Re: Na známkách mi nezáleží, ale....

Milá Mirko, Leono, Irčo a Evinko,
díky za Vaše komentáře.
Mirko, asi sis spojila dva příspěvky, ode mne a od Irči (Irča psala o obviňování svého syna z podvodů při opravách).
Já jsem „čtverečkové“ prověrky viděla na vlastní oči, takže vím, že ten poměr správně: špatně je přesně takový, jak jsem psala. Kupodivu tahle „souborná“ trojka (za práci za mnoho týdnů) synovi nevadila tolik, jako ta zmínka o tom, že je na čtyřku z geometrie. Mirko, já samozřejmě vím, že je třeba naznačit postup při počítání. Ale když uvážíš, že trojúhelník mají zkonstruovat, k tomu si dělají náčrtek, k náčrtku píší délky stran, pak ještě pod to pokaždé mají napsat O = a + b + c, na řádku pod to O = 5 + 4 + 3 a na řádku pod to teprve O =12 cm, tak průměrně chytré dítě už po 15 takových trojúhelníkách musí nutně mít pocit, že to opisování vzorečku a dosazení je zbytečné, když výsledek ví už u náčrtku (nebo ještě dřív). Systematická práce je dobrá, ale někdy ve školách rozpatlaná do takových podrobností, že to ty chytřejší musí přivádět k šílenství.
Ještě takový drobný postřeh: Z geometrie ještě neprobraly děti letos nic nového, co by se nebyly naučily už ve čtvrté třídě (je pravda, že loni mely dost ambiciozní učitelku, která se je snažila naučit, co nevíce to šlo). Ze zbytku matematiky sice probraly a probírají jako novou věc dělení dvojciferným číslem (berou to asi poslední tři týdny, předtím stále opakovaly loňskou látku a ještě ne všechnu, zlomky zcela opominuly). Ve čtvrté třídě končil syn s jedničkou z matematiky. Doma se neučí, doba strávená ve škole mu stačí k zapamatování probírané látky natož k nezapomenutí látky staré opakované (sleduju, jak dělá úkoly, nemá problémy, občas zopakujeme a rozšíříme to, co se ani ve škole neopakuje, občas mu dám nějakou úlohy z testů na osmiletá gymnazia, takže jsem v obraze). A teď tedy trojka až čtyřka z matematiky???? Že by v tom bylo trochu snahy podlomit těm lepším (ale ne zase superpremiantům) sebevědomí před eventuální zkouškou na osmileté gymnazium?

Leoně a Evince:
S mnoha Vašimi tvrzeními souhlasím. Ano, nejhorší, co ty nemožné kantorky udělají, je zničení motivace. Proto svému synovi ustavičně zdůrazňuju, že se neučí pro známky, ale pro sebe, a že je podstatné, že to umí. „Motivuju“ jej tím, že mu radím, ať si dává na eventuální chyby pozor, a ať si třeba představuje, že dobrým výkonem učitelku naštve (je to ošklivé já vím, ale dodá nám to dobrou náladu a pocit, že si nějaká taková na nás nepřijde). Přestírat, že se doma učí, nemohu (a ani nechci). Učí se, ale ne školní látku, na tu mu stačí ustavičné omílání ve škole (tedy pokud jej aspoň trochu zajímá, pokud ne, je to horší, například u vyjmenování druhů obilí – no dlužno říci, že učitelky, které je tak přičinlivě učily nasucho teoreticky vyjmenovat těch asi šest druhů by možná samy ječmen od „vousaté“ pšenice na poli nerozeznaly).
A chodit do školy kvůli známce – já nevím, mně je to tak z duše odporné. A vlasně si myslím, že syna jen tak straší (a vědomě či nevědomě se snaží dokázat, že k přijímacím zkouškám ani nemá chodit) a že mu pravděpodobně ani tu trojku (natož čtyřku) nebude chtít dát, protože to by ve třídě měla jednu jedničku, jednu nebo dvě dvojky, tu synovu trojku (možná jestě jednu?) a zbytek třídy by dostal čtyřku a pětku?????
Pokud jde o její kvalifikaci: jakou má školu nevím, to už dnes není podstatné, neboť školní vzdělání bylo u ní spolehlivě překryto mnoha letmi učení - je zaručeně důchodového věku.
Neboj, Evinko, mému synovi zatím naprosto nehrozí, že se z něj stane hromádka neprůbojného neštěstí (jak jsi to výstižně napsala) a ví bůh, že ve chvíli, kdy bych něco takového pozorovala, tak bych se do školy vypravila, i kdyby to mělo být kvůli známkám. Aby to nevypadalo, že se škole a kontaktu s ní vyhýbám – ne, naopak, do lecčeho se snažím zapojit, ani pro vedení školy nejsem anonymní osoba – rodič. Jen kvůli známkám tam nechci dělat rušno. Ale budu situaci sledovat a když bude třeba, nějak zasáhnu. Zatím jsem ale měla pocit, že možná nejlépe udělám, když neudělám nic. Ale vypovídat jsem se potřebovala, tak jsem k tomu použila Rodinu, jak jinak.