tisk-hlavicka

Zpověď

25.6.2007 Piki 137 názorů

Vím jediné – osud mi uštědřil ránu, po které se musím zvednout a jít dál! Je to těžké, neboť únava je obrovská a strach z dalšího možného zklamání velký…

Jsem člověk velice emotivní, a proto jsem se rozhodla napsat tuto zpověď mých současných pocitů. Moc ráda se dělím se všemi blízkými o svoje radostné chvíle a okamžiky a ještě raději jsem, když je mohou sdílet se mnou. To, co mě potkalo nyní, je ale bohužel velmi neradostné. Přesto, nevím proč, mám potřebu to všechno vykřičet do světa…..všem říct, jaká křivda se mi stala a že jsem si nic takového určitě nezasloužila!!! Nečekám žádné reakce a odpovědi! Jenom doufám, že se mi uleví……..nedokážu a nemůžu o tom zatím otevřeně mluvit, a proto píšu…

*

Psalo se 9.května a já jsem začala tušit, že se s mým tělem něco začíná dít a je velmi pravděpodobné, že se nám na poprvé podařilo "vyrobit" pro našeho nyní dvouletého syna Mikiho sourozence. Těhotenský test to ovšem nepotvrdil….tak jsem si říkala: "Aha, zase si něco namlouvám a mám vsugerované všechny těhu příznaky". Stejně jsem to totiž měla i s Mikim, kdy jsem měla předtuchy půl roku předtím, než se zadařilo :). Za 3dny jsem si ale říkala, že přeci jenom je to už druhé těhotenství, tak přece vím, co cítím. Ani druhý test ovšem těhu nepotvrdil. Tak jsem konstatovala, že asi blbnu a nechala to být. Nevolnosti ovšem nabíraly grády. Byla sobota 19.května a měla k nám přijet celá rodina, která věděla, že už mám víc jak 10 dní skluz a navíc manža měl den před svými narozeninami. Tolik by si přál dalšího bejbíska, že mi to prostě nedalo a šla si udělat třetí těhotenský test, který by byl pro něho tím nejhezčím dárkem. Výsledek? Ty mršky se tam konečně ukázaly obě dvě!!!!!! Já byla tak šťastná!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Miki bude mít sourozence a budou od sebe zhruba 2,5 roku, to je přeci super! O radosti manži ani nemusím psát. Byl prostě v sedmém nebi a nechtěl věřit, že se nám to tak brzy povedlo. Vždycky chtěl velkou rodinu a já taky od nepaměti mluvila o třech dětech.

*

Dny, týdny utíkaly a mně se stále nechtělo na kontrolu. Cvičně jsem si udělala ještě 2 další testy v průběhu 14 dnů. Nechtěla jsem je vyhazovat, tak jsem si říkala, tak je využiju a udělám si vždycky radost, že je to skutečně pravda a my se zanedlouho staneme dvojnásobnými rodiči :).

Koncem května jsem zavolala na gynekologii, abych se objednala na prohlídku. Je ale tolik těhulí, že mě sestřička nabídla až 25.červen. Manža mi hned vynadal, že takhle teda ne, že jim musím říct, že jsem těhotná a ať mě vezmou dřív. Po konzultaci s kamarádkou lékařkou, která mi doporučila totéž, jsem tam tedy zavolala znovu a dostala termín 11.6. Nepopírám, že se mi tam nechtělo. Sedět v čekárně víc jak dvě hodiny a potom…. Popravdě řečeno brala jsem to jako nutné zlo. V prvním těhu jsem si přitom ty kontroly vyloženě užívala a byla spíš naštvaná, když mi doktor řekl, že mám přijít AŽ za 3 týdny. To jsem si říkala, že ani nevydržím, tak dlouho nevidět toho cipíska na ultrazvuku a slyšet jeho srdíčko. Druhé těhotenství je ale asi trošku jiné……Žádné problémy jsem si pochopitelně nepřipouštěla!!!!

Jaké proto bylo překvapení, když jsem se na první kontrole na konci 9.týdne dozvěděla, že to nevypadá dobře!

