| Juli | •
 |
(26.7.2005 10:02:21)
A zjistite, ze to, co jste s nim delala rada, ho nebavilo a delal to jen kvuli vam. Ze po koniccich, kterych se vzdal, protoze jste je nemohla delat s nim, se mu dodnes styska. Ze na vecech, ktere jsou pro vas dulezite, mu nezalezi. Ze se neshodnete na tom, k cemu ma smerovat vychova vasich deti. Ze jste ho fyzicky nikdy tak nepritahovala jako ta mala blondynka...
A pak uz nemate silu mu rikat, ze jeho drobne pozornosti vas vzdy obtezovaly. Ze jste na jeho romanticke napady hledela shovivave. Ze jste nektere jeho nazory nikdy nedokazala prijmout.
Prece to nemohl byt jeden velky omyl?
Bylo by lepe mlcet a snazit se fungovat...
|
| Miki, dva dospělí syni | •
|
(26.7.2005 12:46:38)
Snažit se fungovat....
to jsem dělala celých 27let.Dnes o tom přemýšlím skoro každý den.Nikdy jsem nebyla žárlivá, ale když jsem si na jaře spleta mobil-máme stejný-a tam byla SMS, kde psal mé kamarádce, že ji miluje ...tak to byl pro mě šok.Mluvila jsem jak s ní,tak s manželem.Teď se zdá,že je vše v pořádku.Já taky??Proto nevím,jestli je to pravé ořechové-snažit se fungovat...
|
| Juli | •
|
(26.7.2005 13:19:11)
Me se zda prijatelnejsi prijmout jako fakt, ze z manzelstvi zmizela ta jiskra. Nesnazit se ji silou moci krisit a neriskovat zjisteni, ze to, co jste povazovali za oboustrannou mladickou poblaznenost, zdroj prijemnych vzpominek a vzpruhu do dalsich strizlivejsich let, byla od zacatku jen pouha iluze.
Nebylo by to ciste formalni manzelstvi "kvuli detem". Pratelstvi mezi nami zustalo. Mame se vlastne porad radi. To prece byval i v nasich krajich vzdycky uznavany a respektovany model manzelstvi. Do nastupu romantismu nikdo necekal, ze po sobe budou manzele blaznit.
Jen ty emoce nam nefunguji, nebo spis funguji vic ke zlemu nez k dobremu.
|
| ZuziP | •
|
(26.7.2005 16:52:56)
Mlcanim v manzelstve medzi manzelmi len narasta kopa veci, ktore ich oddeluju a vzdaluju. Je vsak pravda, ze niekedy je zacat komunikovat velmi tazke, lebo ta kopa s prepacenim "hnoja", ktori medzi sebou ti dvaja maju, je uz prilis velka... je tam kopec prehreskov voci tomu druhemu, zatajeni... Idealne je, ak sa manzelia naucia komunikovat spolu cim skor.
Funkcna komunikacia (komunikovat je schopnost rozpravat sa aj o neprijemnych veciach, bez urazania a hadania, komunikacia zahrna aj pocuvanie a odpovedanie, nielen "povedanie si toho svojho") je v manzelstve nepostradatelna, ak ma byt manzelstvo funkcne.
Nam trvalo dost dlho a dost sme sa namakali, kym sme sa komunikovat naucili. Ale stalo to zato a dnes ziadny problem neostava medzi nami nevyrieseny. A je to super!
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(26.7.2005 18:08:05)
Jo, jenže jsou situace, kdy může o něčem člověk mluvit od rána do večera a je to úplně nanic, protože dojdeme vždy k tomu samému (a neřešitelnému) - manželovi se to TAKHLE líbí a tudíž nevidí důvod, proč něco měnit; ten, kdo je nespokojený jsem JÁ, tak s tím taky musím JÁ něco udělat.
A to teda fakt nechci a nečekám žádný romantický večeře, nošení kytek a podobný taškařice, na to mne nikdy neužilo. Prostě bych ráda občas někam zašla S MANŽELEM, třeba jen do hospody na pivo. Nebo do kina. Kamkoli. On nechce. Tak chodíme každej s jinejma lidma a s mluvením nebo bez mluvení pořád ten stejný výsledek: on je spokojený, takhle mu to vyhovuje, já jsem nespokojená, protože jsem si to představovala jinak.
Manželskou poradnu jsem navrhovala, prej to mám zařídit, i když je mi jasný, že tam spíš nepůjde... a taky, že se ve výsledku nezmění lautr nic.
|
| ZuziP | •
|
(27.7.2005 7:49:05)
Ale tu je problem inde... Skoncit debatu s tym, ze "kaslem na to, lebo mne to takto vyhovuje", je absolutne sobecke. Manzelstvo je o kompromisoch a o tom, ze ja nebudem stastna a spokojna, pokial nebude aj on a naopak...
Tazko nieco menit, ked nechcu obaja.
|
|
| Xantipa | •
|
(27.7.2005 14:30:43)
Tak tu poradnu zařiď a uvidíš. Třeba tam půjde a nebo je zvyklý, že jen tak vyhrožuješ, ale stejně to neuděláš. A i kdyby tam on nešel, já bych tam šla sama. Já to tak jednou udělala a napodruhé tam šel, protože věděl, že jsem tam už byla a chtěl vědět, co jsem tam říkala a co jsme řešili.
|
| Soňa + 1 mimi | •
|
(31.7.2005 22:44:53)
Souhlasim s Xantipou, urcite bych zkusila zaridit poradnu a pripadne tam jit opravdu aspon sama. Treba manzel opravdu neveri, ze jen "nevyhrozujes". Nazor nekoho nestranneho (a da se predpokladat, ze se zkusenostmi) by ti mohl treba ukazat veci, kterych by sis sama vubec nevsimla nebo by te vubec nenapadly. A kdyby sel i manzel, tim lip.
|
|
|
|
| dag | •
|
(8.8.2005 18:13:21)
Moc pěkně napsaný. Souhlasím i s obsahem, ale musí být dva, jinak to nejde.
|
|
|
|
| Pawlí | 
|
(26.7.2005 16:50:12)
I když riskuji že tu budu za naivku a romantika, po 8 letech věřím v lásku a jiskru v manželství. Prožili jsme dobré i špatné od porodu po smrt a o všem jsme mluvili. A stále nám "to" funguje. I teď se těším až přijde domů a stýská se mi když tu není.Oboustranná komunikace je podle mě to nejzákladnějí i když člověk riskuje že se dozví třeba něco co vědět nechtěl.
|
| ZuziP | •
|
(26.7.2005 16:55:32)
Pawli, vidim, ze sme takmer naraz napisali prispevok o tom istom. Absolutne s tebou suhlasim a dokladam, ze aj my sa po 8-rocnom manzelstve mame snad radsej ako predtym.
Ono v manzelstve ide aj o to, ze ak chceme, aby zilo, musime sa onho starat. Starat sa o manzelstvo zahrna v sebe kopec drobnosti aj dolezitych veci. Od spominanej nepostradatelnej komunikacie az po dotyky a ine prejavy lasky, ktore su velmi potrebne.
|
|
| Xantipa | •
|
(26.7.2005 20:17:42)
Souhlasím s tím, že komunikace mezi partnery je základ. Ale zajímalo by mě, jak byste chtěli postupovat v případě nevěry vaší či partnera. Jestli zastáváte názor, že je potřeba si to vyříkat, či mlčet a zapírat. Prostě jestli jste zásady, že vždy je potřeba kápnout "božskou" /protože důvěra musí být/, či mlčet a v případě pochybností - zapírat, zapírat, zapírat a nepřiznat se nikdy za žádných okolností.
|
| Daniela | •
|
(26.7.2005 21:58:07)
Podle me, pokud se nechcete rozvadet a chcete byt dale spolu, nesmite o tom rict. To se totiz vyresit neda. I kdybyste si odpustili, opravdu malokdo je schopen to nikdy nepripomenout, nezarlit, nepodezirat...A tim, ze o tom druhemu reknete, ulevite sice sobe, ale tomu druhemu hrozne ublizite...Takhle to vidim ja...
|
|
| Pavla3 | 
|
(27.7.2005 7:04:21)
No Xantipo,
nevěra je řekla bych fenomén doby, myslím, že každý se s nevěru setkal buď u sebe, nebo u partnera a to ve vztahu současném či minulém, nebo u rodičů. Neznám člověka, který by mi řekl já jsem nikdy nebyl/a nevěrný/á ani mě nikdy žádný můj partner a moji rodiče si byli také celý život věrní (to je absolutní rarita)
Ale ne v každém případě nevěra ubližuje vztahu jako takovému, dá se rozdělit zhruba na tři případy 1) jednorázový úlet - ten si myslím, že nemůže ublížit tedy pokud ho neprovede nějaký diletant s jiným diletantem a dopustí, že se to provalí, 2) je nevěra kdy jeden podvádí v podstatě občas až pravidelně, to bych řekla, že se na vztahu projevuje negativně, ale stejně je nejdůležitější zapírat zapírat zapírat - pokud to tomu druhému přiznáš je to jako bys mu dala ránu pod pás (přiznat se mi přijde dost sobecké, nevěrník si to má řešit sám v sobě), a pak je nevěra č 3) kdy jeden udržuje trvalý mimomanželský (mimopartnerský) vztah a tam si myslím, že už je to skoro jedno, taky ovšem záleží kolik lidí z okolí o tom ví, takže je asi vždy nejlepší všeobecně zapírat u všeho. Mě osobně přijde fakt úplně nejhorší, když má někdo milenku/milence několik let ví o tom skoro všichni známí před tou poškozenou stranou se všichni tváří jako že je vše v poho a ten/ta chudák podváněný/á je všeobecně za úplného pitomce, že to trpí. A někdy je to i tak, že o tom několik let ví i ten pratner to je taky mimo moje chápání reality. A tady máš pro odlehčení a zasmání jeden způsob zapírání http://www.super.cz/vtipky/882-zena-vi-jak-na-to.html
|
| Maci1 | 
|
(27.7.2005 17:47:07)
Danielo, Pavlo3 - naprostý souhlas!!!
|
|
| Miriam | •
|
(30.8.2005 21:35:42)
Daniela, Pavla3,
ako by ste mohli zit s clovekom, ktoreho by ste podvadzali a este k tomu mu aj denne klamali ? To si ho (a seba tiez) tak malo vazite ? Aky vyznam ma sa s tym clovekom denne stretavat a dokonca vykonavat niektore aktivity spolu ? Nechapem ako je mozne, ze tolko ludi v dnesnej dobe kludne odhlasuje takyto model "spoluzitia".
|
| PajaMM | 
|
(30.8.2005 22:09:26)
Pokud ale vim, tak tady byla rec o jednorazovem "uletu", ne o vztahu na delsi dobu...
|
|
|
|
| Juli | •
|
(27.7.2005 14:38:53)
Tady je asi kazda rada draha.
Me osobne se velmi ulevilo, kdyz se manzel ke sve slecne priznal. Mela jsem jiste male podezreni, a najednou uz jsem podezrivat nemusela.
Kdybych podezreni nemela, asi bych nemela radost, ze jsem se to dozvedela. Ale jeste horsi by to asi bylo, kdybych se o nevere dovedela az po letech.
Kdyby tak clovek mohl poznat, jestli ho ten druhy z neceho podezriva...
|
|
|
| MirkaEyrová | 
|
(26.7.2005 22:14:27)
Pawlí, jako bys psala o mně:-) Po devíti letech manželství se mi po něm stýská, těším se, až se přitulíme, raduju se, když se něčemu upřímně zasměje...
Mluvit, mluvit, mluvit. To je naprosto prvotní zásada manželství - podle mé zkušenosti. Kdybychom spolu nekomunikovali, tak by ze mě rostla - přesně podle maminčiny ctěné výchovy - zapšklá hořká babizna:-))) Manžel mi tak trochu nahrazuje milovaného profesora Higginse:o))) Taky procházíme různými krizemi, občas se chytneme, v lecčems se neshodneme... Náš život není jednoduchý, je to dost náročné pro oba dva - často přečasto jsme zkoušeni různými "zkouškami osudu", a ani jeden z nás v podstatě nemůže říct, že bychom byli spokojení a šťastní v životní roli, kterou prožíváme. Taky máme problémy s erotikou - prášky, které beru, jaksi poněkud tlumí - všechno, včetně libida:-( Ale co nás spojuje - víra v toho druhého, důvěra, určitý druh eroticky dráždivého přátelství, škádlení, slovní a věcné hříčky vyplývající z kažodenního života... Upřímnost - všechno si musíme vyříkat; na mně je moc dobře poznat, když mi něco nejde pod vousy:-) Tak, jako nás hodně oddalují starosti vyplývající z existence potomečka, tak nás naopak zase intenzivně spojují zábavné prožitky celé rodiny - výlety, divadlo, stolní hry... A spojující je i společná radost z radosti dítěte, nebo uspokojení nad synovými pokroky či úspěchy.
