16.5.2005 13:01:24 Monika, 2 děti
Re: Síla...
Nezlob se, ale já Ti nevěřím. Vzít děti v zimě ven v pyžámku není lepší než je plácnutím přinutit aby se oblékly.
Debata, která se tady rozběhla rozděluje maminky na ty, které by v žádném případě dítě nikdy neuhodily a na ty, které občas dítě plácnou. Každé dítě je jiné, ale také každá matka je jiná.
Jsou matky klidné, až flegmatické, které skoro nic nevytočí a nerozhodí. Nevadí jim, že chodí pomalu, pomalu se oblékají a dětem dopřávají dostatek času na všechno.
Druhý typ matek jsou matky aktivní, které chtějí stihnout hodně věcí najednou, snáz se rozčílí, nejsou tak klidné, někdy jsou až hysterické. Tyhle druhé matky jsou jaké jsou. Nemohou se přetvařovat a hrát si na flegmatika. Kdyby to dělaly (a já jsem to zkusila), zbláznily by se.
Když matka své dítě v afektu třepne přes zadek, uklidní se a její další chování je stejné jako u matek klidných. I tyhle matky jsou potřeba, jejich děti jsou totiž stejné jako ony. Bývají aktivní, rychlé až hysterické. Plácnutím přes zadek se v některých chvílích vyřeší všechno daleko snadněji ku prospěchu všech.
Já si o matkách flegmatičkách zase myslím, že se před dětmi přetvařují. Mají chuť dítě plácnout, ale ustojí to, zatnou zuby, uklidní se a nějak se s dítětem domluví. Tahle přetvářka a potlačování sebe sama se nutně musí někde objevit. Mám na mysli tik, ekzém, nenávist k dítěti nebo dokonce duševní poruchu matky.
Monika, 2 děti
A není to hezké, že na světě nejsme všichni stejní?
Odpovědět