Milá Piki!

Milá Piki!
Na konci února mě potkalo to samé...
17.ledna mi vyšel pozitivní těhotesnký test a já myslela,že se radostí zblázním.Jenže to těhotenství se mnou dělalo divy...Pořád jsme se na něj nemohla naladit-jakoby zvyknout.Říkala jsem si,že to přejde po prvním utz.Stala se ze mě hystericka,sužovaná panickými strachy,jestli je ten drobek v pořádku-přičítala jsem to tomu,že jsem jen bláznivá prvorodička a ten strach byly jen silné mateřské city.Na kontrolách bylo vždy všechno v nejlepším pořádku,děloha rostla.Na ultrazvuk jsme se dostali až začátkem 10.tt(vznikl mezi mnou a doktorem komunikační šum,já nevěděla,že na utz chodím jinam a on myslel,že to vím).O víkendu před tím pondělním utz jsem říkala přítelovi,že bych chtěla čekat dvojčátka,že by mi jedno zůstalo,že bych chtěla jít na utz až okolo 20.tt,že do té doby by se všechno vyřešilo.Plakala jsem,že na ten utz nechci jít.Všichni mě samozřejmě utěšovali,že všechno bude v pořádku,co už by se mohlo stát v 10.tt.Když jsme ten večer fotili rostoucí bříško,problesklo mi hlavou,že tohle je poslední fotka bříška.Zaplašila jsem to,těšení se na drobečka to všechno přebilo.Ale v pondělí mi bohužel řekli,že miminku přestalo bít srdíčko den před tím ultrazvukem.Bylo to strašný,i když jsem od začátku věděla,že to nedopadne dobře.Asi intuice.Plakala jsem,vyprosila si v nemocnici noc navíc,že přijdu až druhý den ráno,potřebovala jsem se "rozloučit" s tím mým vybojovaným a vymodleným mimískem.Po návratu z nemocnice pro mě byly nejhorší reakce okolí: Jsi mladá,budeš mít ještě spoustu dětí.Je lepší,že se to stalo vám než nám,vy jste mladí.Je dobře,že to příroda vyřešila takhle,protože stejně teď musíš ještě dostudovat VŠ a až pak pomýšlet na mimčo. To je jen slabý odvar.Bylo to šílený a j je za to nenáviděla.Jo a ještě jedna věta:Nebul,stejně to nebylo ještě žádný dítě. Jenže oni ho neviděli na utz,já ano a už to opravdu vypadalo jako miminko,které spinká...
Piki,věř tomu,že se z toho dostaneš.Nikdy nezapomeneš,ale přestane to tak strašně bolet.Máš syna,ten ti v tom moc pomůže.Já se v té době chodila starat kamarádce o dvojčata a pomohlo mi to moc.Nepřestane to bolet nikdy,jen to trochu otupí.A ty se vykašli an okolí a chovej se tak,jak cítíš,že ti to pomůže.Plač,nebo nadávej,já napsala dopis.Vyčítala jsem si všechno,co jsem kdy mohla udělat špatně... Moc to bolí.A snažit jsme se začali hned po první ms.Sice to zatím neklaplo,ale já potřebovala vědět,že s esnažíme,pomáhalo mi to psychicky.Ale je fakt,že až tenhle cyklus-po 3 měsících cítím,že jsem úplně v pořádku.Dej an svůj pocit a uvidíte.Držím ti palečky!Drž se a máš vážně štěstí,Miki ti pomůže... Bude líp.