Co píše Juli mě docela šokuje: to vůbec jde, aby se brali dva lidé, kteří se berou jen pro nějaké neexistující iluze? Je vůbec možné, aby se mohli vzít, když by byli tak rozdílní? Jestli ano, pak je to fakt dost smutné:-(
Co se týče nevěry, to je kapitola sama pro sebe. Fungující vztah samozřejmě obvykle předpokládá oboustrannou věrnost. Jestliže někdo partnerovi zahne, pak už nejde vyloučit nic - ani úplný konec vztahu. Pak už záleží na tom, jestli je ten podvádějící natolik skvělý člověk, že si ho podvedený váží i přes nevěru a tu nevěru mu odpustí, nebo je to všechno jinak - a pak samozřejmě záleží na tom, jestli to praskne nebo ne:-)
Život není peříčko. Ale je fakt, že je skutečně důležité, aby se na vztahu pracovalo - pochopitelně oboustranně. Bez toho různého promýšlení a případných kompromisů to nejde. A holky, když vidím toho našeho prďolku, jak visí stejnou měrou na mně a stejnou měrou na manželovi, jak spokojený je, když má i matku i otce, když vidím, jak se s manželem doplňujeme v péči o něj, jak ho vykolejí některé ve skutečnosti pidiotřesky v rodinné pohodě, tak si fakt nedovedu představit, že bychom na tom vztahu nepracovali a nechali to dojít k rozvodu. To dítě by bylo tak nešťastný, kdyby nemělo nás oba dva najednou doma; fakt moc lituju děti, kteří si musí projít rozvodem rodičů (pokud jsou pochopitelně oba rodiče přínosem; když je otec alkoholik a dvakrát týdně zmlátí celou rodinu na jednu hromadu, tak to pochopitelně není žádný terno ani pro to dítě).
Přeju úspěšné řešení manželských krizí a pokud možno novou mízu do Vašich vztahů:-)
M.
|
| zufi | 
|
(26.7.2005 22:47:06)
Ahoj Mirko,chci ti jen napsat,že já mám podobné pocity jako ty,ale po ,a teď se podrž, 22letech manželství.Víc se rozepisovat nebudu,na to moc nejsem,ale je to fajn,mít někoho,na koho se každý den těšíš a kdo ti párkrát volá z práce,jen ti říci,že tě má rád.
Jinak ,železnicím a knihovnictví ZDAR!
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.7.2005 23:39:55)
Mirko,
tak já si to třeba fakt nemyslím. To, že nevěra je konec vztahu nebo věrnost podmínka vztahu či něco na ten způsob. Myslím si prostě, že ani ve vztahu/manželství nemůžu toho druhýho vlastnit nebo si nějak nárokovat právo na ovlivňování jeho života. Krom toho, že nemůžu, ani nechci, takže to prostě nechávám na něm.
Otázka je, co kdo chápe pod pojmem "nevěra". Pro mne to třeba není sexuální akt sám o sobě, skutečně mi vůbec nevadí to, že manžel provádí jisté věci s jinou ženskou, pokud je to čistě jen o tom sexu. Jediné, co by mi vadilo, je přitažení pohlavní choroby nebo kdyby z jeho záletů povstala povinnost platit alimenty. Vadilo by mi, kdyby ji miloval - protože v takovým případě je nečestný zůstávat v manželství se mnou. A to by ji klidně mohl milovat jenom platonicky. :o)
Ještě k těm ideálům a iluzím. Nikdy jsem neměla ideál chlapa, pro mne byly důležitý cca 4 nějaký, vcelku povrchní vlastnosti, a aby se mi fyzicky líbil. Žít jsem nechtěla nikdy s nikým... a když nechcete žít s nikým, tak můžete de facto žít s každým, protože nic extra nečekáte a už dopředu VÍTE, že to žádnej ideál NENÍ, protože ideál neexistuje.
U nás je to o tom, že ty 4 nějaký, vcelku povrchní vlastnosti u mého manžela prostě vymizely... po 3 letech manželství. Prostě už je to jinej chlap. Nevím jestli lepší nebo horší, je JINEJ. Někdy mě to štve víc, někdy míň, ale žíly si kvůli tomu rybičkou pižlat nebudu.
Mmch - čekala jsem od manžela pouze DVĚ věci.
1) Že se bude starat o dítě, který chtěl, stejným dílem jako já, a za
2) že bude ochotnej sem tam blbnout, hrát si, prožívat společně NĚJAKÝ (lhostejno jaký) zážitky, třeba i jen to, že si půjdeme sednout do zahradní restaurace na pivo do kelímku
Myslela jsem si, že jsem vlastně velice nenáročná, ale asi je to přesně naopak. Daleko větší úspěšnost měly holky, co hledaly pracovitýho, šikovnýho, zodpovědnýho, abstinenta, nekuřáka, hmotně zabezpečenýho a se smyslem pro rodinu. :o)
|
| ZuziP | •
|
(27.7.2005 7:58:47)
Monty, ale ty si kapitola sama o seba. Podla seba asi vobec nemozes posudzovat druhych. :-))))))
|
| EvčaK | 
|
(27.7.2005 8:23:59)
Přijde mi fascunující, jak každý, včetně "odborníků" doporučuje nevěru zapírat. Bodejť by nebyla morálka ve státě na takové úrovni, když takovéhle věci lidem přijdou naprosto samozřejmé a dokonce "zdravé" pro udržení vztahu.
Já o své nevěře (úletu) partnerovi řekla. A předpokládám, že jestli jednou ujede i on, udělá totéž. Našemu vztahu pravda neublížila. Naopak. Díky reakci manžela jsem pochopila, co to znamená, když mně někdo miluje bez podmínek a s chybami i úlety. Nemám problém představit si, že když mi bude někdy nevěrný a nepůjde o dlouhodobý a trvalý vztah, tak to smažeme a se znovu nastolenou důvěrou pojedeme dál:-)))
|
| ZuziP | •
|
(27.7.2005 8:38:18)
Evca, naprosto suhlasim.
|
|
| Kamila | •
|
(27.7.2005 8:48:45)
Já bych to tedy vědět nechtěla, kdyby mi byl manžel nevěrný. Nedokázala bych mu to odpustit. Asi bych se nerozvedla (kvůli synovi), ale už bych se s ním nemohla milovat. Představila bych si, že to "dělá" s nějakou jinou a nejspíš bych se pozvracela. A ta důvěra, co je mezi námi, by byla prostě pryč.
|
| ZuziP | •
|
(27.7.2005 9:07:51)
To, ze ty mu veris a on ta podvadza, to volas doverou? Dakujem pekne, taku doveru ja nepotrebujem.
|
| Kamila | •
|
(27.7.2005 9:12:52)
Já pevně věřím, že mě nepodvádí. 100% mu důvěřuju. Proto by mě hrozně moc zranilo, kdybych někdy zjistila, že mu věřit nemůžu. Ten předchozí příspěvek byl "kdyby".
|
| Zuzana | •
|
(8.8.2005 8:45:31)
Každá nevěra bolí. Ale je to tak, že muži jsou skutečně v tomto směru ve velké většině jiní než ženy. Pokud je nevěrná žena, tak není-li to nymfomanka, musí v tom být ještě něco jiného, než jen "fyzično". A u muže to tak není, muži se mnohem méně častěji zamilovávají. Ovšem - když se zamilují do jiné, tak to bývá obvykle velký průšvih, protože to pak už není jen taková jednorázová fyzická nevěra. Muž je prostě lovec, takže se klidně s nějakou vyspí a druhý den neví, jak se jmenovala. Ne samozřejmě každý,jsou i výjimky, ale téměř každý na to má dost často chuť, to mi věřte, i když to obvykle před svou ženou z pochopitelných důvodů nepřizná. A s přibývajícími lety manželství se možnost nevěry logicky zvyšuje. Probírala jsem to s mnoha známými muži. Kdežto žena obvykle když se dopustí nevěry, musí k tomu mít ještě něco navíc a to už je riziko, že se zamiluje a manželství se rozbije. Když jsem byla mladší, tak jsem to moc nechápala, nyní už to chápu - a věřte mi nebo nevěřte, občas raději manželovi nějaký ten zážitek povolím, než aby to udělal za mými zády. Zkraje mi to připadalo uhozené, zcestné, říkala jsem si - to snad není pravda, on se mě ptá, jestli se může s nějakou ženskou vyspat!! Je blázen on nebo já?!!Připadala jsem si, že je nějaký praštěný a já taky... Jenže po čase jsem zjistila, že spousta chlapů to dělá tak, že před manželkou se na nějakou jinou ani nepodívají,jsou pokrytci a přitom jakmile třeba žena s dětmi odjede v létě na prázdniny, už běhají a vyvádějí a přitom jejích žena jim věří na 100 %. To, že manželovi něco dovolím, nepřišlo samo sebou a taky ne v nějakých 30 ti letech, ale mnohem, mnohem později... A musím říci, že vztah funguje, i sex funguje... protože milé dámy, je-li mužskému přes 50, tak obvykle už doma tak moc nefunguje. A můj muž, když občas něco někde vyzkouší,tak pak zjišťuje, že doma je to stejně nejlepší.Ovšem je pravda, že jsme spolu teprve 7 let (na druhou stranu ovšem znám třicátníky, kteří jsou ženatí nějakých 5 let a už jim to "doma" moc nefunguje). Život je složitý, každý člověk je jiný, samozřejmě každý si představuje, že i když miliony manželství mají problémy, že u nich to tak nebude, ale bohužel, s problémy se potýká během let každé manželství. V prvním manželství jsem také věřila, že by mi muž nezahnul, ujišťoval mě o tom - a pak jsem měla zdravotní potíže a zjistila, že střídá ženské... Nyní to nechci zakřiknout, ale tyto zdravotní potíže nemám. Netvrdím, že je to tak lehké manželovi říci - nemám nic proti tomu, aby ses s tou a tou vyspal... a není to samozřejmě tak často!! Třeba jednou za rok, jednou za dva roky. A taky - ten chlap musí být velice rozumný a ne v tom pak pokračovat...takže - ani tohle nelze dělat v každém manželství a s každým mužem. A to jsem mu povolila i sex se ženou o 15 let mladší a věřte mi, že mi to moc příjemné nebylo, rozhodně by to bylo lehčí,kdyby byla starší než já. Výsledek byl ovšem kladný, muž spokojený, uznal, že ne každá by mu to dovolila a pak mi řekl, že mě po těch sedmi letech miluje víc, než na začátku. Je taky ale fakt, že i když je mi 50, jsem štíhlá jako ve 20, tak asi nemám takové mindráky, že by se mi tak snadno zakoukal jinde.
|
| PajaMM |
|
(12.8.2005 13:50:36)
Tak tohle je vice nez divne...kdyz vam to funguje, tak prosim, ale dalsim bych to nedoporucovala...
Ja osobne bych to nesnesla...a myslim, ze vas muz take ne, kdybyste si cas do cas odskocila jinam...ale je to vase vec.
Jen se tim ostatni radeji nebudeme ridit, ne?
|
|
|
|
| Daniela | •
|
(27.7.2005 9:48:44)
Zadne z vas se nechci dotknout, ale uz jste nekdy podvadene byly? Dozvedely jste se o tom? At uz od partnera nebo jinak...
|
| ZuziP | •
|
(27.7.2005 10:02:08)
Podvedena som bola. Este za slobodna, byvalym priatelom. Dozvedela som sa to samozrejme ako posledna, lebo on v zaujme “zachovania dovery” mlcal. Pripadala som si ako najvacsi blbec. Vsetci to vedeli, len ja nie.