*

Ultrazvuk ukázal malé embryo, jehož stáří odpovídalo max. 6.týdnu. Doktor mě poučil o tom, že by se mohlo jednat o zamlklé těhotenství a embryo možná umřelo. Světe div se, já se nehroutila! Proč? U Mikiho jsem na tom totiž byla podobně…Na první kontrole se neukázalo NIC a visela nade mnou hrozba mimoděložního těhotenství, která se ale nepotvrdila.

Nabrali mi krev, aby se zjistila hladina hcg a měla jsem přijít na kontrolu ve čtvrtek. Odpoledne mi to přeci jenom začalo hlodat a říkala jsem si - je to možné, aby ve mně embryo umřelo? Kamarádka lékařka mi okamžitě psala sms s tím, že chtěla vědět, kdy se mi objevily dvě čárky na testu. Po mé odpovědi jsem čekala slova uklidnění... Místo toho ale v odpovědi stálo - "Příroda ví, co dělá. Mám Tě ráda!" Dost jednoznačné, že! Mé podvědomí ale odmítalo vzít tuto skutečnost v potaz. Až ve čtvrtek, kdy ultrazvuk i přes vysokou hladinu těhotenského hormonu potvrdil tu strašnou pravdu, jsem si začala uvědomovat, co se stalo. Dvě moje kamarádky potkalo ten samý týden to samé a já se je snažila uklidnit. Myslela jsem si, že já jsem ta nad věcí, která už je připravená na to nejhorší. Ale upřímně…na tohle se prostě připravit nedá. Naprosto normální věta vypuštěná z úst mého muže mě dohnala k šílenému výbuchu vzteku. Potom přišla babička, soucitně se na mě podívala…a…pláč…nezadržitelný a bezmocný. A výčitky…že jsem tahala Mikiho, že jsem si dala na konci prvního měsíce tu skleničku vína, že jsem se bála toho, jak to všechno zvládnu atd. atd.

Za chvíli jsem se ale uklidnila a snažila se to dívat realisticky. Stalo se to poměrně v ranném stádiu těhotenství. Dle doktora jsem to nemohla ničím ovlivnit. Když mělo dojít k vývoji nějakého orgánu, tak prostě nedošlo, protože tam chyběl odpovídající hormon. Každoročně prý takto končí v prvním trimestru až 20% těhotenství. Než mít postižené dítě, tak je jasné, že je lepší, že příroda udělá takovouto čistku…to všechno vím. Ale PROČ to muselo potkat zrovna mě?????? Snad žádná žena s takovouto možností nechce a nemůže počítat!!!! Mlčela jsem…dlouho…. K revizi dělohy (kyretáži) mělo dojít v pondělí. Přišla jsem na kliniku a sestřičky mi oznámily, že doktor operuje a že mi mají udělat ještě jeden odběr krve…pro jistotu, jestli se tam něco nezměnilo…??????????????????????? Proč!? Chtělo se mi řvát…vždyť jsem měla přijít na lačno na zákrok. Asi nikdo si neumí přestavit to, co se ve mně v tu chvíli odehrávalo… Říkala jsem si, že by tam ještě byla šance? Proč by tedy tak rezolutně tuto možnost ve čtvrtek odmítal. Jsou prostě plné sály a toto je jediná možnost jak mi zacpat ústa, že jsem tam čekala…druhá možnost se bohužel nakonec potvrdila!

*

Na revizi jsem nastoupila v úterý ráno. Tři hodiny jsem tam v andělíčkovi ležela připravená na zákrok a čučela do stropu. Nebyla jsem schopná myslet vůbec na nic. Snad jen na to, že druhý den už bych byla na začátku 12.týdne. Dívala jsem se, jak přivážejí jednu pacientku za druhou (na dospávacím pokoji nás bylo asi 8) a čekala...

