ale také ne všechny učitelky skvělé - ta z ejjich třídy naštětsí fajn, ale některé považují za úspěch, když ho zpacifikují tak, že "neotravuje" tj. zařadí, místo aby nějak rozvíjely jeho zájmy a schopnosti.
Ach jo.
 Mirka, 1 dítě 


Radce - k chytrému dítěti 

(18.12.2002 15:35:38)
Víš, já jsem dala syna do školy, do které chodil i můj muž, v domění, že se toho zase tak moc nezměnilo. Inspekční zprávy byly průměrné, informace mezi rodiči skoro žádné - nejbližší další škola byla jazykovka a hodně dětí z ulice chodilo tam nebo dojíždělo do školy pro dyslektiky. Bohužel jsme dostali přesně to, po čem tady hodně maminek volá - učitelku, která se hlavně zajímala o potřeby dětí, samozřejmě jen některých vybraných dětí(se sponzorujícími rodiči), protože zajímat se opravdu o potřeby všech 25 dětí je nad lidské síly. Vzhledem k tomu se jaksi "nestihla" zamyslet nad tím, proč syn špatně píše, "nestihla" si všimnout, že syna nedoporučili do nepovinné angličtiny nikoliv kvůli chování, ale kvůli vysokému stupni znalostí atd. Její nástupkyně byla ještě horší - mladá holka, přesvědčená z fakulty, že s dětmi se musí kamarádit a plná optimismu z Foglarových knížek, k naší škodě bez jakýchkoliv praktických znalostí. (Tím proboha nezatracuji pana Foglara, ale děti, o kterých píše, měly hodně tuhou kázeň, i když vypěstovanou formou her a soutěží - tak, jak by to mělo být.) Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat - fyzické útoky, krádeže a šikana, což si odneslo několik dětí...Po přechodu na novou školu (do jazykové třídy) jsem byla víceméně přesvědčená, že je vše zbytečné a syn tak jako tak školu nedokončí, tím spíš, že jeho nová učitelka byla "metr". Navíc jsme zjistili, že probrané látky je skoro dvojnásobek...jenže kupodivu synovi tento způsob výuky vyhovoval. Měl jasně daná kritéria, jasné podmínky...když byl hotový dřív, čekaly na něj cvičení na procvičení ruky. Paní učitelka hleděla na kázeň - děti pěkně seděly v lavicích a dělaly všechny totéž. Jenže díky tomu, že nemusela hlídat, co kdo dělá (aspoň ne neustále), zjistila např. už po prvním týdnu, že pero, které nám prodali v poradně, má špatné spouštění inkoustu, věděla přesně, které dítě má sklony si vymýšlet, koho třída bere a koho ne. Později jsem zjistila, že některé maminky berou děti z téhle školy pryč, protože je "moc náročná", ale také, že na gymnázium vezmou raději trojkaře z naší nové školy, než jedničkáře z té původní...Takže si myslím, že si moc nevybereš. Asi se prostě nedá odhadnout, kde to bude nejlepší.
 Radka  
  • 

Re: Radce - k chytrému dítěti 

(19.12.2002 17:51:09)
Ach jo, syn jde do školy až za dav roky, vlastně už za rok a půl, takže vybírat budeme až/už za rok,ale už teď z toho mám trochu obavy. A vím, že všdue je něco - já vím, že to s kázní by na syna trochu platilo, ale zase ne moc, špatný přístup v tomhle směru ústí v jeho ještě horší chování, podobně jako přílišná volnost.
 Mirka, 1 dítě 


