Na známkách mi nezáleží, ale....

Nedá mi to, a musím se vypovídat ze včerejších synových sdělení: Chodí do páté třídy a včera měl povídavou náladu a začal vyprávět o škole. Mezi jiným mi sdělil, že mu matikářka řekla, že z geometrie je na čtyřku. Udivilo mne to (jeho dosavadní známky byly na opačné straně klasifikační stupnice a právě geometrie jej baví nejvíc), ale ukázalo se, že k tomuto výroku přimělo učitelku to, že syn při počítání obvodů a obsahů píše rovnou výsledek, protože k sečtení tří nebo čtyř čísel či vynásobení dvou čísel považuje za zbytečné psát obecný vzoreček, dosazení a pak teprve výsledek.
Když už byl u matematiky, přinesl mi ukázat klasifikaci tzv. počtářských chvilek: To jsou takové půlstrany vždy asi 6 - 10 příkladů. Jsou-li všechny příklady správně vypočteny, vybarví se na "výsledkové" stránce levý obdélníček u čísla cvičení, není-li vše správně, vybarví se pravý obdélníček. Chvíli mi trvalo, než jsem si ujasnila, že obdélníček "špatně" je pro všechny případy od jeden výsledek špatně až po všechny výsledky špatně (takže dítě dostane pětku za jednu chybu stejně jako za deset chyb). Učitelka při včerejší matematice udělala skóre zelených (správně) a červených (špatně) obdélníčků z 22 cvičení za skoro tři měsíce a synovi napsala známku 3 (13 serií příkladů měl bez chyby, v devíti seriích měl jednu chybu, takže z celkových řekněme cca 160 příkladů měl špatně 9). Ubezpečila jsem syna, že já si tedy nemyslím, že toto by byl výkon na trojku, ale ať na to kašle a dál se snaží počítat co nejlépe. Jenže jeho samozřejmě mrzí, že najednou má podle učitelky prospěch z matematicky mezi trojkou a čtyřkou, když vlastně (krom pár pitomých chyb z nepozornosti) vše umí velmi dobře a rozhodně se řadí k těm nejlepším ve třídě. Nejde mi o známku na vysvědčení (i když v tomto případě to snad ani podle klasifikačního řádu není na stupeň 3 až 4),ale o to, jak taková učitelka "motivuje" děti, že jim znechutí i to, co je opravdu baví.