Moju kamaratku podviedol manzel. Dvakrat. Vzdy jej to zatajil a ona sa to vzdy dozvedela – prvykrat z uctu za hotel vo vrecku nohavic, ktore mu isla prat, druhykrat od znamych…. Druhykrat zistila, ze to trva par rokov. Asi nemusim opisovat, ako sa citila.
Pre mna je prijatelnejsie mat vztah plny dovery a nezatajovania, hoci to nesie so sebou riziko, ze sa dozviem veci, ktore v kutiku duse nechcem vediet…
|
|
| Xantipa | •
|
(27.7.2005 10:34:26)
Já jsem byla podvedená, ale i nevěrná. Bylo to asi po 2 letech manželství. Mezi námi to byla na houby. V té době mi manžel v rámci utužení důvěry sdělil, že mi byl asi před rokem manželství nevěrný - 1x, ale že to byl jen sex a prý to bylo jen proto, že si vyřizoval účty z minulosti. On to nemyslel tenkrát špatně, domníval se, že to musím vědět kvůli důvěře. Mě to teda nejdřív rozhodilo a pak rozzuřilo. Rozzuřilo mě to proto, že ač to neprasklo, on se práskl sám, aby ulevil svému svědomí a ještě čekal, jak ho pochválím, jak je čestný. Vysvětlila jsem mu, že o takováto sdělení nestojím, že očekávám, že když jsme se vzali, že mi bude věrný a že pokud byl náhodný úlet, nechci to vědět - nikdy. Ale červík hlodal, bylo to mezi námi ještě horší. Možná proto jsem si našla přítele. Občas jsme se scházeli, popovídali a nic víc. Jednou došlo k sexu. Pro mě to bylo nezapomenutelné. Tento pocit už opravdu nechci zažít. I když jsem nechtěla, musela jsem stále na manžela myslet a sama sobě jsem byla odporná. Takže jsem uprostřed toho všeho vstala, zamkla se do koupelny, vydrbala se a mazala domů. Připadala jsem si jak ten největší hajzl na světě. Nikdy bych manželovi nepřiznala, co jsem udělala, ani po těch letech. Ale taky jsem mu nikdy nepřipomněla jeho úlet, a to proto, že já si za to připadám ubohá a vím, že on by mi nedokázal odpustit a už by mi nevěřil a on si zase myslí, že jsem mu jeho úlet nikdy nevyčetla, protože ho miluji a odpustila jsem. Možná se to nebude někomu zdát čestné a není, ale jestli si mám vybrat mezi čestností a manželovou důvěrou, na čestnost kašlu.
|
| Michal | •
|
(27.7.2005 13:20:15)
Tak jak píšeš, tak to je!
|
|
| Alicee | 
|
(27.7.2005 16:46:39)
Xantipo,
naprosto s tebou souhlasím. Já si taky myslím, že pokud jde o úlet a ten co ulítl toho lituje, měl by si to nechat pro sebe. Trápení svědomí je dostatečný trest. Když se ale v rámci důvěry přizná, rázem tím potrestá i partnera.
Mě se podobná situace stala v mém minulém vztahu, ulítla jsem, přiznala jsem se, ulevilo se mi....ALE náš vztah už od té doby nikdy nebyl to co býval a horší bylo, že při každé hádce či nedorozumění měl můj bývalý najednou skrytou "munici" a tenhle můj úlet nikdy nezapomněl vytáhnout a použít moje přiznání proti mě. Takže z mé zkušenosti doporučuji mlčet a vyžrat si to sám.
|
|
| EvčaK |
|
(27.7.2005 21:40:35)
Xantipo, po tom, co jsme si to s mým manželem všechno vyříkali, jsme pak prořili několik nádherných let manželství. Nikdy před tím, to takové nebylo. A dokonce jsem v to ani nedoufala. On mi fyzicky nevěrný nebyl, ale čistý rejstřík před mým úletem taky neměl.
Te´d to občas drsně skřípe. Ale i tak se na všechny ty neshody dívám jinak. Osobně se nepovažuju za moralistku. Snad to čiší i z článků:-)) Ale vím, že bych se lží nedokázala žít. Musí to být někdy velmi tíživý pocit. Těžko bude přínosný pro jakýkoli vztah. Někdy pravda vztah zničí. pokud jsou dva lidé dost zralí a silní, může posunout vztah dál. Je to risk. Bez toho se ale neosvobodíš a nezjistíš co by mohlo být. Třeba by Tě partner velmi překvapil. Možná i záporně:-(
|
| Xantipa | •
|
(28.7.2005 0:23:31)
právě proto, že vztah a důvěra mezi partnery je tak křehká věc, nikdy nebudu riskovat, že se poruší. Tenkrát jsem udělala blbost, ale ta blbost mi nějak pomohla najít sílu a začít na našem vztahu pracovat i po tom všem zlém, co jsme mezi sebou měli. Přiznat se by bylo stejné, jako přilévat olej do ohně. Já se mu tenkrát nechtěla nějak pomstít, jen jsem si myslela, že to co mi tenkrát on nedával, že mi může dát někdo jiný. Ale pochopila jsem, že nemůže. Prostě neumím se odskočit od svého partnera do náruče jiného. Po té mé nevěře jsem se rozhodla, že musím bojovat za náš vztah, že to nemůžu zahodit, kvůli nám oběma a i kvůli dítěti, které se nám narodilo. Nechápala jsem, co se stalo, co se změnilo, když předtím jsme se milovali, nemohli bez sebe být. Od té doby také už uplynulo poměrně dost let a nelituji ničeho, co jsem udělala. Můj manžel mě od té doby přesvědčil xkrát, že je na něho spoleh. Ale vím, že kdybych se mu přiznala ke své dávné nevěře, moc by ho to ranilo a hrozně bych mu ublížila. Vím to. A proto mu to nikdy neřeknu. Už z toho nemám výčitky svědomí, protože mě to přimělo k rozhodnutí pokusit se vylepšit náš vztah, ale přesto na ten pocit zhnusení a opovržení svou vlastní osobou nezapomenu.
Pišeš, že by mě partner možná svou reakcí na mé přiznání překvapil. A já Ti odpovídám - nepřekvapil, znám ho moc dobře a vím, co by následovalo.
Nejsem hazardér, a proto nebudu riskovat, že všechno, co mám a co jsme společně vybudovali, ztratím vyřčením jedné věty - "promiň, musím se Ti přiznat, kdysi jsem Ti byla nevěrná".
|
|
|
| Mira | •
|
(27.7.2005 23:05:12)
Nepristihla som ich v posteli, ani na tajnej veceri a napriek tomu som tusila, ze sa nieco deje. Spociatku som srandovala, neskor ironizovala, ale stale som si navravala, ze je to len moja paranoja.
Ta neistota deprimuje. Tak som sa rozhodla, ze sa zahram na detektiva. Bohuzial, boli obaja tak nemozni, ze ich prezradila SMS, ucet z benzinky a este aj ich kolegyna. A od tej chvile som sa citila silna. Vedela som, ze teraz uz budem pribeh pisat ja a nie oni. Aj som ho napisala :-) Manzel stale zatlkal ( aj zatlka ) a ja som mu za to vdacna. Pretoze po mnohych mesiacoch to preboli a dokonca sa jedna cast mojej duse snazi tej druhej casti navraviet, ze to mozno bolo vsetko inak. A mozno po rokoch mu uverim ( ked ma dostihne demencia - cha cha ).
|
| EvčaK |
|
(28.7.2005 17:04:19)
U všeho platí, že se nikdy nedá paušalizovat. Uznávám, že co pro jeden pár může být osvobozující a vztah posilující, druhý totálně rozvrátí. Život mě naučil nikdy "nikdy neříkat nikdy". Takže ať už si myslím o čemkoli, že tak je to nejlepší, nikdy bych si netoufla někoho nutit do něčeho, co sám vidí jinak. A stejně tak bych si nedovolila někoho odsoudit proto, že nevěru skrývá. Nemůžu říct: právě naopak, protože tím bych "lživé nevěrníky" vyvýšila do hrdinného stavu:-))) V každém případě obě varianty přiznat i nepřiznat vyžadují hodně síly. Jen jiné. V každém případě, Xantipo i Miro, Vám přeju doživotní nádherný vztah!!! To je důležitější, než objev "jak to má být správně":-)
Jsem ráda za lidi, co mají vlastní názor. Nejde o to, který je správný, ale spíš o to, že tak můžem vidět, že svět, lidé i vztahy nejsou černobílé, ale barevné.
|
|
|
|
|
| Michal | •
|
(27.7.2005 13:15:38)
... on ji nepodvádí. Ne každý muž je jako, neuražte se, ti kolem Vás.
|
| ZuziP | •
|
(27.7.2005 16:44:02)
Nerozumiem... akoze ju nepodvadza??
Apropo, je mi jasne, ze nie kazdy muz je taky ako ti okolo mna. Hlavne je ich malo takych, ako ja mam dnes doma. A som tomu strasne rada, hlavne ked to tu tak citam... :-)))
|
|
|
|
| Kristina | •
|
(8.8.2005 8:10:44)
A to je právě to : někdo pravdu nesnese, z toho důvodu odborníci doporučují nic nepřiznat. Takové přiznání skutečně může rozbít manželství!! Vztah musí být skutečně nejen pevný, ale partneři musí být jako osobnosti vyrovnaní a schopni takovou pravdu přijmout. U někoho to pak zůstane jako pocit ublížení celá léta. Proto - pokud nevěra, tak si myslím, že je hlavní jednak partnera nenakazit a pokud možno nevěra jednorázová, ne taková, kde jde o vztah a tím tomu druhému ubližuje mnohem víc. Já bych u manžela snesla fyzickou nevěru, jednorázovou, ale vztah bych asi nepřežila. Myslím, že bych se s ním rozvedla.
|
|
|
| Michal | •
|
(27.7.2005 13:06:15)
... s Vámi Evčo. Tím, že jste to řekla partnerovi, jste mu vlastně ublížila podruhé a nejspíše ještě více než když jste "ulítla" (prostě mu byla nevěrná a zradila ho s jiným mužem či ženou). Jen pro Vás to bylo jednodužší, protože jste tím ulevila svému svědomí, a jen svému svědomí. A na partnera jste to naložila... dvojnásobně. VELMI SOBECKÉ. To že Vám odpustil je známka jeho síly. Gratuluji Vám k němu. Lepšího muže jste nemohla dostat.
Takže když už něco pokazíte, neříkejte to ani kamarádkám a kamarádům, nikomu. S tím se musí vaše svědomí vypořádat samo nebo s psychoterapeutem. Je to těžké, ale co není lehké. A svědomí...
|
| Daniela | •
|
(27.7.2005 13:24:59)
S timto nazorem naprosto souhlasim...Kdyz partnerovi sdelujete, ze jste byli neverni, pomahate jen sami sobe a ne vasemu vztahu ani nicemu jinemu. Dokonce si myslim, ze by se to nemelo rikat ani pri rozchodu...
|
| ZuziP | •
|
(27.7.2005 16:45:50)
Zato ked to zatajujete, svojmu manzelstvu skutocne pomozete. Najma ak sa to dozvie od nejakej dobrej duse... To bude fakt rad, ze ste to tajili.
Co takto byt radsej cestny a neublizovat tomu druhemu tak, ze ho nepodvedieme?
|
| Daniela | •
|
(27.7.2005 18:04:04)
Ale to se tady prece neresilo. to je jasny, ze je nejlepsi nepodvadet!!! Ale tady se resilo, co by kdyby... A kdyz nekdo podvadi tak, ze o tom jini vedi, je to jen a jen jeho blbost. To pak ma ze vztahu rovnou odejit. Ale kdyz je to ulet a nechcete vztah nicit, vyzerete si to sami a nikomu nikdy nic nereknete!!!!
|
| Hana, 3 děti | •
|
(27.7.2005 18:58:07)
Jsem asi po 11 letech manželství naivní, ale co to jako je ten úlet? To je jako nějaká infekční nemoc, o které nemůže nikdo říci, že se jí nemůže nakazit? Nebo zvíře které na vás skočí a nepustí? Nechci rozhodně znít tvrdě, ale omlouvat si své skutky tím že to byl přece "jenom takový úlet" mi připadá alibistické. když něco takového uděláme, pak je potřeba to nést se všemi následky. To je právě na nevěře to strašné, že může zničit to, co jsme léta budovali. Důvěra je prostě křehká záležitost... a s tím zatajováním - moje kamarádka se dozvěděla o mnohaletém vztahu svého manžela od někoho jiného - jestli máte dojem, že to jejich důvěře nějak pomohlo, pak nikoliv. zajímavé je, že její manžel má dojem, že už by se "přes to měla přenést", ale ono to prostě nejde ze dne na den. osobně ji obdivuji, že se velmi zrale rozhodla s ním "nést dobré i zlé".
