Děkuji!
Všem bych chtěla MOC poděkovat za jejich příspěvky a názory. Když jsem tento článek psala, nepřemýšlela jsem nad důvody toho PROČ mám tu nutkavou potřebu to ze sebe všechno vysypat na "papír". Pravda je ale taková, že se mi nesmírně ulevilo! Je možné, že jsem potřebovala slyšet, že je nás mnoho a že nejsem "divná". Ode dne, kdy jsem zpověď zveřejnila, už je mi dobře! Ale opravdu dobře, protože netrpím žádnou sebelítostí. Pravděpodobně největší podíl na psychickém vyčerpání hrály hormony, které s člověkem zamávají ať chce nebo ne. Výčitky asi zůstanou.....nebo spíš takové "hlodání"...co by kdyby. Vím, že to v tuto chvíli asi není na místě, ale člověku to prostě nedá. Už od mala jsem také říkala, že chci do 30ti 2děti...no a teď bych "dostala" miminko přesně k mým 30tým narozeninám.Zapomenout se to nedá,ale bolest je čím dál menší.
*
Článek jsem napsala i svým přátelům. Reakce byly ale zvláštní a ve finále mě mrzelo, že jsem to odeslala.Člověk, který podobnou bolest neprožije asi není schopen pochopit toho druhého. Tu pravou útěchu a povzbuzení jsem našla až zde na RODINĚ a to díky Vám!Jsem Vám za to opravdu nesmírně VDĚČNÁ!!!
*
Kamarádka mi napsala ve chvíli, kdy jsem se v tom opravu plácala - " Bůh Tě má rád! Chce abys měla samé zdravé děti!" a přidala příběh své kamarádky s velmi, velmi postiženou holčičkou......člověk se potom musí zamyslet nad svým příběhem a chtě nechtě připustit, že jeho bolest je s tím co prožívají jiní nepatrná...
*
Obavy z dalšího takovéhoto zklamání jsou ale stále velké, neboť žen se stejným osudem je nesmírné množství :-(.
Přesto vím,že chci jít dál a že se dalšího dítěte jen tak nevzdám!
*
Všem moc a moc děkuji za to, že mě vyslechli a byli mi možná nevědomě velkou oporou!
*
Děkuji také "Zamlklinkám" za pozvání do jejich deníčku! Nakukovala jsem a musím říct, že jste určitě fajn skupina, která si vzájemně pomáhá a to je SUPER! Já už ale jsem součástí jiného deníčku na jiném serveru. "Květňátka 2005" - holky mě vyjádřily účast a politování, ale to mi v danou chvíli nepomáhalo....Byly jsme v průhěhu 14dní 3, které prožily podobný příběh se smutným koncem. Náš deníček to na čas ochromilo a mně to potom bylo líto...Měla jsem potřebu "vypovídat" se někde jinde. A očividně to byl dobrý nápad!:-)Vybrečela jsem se a spadla na dno, od kterého jsem se moha odrazit a pokračovat dál!!! Moc Vám za to děkuji a když dovolíte, občas k Vám nakouknu, jak se Vám daří hezky těhotnět a rozšiřovat řady miminek :-)
*
Vím, že je naivní přát si, aby nikdo na světě nemusel řešit život a zdraví svých dětí......ale já si to stejně přeji!!!!!! Protože není nic horšího, než vidět své dítě jak se trápí...nedej Bože dokonce umírá! A nejhorší vůbec je - nemít dítě vůbec...
MOC SÍLY všem, kteří jsou vystaveni takovémuto údělu a zkoušce
přeje
Piki + Miki a ANDĚLÍČEK, na kterého nikdy nezapomeneme!
Odpovědět