19.5.2005 23:08:08 Petra, Kryštof 4.r.
Dobson... jen rozporuplný člověk?
Já jsem také Dobsona četla, ale jen jednu knihu, jejíž název si dnes už nepamatuju. Byla jsem zděšená jeho radami. Předesílám, že jsem nebyla doma nikdy bita jako žito, ale na jeden výprask si pamatuju velmi přesně a vzpomínám si, jak moc mě ponížil. Strašně ráda bych se u svého dítěte obešla bez plácnutí, měla jsem takové předsevzetí, ale nedaří se. Je hodně vzdorovitý a někdy už se nedá jinak než jednu na zadek... pak je překvapivě hodný a zlatý. Jako kdyby si o to "opravdu říkal". Je mi to protivné... ale domluvy v jeho případě někdy opravdu nepomáhají. I když přednostně jiné cesty hledám. S Dobsonem ovšem nadále velmi důrazně nesouhlasím. Mnohem bližší mi byl názor prof. Matějčka: dítě rozpozná, jestli ho trestá milující rodič, kterého právě strašně rozčílilo, nebo člověk-stroj, který se tváří jako bezchybný, ač není. Tj. Matějček naopak emoce doporučuje. Ten výprask, na který si já pamatuju, mi také udělil otec s chladnou hlavou. Dodneška na to nezapomenu, jak se ke mně blížil, znovu se ptal, jestli si pamatuju, co říkal - že nepřijdu zvenku zamazaná... tušila jsem, co přijde a vteřiny před trestem a hodina po trestu, ty byly mnohem horší než trest samotný. Byly mi 4 roky.
Slavný švédský režisér Ingmar Bergman se s bitím stylem "Dobson" - vypočítání proč a zač, přesný počet ran, vlastně "rituál", vyrovnával celý život, ve svých filmech, ve svých pamětech (Fanny a Alexander, Laterna mgica). Ze všech jeho vzpomínek na toto téma nikdy nevyprchalo hluboké dětské rozhořčení.
Jedna věc je v článku velice důležitá: to, že skutečně při zadání slova "plácačka" najdete spoustu strn s S/M tematikou. Tenhle Dobsonův postup (nařezat/obejmout) mi připadá naprosto patologický. Je to přímo startér pozdějšího sadomasochistického vnímání lásky(sexu).
A na okraj... kolik ran by mi asi pan Dobson vyměřil, kdybych byla jeho dcera a v dospívání zjišťovala svoji lesbickou orientaci?
Odpovědět