25.6.2007 22:28:50 Jíťa
Taky jsem si prožila něco podobného
A to potrat pokaždé asi v 6-7 týdnu těhotenství. Dokonce 3x. A nebylo snadné se s tím vyrovnat, protože na mimi jsme několik dlouhých let marně čekali.
Nejprve jsem trpěla chronickou rýmou (2 roky jsem byla střídavě 14 dní zdravá a 14 dní nachlazená) a další rok jsem pro jistotu brala léky na posílení imunity. Doktorka na ORL nedoporučila pokoušet se v takovém stavu o těhotenství.
Pak jsme se snažili, ale nedařilo se, takže jsme skončili v poradně pro neplodnost. Spousty vyšetření, které nezjistily žádný problém, přesto jsme se ani po dalších 2 letech inseminací vytouženého mimi nedočkali. 3x se mi během těch dvou let podařilo otěhotnět. Nejhorší to bylo poprvé. Těhotenský test mi vyšel pozitivně a tak následovala návštěva poradny a krevní test na HCG. HCG bylo pozitivní, bohužel UTZ těhotenství neukázal. Dr mě tedy pozval za týden na kontrolu. Den před kontrolou jsem začala krvácet a okamžitě jsem volala a pak jela k dr. I když mě v telefonu dr. uklidňoval, že to nemusí nic znamenat, celou cestu jsem brečela. Prostě jsem to cítila. Znovu test HCG (pozitivní) a UTZ nic neukázal. Dr říkal, že je nutné udělat znovu testy za týden a objednal mě do poradny. To byl nejhorší můj zážitek. S tím, že jsem nejspíš potratila, jsem se v klidu domova celkem dokázala vyrovnat, ale v poradně, když z ordinace vycházela jedna žena za druhou a šťastně mávaly průkazkou, nebo to sdělovaly partnerovi... To bylo opravdu silný kafe. Seděla jsem tam, brečela a nedokázala se ovládnout. Chtěla jsem požádat sestřičku, aby mě vzala přednostně, ale nedokázala jsem ani vstát ze židle. Na test HCG jsem pak musela ještě 2x než se mi hormony srovnaly, ale to už jsem hned po příchodu požádala sestřičku o přednostní vyšetření.
Podobně to probíhalo i při dalších 2 těhu. Napřed HCG pozitivní a UTZ neg. během týdne jsem začala krvácet a potratila. Naštěstí v obou dalších případech mi HCG kleslo okamžitě, takže jsem byla ušetřena další psychické zátěže v poradně.
Teď se na nás konečně usmálo štěstí a asi za 3 týdny čekáme chlapečka. Po předchozích zkušenostech jsme se rozhodli, že v prvním trimestru o našem těhotenství nikomu neřekneme. Strašně jsem se bála, že kdyby se zase něco stalo, nesnesla bych ty soucitné řečičky okolí. Vlastně ani o těch 3 potratech kromě mě a manžela nikdo další neví. Bylo to tak rychlé, že jsme se s těhotenstvím nestačili nikomu svěřit. A já myslím, že i díky tomu, že nám to nikdo nepřipomínal, se mi s tím podařilo lépe vyrovnat. Ale stejně jsem po celou tu dobu od 1. potratu nesnesla pohled na těhotnou ženu, nebo na maminu s kočárkem.
Takže nejsi v tom sama. Jak jsem čtla reakce, je nás s podobným osudem mnoho. Skutečně to přebolí, hlavně se neboj jít do dalšího těhotenství. Alespoň já bych do toho šla znovu a znovu - i když mě to zklamání pokaždé bolelo, byla jsem odhodlaná nad přírodou zvítězit.
Odpovědět