Re: Re: Radce - k chytrému dítěti 

(19.12.2002 20:18:01)
Víš, on je velice podstatný rozdíl mezi pevně stanovenými mantinely, které naopak dětem dělají dobře a mezi zbytečnou přísností nebo takříkajíc "buzerováním"...jenže - teď nepíšu o vysoké škole, kde je to jinak - právě těmi mantinely se kantor stává zranitelným. Tím, že třebas v prváku dávám v hodině písemné zadání úkolů a dole je napsáno, co přesně se hodnotí (začínají všichni na jedničce a za každý nesplněný úkol se odečítá jeden stupeň, ale na druhou stranu mohou používat jakékoliv pomůcky kromě souseda), mě může kontrolovat kdokoliv ze studentů - a taky toho využívají. Navíc si musím být vědoma, že látku zvládli - a taky dávat dost známek (za pololetí jich mám 6-10). Právě ta naše učitelka měla tohle perfektně propracované - děti kdykoliv přesně věděly, jakou známku dostanou a proč. Takže žádné nervy, žádný problém - ani nenadálá písemka nikoho nerozhodila, protože známek bylo dost. Já osobně mám nižší celkový průměr známek u studentů než kolegové - ale taky žádné stížnosti na klasifikaci (reklamace řešíme okamžitě a přede všemi - a musím říct, že většinou mají studenti pravdu), takže na takové to "všichni u ní mají jedničky" se asi taky dívat nedá...už jsem tady možná psala adresu rejstříku škol: http://delta.iuv.cz - jsou tam i inspekční zprávy, zaměření, internetové adresy jednotlivých škol...třebas ti to pomůže. Některé školy umožňují návštěvu rodičů v hodinách nebo mají "dny otevřených dveří" - navštiv je už letos - vyplatí se jít tam brzy a sledovat, jestli děti odcházejí na obědy s učitelkou, jestli je dozor v šatnách, jaký je pořádek na chodbách, celkovou upravenost školy, jestli zjistí, že je ve škole cizí osoba, zaměřit se na systém řízení školy. Tam, kde mají porady častěji (někdy je to v inspekční zprávě uvedeno), jsou schopni podchytit potíže žáka spíš, než když se uvidí jednou za měsíc a všichni koukají hlavně být brzy doma. O učitelích toho asi moc nezjistíš, protože průměrná škola jich má kolem třiceti a vždycky tam někdo nebude OK - spíš bych se pokusila dozvědět něco o fluktuaci ve sboru - to vypovídá hodně o kvalitách.
 Mirka, 1 dítě 


Adresa rejstříku škol 

(19.12.2002 20:33:53)
V uvedené adrese je překlep - správně je to :

http://delta.uiv.cz
 Evinka 
  • 

Re: Pro Evinku 

(18.12.2002 13:00:04)
Mirko,já osobně ve státním školství již 6 let nepůsobím (a to z těch důvodů,že si nejdražší koníček v ČR nemohu dovolit :o(.
Můžu tě však ujistit,že kontakt s touto profesí mám neustále-diskutuji nejen s bývalýni kolegy,ale - a to je pro mne mnohem přínosnější-se svými spolužáky (a to poměrně hodně často),kteří stále ve školství působí a to mnohdy i ve vedoucích funkcích,taky se svými bývalými žáky a příbuznými a jejich školou povinnými dětmi - a mám pocit,že to je čím dál větší katastrofa.
Většina těchto lidí jsou vysokoškoláci,ostatní středoškoláci.A proč se neozvou ?- protože hodně z nich se bojí,že si kantorka na jejich dítě,za to,že měli výhrady,dotazy nebo připomínky,zasednou.Je to ještě stále přežitek z minulých dob,kdy kantor (ať je s jakýmkoliv vzděláním) byl nedotknutelný.I když si o něm myslely své-nechtěli jít hlavou proti zdi a vydat dítě napospas jeho zvůli.Nemůžou s ním přece sedět v lavici...
Osvícených a s rodiči dobře spolupracujících kantorů je jako šafránu.
Mnoho z těch "neosvícených" má pocit,že když má nad někým moc danou mu zaměstnáním (záměrně neříkám povoláním),tak mu do toho nemá co kdo kafrat.A to je právě ten největší omyl-diskuze nad společným zájmem,kterým by měl být žák s velkou motivací se učit a získávat nové poznatky,prakticky neexistuje,protože,když se rodič ozve(myslím tím smaozřejmě taktně a se zájmem hledat cesty k vyřešení problému)-kantor má povětšinou okamžitě nastražené bodliny.

Příklad z praxe:spolužák=ředitel SOŠ má 2 nadané děti,chlapec měl s jednou kantorkou obrovské problémy-nechali ho raději přeřadit do jiné školy.Ptala jsem se,proč si nepohovořili jako dva pedagogové? Na to mi odpověděl,že s takovou neschopnou a nemožnou pedagožkou se ještě nesetkal a nemá za potřebí vydávat syna všanc jejímu nenápadnému šikanování.Navíc,na stejné škole je jeho dcera,co kdyby se někdy ...Málokdo má žaludek hnát konflikty s učitelkami až do krajnosti.

Ještě jeden postřeh: dle tvého příspěvku mám pocit,že máš zkušenosti jen se SŠ (a taky nevím jakého zaměření a druhu:všeobecné x učňovské?)-nevím jestli jsi učila i na ZŠ a jak dlouho,ale mezi těmito stupni je obrovský rozdíl v tom,že na ZŠ se dítě motivuje k učení a vzdělávání a cokoliv tam kantoři zkazí,tak už se to nikdy nenapraví (vlastní zkušenost!),na SŠ ti přichází mládež s tímto "věnem",tam už buď jsou motivačně "zapinkaní" nebo rozvinutí.A pokud vezmeme v úvahu nižší gympl,tak tam je to opět rozdílné-tam jsou ty děti vesměs studijně nadané-takže taky specifika.

