Re: Síla...
Se žehličkou doma problémy nemáme. Nežehlím. :o)
Horší je to s vařením. Syn si okamžitě přinese židličku ke sporáku, jakmile se schyluje k vaření, protože to hrozně rád sleduje a chce mi "pomáhat". Včera ječel jako když ho na nože berou, když jsem ho nenechala škrábat brambory. :o) Nechávám ho u sporáku pod dozorem, když teda zrovna nesmažím něco na oleji, což prská. Smažený moc nejíme, takže je to minimum případů.
Jenže - když třeba dělám polívku, on chce mermo mocí sledovat, jak se vaří maso a zelenina, protože to je pro něj "mořskej svět" (zelenina a maso jsou ryby a chobotnice). Snažím se mu do dobrým vysvětlit, že ten hrnec by měl bejt zavřenej a nakonec ho kvičícího odnáším do vedlejšího pokoje. V jeho případě je problém v tom, že má zvýšený práh bolesti - on si vyloví hrášek vařečkou, sáhne na něj a konstatuje, že pálí - a to je celý. Tímhle způsobem mu nevysvětlím, že se něco nedělá. Upozorňuju - není za tohle nikdy plácnutej.
Pokud jde o lezení do silnice a neposlouchání venku, s tím nám teď trochu pomohl cyklus pořadů v Kouzelné školce nebo kde to bylo - viděl tam, jak kluk vlítl pod auto a zřejmě si to zapamatoval, teď mu stačí říct, že ten chlapeček bude dlouho v nemocnici a pak nebude moct běhat, ale jenom jezdit na vozíku, protože mu auto přerazilo nožičky. My tu máme v okolí hodně vozíčkářů, kousek od nás je bezbariérový dům sdružení Paraple, takže ví, o čem mluvím.
Jediný, a to znova opakuju, za co občas dostane, je ubližování dětem. Já prostě nevím, jak mu to jinak vysvětlit. Nemůžu mu říct, že to děti bolí, nemá srovnání, on sebou flákne, rozbije si nos, na čele má bouli jak Brno, ale vstane a překvapeně řekne "Já jsem upadl." Brečí jen když se lekne nebo se vzteká. Takže musí být potrestaný. Tím, že nebude vůbec chodit mezi děti ho sice jakoby potrestám, ale ve finále spíš potrestám sebe - ve třech letech nastupuje do školky a jisté sociální dovednosti by mít měl. Když ho plácnu přes ruku poté, co třeba štípne dítě do obličeje, tak mu nezpůsobím BOLEST - je to upozornění na určitý hranice. Nezlobte se na mě, ale asi by se vám nelíbilo, kdyby opakovaně chodil ubližovat vašemu dítěti (dělá to, když mu někdo vezme nebo nechce dát hračku, jinak je na děti hodný) a já bych mu dokolečka domlouvala a domlouvala a nikam by to nevedlo. Takhle ví, že jednou se něco řekne, podruhé dostane přes ručičku a potřetí se jde nekompromisně domů... Nemusíte se mnou souhlasit, ale jestli znáte nějaký jiný účinný způsob, syna vám ráda půjčím a můžete mi to ukázat v praxi. :o)
Odpovědět