Re: Na známkách mi nezáleží, ale....

Radko a Evinko,
díky za Vaše příspěvky, byly takovým příjemným balzámem na mou rodičovskou duši.

Mirko,
dvakrát jsem si pečlivě pročetla Tvé psaní. Nemohu než souhlasit s většinou Tvých tvrzení a přesto – promiň – moc doufám, že děti ve školách nebudou učit jen učitelé s Tvým supersystematickým přístupem a jasným přehledem, co je správné pro jiného a co ne. Bylo mi až smutno, když jsem si četla Tvá tvrdá slova o tom, že dítě, které se nedrží pokynů učitele, je líné a neochotné se podřídit a jak jeho hloupá snaha odfláknout postup povede k neúspěchu v dalších třídách. Nevím, možná že Tobě to úplně jasné je a jsi o tom tak přesvědčena. Já se u svých studentů spíš setkávám s tím, jak jejich duše byly doslova zmrzačeny vzorečkovými postupy na střední škole (a možná už od základní, jak postupně zjišťuji) a jak bez vzorečku nejsou často schopni spočítat nic nebo přinejmenším při používání vzorečků vůbec nezapínají mozek (vědí, že ve vzorečku se něco dělí něčím, ale klidně otočí čitatele za jmenovatele, protože tomu vzorečku doopravdy nerozumí, není pro ně jenom zobecněním čehosi reálného).
Nechci se s Tebou pouštět do polemiky na toto téma, protože zdaleka nemám v záležitostech postupů tak jasno tako ty a u svých studentů rozhodně připouštím jakékoli cesty, které vedou ke správnému výsledku (už slyším, jak mi namítneš, že vysokoškolák je něco jiného než dítě na základní škole, a nepochybně zase budeš mít skoro úplně pravdu).
K poslednímu odstavci Tvého psaní:
Naštěstí své dítě nepovažuji za žádného génia ani za vyjímečného jedince a necítím tedy potřebu omlouvat jeho příležitostné prohřešky ve společenském chování tímto argumentem. Chválabohu nemáme problémy s tím, že by byl zásadně neoblíbený v kolektivu třídy, má kamarády, s nimiž na některá témata (typicky klučičí a přiměřené věku) nachází společnou řeč. Rozhodně jej vedu k tomu, aby žádnou práci, do níž se jednou pustí, neodflákl. V pokynech učitelů se snažím najít vždy aspoň zrnko zdravého rozumu a pak tyto pokyny takto synovi vysvětlit (takto jsem postupovala i u toho požadavku vždy mít vzoreček a podrobně postup a pochopil to hned, takže jistá vyspělost se mu nedá upřít ani podle Tvých měřítek) – jen mi v těchto chvílích v mozku běhá otázka, proč to zdůvodnění mám hledat já, proč je automaticky neudá ten, kdo pokyn ve škole vydává.
Nakonec se ke své hanbě musím přiznat, že jsem svůj původní příspěvek opravdu psala jen proto, abych se vypovídala a svěřila (a že mne tedy potěšily příspěvky souhlasící s mou iritací nad danou situací) a že jsem vůbec nehledala a nežádala poučení. Jsem domýšlivě přesvědčena, že argumenty „z protějšího břehu“ jsou mi dost jasné, jen mám jaksi mírnější hlediska na jejich uplatňování.