Ono se řekne - proč tomu člověku ubližovat tím, že mu o tom řeknu, ale už mu bylo ublíženo nevěrou a zatajování je také ubližování. Vždy, když je nějaké "tabu", nikdy nevyřčené, vztah to ovlivňuje - a je nefér, že o tom ten druhý ani neví...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(27.7.2005 19:15:29)
Fajn, tak to vezmu jinak. Představte si, že žijete s partnerem, kterého máte rádi pro jeho x vlastností, máte s ním dítě/děti, poměrně spokojený manželství, ale problém je v tom, že sexuální potřeba jednoho z vás (ať už muže nebo ženy) je výrazně vyšší než toho druhého. A tím, kdo má vyšší potřebu budete třeba vy. Co budete dělat v takovém případě? Budete den co den otravovat se svojí potřebou, zatímco partnerovi v pohodě stačí sex 2x do měsíce? Nebo budete do omrzení masturbovat? Koupíte si robertka? Ani masturbace, ani robertek ovšem není ONO. Zejména pokud máte tu smůlu a máte jen vaginální orgasmus. Tak co je asi tak správný dělat v takovým případě? Trpět? Prohlubovat problém ve vztahu právě tím neustálým louděním a následným odmítáním, který určitě ponižuje a unavuje oba dva?
Není lepší si najít milence/milenku čistě na sex? Já teda milence nemám, ale je mi jasný, že kdyby ta možnost byla, šla bych do toho, protože prostě sex potřebuju a doma ho nemám. Samozřejmě bych manželovi doma nepopisovala, co s tím milencem dělám, ale zřejmě by se dozvěděl o tom, že nějakej existuje. I kdybych mu to neřekla, není hloupej a došlo by mu, že když po něm sex nechci, asi ho mám jinde.
Tak mi řekněte, jestli bych si to měla vyčítat... nebo je podle vás fakt lepší strávit relativně mladý věk neustálým doprošováním nebo nikam nevedoucím "sváděním"? Nevím, vy máte možná všichni partnery, se kterými si sexuálně oboustranně vyhovujete, já bohužel ne. A nejsem určitě sama, i když asi častěji mají tenhle problém chlapi. Tak co je tedy v takový situaci správný?
|
| ZuziP | •
|
(28.7.2005 8:53:00)
Vyhovaranie sa na to, ze sex s manzelom alebo manzelkou mi nestaci a preto je vlastne logicke, ze mam partnera na sex, mi pride uplne scestne. To si myslim.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.7.2005 9:57:06)
ZuziP,
píšeš:
Vyhovaranie sa na to, ze sex s manzelom alebo manzelkou mi nestaci a preto je vlastne logicke, ze mam partnera na sex, mi pride uplne scestne. To si myslim.
Nevím, co je na tom tak scestného, kdybys měla doma chlapa, kterému to stačí 2x za měsíc, po pár letech bys zřejmě změnila názor. Nebo chlapa. :o)
Navíc existují i lidé, kteří sex nemusí mít VŮBEC - asexuálové. Nedávno o tom byl článek tuším v Reflexu. Jednoho takového jsem poznala, když mi bylo 18 a věř mi, že i kdyby byl jinak ze zlata a vyhovoval všem tvým představám o manželovi/partnerovi, asi bys vedle něj se sexem KDYŽ UŽ, tak 4x do roka (na jaře, v létě, na podzim a v zimě), navíc s přístupem "když už to musí být, tak si HO TAM DEJ" asi o scestnosti milence moc nepřemýšlela. :o)
|
| ZuziP | •
|
(28.7.2005 10:39:46)
Monty, pre mna JE TO SCESTNE. Tazko ti to vysvetlim, rozmyslam uplne inac ako ty.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.7.2005 10:46:53)
Zuzi,
tak mi zkus napsat, jak bys to řešila. Rozvedla se? Jen kvůli sexu?
Když by ti jinak ten partner vyhovoval?
Ono to není tak neobvyklé, znám docela dost lidí s podobným problémem a bohužel na lepší řešení než milenec/milenka ještě nikdo z nich nepřišel.
Mě zase přijde scestné rozbíjet rodinu s dětmi jen kvůli sexuálnímu uspokojení...
|
| ZuziP | •
|
(28.7.2005 11:02:28)
Monty, nebrala by som si muza, ktory je asexual, ak ja som na opacnom konci.... A ak ten rozdiel nie je velky... Vies, ja si myslim, ze ak manzelstvo funguje dobre, sexualne problemy nie je take tazke vyriesit a nie su neprekonatelne. Ak manzelstvo dobre nefunguje, sexualne problemy sa stavaju podstatnymi a vsetka zodpovednost za zle manzelstvo sa casto zvali prave na ten sex.
Cize odpoved? Ak by bolo manzelstvo dobre, riesila by som problem so sexom. A ak by bolo nafigu, tak vyriesenim sexualnych problemov by som to manzelstvo nezachranila... vtedy treba najprv riesit podstatne problemy.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.7.2005 11:14:44)
Zuzi,
já si taky nebrala muže, který by byl asexuál. :o)
Prostě v průběhu vztahu ten zájem o sex ztratil. Nebo se podstatně zmenšil. To se taky stává dost často a nemyslím si, že jen v "pseudomanželstvích".
|
| ZuziP | •
|
(28.7.2005 12:46:32)
Ta strata zaujmu ma urcite svoju pricinu. Mas na vyber, bud to spolu skusit riesit, alebo sa na to vykaslat a najst si ineho. Holt, kazdy si vyberieme to "svoje" riesenie.
|
| Klara | •
|
(28.7.2005 13:15:41)
Ztrata zajmu o sex ma svoji pricinu. Ale ta pricina vubec nemusi mit svoje koreny ve vztahu a ani v psychice vubec.
Napriklad u muzu vetsinou zajem o sex klesa s vekem, zatimco u zen se v urcitem veku obvykle zvysuje. U vsech lidi navic plati, ze v obdobi prvotni zamilovanosti - prvnich par tydnu az let - maji na sex vetsi chut, nez jindy. (A kdyz jsou dva, ktere to bavi delat kazdy den, tak se muze stat, ze u jednoho potreba poklesne na obden a u druheho na dvakrat do mesice - to nemohli poznat predem.)
A s timhle nic nenadelas sebelepsi komunikaci.
To, ze tyhle problemy lidi maji, neznamena, ze nekomunikuji nebo jsou nezodpovedni. Naopak, vetsinou vedi, ze se zmenou partnera by se zlepsil i jejich sexualni zivot, ale nechteji kvuli tomu sveho partnera opoustet.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.7.2005 13:27:28)
Tak nějak.
U mužů je vrchol sexuálního života kolem 20, u ženy holt kolem 30. Samozřejmě existujou výjimky, ale obecně to platí, jsme přece jenom zviřátka.
Mmch - domluva mi připadá na pendrek, sex není oběd, aby byl každej den v poledne, na sexu je hezký právě to, že je to bezprostřední a ne podle síťovýho grafu. To bych snad radši neměla sex vůbec, než pravidelně v úterý a v pátek...
|
|
| MirkaEyrová |
|
(28.7.2005 14:11:32)
Kláro, pokud je problém v tom, že v zamilovanosti byla frekvence sexu vyšší, tak by jediným pseudořešením bylo to, co je dnes taky relativně časté - stále dokola měnit partnery proto, aby člověk stále znovu dokola prožíval ono období zamilovanosti. Jenže tento styl je dosti sobecký - protože z většiny vztahů vzejdou nějaké děti, a děti ke svému klidnému vývoji potřebují trochu uspořádaný život a mámu a tátu, na které je spoleh. Je přece známá věc, že děti z rozváděných manželství mívají různé problémy. A jak jsem psala v jiné diskuzi - když vidím naše dítě, tak lituju ty tisíce dětiček, jejichž rodiče se rozvádějí (a ještě si třeba dělají schválnosti, děti navádějí proti sobě, pomlouvají se atd.). Zase se dostáváme k tomu, že sex je - v porovnání s péčí o děti - věc ve skutečnosti podřadná. Co se týče nevěry - samozřejmě, kdo ví, jak to chodívalo, když jsme ještě lozili po stromech: možná "to" dělal každej s každým; ale dneska je to jinak, bigamie je zakázaná, a lidi k životu v partnerském svazku potřebují vzájemnou důvěru - a součástí této důvěry holt zpravidla bývá i ta nešťastná věrnost...
A když tady narážíš na to, když jeden chce jednou za půl roku, a druhý každý den, jasně, to je dost extrém: ovšem taky si myslím, že není tak častý. Zuzi to píše docela výstižně o těch kompromisech - pod její příspěvky bych se mohla podepsat. Zdůrazním navíc ještě možnost existence nějakých překážek, PROČ ten s menším libidem nemá na sex takovou chuť - a právě tou KOMUNIKACÍ lze přijít eventuelně na to, proč, co by se s tím dalo dělat, a jak tu situaci řešit. Je krátkozraké a sobecké o těchto věcech nekomunikovat a rovnou se vrhnout do náruče milenci/-e. Jo - Monty problém je možná v tom, že s ní o tom ten její prostě NECHCE hovořit:-( Pak už je ta situace vážnější - ale zase - není to o sexu, ale o kvalitě vztahu, resp. o tom, jak jsou partneři zralí na vztah.
M.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.7.2005 14:15:59)
Mirko,
ale on je ochotnej o tom hovořit. Jenže to je samo o sobě k ničemu, když nemá chuť s tím něco dělat. :o) A asi to ani dost dobře nejde... když není touha, tak co může. :o)
Není to teda u nás extrém 1x za půl roku, řekněme 2x, 3x za měsíc, což je pro mne sakra málo a pro něj akorát. A s tím milencem jsem to navrhovala x krát, řekl mi, že když mu to nebudu vyprávět, je mu to jedno. Akorát nějak nevím, kde ho vzít. :o)))
|
|
| ZuziP | •
|
(28.7.2005 14:29:19)
Mirko, tak v tejto diskusii by som sa aj ja mohla podpisat pod tie tvoje prispevky. ;-)
|
|
|
|
|
|
| Judita, dcera 18, syn 13 | •
|
(15.9.2005 15:23:37)
Zuzi, ty jsi tak rozkošně naivní, až je to milé. Ale asi se ti líp žije. Máš-li štěstí...Papa
|
|
|
| Klara | •
|
(28.7.2005 11:02:56)
Nevim jak Zuzi, ale ja bych to asi resila tak, ze bych brecela, nalehala, zhroutila se, rezignovala a ztratila zcela zajem o sex i o manzela, mozna i o jine zivotni radovanky. Myslim, ze je to obvykly postup.
Nastesti mi to nehrozi, zatim, a kdyby nekdy v budoucnu hrozilo, uz na to po diskusich na rodince budu mit jiny pohled.
Spravnejsi by asi bylo, jedna-li se o svazek dvou rozumnych lidi, poridit si milence, zachovat vztah i svoji dusevni rovnovahu.
|
| ZuziP | •
|
(28.7.2005 11:11:56)
Klara, ano, je to obvykly postup a aj preto vacsina manzelstiev vyzera tak ako vyzera.
Ja by som to takto neriesila…. Od urcitej doby problemy v manzelstve riesim komunikaciou… Podla mna je to jediny sposob, ako sa to skutocne vyriesi. Len bohuzial, vo vacsine manzelstiev je komunikacia na nule.
|
| Klara | •
|
(28.7.2005 11:49:45)
Jak chces problemy v sexualni frekvenci resit komunikaci?
Kdyz vynechame zdvorilostni obraty a predpokladame oboustrannou uprimnost a snahu, vypadalo by to treba takhle:
Ona: "Chtela bych se milovat casteji."
On: "Ja vim, kocicko, ale ja bych chtel min."
Ona: "Ale driv jsi chtel stejne jako ja."
On: "Ja vim, ale preslo me to. Na zacatku vzdycky chci vic, a mam pocit, ze s touhle to teprve bude to prave. Pozdeji me to vzdycky prejde. Skoda. Miluju te, ale proste na sex tolik nejsem."
