Už to není, co to bývalo!

Na počátku je zamilovanost. Zjihlý pohled z oka do oka. Vzrušeně tlukoucí srdce, jen si na toho druhého vzpomenete. Je až s podivem kolik toho máte společného. Jdete fandit na hokej či fotbal, i když by vás to nikdy dřív ani trochu nezajímalo. Partner s vámi jde rád na zamilovaný a ryze sentimentální film….

Po nějakém čase se zamilovanost promění v nefalšovanou lásku. Partnera přijímáte takového jaký je. Už jste zjistil/a, že má i chyby. Nicméně jeho pozitiva vše převyšují. Je vám jasné, že je to skvělý partner pro celý život. Partner to vidí v podstatě stejně. Více méně máte podobné zájmy. Některé jste si upravili tak, aby vyhovovaly oběma. Některých jste se vzdali, protože příliš zasahovaly do vztahu. Přece jen, náš milovaný/á nade vše. Vztah bez větších problémů spokojeně klape a vy si říkáte, jaké jste měli štěstí a moudrost při výběru partnera.

Pak přijde stěhování do míst, kde to jeden z vás zná výrazně lépe, či za prací, kde jeden z partnerů ji má a druhý se stará o domácnost. Tudíž postrádá kontakt s okolím, společnost, přátele. Nebo jen náročnější práce. Narodí se dítě. První, druhé, případně i třetí či další a máme na problém zaděláno. Matka, jak jí vychování i očekávání širokého okolí káže, zabředne do denních starostí péče o dítě. Zpočátku od dítka neodchází, protože to ani není možné pro časté kojení. Potom už je natolik navyklá celodenní péči o dítě, že už ani odejít nechce. Zkrátka už na sebe navzájem nemáte tolik času. Zábavu a většinu věcí provozujete každý zvlášť. Jinak to nejde.

Zpočátku si žádných změn ve vztahu nevšímáte. Možná dochází k častějším neshodám. Ale to přičítáte změně, kterou procházíte. Nicméně tím, že se vídáte čím dál méně, ubývá společných zájmů, chvil strávených o samotě, společných zážitků, i témat ke komunikaci. Vytrácí se porozumění, mnohdy i touha po společnosti partnera . Často vzájemné odcizení nezjistíme ve víru událostí hned. Rozčarování přichází s pocity nespokojenosti. Říkáte si: "Proč mě nechápe? Proč už si nerozumíme? Kde se stala chyba?..."

Ideální je takovému stavu předejít. Myslet na to předem a domluvit se na společných pravidelných chvílích. I přes všechny změny, práci či péči o miminko, je možná najít si pár společných chvil. Nejlepší je pár klidných desítek minut denně, které máte jen pro sebe a vzájemnou komunikaci. A občas nějakou tu společnou večeři apod. Můžete si taky najít víc společných zájmů. Určitě existují věci, které jste ještě nevyzkoušeli a třeba by bavily vás oba. A nezapomínejte ani na sebe. Vždycky si ponechte nějakého ryze vlastního koníčka. Předejte tak případné závislosti na partnerovi a nemožnosti pobavit se nezávisle na něm, pokud nebude moci.

Když už k vzájemnému odcizení dojde, je třeba řešit tento problém zavčasu. Dokud existuje zájem a touha po tom druhém. Sedněte si v klidu, sami dva a pořádně si o problému promluvte. Někomu trvá dlouho, než slovy dokáže vyjádřit vše co cítí a někomu trvá dlouho, než může pocity druhého pochopit. Takže si na takové rozhovory vyhraďte minimálně pár hodin času. Snažte se hovořit klidně a hledejte společné zájmy, kompromisy. Nezapomeňte zdůraznit všechno pozitivní a dobré, co na vztahu a partnerovi nacházíte. Kritika se pokaždé přijímá velmi, velmi těžce. Rozhodně neobviňujte. Mnohdy nejde o chybu jednoho z partnerů, ale pouze o vnější věci, které vám znemožnily být spolu fyzicky a psychicky a z toho vyplývající problémy. Ne každý si následky "odloučení" uvědomí předem.

Ujasněte si, co vlastně od vztahu a partnera očekáváte a snažte se být objektivní k jeho i Vašim možnostem. Modré z nebe opravdu snést nedokáže. Nicméně si oba dva můžete naplánovat víc společných aktivit. Abyste trávili čas jen vy dva sami, je strašně důležité. Být společně s dětmi, s přáteli je samozřejmě také nezbytné, ale mezi Vámi a Vaším parterem je intimní vztah. A aby se láska, intimita, důvěra a vše ostatní v něm udržovalo a rozvíjelo, je třeba na tomto pracovat.

Zavzpomínejte na dřívější doby. Čím jste si dělávali radost? Milostné vzkazy na ledničce, v ponožce, na polštáři. Dárečky mimo obvyklé slavnostní dny. Romantické večeře. Vyjížďka autem kamkoli. Hezká a častá slůvka pochvaly, povzbuzení, ocenění… Hledejte další věci, které mohou váš vztah osvěžit, sblížit vás více. Naučte se společně hrát šachy, vyjeďte občas na kolech, zkuste paragliding. Někdy stačí jen víc o tom druhém přemýšlet a hned nás napadne spousta maličkostí, které dodají našemu vztahu šmrnc a partnerovi připomenou, že je tu někdo, kdo ho má rád, touží po něm… A i on pravděpodobně začne naši blízkost častěji vyhledávat. S lidmi, se kterými je nám dobře, chceme být co nejčastěji.

Pokud nic nepomáhá, partner odmítá rozhovory, spolupráci, nebo jen slibuje a z jeho strany se nic nemění, vyhledejte odbornou pomoc. Nejlépe psychologa zaměřujícího se na partnerské vztahy. Jít za "psychoušem" není nic podřadného. Je to odborník zrovna jako jakýkoli jiný doktor specialista. Ovšem počítejte s tím, že si vás do poradny pozve oba dva. Jinak vám pomoci nemůže. Nicméně vztah dvou lidí, kteří se mají rádi a donedávna jim to klapalo, určitě stojí za všechnu tu námahu, ústupky i úsilí.

Někdy nám přijde snazší pustit partnera k "vodě". Objeví se někdo, do koho se zamilujeme a prožíváme všechno to nadšení, vzrušení znovu a bez velké námahy. Jenže téměř každý vztah jednou dojde do bodu, kdy se musíme rozhodnout. Ukončit a začínat něco znovu se stejnou vyhlídkou? Nebo zapojit síly, um, cit, diplomacii a posunout náš vztah do další dimenze, kterou při těch "krátkodobých" nemáme možnost objevit?

Já nám všem přeji, abychom objevili všechny možnosti, všechny rozměry a všechny krásy, které nám může poskytnout pouze intimní, důvěrný a plnohodnotný partnerský vztah, na kterém budeme poctivě pracovat od začátku až do konce!