A pak si pro mě přišel…položil mě na lůžko…anestezioložka napíchla žílu…omluvila se, že musí píchat do zápěstí, protože nikde nic nenašla…a…pláč…………. tTtální a naprostá beznaděj z toho, co mi udělají! Že to nechci! Že to takhle nemělo být! Proč se to stalo mně! Vzlykala jsem tak, že jsem myslela, že přestanu dýchat a modlila se za to, ať už mi ta narkoza konečně zabere a pohltí mě milosrdný spánek. Byla to chvilka… Najednou cítím, jak mě budí sestřička, že už jsem zpátky, ať nepláču. Ono se to ale lehce řekne…nevím, co se se mnou dělo…jenom si pamatuji, že jsem se vzbudila a znovu brečela. Připadala jsem si trapně a dusila to tiše v sobě a přikrývala se peřinou,…ale slzy tekly stále… Asi za hodinu za mnou přišel doktor, pohladil mě a řekl, že to není žádná tragédie. Mně to tak ale rozhodně nepřipadalo a nebylo to zrovna uklidňující. Dal mi doporučení půl roku klid…a potom prý budeme mít určitě ještě 10 dětí, když budeme chtít. Chtělo se mi ironicky smát, ale namísto toho jsem jen na něho tupě zírala a brečela.

*

A jak se na to dívám dnes, 5 dní po zákroku? Stále to bolí!!! A stále se mi vrací okamžiky před revizí… Fyzicky jsem vyčerpaná z tříměsíčních nevolností a psychicky jsem totálně rozhozená. Vím, že čas to vyléčí, ale asi to potrvá! Terezka nebo Štěpánek…tak se měl jmenovat náš druhý potomek. Ten pocit prázdnoty, který mě teď pohlcuje je tak velký, že se nedokážu radovat z běžných věcí. Ano je tady MIKI…naše sluníčko, moje láska největší, můj andílek, moje všechno. Ale uvnitř bolístka, která zůstane navěky. Každý den je lepší a lepší. Manža je moje opora a snaží se mně to usnadňovat, i když ho to taky zasáhlo. Přehlíží moje hormonální výlevy, které jsou poměrně časté a snaží se mé vnímání směřovat k něčemu jinému. Jsem ráda, že ho mám.

A pořád si říkám…už aby bylo za měsíc…to už mi bude určitě dobře!

***

A jak to vidím s dalším dítětem? Manžel by mooooooc chtěl začít okamžitě. Já ale nevím… Vím jediné - osud mi uštědřil ránu, po které se musím zvednout a jít dál! Je to těžké, neboť únava je obrovská a strach z dalšího možného zklamání velký…