Já tady "bojuji" za ten elementární stupeň,který pro vztah dítěte k učení má kardinální význam.
 Mirka, 1 dítě 


Re: Re: Pro Evinku 

(18.12.2002 13:25:47)
Ahoj,

mé zkušenosti jsou následující: 3 roky výuky na VŠ, pak 7 let v pomaturitní nástavbě na soukromé škole (mezitím rok jako účetní) a nyní na státní škole - obchodní akademie s přidruženým učilištěm a k tomu vzdělávání dospělých formou externí spolupráce s firmami (abych se uživila:-)))...takže ano, učila jsem převážně dospělé nebo starší. S dětmi školního věku jsem se setkávala každé léto na táborech, ale nikdy jsem je neučila - pouze vedla táborové kroužky. Přiznám se ti, že mě překvapuje, jak málo absolventi-učitelé a celkově lidé kolem mě tuší třebas o didaktice, že je nezajímá pedagogika - pouze (teď promiň to označení) vulgární psychologie (ta je jaksi momentálně "in" - tím samozřejmě nemyslím psychologii jako kompaktní vědu, ale útržky, přizpůsobené momentální poptávce). Na učitelky narážíme se synem taky - byla jsem dokonce kdysi požádána, abych synovy kontroly u lékaře zásadně dávala během výuky angličtiny, protože "on do té třídy vědomostmi nepatří a konverzaci máme až v sedmičce...". Já osobně na střední škole narážím jednak na to, že se děcka snaží mě "doběhnout" vědomostmi - což není problém, aspoň u mě ne, protože vím, že ve své specializaci jsou lepší, takže se snažím z jejich převahy těžit (referáty, rozhovory, jejich hodnocení daného tématu), ale hlavně narážím na to, že v nich základní škola nedokázala vypěstovat základní pracovní návyky. A sem patří třebas to zmiňované psaní postupů. Jak můžou začít psát tabulku, aniž by si přečetli zadání? A jak můžou zapisovat složitý vzorec, jestliže vůbec netuší ani CO mají počítat? Jenže s tímhle by, aspoň podle mě, měli k nám přijít - nevadí mi, že konkrétní vzorec neznají, klidně jim ho nadiktuju (popřípadě i rozeberu a vysvětlím), vadí mi, že když jim řeknu:"Co neumíte, zapište si, příští hodinu budete dělat totéž na známky!" zapíše si jich to možná šestina...přitom svoje poznámky mohou používat zcela po libosti. A nejčastější vysvětlení? "Mě se zdálo, že to přece zmáknu!!!"
 Mirka, 1 dítě 


Ještě pravidla - tentorkát versus motivace 

(11.12.2002 14:01:33)
Protože jsem si uvědomila, že moje odpověď Šárce vyzněla opět hodně autoritativně (aniž bych to chtěla - omlouvám se velice, ale momentálně nemám možnost psát v soukromí a dost mi to vadí), chtěla bych k tomu jěště dodat to, že považuju za celkem hrubou chybu, když učitelka nutí děti k postupu, aniž by vysvětlila, co a proč po nich chce. Pokud někdo vymyslí jiný postup, který povede k výsledku a dokáže jej zdůvodnit, je to více než chválihodné. Ale vynechání části postupu není jiný postup...je to právě jen vynechání. Netuším, jak bych mohla např. ohodnotit písemku, kde by byly náčrtky od ruky a pod nimi výsledky...a uhlídat 30 dětí, aby neopsaly, je zcela nereálné.
 miro 
  • 

dejte si pohov 

(15.2.2005 13:09:03)
Je tu tolik příspěvků ! I když vás mám všechny rád, vidím, že se to stáčí na osobní dojmy.
Objektivní děj: Marie Terezie se rozhodla, aby její poddaní uměli psát atd. Dala si předložit spoustu vzorů ze světa a nejvíce se jí zalíbil učební postup pro kadety v Prusku. Dala podle něho vypracovat postup pro děti své monarchie.
Kadeti se naučili číst, psát a počítat. Tedy budoucí velitelé. Děti v Rakousku také. Možná proto máme také domácí úkoly. Jsou země, kde nejsou (tak se mi zdá, že je to ve Španělsku). Nic se nemění už přes 200 let. Všude je to o úkolech a odpovědnosti,jako u budoucích důstojníků v Prusku. Vyučuje se ohleduplnost nebo láska k lidem ? Potom ani učitelé nejsou spokojeni, nakládá se na nich hodně. A děti berou školu jako povinnost jako v kasárnách.
Zbývá nahradit jim pozornost doma.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.