Ona: "Me to moc frustruje, pripadam si k nicemu a zanedbavana."
On: "Ja ti rozumim, me take frustrovalo, kdyz me nekdy nektera z mych predchozich lasek odmitla."
Ona: "A nemohl bys me aspon trosku pomazlit?"
On: "Mohl, ale ty vzdycky poznas, ze mi to nejde od srdce, a jsi z toho pak rozladena."
Ona: "Co s tim mam delat?"
On: "Nevim, zlaticko. Jsi moc krasna a miluju te."
Tak co vyresili? Vedi ted, ze se maji oba radi, ze problem oba vnimaji jako problem, ze Ji to trapi, Jemu je to lito, ale reseni nemaji a naopak to vypada, ze to ani resit nejde.
|
| Klara | •
|
(28.7.2005 11:58:30)
On je totiz problem, ze sex je vec, ktera je mimo rozum a castecne i mimo vuli.
Clovek si muze rict (a dodrzet to), ze nebude neverny, ze nebude spat s tim ci onim, ze nebude delat urcite veci.
Ale nemuze se rozhodnout "Tak ja tedy budu chtit casteji, aby byla stastna", nebo "Tak me to tedy nebude vadit, ze jsem neuspokojena". Tedy, rozhodnout se muze, ale efekt to nema.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.7.2005 12:19:04)
Souhlasím s Klárou - tohle fakt nejde řešit komunikací. Člověk si nemůže ani poručit, že bude chtít víc, ani že bude chtít míň, stejně jako si nemůžete dost dobře poručit, kdy se vám bude chtít jít na záchod. To je fyziologická potřeba organismu a upravit jde možná práškama (buď tlumícíma nebo stimulačníma), ale to mi nepřipadá jako nejlepší řešení...
|
| MirkaEyrová |
|
(28.7.2005 12:45:26)
Asi takhle - samozřejmě, že si nedokážu představit, že by někdo na základě výsledků komunikace se donutil chtít sex VÍC. Ale je normální, a kdesi jsem taky četla od nějakého sexuologa jako doporučení pro život, že pak holt ten, kdo má větší potřebu, se má holt krotit. Jasně, ne každýmu to vyhovuje. Taky mimo jiné důvody i proto existuje tolik nevěr a rozvodů. Jen si trvám na tom, že když je na partnera spoleh, je fajn otcem pro dítě, dá se s ním pokecat a jánevímco ještě, prostě je báječným partnerem, a JEN nechce tolik sexu, že si nezaslouží, aby mu dotyčná byla nevěrná. Samozřejmě - existují i manželství, kde nevěra roli fakt nehraje - taky jsem to tady včera zdůrazňovala! Ale na druhou stranu - to jsou spíš výjimky: často nevěra zlikviduje ve vztahu důvěru - a zaslouží se tak o rozpad manželství. Monty, určitě Ti neberu to, že se třeba konkrétně Ty se svým manželem domluvíš, že budeš mít milence - a Váš vztah přesto vytrvá. Ale rozhodně to není možné doporučovat obecně, protože většině lidí nevěra partnera prostě VADÍ (koneckonců ono i u Tvého muže, jako u každého člověka, není vyloučeno, že Ti třeba nevěru "dovolí", ale až k ní skutečně dojde, tak mu to bude vadit...
Jinak mě napadá, že komunikací se v této oblasti spíš dají vyřešit, když něco chybí přímo u konkrétního partnera: třeba by dotyčný/-á byl/-a víc sexu nakloněn/-a, kdyby partner/-ka měl/-a na sobě něco sexy, nebo to bylo v určitém prostředí (milování v soukromém bazénku:-)), anebo jánevímco ještě. Tak TO jsem měla na mysli spíš.
M.
|
| Klara | •
|
(28.7.2005 13:05:48)
To se doporucuje vzdycky, aby ten, co ma vetsi potrebu, se krotil. Taky jsem to povazovala za rozumne, dokud jsem se (nastesti jen na kratkou dobu) neocitla v te situaci. Ted si myslim, ze je to naprosta blbost, to jde jen pokud ten mene aktivni chce napriklad dvakrat tydne a ten aktivnejsi trikrat, tak v takovem pripade to omezit muze bez velke ujmy.
Kdyz chce jeden vzdycky ve 23 hodin a druhy kazdeho 23. v mesici, tak to ten aktivnejsi bude po trech dnech zdrzenlivosti uz tak frustrovany - navic pri vyhlidce, ze to bude zase az za tak dlouho - ze se to na jeho dusevni kondici nemuze neodrazit.
Neco jineho je prechodna doba, kdyz je ten druhy treba nemocny nebo nepritomny, to se da zvladnout treba "samoobsluhou" a vedomim, ze to zase bude fajn, ale kdyz nechce a nebude chtit, je to moc tezke a neprijemne.
To uz mi prijde spravedlivejsi udelat kompromisni "jizdni rad" podle Plzaka, treba kazde utery a patek. I kdyz spokojeny nebude uplne ani jeden z nich (aktivnejsi toho ma malo a pasivnejsi moc). Ale vyzaduje to, aby to oba prijali za sve, aby aktivnejsi nenalehal, pasivnejsi se nevzpecoval (naopak se musi pokusit nejak se naladit), a obema aby nevadilo, ze to maji naplanovane, coz asi bude u mnoha lidi problem.
|
|
|
| ZuziP | •
|
(28.7.2005 13:02:53)
Ano, sex je vec mimo rozum… tazko sa donutit chciet alebo nechciet.
Ale prave preto, ze je sex mimo rozum, je az nenormalne, kam sa jeho dolezitost kladie, kolko vztahov stoji len na sexe... teraz nehovorim o vas...
A co je na tom, ak sa dvaja rozhodnu, ze jeden z nich bude sexovat o trosku viac ako sa mu chce a druhy o trosku menej ako sa mu chce? Jednoducho preto, ze sa navzajom mame radi a ze sme stastni, ak aj ten druhy je stastny… a tym padom nam to nerobi problemy. Ak sa nam chce prilis, da sa to riesit aj inak ako podvodom. Riesenie sa vzdy najde, ak chcu obidvaja. Ak jeden z nich na to “dlabe” a za dolezite povazuje len svoje problemy, tak sa to, samozrejme, nevyriesi.
Vies, ked je zena chora alebo napriklad rizikovo tehotna, nemoze mat niekolko mesiacov sex, fungujuce manzelstva to vydrzia. Aj bez rozchodu, aj bez podvadzania.
Je to moj nazor a je mi jasne, ze ani zdaleka pre mnohych nie je stravitelni. Nuz, vidime veci kazdy inac…
|
| Klara | •
|
(28.7.2005 13:41:50)
Kdyz nemuze mit zena sex kvuli nemoci nebo rizikovemu tehotenstvi, vzdycky muze manzela uspokojit fyzicky jinak (treba rukou) a psychicky tim, ze on vidi, ze ona to dela rada, ne z nejake povinnosti a jako ustupek.
Tezsi je to, kdyz to delat nemuze, protoze by to ji samotnou prilis vzrusovalo a hrozovalo by to jeji tehotenstvi. Ale porad jim jeste zustava to spojenectvi, ze by oba chteli, ale nemohou; oba mohou byt poteseni tim, ze ten druhy po nich touzi a muze jim to pomahat. Jako kdyby byli kazdy na druhem konci sveta a jen si posilali SMS.
|
| ZuziP | •
|
(28.7.2005 13:49:14)
"ne z nejake povinnosti a jako ustupek"
To by nikdy nemalo byt tak! Urobim to pre toho druheho preto, ze ho milujem, ze viem, ze to potrebuje a ze to rada urobim a to je velky rozdiel!!
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.7.2005 14:00:25)
Zuzi,
ale to už podle mne je povinnost a ústupek, byť z lásky.
Nechce se mi, ale udělám to, protože toho druhého miluju. No nevím, jestli to pak bude takový, jako kdyby se mi fakt chtělo. On není sex jako sex, když je to proto, abych vyhověl, není to takový, jako když prostě CHCI.
Nevím, můj názor je takový, že jakýkoli podřizování se a omezování je... jaksi kontraproduktivní. Takže jsem ke vztahu vždycky přistupovala tím stylem - jsem taková a taková, mám takový a takový představy (nároky, požadavky, specifika), buďto ber, nebo nech bejt. A vice versa. Problém byl pouze v tom, že jsem poměrně stabilní osobnost a chovám se stejně jak v prvních měsících známosti, tak i po x letech, což jsem podcenila a neuvědomila si včas, že holt někteří lidé takto konzistentní nejsou. :o)
|
| MirkaEyrová |
|
(28.7.2005 14:21:12)
Takže Monty, podle Tebe když já na sex při braní prášků nemám chuť vůbec, tak bych se měla se svým mužem rozvést, protože on ten sex, bídák jeden, pořád ještě potřebuje?! Jsem jaká jsem, to ano, ale protože svého muže miluji a vážím si ho a vím, že i on má nějaké své potřeby, tak čas od času prostě na sex přistoupím, i když se mi bůhvíjak nechce. I o tom jsou kompromisy. Apropos - i když po sexu prakticky vůbec netoužím, přesto mám svého muže ráda a nevyměnila bych ho ani za sto Rambů, Gerů etc.
M.
|
| Iddy | •
|
(28.7.2005 14:26:14)
Blby je, ze na sex, pokud na nej vubec nema naladu, muze pristoupit zenska. A to jeste ta zenska musi mit dost rozumu, aby videla, ze ten jeji neni bidak, ze problem je v ni, i kdyz ho nezavinila, a ze je to potreba. A to jeste ten sex pak asi ani za moc nestoji, takze i jeji partner musi mit dost rozumu, aby videl, ze ona za to nemuze a udelala to nejlepe, jak to slo.
Ale kdyz vubec nema naladu chlap, tak se s tim neda nic delat.
|
| Šáry | •
|
(28.7.2005 17:08:32)
Iddy,
ale dá, když se chce ;o)))
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(28.7.2005 14:33:05)
Apropos, v prvních letech manželství jsme si užívali každý druhý, nejvýš třetí den. Jsem snad zavrženíhodná za to, že mám problémy a musím se cpát práškama? ... Další řešení této situace spočívá pak dál v mé snaze změnit prášky tak, aby neovlivňovaly mé libido. Jenže původně to vypadalo, že to budu užívat pár týdnů (doktor mi neřekl, jak dlouho), pak u jiného lékaře jsem se dozvěděla, že asi tak dva roky, a až po uplynutí těch dvou let vyšlo najevo, že to bude ještě déle... Teď zas, aby to nebylo všechno tak nudné a stereotypní, mám další zdravotní problémy, takže procházím vyšetřeními, nikdo na nic nemůže pořádně přijít, všechno se to prodlužuje stále dokola, protože jsme se se synem mezitím stále střídali v různých infekčních onemocněních... Prostě je to jeden takovej velkej šmodrchel. A je mi jasný, že spousta chlapů by se na mě vykašlala a zdrhla by ode mě, protože by mě neměli rádi takovou, jaká jsem, i s těmi problémy, které mám. Taky proto si svého manžela tolik vážím - protože je mi jasný, že takový vztah není až tak úplně běžný.
M.
|
| Klara | •
|
(28.7.2005 14:56:54)
No jo, Mirko, ale tobe zrejme VADI, ze nemas na sex zadnou chut, a tvuj muz zrejme taky vi, ze ti to vadi. Uz tohle pro nej muze byt ohromny rozdil oproti manzelum zen, ktere na sex uplne zanevrely a je jim jedno, ze ho nechteji, urazeji muze za to, ze oni ano, a vubec nechteji chapat jeho potreby a nemaji snahu problem resit (bez ohledu na to,ze reseni treba neexistuje). A ze takovych zen je, staci se trosku projit po interentu. Nemusi se citit odstrceny, zanedbavany, nemilovany, nezadouci, nepritazlivy,...
