V seznamování skutečně platí, že vrána k vráně sedá

V polovině června prezentovaly v Sociologickém ústavu Akademi věd České republiky Renáta Topinková a Markéta Šetinová výsledky výzkumu o on-line seznamování a výběrovém párování.

Proč jste se zaměřily právě na on-line seznamování?

Renáta: Osobně mě sice on-line seznamování vždycky zajímalo, nepočítala jsem ale, že bych se mu věnovala výzkumně. To přišlo až s projektem profesorky Hamplové, na kterém pracuji v Sociologickém ústavu. Jeho součástí je on-line seznamování.

Markéta: Jako psychoterapeutka se zaměřuji na práci s nezadanými, seznamování je v mé praxi tedy logicky velkým tématem. Svůj sociologický výzkum orientuji tímto směrem, protože má přesah do mé psychoterapeutické práce.

Co si člověk má pod pojmem výběrové párování představit?

Markéta: Výběrové párování je nenáhodný výběr reprodukčního partnera. Z velkého množství výzkumů víme, že lidé si jako své partnery volí sobě podobné protějšky, třeba s ohledem na etnicitu, vzdělání, náboženství nebo věk. Zkráceně lze říct, že v seznamování skutečně platí přísloví, že vrána k vráně sedá.

Jaký vliv má výběrové párování na společenskou (ne)rovnost?

Markéta: Pokud se spolu lidé párují na základě socioekonomického statusu, tedy bohatí s bohatými a chudí s chudými, výsledné páry budou socioekonomicky daleko od sebe. Čím silnější tento jev bude, tím vyšší můžeme předpokládat nerovnost ve společnosti. Je ale stále otázkou, zda se tento teoretický předpoklad potvrdí i v praxi.

Ve výzkumu používáte pojmy endogamie a homogamie. Co to konkrétně znamená? Dá se vůbec výběrové párování zkoumat?

Markéta: Ano, dá se zkoumat několika způsoby. Nejčastěji se využívají statistiky sňatečnosti, kdy porovnáváme podobnost v rámci již vzniklého páru. My využíváme data z on-line seznamek, kde na základě reálného uživatelského chování vyhodnocujeme partnerské preference jednotlivců. Díváme se tedy, koho lidé kontaktují a kdo jim odpovídá.

S jakými daty jste pracovaly? Bylo pro vás těžké získat údaje ze seznamek?

Markéta: Pracujeme s anonymizovanými daty z českých seznamek. A ano, získat je stálo určité úsilí, protože seznamky nemají příliš velkou motivaci spolupracovat. Připravovat a poskytovat data je pro ně práce navíc a po různých skandálech se i bojí úniku citlivých informací. Proto jsme velmi vděčné těm seznamovacím službám, které se s námi rozhodly výzkumně spolupracovat.

S jakým objemem dat jste pracovaly?

Renáta: Objem dat byl značný. Po jejich vyčištění nám zbylo 10 563 unikátních uživatelů, kteří zaslali celkem 197 519 žádostí o seznámení.

Jaký je závěr vašeho šetření? Nahrazují on-line seznamky klasické formy seznamování?

Markéta: Z našich dat toto přesně odhadnout neumíme, ale z mezinárodních výzkumů jasně vyplývá, že ano. Vypadá to, že on-line se dnes v západních společnostech seznámí kolem třetiny všech párů a že toto číslo rychle narůstá.

Jak se dívá na on-line seznamování společnost?

Markéta: Společnost je on-line seznamování čím dál otevřenější. Z výzkumu agentury Nielsen Admosphere například vyplývá, že 42 % českých a slovenských uživatelů internetu má se seznamkou nějakou zkušenost. Zahraniční postojové studie dokazují, že stoupá procento lidí, kteří seznamky považují za běžný způsob seznámení.

Jaké jsou mechanismy výběrového párování?

Markéta: Výběrové párování zřejmě vzniká kombinací několika faktorů. Zaprvé jsou to fyzické příležitosti a omezení reálného života: náš život je strukturován tak, že ve škole, v práci i ve volném čase potkáváme sobě podobné lidi. Zadruhé mají vliv sociální faktory: naše komunita má často zájem na tom, abychom si zvolili partnera z naší skupiny, třeba etnické nebo náboženské. Zatřetí hraje roli osobní preference, kdy my jako jednotlivci preferujeme podobnost u svých partnerů, protože s takovými lidmi si lépe rozumíme.

Jaký dopad má on-line seznamování na výběrové párování?

Markéta: První předpoklady byly, že on-line seznamování výběrové párování sníží: on-line odpadají fyzické bariéry a my získáváme přístup k lidem s rozmanitými charakteristikami. Na druhé straně seznamky umožňují i efektivnější filtrování. Pokud osobně preferujeme partnera s určitou charakteristikou, například s vysokoškolským vzděláním, můžeme na seznamce jednoduše omezit seznamování pouze na určitou nám podobnou skupinu.

Jsou lidé na on-line seznamkách liberálnější, tj. nevadí jim například rozdílná etnicita, náboženství aj., anebo jsou naopak vybíravější a více upřednostňují „sobě rovné“?

Markéta: Zatím to vypadá, že preference pro podobnost se na on-line seznamkách jasně ukazuje a že ji vykazují především ženy. Zda je tato preference silnější, nebo naopak slabší než v off-line seznamování, je předmětem výzkumu.

