Názory k článku Pět omylů reformátorů školy

Je tu tolik příspěvků ! I když vás mám všechny rád, vidím, že se to stáčí na osobní dojmy.
Objektivní děj: Marie Terezie se rozhodla, aby její poddaní uměli psát atd. Dala si předložit spoustu vzorů ze světa a nejvíce se jí zalíbil učební postup pro kadety v Prusku. Dala podle něho vypracovat postup pro děti své monarchie.
Kadeti se naučili číst, psát a počítat. Tedy budoucí velitelé. Děti v Rakousku také. Možná proto máme také domácí úkoly. Jsou země, kde nejsou (tak se mi zdá, že je to ve Španělsku). Nic se nemění už přes 200 let. Všude je to o úkolech a odpovědnosti,jako u budoucích důstojníků v Prusku. Vyučuje se ohleduplnost nebo láska k lidem ? Potom ani učitelé nejsou spokojeni, nakládá se na nich hodně. A děti berou školu jako povinnost jako v kasárnách.
Zbývá nahradit jim pozornost doma.

Ano, udělat článek více srozumitelný by bylo lépe, na příklad nahradit cizí slova. Už to slovo ´longitudinální´ studie - to by snad bylo ´dlouhodobá´, ne?
Abych si také cizoslovně zabásnil, hle:
Bylo by operativní, aby se maximálně zminimalizoval verbalismus neautochthonních elementů komunikace s respondenty titulu,
to jsem chtěl říci : bylo by na místě, aby se co nejvíce zmenšilo používání slov nečeských prvků dorozumívání se čtenáři článku.
Bylo to hezké ?

Ano ano:-) i já se jako učitelka článkem prokousala, ale lituji rodiče, zvláště nemají-li slovník cizích slov hned vedle počítače, případně přímo na počítači:-) Jitka

Víš, on je velice podstatný rozdíl mezi pevně stanovenými mantinely, které naopak dětem dělají dobře a mezi zbytečnou přísností nebo takříkajíc "buzerováním"...jenže - teď nepíšu o vysoké škole, kde je to jinak - právě těmi mantinely se kantor stává zranitelným. Tím, že třebas v prváku dávám v hodině písemné zadání úkolů a dole je napsáno, co přesně se hodnotí (začínají všichni na jedničce a za každý nesplněný úkol se odečítá jeden stupeň, ale na druhou stranu mohou používat jakékoliv pomůcky kromě souseda), mě může kontrolovat kdokoliv ze studentů - a taky toho využívají. Navíc si musím být vědoma, že látku zvládli - a taky dávat dost známek (za pololetí jich mám 6-10). Právě ta naše učitelka měla tohle perfektně propracované - děti kdykoliv přesně věděly, jakou známku dostanou a proč. Takže žádné nervy, žádný problém - ani nenadálá písemka nikoho nerozhodila, protože známek bylo dost. Já osobně mám nižší celkový průměr známek u studentů než kolegové - ale taky žádné stížnosti na klasifikaci (reklamace řešíme okamžitě a přede všemi - a musím říct, že většinou mají studenti pravdu), takže na takové to "všichni u ní mají jedničky" se asi taky dívat nedá...už jsem tady možná psala adresu rejstříku škol: http://delta.iuv.cz - jsou tam i inspekční zprávy, zaměření, internetové adresy jednotlivých škol...třebas ti to pomůže. Některé školy umožňují návštěvu rodičů v hodinách nebo mají "dny otevřených dveří" - navštiv je už letos - vyplatí se jít tam brzy a sledovat, jestli děti odcházejí na obědy s učitelkou, jestli je dozor v šatnách, jaký je pořádek na chodbách, celkovou upravenost školy, jestli zjistí, že je ve škole cizí osoba, zaměřit se na systém řízení školy. Tam, kde mají porady častěji (někdy je to v inspekční zprávě uvedeno), jsou schopni podchytit potíže žáka spíš, než když se uvidí jednou za měsíc a všichni koukají hlavně být brzy doma. O učitelích toho asi moc nezjistíš, protože průměrná škola jich má kolem třiceti a vždycky tam někdo nebude OK - spíš bych se pokusila dozvědět něco o fluktuaci ve sboru - to vypovídá hodně o kvalitách.

Víš, já jsem dala syna do školy, do které chodil i můj muž, v domění, že se toho zase tak moc nezměnilo. Inspekční zprávy byly průměrné, informace mezi rodiči skoro žádné - nejbližší další škola byla jazykovka a hodně dětí z ulice chodilo tam nebo dojíždělo do školy pro dyslektiky. Bohužel jsme dostali přesně to, po čem tady hodně maminek volá - učitelku, která se hlavně zajímala o potřeby dětí, samozřejmě jen některých vybraných dětí(se sponzorujícími rodiči), protože zajímat se opravdu o potřeby všech 25 dětí je nad lidské síly. Vzhledem k tomu se jaksi "nestihla" zamyslet nad tím, proč syn špatně píše, "nestihla" si všimnout, že syna nedoporučili do nepovinné angličtiny nikoliv kvůli chování, ale kvůli vysokému stupni znalostí atd. Její nástupkyně byla ještě horší - mladá holka, přesvědčená z fakulty, že s dětmi se musí kamarádit a plná optimismu z Foglarových knížek, k naší škodě bez jakýchkoliv praktických znalostí. (Tím proboha nezatracuji pana Foglara, ale děti, o kterých píše, měly hodně tuhou kázeň, i když vypěstovanou formou her a soutěží - tak, jak by to mělo být.) Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat - fyzické útoky, krádeže a šikana, což si odneslo několik dětí...Po přechodu na novou školu (do jazykové třídy) jsem byla víceméně přesvědčená, že je vše zbytečné a syn tak jako tak školu nedokončí, tím spíš, že jeho nová učitelka byla "metr". Navíc jsme zjistili, že probrané látky je skoro dvojnásobek...jenže kupodivu synovi tento způsob výuky vyhovoval. Měl jasně daná kritéria, jasné podmínky...když byl hotový dřív, čekaly na něj cvičení na procvičení ruky. Paní učitelka hleděla na kázeň - děti pěkně seděly v lavicích a dělaly všechny totéž. Jenže díky tomu, že nemusela hlídat, co kdo dělá (aspoň ne neustále), zjistila např. už po prvním týdnu, že pero, které nám prodali v poradně, má špatné spouštění inkoustu, věděla přesně, které dítě má sklony si vymýšlet, koho třída bere a koho ne. Později jsem zjistila, že některé maminky berou děti z téhle školy pryč, protože je "moc náročná", ale také, že na gymnázium vezmou raději trojkaře z naší nové školy, než jedničkáře z té původní...Takže si myslím, že si moc nevybereš. Asi se prostě nedá odhadnout, kde to bude nejlepší.