Názory k článku (136 názorů)
milá Piki Kaplanka+kluci 07/05+11/08 25.6.2007 9:41
*Zase bude líp Lavanda 25.6.2007 9:55
*Vybreč se! Pavla, 2 děti 27.6.2007 14:54
*Trocha povzbuzení Kačík+klučík 30.6.2007 2:41
**Nechápu Pavlína 9.7.2007 16:26
***Re: Nechápu dana 9.7.2007 16:52
***Re: Nechápu Habi[Simi 2/00&Tomi 8/08] 10.7.2007 8:58
*Re: milá Piki Janijaja 3.7.2007 17:47
Andělíček Kudlanka 25.6.2007 9:54
*Také to znám Jarka, 1 dcera 26.6.2007 14:48
Neboj, Lenka 25.6.2007 10:2
*Re: Neboj, Kudlanka 25.6.2007 10:7
**Milá Piki! natalii + 09/08 25.6.2007 10:36
***Re: Milá Piki! Simona 25.6.2007 11:10
****Re: Milá Piki! sunsung 25.6.2007 11:18
****Re: Milá Piki! kenza 25.6.2007 20:21
***Re: Milá Piki! Jitka 29.6.2007 13:11
**Re: Neboj, Lenka 25.6.2007 11:27
***Re: Neboj, usta, 1+ ? 25.6.2007 13:45
***Re: Neboj, Alicee 25.6.2007 22:58
*co jsem se dočetla "mezi řádky&qu... Markéta+Matěj 26.6.2007 17:31
**Re: co jsem se dočetla "mezi řá... myš 28.6.2007 0:33
***Re: co jsem se dočetla "mezi ... Markéta+Matěj 28.6.2007 9:59
Piki, PajaMM 25.6.2007 11:18
*Re: Piki, albra 25.6.2007 13:22
*Re: Piki, Marcela 25.6.2007 14:11
**Re: Piki, PajaMM 25.6.2007 14:19
***Re: Piki, Marcela 25.6.2007 15:55
****Re: Piki, PajaMM 26.6.2007 9:39
*Re: Piki, Alicee 25.6.2007 23:38
**Re: Piki, PajaMM 26.6.2007 9:34
***Re: Piki, Helena+2kluci 1.7.2007 21:16
****ideální věk eva 1.7.2007 21:55
*****Re: ideální věk foxyik+Sofie 10/03+ Alex05/07 2.7.2007 9:15
******Re: ideální věk foxyik+Sofie 10/03+ Alex05/07 2.7.2007 9:17
******Re: ideální věk eva 2.7.2007 13:28
*******Re: ideální věk foxyik+Sofie 10/03+ Alex05/07 3.7.2007 7:51
********Re: ideální věk eva 3.7.2007 20:20
pořád to bolí M+5 dětí 25.6.2007 11:25
*Re: pořád to bolí xMirkax 25.6.2007 12:9
**Re: pořád to bolí Ivka, 2 děti 02 a 05 3.7.2007 22:30
***Evče foxyik+Sofie 10/03+ Alex05/07 4.7.2007 9:12
****dotaz Andrejka68 4.7.2007 15:13
*****Re: dotaz Andrejka68 4.7.2007 15:17
******Re: dotaz azul 4.7.2007 19:29
****Re: Evče eva 5.7.2007 21:58
*Re: pořád to bolí Ráchel, 3 děti 25.6.2007 12:49
Nevzdávejte se Hryzalka, 2 myši 25.6.2007 12:35
Taky to znám.... Džejn 25.6.2007 12:45
čas to zahojí-neboj:-)) Anakonda+2 25.6.2007 13:7
zase vyjde sluníčko Majka 25.6.2007 13:9
*Re: zase vyjde sluníčko PajaMM 25.6.2007 13:22
**Re: zase vyjde sluníčko Lucka 25.6.2007 14:39
*Re: zase vyjde sluníčko Lavanda 25.6.2007 13:25
*Re: zase vyjde sluníčko Hryzalka, 2 myši 25.6.2007 13:44
*Re: zase vyjde sluníčko Marci, Tom 12/04, Viky 12/09 26.6.2007 16:14
**Re: zase vyjde sluníčko Majka 26.6.2007 16:46
***Re: zase vyjde sluníčko michaela b.lucka 12,tom 6 10.7.2007 19:52
***Re: zase vyjde sluníčko michaela b.lucka 12,tom 6 10.7.2007 19:52
Danielko, Anakonda+2 25.6.2007 13:10
*Re: Danielko, PajaMM 25.6.2007 13:19
vydrž Ivule+Hony 25.6.2007 13:57
znova otěhotnět Katka-těhotná, Filip 2,5 25.6.2007 13:58
*Re: znova otěhotnět PajaMM 25.6.2007 14:13
Bude lip Monika 25.6.2007 14:41
Hodně štěstí.. Lizzie 25.6.2007 15:3
*Re: Hodně štěstí.. Piki 25.6.2007 15:40
**Re: Hodně štěstí.. Lizzie 25.6.2007 15:42
Úleva Piki 25.6.2007 15:13
*Re: Úleva Lizzie 25.6.2007 15:16
*Re: Úleva ...neviditelná... 25.6.2007 20:30
