trauma

Zdravím všechny rodiče. Já jsem byla dítě, které matka hodne casto ne placala, ale mlatila vařejkou, páskem, židlou, vším co ji prislo pod ruku,někdy (dost casto)jsem ani nechapala za co...To vsechno delala s velkym hnevem jako kdyby ten vztek, busenim do me, chtela ze sebe vymlatit. Zlomila o mně několik velkych vařeček,nastipla mi ruku, nekolikrat mi hnula čelistí,škrtila mě,kopala do mě. Postupne jak jsem rostla, jsem si ty rany uvedomovala cim dal vic...nekdy k tomu stacil i byť sebemensi duvod, treba ze jsem nechtela misku ze stolu odnest hned ale az bude reklama...za to o me prerazila varecku. Nekdy mi davala takovy rany ze jsem mlatila hlavou az o zed...porad me mlatila do hlavy...a jeste k tomu mi rikala takovy hnusny veci ktery cloveka fakt zaboli ze me uplne po psychicke strance dodelala.Mno a postupne jsem se od ni citove vzdalovala a vzdalovala.V jednu chvili jsem ji nenavidela za to co mi dela. Nechapala jsem jak me muze mlatit a nadavat mi do vseho mozneho a za pet minut za mnou prijit a oslovit me treba Andrejko...atd.
Momentalne mi je 17 a kdyz se mne snazi treba obejmout tak k ni citim odpor,zanechala ve mne hodne velky psychicky rany. A kdyz si ted vzpominam na ty fyzicky tak jeste ted citim tu bolest...treba jsem si myslela ze ty rány a nadavky prestanou kdyz zhubnu i kdyz merim 178 a vazim 63kg ale doufala jsem tak ze to tak aspon trochu prestane tak jsem prosla anorexii pak bulimii, nekolikrat jsem se pokusila o sebevrazdu, take to bylo kvuli tomu ze me muj bracha zacal sex.zneuzivat.
Mno vytahli me z tohoto nakonec 2 psychologove a muj přítel, kterí mi strasne moc pomohli a momentalne se snazim travit s matkou a bratrem co nejmene casu.

Kdyz tak premyslim nad tím az jednou budu mit sve 2 deti (Erička a to druhe jmeno jeste nevim :-)), tak nad timto problemem,bít ci nebit, hodne casto premyslim.
Ja mam takovy pocit, ze nad kazdou situaci, kdy by si opravdu zaslouzili, tak ze se mi vybavi ty odporne vzpominky na me detstvi....