A ty se mu navic snazis ten sex obcas poskytnout.
|
| Žžena |
|
(28.7.2005 22:28:31)
No já bych řekla, že manželství, kde "je jim jedno, ze ho nechteji, urazeji muze za to, ze oni ano, a vubec nechteji chapat jeho potreby a nemaji snahu problem resit" nemá problém jenom se sexem... a to bych viděla jako podstatný bod této diskuse. Já sama i když nemůžu/nemám chuť, tak velmi ráda uspokojím svého muže jinak, prostě proto, že se jej ráda dotýkám, ráda se na něj dívám, mám ráda pocit, když ovládám jeho touhu (a sama přitom vůbec nemusím být vzrušená). Necítím to jako nějakou oběť z mojí strany.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.7.2005 0:14:31)
Mirko,
pozor, já o rozvodu vůbec nemluvila. :o))) Pokud to tu padlo, tak asi od někoho jiného. Já zastávala názor, že při výrazně odlišné sexuální potřebě partnerů je pochopitelné, že si ten s větší potřebou najde milence/milenku čistě na sex. :o)))
A ještě něco k těm "zaručeným radám" typu kupte si sexy prádlo, svádějte ho, pošlete děti k rodičům apod. Nevěřím na to. Není to 100% recept, občas a na někoho to třeba fungovat může, ale obecně platný recept to prostě není.
Jsou situace, kdy se můžete stavět na hlavu a stejně to k ničemu nevede, protože ten druhý prostě NECHCE. Pro mne jsou tohle bludy ala Cosmopolitan - pokud si s vámi partner něco začal, tak asi proto, že se mu na vás něco líbilo. Např. můj manžel nesnáší namalovaný ženský a pochybuju, že by na mě skočil jako tygr, kdybych přišla domů od kadeřníka, kosmetičky, a měla na sobě nějaký legrační hadříky. Obecně - chlapi tyhle věci stejně takřka nevnímají. Takže netuším, proč by se tomu partnerovi najednou mělo líbit něco diametrálně odlišnýho a ještě to v něm vzbuzovat touhu. :o)
A pokud jde o svádění... o to se můžu pokoušet (a pokouším) den co den a taky je to na prd. :o)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.7.2005 9:57:32)
Milado,
na to si samozřejmě pamatuju a stále si za tím stojím. :o)
Nevím, co ti na tom přijde tak absurdní, možná je to o nepochopení pojmu "fetišista".
Fetišismus je erotické zaměření na určité druhy předmětů či na jisté části těla. (cituji ze stránek www.sexus.cz).
Pochopitelně jsem tím nemyslela, že se každý chlap, co kupuje prádlo S TÍM prádlem nějak ukájí, ale pokud se mu žena v prádle líbí a vzrušuje ho, tak to pro něj prostě je fetiš.
Přijde mi naprosto nelogické, aby kupoval manželce spodní prádlo chlap, který si ho NEVŠÍMÁ a vzrušující pro něj NENÍ. Kdyby chtěl takový chlap manželce koupit něco, čím by jí udělal radost, asi by zvolil něco jiného...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.7.2005 10:26:25)
Milado,
netuším, proč mi tu generalizaci pořád podsouváš, já jen interpretuji nějaké zkušenosti s nějakou skupinou lidí, podpořenou dejme tomu četbou knih o psychologii/sociologii... samozřejmě nikdy NIC není platné ne 100%, dokonce ani nelze říct např. "všichni černoši jsou černí", protože existují i černoši albíni, ale já jako jedinec se domnívám, že větší počet mužů prádlo prostě neregistruje a i mezi těmi, kteří ho registrují, najdeme mnoho takových, kteří k tomu zájmu o prádlo jsou nějakým způsobem "dotlačeni" (podprahově reklamou, fotografiemi v pánských časopisech apod.).
Jistě, dokázat se to nedá, nelze v tomto směru udělat celosvětový průzkum. Jenom si to myslím. Můžu? :o)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.7.2005 10:36:40)
Milado,
no možná to tak píšu proto, že předpokládám, že si to každý interpretuje jako MŮJ NÁZOR. Přijde mi automatický brát jakýkoli tvrzení jako něčí názor, takže to prostě pořád dokola nezdůrazňuju. :o)
|
| MirkaEyrová |
|
(29.7.2005 12:43:34)
Monty, když něco řekneš stylem, že "je to tak a tak", tak to ještě automaticky neznamená, že to je "jen Tvůj názor". Mohla bych Ti vyprávět celý litanie o své matce, kterak všechno prezentuje právě tímto způsobem, a ačkoliv to objektivně je skutečně JEN její názor, ona ho považuje za obecně platnou pravdu - a očekává, že totéž uznávají všichni lidi světa. Takže já po letech soužití s poměrně moudrým a tolerantním manželem jsem se dávno naučila používat ony kouzelné formulky typu "já mám pocit" a "myslím, že": ono to je pro posluchače holt stravitelnější (teď samozřejmě nepočítám některé případy jako jsou drogy nebo neetické chování, tam mám dost jasnej a nesmlouvavej názor:-)). (A taky z toho mám sama lepší pocit - dávno jsem pochopila, že nejsem neomylná:-) A na matčiny generalizace jsem poněkud alergická:-()
M.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.7.2005 13:25:39)
Mirko,
ale není to náhodou už taky generalizování? :o) Že musí všichni něco myslet tak jako dejme tomu tvoje matka? :o)
Nemá asi cenu to tu pořád malicherně rozpitvávat, tohle je PODLE MÉHO NÁZORU obecnej problém internetové komunikace, protože ani smajlíky odshora až dolů nenahradí přímý kontakt s diskutujícím, ze kterýho by bylo víceméně jasné, jak kdo co myslí nebo nemyslí.
Píšu svoje názory a čtu cizí, aniž bych si myslela, že kdokoli z diskutujících má "patent na pravdu", nemluvě o tom, že pravda není a nemůže být všeobecná (až na minimum případů), nýbrž každý má svou vlastní verzi, názor a pravdu. :o)
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.7.2005 14:39:38)
Milado,
nikdy jsem tu nikomu nepředkládala nesmysly a netvrdila, že je něco pravda.
Pokud jde o ty jesle, mám dojem, že tu pak proběhlo cosi jako "anketa", z níž vcelku jasně vyplývalo, že bylo za totáče podstatně běžnější do jeslí chodit než nechodit.
Navíc, když si přečteš jakoukoli publikaci z té doby (např. Naše dítě), zjistíš, že tehdy jesle skutečně BYLY považovány za jakousi normu a byly velmi důrazně doporučovány všem matkám jako jeden z úžasných výdobytků socialismu.
Takže znovu opakuji - zaměstnané matky, pokud neměly možnost nechat dítě v péči dejme tomu babičky v důchodovém věku za totáče VĚTŠINOU dávaly do jeslí a bylo to považováno za zcela NORMÁLNÍ a ŽÁDOUCÍ.
Nevím, co ti na tom přijde jako nesmysl. Prostě to tak bylo. Připadá mi zbytečné vysvětlovat dospělým lidem, že existují výjimky z každého pravidla. To, že jsi ty nechodila do jeslí (mmch já taky ne) ještě neznamená, že tam většina dětí nemohla chodit. Je to stejné, jako kdybych tu napsala, že můj bratranec má alergii na česnek a ty bys tvrdila, že je to nesmysl, protože ji ty nemáš. :o)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.7.2005 14:48:51)
Sorry, lepší příklad mne napadl, až když jsem to odeslala.
Ani to, že je u nás povinné nějaké očkování neznamená, že jsou všichni očkovaní.
Ani to, že u nás existuje povinná školní docházka neznamená, že chodí všechny děti do školy.
Jesle za totáče nebyly povinné, ale bylo to obvyklé, běžné a doporučované. To, že napíšu "všechny děti chodily do jeslí" je srovnatelné s tvrzením, že "všechny děti chodí do školy". Ani jedno samozřejmě není 100% fakt, ale nevidím na tom pořád nic nesmyslného. :o)
|
| MirkaEyrová |
|
(29.7.2005 18:37:17)
Monty, ale tohle je opravdu základní nedostatek komunikace. Můžeš dejme tomu říct, že "bylo obvyklé dávat děti do jeslí", nebo "většina rodičů dávala děti do jeslí", případně "pro režim bylo žádoucí, aby děti byly vychovávané v jeslích". Ale říct, že VŠICHNI rodiče dávali své děti do jeslí, to je prostě generalizace jako noha. To už NENÍ TVŮJ NÁZOR, tady už pracuješ s jakýmisi statistickými údaji, které si prostě NEMŮŽEŠ přivlastnit jako "svůj názor". To jsou "fakta", nikoliv "názory" - a tedy nelze to chápat jako "něčí názor", ale jako manipulaci s fakty.
Apropos - já, brácha, manžel a ani jeho ségra jsme taky v jeslích nikdy nebyli.
M.
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.7.2005 15:28:24)
Milado,
tak ještě jednou. :o)
Samozřejmě do hlavy nikomu nevidím a nevím, jestli o tom přemýšleli nebo ne - ale doba byla taková, že byli jaksi manipulováni k tomu, aby o tom moc nepřemýšleli a dítě do jeslí dali. :o)
To je poměrně běžná věc, když ti někdo něco pořád hustí do hlavy a ty nejsi zrovna dvakrát přemýšlivý typ, obyčejně tomu podlehneš. Ať už ideologii nebo třeba reklamě.
Příklad - nejsem si jistá, jestli před nějakými 100, 200 lety někdy nějaká žena přemýšlela o celulitidě a vnímala ji jako problém. Myslím, že spíš ne. Dnes jsi masivní kampaní kosmetických firem "tlačena" k tomu, abys ji jako problém vnímala, přestože by tě to samotnou možná ani nenapadlo.
A s těmi jeslemi to vidím podobně... dokud jesle neexistovaly, logicky nemohlo nikoho napadnout využívat je. Ale když existovat začaly a ty jako rodič jsi byla pod tlakem ideologie, která je prosazovala jako správný a téměř jediný možný, ve spoustě případů tě prostě ani nenapadlo nad tím přemýšlet. Prostě jsi to vzal jako FAKT. Ano, nemůžu říct, že o tom NIKDO nepřemýšlel, ale pracujeme-li s termínem "dav, davová hysterie", tak dav obecně moc nepřemýšlí, čehož ideologie právě ráda a často využívá.
Takhle jsem to myslela. :o)
|
|
|
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(29.7.2005 18:26:13)
Monty, nevím, jestli je to generalizování. V mém případě jde ovšem zcela určitě o citlivost na to, když mám u někoho pocit, že příliš generalizuje. Ačkoliv u nikoho jiného mi to nevadí tolik, jako u mojí ctěné paňmatinky:-( --- Rozhodně jsem na ty její hlášky tak alergická, že je pro mě ve většině případů nepřijatelné, abych sama někomu vnucovala vehementně svůj názor a své přesvědčení. Ani v tomto případě jsem tak nečinila, jen jsem upozornila, že když napíšeš něco v podobě generalizování, prostě musíš počítat s tím, že někdo, kdo má jiné zkušenosti než Ty, to může pochopit skutečně jako generalizování, nikoliv jako Tvůj názor. Alespoň v případech jako jsem já - moje matka na mne měla v dětství a mládí dost velký vliv, a dost se to na mně podepsalo. Nic s tím nenadělám - pokud mi osud nedopřeje dostatek prožitků, které by moji zkušenost s ní nesmazaly.
M.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Iddy | •
|
(28.7.2005 14:41:14)
Podle meho v situaci, ze je v dlouhodobem vztahu, ktery jinak funguje a jsou tam deti, velmi velky trvaly rozdil v sexualni touze, existuji jen dve slusna a poctiva reseni:
Bud ten mene aktivni vyjde aktivnejsimu vstric a poskytne mu sex aspon prijatelny, jako to dela Mirka, a ten aktivnejsi se smiri s nim, ze to nebude takove, jake by to melo byt.
Nebo si ten aktivnejsi najde nekoho jineho, smiri se s tim, ze bude jen na sex, bude respektovat, jestli chce byt ten druhy o nem informovan nebo ne, a ten mene aktivni to akceptuje.
Zalezi jen na te dvojici, ktere z tech reseni je pro ne prijatelnejsi.