na prirodu jsme kratky Martina, Madlenka 3 roky 25.6.2007 15:43
Zamlklé těhotenství ...neviditelná... 25.6.2007 16:1
*Re: Zamlklé těhotenství Karina 10.9.2008 12:41
Znám to také. Petra-4děti(15,12,8let a 3roky 25.6.2007 16:30
Jo, je to na pytel... Repulsion 25.6.2007 17:38
chce to čas jv 25.6.2007 18:47
Drž se Dáša 25.6.2007 21:24
příroda opravdu ví... Míla, syn 18 měsíců 25.6.2007 21:45
*Bude líp Pawlí 25.6.2007 22:14
*Re: příroda opravdu ví... PajaMM 26.6.2007 9:31
Zase bude líp. Kateřina35 25.6.2007 22:7
Taky jsem si prožila něco podobného Jíťa 25.6.2007 22:28
boli to ja vim M,Christina+Dean 26.6.2007 4:51
Těhot.po potratu Helena 26.6.2007 9:36
Rozluč se s ním Mulderka+ufounci /05,08,11/ 26.6.2007 11:38
*Re: Rozluč se s ním PajaMM 26.6.2007 12:19
*Re: Rozluč se s ním Lavanda 26.6.2007 13:6
**Re: Rozluč se s ním Mulderka+ufounci /05,08,11/ 26.6.2007 22:13
*Re: Rozluč se s ním-Mulderka jája 30.6.2007 20:11
Jako bych četla svůj příběh Markéta, Broňka 6, Denda 16 dní 26.6.2007 11:42
*Re: Jako bych četla svůj příběh Robin* 6.9.2007 13:42
Nezoufej Helena, 3 dospělé děti. 26.6.2007 12:3
Piki Hanka 26.6.2007 13:13
*Re: Piki Rapiti 26.6.2007 14:2
Drž se! Jarka 26.6.2007 13:50
Cítím jak se cítíš.. nina  26.6.2007 14:28
Taky jsem to prožila Marci, Tom 12/04, Viky 12/09 26.6.2007 15:13
Pavli.. miselline 27.6.2007 17:25
Bude líp Marcela, Tom 5,5 Marek 8m 28.6.2007 11:50
*Bude líp??? Amelie,34tt 29.6.2007 12:40
zamlkly potrat Skritek (zase 0) 28.6.2007 17:50
Mila Piki Jitka, Angelika 11 mesicu 30.6.2007 15:47
Proč já??? Míťa+2děti+20t-bříško 30.6.2007 20:44
*Proč já? je špatná otázka Lavanda 30.6.2007 22:8
6 měsíců není třeba iveta 30.6.2007 21:58
*Re: 6 měsíců není třeba Jana, syn 10 let 2.7.2007 10:30
Děkuji! Piki 1.7.2007 15:14
*Re: Děkuji! anonymka 1.7.2007 15:37
**Re: Děkuji! Piki 1.7.2007 16:1
***Re: Děkuji! anonymka 1.7.2007 16:44
prisla jsem o dve deti Verca Adamova,jeden syn 2.7.2007 22:41
*Re: prisla jsem o dve deti Skritek 4.7.2007 17:30
Vydržať T. 3.7.2007 13:8
Nezapomeneš, ale časem to přebolí Tulista 4.7.2007 21:47
Moje ""zkusenost"" Petra, Luki a Emma 5.7.2007 8:17
*Re: Moje zkusenost Dasa,2deti 7.7.2007 11:41
**Re: Moje zkusenost Habi[Simi 2/00&Tomi 8/08] 10.7.2007 8:53
***Pro habimedu Dasa 10.7.2007 10:55
****Po potratu... foxyik+Sofie 10/03+ Alex05/07 10.7.2007 16:28
*****Re: Po potratu... Habi[Simi 2/00&Tomi 8/08] 10.7.2007 17:33
****Re: Pro habimedu-Pro Dasu Habi[Simi 2/00&Tomi 8/08] 10.7.2007 17:35
*****Re: Pro habimedu-Pro Dasu Habi[Simi 2/00&Tomi 8/08] 10.7.2007 17:37
***NOVA NADEJE Dasa-2deti,24tyden 20.2.2008 13:40
****Re: NOVA NADEJE Pavča 20.2.2008 15:0
*****Re: 6tt špinění Harry 21.2.2008 16:12
******Re: 6tt špinění Pavča 21.2.2008 17:46
*Bc práce o nošení dětí v Šátku Kateřina 8.7.2007 23:1
pomoc Pavla - dula, 4 děti 10.7.2007 10:32
:( Madluška+2 10.7.2007 19:59
Stejný zážitek Petra, 40, dcera 20 let 12.7.2007 13:27
zpověď Hanka S. 9.8.2007 15:39
nevím co mám říct rakapka 3.4.2008 14:16
*Re: nevím co mám říct Lenka 4.4.2008 0:18
znam to take helena otavova zadne dite 29.4.2008 23:22
mám stejnou zkušenost zabka85 9.7.2009 16:44




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.