Podle jakého ukazatele jste analyzovaly data ze seznamky?

Renáta: Podle věku.

Proč podle věku?

Renáta: V datech, co máme k dispozici, v zásadě není příliš informací. O uživatelích víme pouze jejich pohlaví a věk. Také známe věk a pohlaví lidí, které kontaktují, a zda dostali odpověď. Nicméně i tak je věk zajímavou proměnnou ke zkoumání, která je ve výzkumu on-line seznamování často opomíjena.

Jak tedy vzniká výběrové párování s ohledem na věk?

Renáta: Z dat o uzavřených sňatcích víme, že jsou snoubenci většinou stejně staří. Třeba v České republice byl mezi lety 1994 a 2004 nejčastější věkový rozdíl mezi snoubenci jeden rok. Důvodů, proč si lidé vybírají partnera v podobném věku, může být hned několik. Prvním jsou strukturální důvody, mají zkrátka vyšší šanci se potkat. Pohybují se na podobných místech, například na univerzitě, nebo navštěvují stejný bar, mají podobné zájmy. Druhým důvodem může být, že si lépe rozumějí, mají podobné hodnoty, zkušenosti, plánují rodinu přibližně ve stejném časovém horizontu a podobně. Zároveň ale víme, že pokud se lidé berou později, zvyšuje se mezi partnery věkový rozdíl. To může být způsobeno buď nějakou osobní preferencí, nebo také tím, že v jejich věkové skupině již není tolik nezadaných protějšků.

Je pravda, že lidé dávají přednost na seznamkách nejmladším a nejatraktivnějším protějškům?

Renáta: Ne tak docela. Ačkoliv jsou nejmladší ženy na seznamkách pro muže na seznamkách velice populární a dostávají mnoho žádostí o seznámení, v našem datovém souboru byly nejčastěji kontaktovány ženy ve věku 24–28 let. Potom ty počty žádostí o seznamování začínají prudce klesat. Ani nejmladší muži na seznamkách nejsou nejúspěšnější kategorií. Co se atraktivity jako takové týče, tam je to složitější. Co je považováno za atraktivní u žen, nemusí být atraktivní u mužů, a naopak.

Jsou nějaké rozdíly v seznamovacích strategiích mužů a žen?

Renáta: Jednoznačně. Zaprvé, ženy spíše čekají na oslovení, než že by muže oslovovaly samy. Také se ze zahraničních výzkumů ukazuje, že muži a ženy kladou u potenciálních partnerů důraz na jiné charakteristiky. Tradičně se uvádí, že muži upřednostňují krásu, zatímco ženy přisuzují větší význam finančnímu příjmu nebo vzdělání. Některé výzkumy také uvádějí, že ženy jsou obecně vybíravější než muži.

Jak stará jsou data, se kterými jste pracovaly?

Renáta: Data jsou z července 2017.

Jaký byl profil průměrného uživatele on-line seznamky?

Renáta: Pracovaly jsme s mobilní seznamovací aplikací, kde je obecně více mladých lidí. V našem případě byl medián věku žen 24 let a medián věku mužů 28 let. Pokud bychom analyzovaly klasický webový seznamovací portál, tak by ten věk byl podstatně vyšší. Dále šlo primárně o lidi z větších měst.

Máte představu o úspěšnosti mužů a žen na on-line seznamkách?

Renáta: Ženy jsou obecně mnohem úspěšnější než muži. Je jich na seznamkách méně než mužů, takže je o ně velký zájem, některé dostávají stovky zpráv. Je tam velký rozptyl. To u mužů nevidíme, i ti nejvíce populární dostávají méně pozvánek než nejméně populární ženy. Zdá se tedy, že se on-line reprodukují klasické genderové vzorce – ženy vyčkávají, než je muži kontaktují, a samy to příliš nedělají. Přitom jejich úspěšnost bývá vysoká. V našich datech vidíme, že nejvyšší šance na úspěch u mladších žen mají mladí muži, zatímco šance starších mužů na seznámení s mladší partnerkou jsou mizivé. Naopak, lepší šance mají muži u starších partnerek. Těm ale zprávy často neposílají.

Jaký věk mají ženy (muži), které jsou pro muže (ženy) nejatraktivnější? Mění se to s věkem?

Renáta: Pro muže jsou obecně nejatraktivnější ženy do třiceti let. Platí to jak pro dvacátníky, třicátníky, tak i padesátníky. Muži celkově kontaktují výrazně mladší partnerky. To u žen nevidíme. Do třiceti kontaktují muže o pár let starší, než jsou samy, po třicítce začínají kontaktovat partnery, kteří jsou mírně mladší.

Jaké statistické metody jste při šetření využily?

Renáta: Využily jsme negativní binomickou regresi a váženou binární logistickou regresi. Negativní binomickou regresi jsme použily pro odhady toho, jak se s věkem mění počet obdržených žádostí o seznámení pro muže a ženy. Modelujeme tedy frekvence, které jsou nadměrně rozptýlené, protože značná část uživatelů nedostala žádnou pozvánku nebo jen hrstku. Zároveň máme ve vzorku uživatele, respektive uživatelky, kteří dostali stovky zpráv. Binární logistickou regresi jsme potom použily pro analýzu úspěšnosti, tj. zda na zaslanou pozvánku přišla kladná odpověď, s ohledem na to, zda muži kontaktovali stejně starou, starší, nebo mladší ženu.