Vsechno ostatni, jako chtit po tom aktivnejsim vyrazne omezovani sve touhy, chtit po pasivnejsim aby "opravdu chtel", trvale se o tom hadat, vzajemne se urazet, provadet tajne a popirane "ulety", zamerit se misto normalniho sexu na neco obskurniho, vzdycky bud jednoho nebo oba neumerne moc trapi.
|
|
| Anonym (muž 28, dcera 4 roky) | •
|
(1.8.2005 8:08:57)
Děvčata, zdravím vás. Všechny ty vaše příspěvky se krásně čtou. Rád bych také jeden přidal. Já mám obdobný problém jako Monty, ale naopak. Já bych moc rád (alespoň 3x do týdne), ale manželka ne (možná 3x do měsíce). Připadám si jako ponížený tupec, když se musím dožadovat a prosit o něco, co jsme dřív dělali spolu téměř každý den a několik let (jsme spolu zhruba 11 let, 3 roky manželství). Myslím si, že jedním z důvodů by mohlo být prostě to, že svou ženu už fyzicky nepřitahuji jako dřív. Mám spoustu práce, nemohu se svému tělu dostatečně věnovat (taky jsem přibral dvacet kilo) a je to tady. Řekněme si narovinu. Kdo by se rád miloval s člověkem, který není přitažlivý. Možná toto je jeden z důvodů, proč to prostě nejde. Jsem si jistý, že mě má žena velmi miluje, já ji také velice miluji, ale k úplné spojenosti mi prostě chybí sex. Řešit to milenkou by bylo pro mě určitě vynikající, ale myslíte si, že se dá poručit mysli, aby ten vztah byl pouze NA SEX? Já tedy ne. A proto bych všem, kteří to chtějí doporučil ať jsou zdrženlivější a pokud by se s nimi jejich partner pomiloval i když to zrovna teď mít nemusí, ale udělá to proto, že na tom druhém mu záleží, tak to BERTE (nebuďte blázni). Na druhou stranu bych také rád doporučil těm, co to nechtějí, aby to dělali co nejčastěji. A třeba si na to zvyknou. A když ne, tak máme přece samoobsluhu, NE?
|
| Šáry | •
|
(1.8.2005 9:00:41)
Anonyme,
moc se mi líbí Tvůj přístup, a souhlasím s Tebou.
Myslím, že těch 20 kg navíc může, ale nemusí být ten správný důvod, proč jste "omezili frekvenci". Může za tím být i třeba to, že manželka má taky víc práce a je pak už unavená. Každopádně je slibné, že jste měli období, kdy to "šlo" častěji, takže to asi není tak, ež by manželka měla dlouhodobě nižší potřebu, než Ty. Myslím, že k tomu přistupuješ obdivuhodně zrale, že "neloudíš" a v případě potřeby nehledáš nikde jinde a "vyřešíš to svépomocí". Myslím, že hodně zmůže milé a něžné chování bez sexuálního podtextu (tj. že z toho nekouká "masíruju ti záda, abys se mnou měla sex" ale "masíruju ti záda, protože vidím, že jsi unavená, a chci, aby ti bylo dobře. Sex s tebou bych měl hrozně rád, ale jen tehdy, kdy by to bylo příjemné i tobě". Myslím, že to má hodně velkou šanci na úspěch. A věřím, že s tímhle přístupem se postupně dočkáš i té vyšší frekvence. Držím palce ;o))
|
|
|
|
| ZuziP | •
|
(28.7.2005 14:38:17)
Ale manzelstvo je plne takychto povinnosti a ustupkov. Neda sa cakat, ze dvaja budu mat rovnake nazory, ocakavania a tuzby... nech sa to tyka cohokolvek. Ak su tie povinnosti a ustupky vyvazene na obidvoch stranach, je to uplne v poriadku a je to naplnajuce. Mna tesi, ak urobim nejaku vec preto, ze po tom tuzi moj manzel a JA SA ROZHODNEM, ZE TO CHCEM PRE NEHO SPRAVIT. Je to rovnako prijemny pocit, ako ked ten druhy spravi nieco podobne pre vas. Tomuto ja hovorim pestovanie a staranie sa o manzelstvo.
|
| MirkaEyrová |
|
(28.7.2005 14:41:29)
Hm, Zuzi, jak to tu píšeš, tak jsem docela rozněžnělá představou, že něco pěkného dělám pro svého muže. Jak píšeš - právě proto, že mě těší mu dát něco, po čem touží a z čeho bude mít radost... Tomu se snad ani nedá říkat "oběť":-)))
M.
|
|
|
|
| Klara | •
|
(28.7.2005 14:03:44)
Ano, takze v podstate taky pripoustis, ze by se mel zasnazit ten pasivnejsi.
Ale tohle je pripad, kdy je pasivni "z nutnosti", ne ze by sama nechtela a otravovalo ji to. To jednodussi.
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(28.7.2005 13:11:53)
Tak to prrrr!
Tohle byla, pravda, KOMUNIKACE, ale ne POKUS O ŘEŠENÍ. V tomto rozhovoru si každý vylil své srdéčko a každý si stál za svým problémem. V tomto konkrétním rozhovoru jsem žádný pokus o řešení problému nezaznamenala. Moje verze by byla:
"CO S TÍM UDĚLÁME?"
"Máš nějaký návrh, jak bychom mohli situaci zlepšit?"
Kdyby ti dva situaci opravdu chtěli řešit, muselo by dojít k nějakému KOMPROMISU, tedy ne že manželka řekne, že by to chtěla každý den a manžel že to je její problém a že on by to chtěl jednou za měsíc. Kompromis si představujeme tak, jako že se dohodnou na nějaké jiné frekvenci, která by alespoň částečně uspokojovala oba (čili v tomto případě třeba jednou za týden), a dále třeba na nějakých kompenzacích (někdy jeden nemá na sex chuť, protože má nějaké problémy pracovní a jiné, ženy bývají unavené z péče o dům a děti, důvodem bývá také monotónnost vztahu, rutina v sexu... prostě tady je teprve potřeba komunikace). Kompromis není o tom, že někdo bude úplně spokojený.
Nutno si uvědomit, že problém, kdy má jeden z partnerů větší sexuální potřebu, není jen JEHO problém, ale problém celého páru. A podle toho se k tomu postavit.
|
|
|
|
|
| ZuziP | •
|
(28.7.2005 11:07:49)
Este cosi... pre mna je v prvom rade scestne, kolko je dnes "manzelstiev", ktore manzelstvami v podstate nie su. Su to vztahy o nicom, ktore sa umelo udrziavaju len zo strachu pred rozchodom... kvoli detom napriklad. Ti ludia nechcu byt spolu, nekomunikuju.. a nevazia si jeden druheho. Toto je scestne. Ak budes hladat manzelstva, kde su problemy so sexom, ktore manzelia povazuju za podstatne, najdes ich prave v tychto "pseudomanzelstvach". Je ich strasne vela takychto, bohuzial.
|
| Klara | •
|
(28.7.2005 11:36:33)
Jak, ze je "dnes" mnoho manzelstvi, ktera jsou "o nicem"?
To byvalo vzdycky, ale nikomu to nevadilo. Manzelstvi bylo hlavne ekonomicke spolecenstvi a kdyz tohle fungovalo, manzel zenu nebil (nebo naopak) a vychovavali radne deti, bylo to uspesne a radne manzelstvi. Laska mezi manzely, pokud byla, byl jakysi bonus navic. Sexualni nesoulad tolik nebyval, protoze "pravo" na jakesi sexualni uspokojeni mel jen muz a zena musela poslouchat, a kdyz se ji to nelibilo, mela smulu, stejne jako kdyz se ji nelibila rada jinych veci. Asi take vice zen zustavalo cely zivot sexualne neprobuzenych, protoze vinou krestanske ideologie se sexualita nijak nekultivovala. Takhle to bylo velkou cast historie, az do konce 19. stoleti, kdy se zacal prosazovat napad, ze by mela v manzelstvi pretrvavat romanticka laska.
Od te doby uplynulo jen nekolik malo generaci, behem kterych se tezko mohly vyvinout spolehlive postupy, jak udrzet manzelstvi svezi. Postupy, ktere by pomohly ruznym typum lidi a ruznym typum manzelskych vztahu. Vi se aspon uz to, ze se manzelstvi musi aktivne udrzovat, ale jak konkretne, na to musi prijit kazdy sam. Ani od stastneho manzelstvi vlastnich rodicu se tohle nelze snadno naucit, tyhle veci nejsou videt, vidite jen, ze se jim to dari.
Navic cele 20. stoleti bylo plne katastrof, ktere zpusobily, ze byly dulezitejsi veci k reseni, nez manzelska laska, a zmen, ktere menily pohled na vec driv, nez se stacil ustalit (velka zamestnanost zen, ekonomicka sobestacnost, spolehliva antikoncepce).
U prirodnich narodu, kde je ekonomicky dulezitejsi spoluprace s pribuznymi nez s manzelem, pry vydrzi manzelstvi v prumeru 7 let. I kdyz manzele vydrzi nazivu, obvykle jiz nevydrzi spolu. Ne ze by spolu vydrzet nemohli, taky znam ze sveho okoli dvojice, ktere spolu byly stastne 50 let, ale nejde to "samo od sebe", bez prace. A bohuzel, nestaci chtit na manzelstvi pracovat, musi se to taky umet, jako cokoliv jineho. A jako cokoliv jineho, nekomu to jde snadno od prirody a nekdo se to musi pracne ucit a hledat. Ti, kterym to jde samo, by se nemeli povazovat za lepsi lidi nez jsou ti druzi, ti druzi zase umeji snadno neco jineho, a treba se i v teto oblasti snazi dle svych schopnosti.
|
| ZuziP | •
|
(28.7.2005 12:52:19)
Klara, tych ludi, co to vedia len tak od prirody, je asi fakt malo. Ja snad takych ani nepoznam :-))))
Ale je to tak ako pises. Manzelstvo je treba tvorit. Kazdy den, inac nam neprezije. Neviem, mozno niekomu nevadi, ako zije...
Ja sa nerobim lepsia ako ini. Mala som asi stastie na toho spravneho manzela, s ktorym sme sa spolu naucili komunikovat. On sa naucil nemlcat a ja som sa naucila pre blbosti nevrieskat a nebyt prehnane kriticka (niekedy :-)))) )... Vela, vela, vela komunikujeme a ziadny problem si nenechavame pre seba. Bola to drina dosiahnut to. Svoje manzelstvo si vazim.
|
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(28.7.2005 11:34:35)
Monty, a vidíš to, Tvoje věta "Mě zase přijde scestné rozbíjet rodinu s dětmi jen kvůli sexuálnímu uspokojení" pasuje i PROTI Tvému názoru: jestliže nám manželství klape po všech ostatních stránkách, vážíme si jeden druhého a máme se rádi, tak i když mi nebude příliš sedět sexuální život, tak proč NEVĚROU rozbíjet rodinu s dětmi? Jak píše Zuzi, v dobře fungujícím manželství funguje dobře i komunikace - a všechny problémy, včetně těch sexuálních, se dají řešit prostřednictvím vzájemné komunikace.
Nepřísluší mi moc posuzovat rodinnou situaci nikoho tady na Rodince, protože se známe jen velice letmo a povrchně. Přesto se mi zdá, že problém u Tvého muže není ani tak v tom, že Ti "nevyhovuje v sexu", jako spíš v tom, že Ti až zas tak moc nenaslouchá. A - nezlob se na mě - možná je trochu chyba i v Tobě. Tobě přijde, že když máš batole, a máš jednou týdně pravidelně možnost si zvolit samostatný program na několik hodin, a kromě toho vždy po dvou měsících vyrazíte na společnou akci bez dítěte, že je to MÁLO? Řeknu Ti na rovinu, že JE TO MÁLO proti tomu, na co je člověk zvyklý v bezdětném životě, ale jak jsou děti, tak s takovými věcmi může být utrum i úplně. Kolik ženských má možnost nechat si dítě hlídat? Mám skoro dojem, že bys mohla být ráda, že si můžeš šeskrát do roka vyrazit s manželem bez dítěte za zábavou, a padesátkrát do roka dokonce i bez manžela. Někdo nemá ani to. My s manželem byli spolu v divadle naposledy někdy před rokem. Jasně - chybí to, ale to prostě patří k životu, že se člověk musí trochu uskrovňovat. --- Chci tím říct, abys věc posuzovala co možná objektivně: možná vycházíš manželovi vstříc a on Tobě ne, ale mohlo by se stát, že bys od něj vyžadovala, aby Ti vycházel vstříc, ale sama bys mu vstříc nevycházela. To by taky nebylo to pravé ořechové, ne?
