Re: Neboj,

moje první vymodlené těhotenství skončilo stejně, zamlklé v 11. týdnu. Přišlo se na to ale až když jsem začala krvácet. Dodnes nejvíc zazlívám doktorům v nemocnici, že mi to neřekli na rovinu, že pořád ve mě živili naději, že "to bude dobré", byť zpětně viděno to bylo jasné. Proč jsem vlastně potratila jsem se dozvěděla až z propouštěcí zprávy. Za rok a půl se nám narodila Emma, přičemž těhotenství opět bylo peklo - krvácela jsem první 3 měsíce, protože původně byly v děloze dva zárodky a já jsem zase to jedno mimino potrácela. Ale nakonec se nám narodil dlouho očekávaný čertík a v srpnu čekáme dalšího. Takže seber všechny síly, přebolí to, i když zapomenout se to nedá. Ještě ke kyretáži, kterou jsem taky podstoupila: Emma se narodila koncem pánevním, což je dost problematické sama o sobě. Když jsem se doktora po porodu ptala čím to je, ptal se mě, jestli jsem měla kyretáž. Když jsem řekla že ano, říkal, že je docela dobře možné, že děloha po té kyretáži zůstala hodně zjizvená, takže potom se malá nemohla v břichu dobře otočit a zůstala zadečkem dole. A že vůbec není vyloučené, že i další děti budu rodit koncem pánevním... takže i tohle může být výsledek automatického dělání kyretáže, jako se to dělá u nás.