M.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.7.2005 12:13:57)
Mirko,
jenže to je právě o tom individuálním přístupu - já si nemyslím, že nevěra z čistě fyzický příčiny (kvůli sexu) může nebo lépe nutně MUSÍ něco rozbít. Dokonce si myslím, že ani nevěra z jinýho důvodu musí rozbíjet manželství, protože existujou lidi, kterým to oboustranně nevadí. Nebo se na tom domluví stylem - OK, máme děti, společnej majetek, vycházíme spolu, ale z nějakého důvodu máme každý milence/milenku. Ostatně v bulváru se dost propírá manželství Ondřeje Soukupa a Gábiny Osvaldové, jsou manželé a každej má ještě milence/milenku - samozřejmě jim nevidím do hlav, ale fungujou tak a asi k tomu mají nějaký důvod. Upřímně řečeno, mě by tohle vadilo daleko míň než kdyby ze mne manžel dělal vola a ZAPÍRAL, za mými zády milenku měl a já bych byla přede všemi za blbce.
Když jsme o tom doma mluvili, vyplynulo z toho zhruba to, že manželovi "úlet" nevadí, ale nemusí o něm nutně vědět, zatímco já o tom radši vědět chci. Navíc je manžel trošku slepičí prdelka, takže mi to stejně řekne sám. :o) Pořád lepší, než se to dozvídat někde po straně od cizích lidí.
A k tomu, co píšeš - ano, mnoho lidí takovou možnost nemá, my ji máme, tak nevidím důvod, proč ji nevyužít. Syn v noci spí, tudíž je úplně jedno, jestli je s ním spícím doma máma, táta nebo někdo jiný. Těším se na to, až bude větší a bude se mnou (s námi) moci absolvovat i věci, na který je zatím malý - třeba vzít ho na prohlídku zámku je zatím nereálný, ne že by to nezvládl, ale rušil by ostatní dotazy, pobíháním apod.; ani do kina nebo divadla ho zatím neberu, i když možná by dětský film zvládl (zvlášť kdyby byl o rybách). Je skvělej na cestování, jeli jsme s ním 16 hodin autem do Chorvatska a byl naprosto v klidu, nezlobil, ale na některé aktivity prostě ještě není dost velkej. Nevidím důvod, proč se jich úplně odříkat, když existuje řešení v hlídání. Nesdílím názor své matky, že se má člověk dětem obětovat (i když teda zrovna ona se nijak zvlášť neobětovala, takže to od ní stejně neberu). Nebyla jsem ani den na mateřský, pracuju, živím rodinu, starám se o dítě a neřekla bych, že špatně - máme se synem opravdu hezkej vztah, má mě rád, každou chvíli mě pusinkuje nebo se přijde pomazlit - tak nevidím důvod, proč si taky neudělat čas na zábavu. Nejde o to, že si ji zasloužím, spíš o to, že ji k životu potřebuju. A syn už není tak malej, aby to nepochopil, takže mu stačí říct - maminka jde tam a tam a vrátí se, on mi dá pusu a je úplně v klidu, nemyslím si, že by ho stresovalo, že se mnou není 24 hodin denně...
|
| rentle | •
|
(28.7.2005 14:01:33)
A co se manzela primo zeptat, jestli by mu milenec nevadil? Treba problem nadhodit i castecne nevazne. At mas jasno. A mozna by se nad tim zamyslel. Ale rekla bych, ze u vas neni problem pouze v sexu. Mela jsem neco podobneho doma, vydrzela jsem to dlouhych 16 let [nebylo to pochopitelne jen o sexu, to manzelstvi nas proste ani jednoho nebavilo], ted uz jsem nejakou dobu rozvedena a VELMI se ulevilo nam obema. A s byvalym manzelem ted vychazime skvele, [jako bratr a sestra jak sama rekla nase dcera], kazdy mame sveho partnera, a jsme po dlouhe dobe stastni. Je moc dulezite, kdyz dva jsou spolu radi a bavi je delat veci spolecne. Pro zaryte zastance manzelstvi za kazdou cenu dodavam, ze se ulevilo i detem, doma zavladla pohoda, klid, zadne zastirani problemu, vzajemne vycitky, predstirani atd. Zivot je moc kratky na to, aby ho clovek travil s nekym, s kym mu neni dobre. I kdyz podotykam, ze dobre manzelstvi nejsou jen radovanky, laska, vzajemna pritazlivost, ale i kus poradne prace.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.7.2005 14:10:43)
Tak ono je to složitější. Já mám x lidí, se kterýma můžu prožívat to, co mi chybí s manželem, a nejsou to moji milenci (kamarádi, kamarádky). Manželovi to - aspoň doufám - nevadí. Nebo ne tak výrazně, aby to komentoval. :o)
Já jsem až patologicky tolerantní člověk, nikdy se nehádám, nemám potřebu a asi to ani neumím, ani neovládám takový ty taktiky "jak přimět chlapa k tomu, aby udělal to, co chci", přijde mi to nefér. Prostě bych si přála vztah založenej na spontaneitě v tom smyslu, že jeden z dvojice předloží nějakej návrh a ten druhej se připojí, pokud bude mít čas a chuť, nemusí to být vždycky, to ani nejde... ale nějak mi nevyhovuje situace, kdy jeden furt předkládá a druhýmu se nikdy nechce. :o)
|
| rentle | •
|
(28.7.2005 14:43:16)
Ja vim, zivot neni jednoduchy, ale kazdy sveho stesti strujce. A manzelstvi prece nemusi byt na dozivoti a nepodminene :-]]
|
|
|
| Iddy | •
|
(28.7.2005 14:15:51)
Treba ti odpovi, ze by nevadil a bude to myslet uprimne.
Jenze pak se ukaze, ze mu to ve skutecnosti vadi. Nemuze ti rict, abys ho pustila k vode, protoze ti ho jednou "povolil" a ma svoji hrdost. Ty se ho vzdat nechces, protoze by sis pripadala jako hlupak, navic ti na nem zacne opravdu zalezet a jemu na tobe. Manzel se tim uzira. Navic veskery sex s manzelem jde do haje, protoze "na to mas nekoho jinyho" a on "jako chlap stejne nestoji za nic".
|
|
|
| Gréta | 
|
(28.7.2005 17:10:05)
Monty,
taky jsem zcela přesvědčená, že dítěti nijak neublíží hlídání a pokud to jde, mělo by se využít. Ty osobně pracuješ, nemáš teda možná takovou domácí ponorku jako třeba já (dvě malinký děti a práce naposled před rokem!), ale bezdětných lidí se taky nikdo nezeptá: "To už jdeš podruhé za měsíc večer někam za zábavou????" :-)))
U nás je teď malinko modifikovaný problém - najít vůbec to zajímavé, co bysme mohli dělat sami dva. Nechci teď nudit výčtem, co všechno ne, jen příklady: mám najednou mnohem širší spektrum filmů, na které jsem ochotna jít. Taky sportů; manžel je sice mnohem sportovnější, ale je ochoten pouze soutěžit a na to potřebuje nějakého pořádného parťáka. Mám poslední dobou pocit, že se mu nechce skoro do ničeho - je unavený z práce (vlastní firma) a pak doma ta skvadra...
Já to prostě za něj nevymyslím, co by ho bavilo. Je to spíš jeho krize. Jsem ochotna se přidat celkem k čemukoliv, ale nechci ho tahat s sebou na něco, co mi rovnou řekne, že na to nemá chuť. Baví nás hory, tam teď jedeme, a snad i kola.
Straší mě příklad našich rodičů, co nikdy večer nikam nešli - máma šla dvakrát ročně na třídní schůzky :-))) - zatím jsme si řekli, že pokud ležíme doma v klidu na pohovce, koukáme na DVD nebo kecáme a popíjíme, a baví nás to, není to taky špatný. Pro mě to ale relax příliš není, prostě stále doma.
|
|
|
|
|
|
| adéla | •
|
(18.8.2005 12:11:57)
S takovým člověkem bych si budoucnost neplánovala. Miluji sex a potřebuji ho co nejvíc. Chci být v životě šťastná a já se řídím heslem: Jaký si to uděláš, takový to máš. Vybrala jsem si partnera, který mi naprosto vyhovuje po všech stránkách. Drobné hrany v našem vztahu se obrousily časem....
|
|
| Judita, dcera 18, syn 13 | •
|
(15.9.2005 13:00:49)
Monty, zase boduješ. Když zkušennost je nepřenosná. To leze jen poznat na vlastní kůži. Já s hrůzou zjistila, že existují i frigidní muži (nejen ženy, jak se tradovalo) až ve 21 letech...Měla jsem to "štěstí" se s jedním takovým trápit...a i když jsem měla výčitky svědomí, že se nechovám vhodně, správně, morálně, milence jsem měla. Žijeme jen jednou...
|
|
|
|
| Mata | •
|
(4.8.2005 17:02:40)
Ahojky Monty, citam a pomaly si prechadzam vsetky prispevky, ktore su tu uverejnene na tuto temu. Pises o veciach, ktore odrazaju i cast mojho zivota, preto na to reagujem. Ak ta to bude zaujimat, tak si precitaj moj sialeny pribeh, do ktoreho som ani neviem ako spadla a bohuzial - nechala sa unasat prudom....
Zijem s priatelom - cechom, uz 4 roky. Mam ho stale rada - i napriek vsetkemu, co sme spolu prezili - a nebolo toho malo. Nedokazem ale stale pochopit samu seba - preco som sa od neho nedokazala odputat. Vsetci znami a priatelia, takisto moja rodinka - vsetci su nim absolutne nadseni a posadnuti, je uplne uzasny, zabavny, starostlivy...proste povedala by si ideal:O) Kamaratky mi ho normalne zavidia:O) Ma v sebe akesi caro, ktorym si ta ziska, ktorym ta ocari a omota si ta - a uz proste nepusti...Takto som naletela i ja.
...po roku spolocneho zivota, kedy sme prave rekonstruovali novo kupeny byt, som sa nahodou zo smsky dozvedela, ze ma romanik s jednou vydatou zenou - dokonca sa s nou pocas sluzobnych ciest i stretaval, pisali si aj cez ICQ, ostaval v praci neskoro a vzajomne sa cez net vzrusovali...Bol to pre mna sileny sok - vyrastala som v prostredi, kde sa nasi milovali a nikdy tam nebola nevera. Ku vsetkemu sa priznal, povedal, ze ma miluje, ze to zacala ona a ze mu nedala pokoj...uverila som mu:O( bola som hrozne naivna a strasne som oh lubila....
Po dalsom roku som si ale vsimla, ze mnozstvo smsiek, ktore mu v noci prichadzaju sa naozaj zvysuje...vzpomenula som si na situaciu spred roka - a aj ked je to naozaj pod moju uroven - nikdy by som to nikomu neurobila, to nie som ja - zvedavost bola vacsia, proste som si jednu sms takto v noci precitala. Boli v nej slova plne lasky. Hrklo vo mne - a hned som jej zavolala. Bola to ina slecna. Predstavila som sa, bola velmi prekvapena, vravela, ze to trva uz polrok, ale ze sa este nevideli, ze si pisu kazdy den cez net - moj priatel je totiz softwarovy analytik a tak doslova "spi" s pocitacom - teraz uz viem preco...a ze sa mali buduci tyzden prvykrat stretnut, ze jej vola kazdy den..velmi sa mi ospravedlnovala, vobec o mne nevedela - samozrejme, preco by sa mal pochvalit, ze ma priatelku...
Este v tu noc - povedala som mu, co som urobila - ospravedlnoval sa, plakal a...aby som mu este raz uverila, ze ma miluje - poziadal ma hned o ruku....vysmiala som sa mu, ale v tie dalsie dni - nenasla som silu odist - dnes uz viem, ze to bola velka chyba. Odvtedy sa ku mne spraval ako v bavlnke, bol to naozaj bozsky chlap. Dokonca sa zvysila i jeho "sexualna aktivita". Zo 4/mesacne na 12/mesacne - ach boze, ved je to take chabe, stale som ho sama pred sebou ospravedlnovala, ze je unaveny a ma toho vela v praci - bola som blba....A tak..ostali sme spolu, vsetko prebolelo a zdalo sa ok. Milujem slobodu, milovanie - nikdy som predtym nemala problem v posteli, skor naopak,...a verim v dobro cloveka a som velmi toleratny clovek - asi je to v tomto smere velka chyba.
A co dalej? Momentalne som v 3 mesiaci tehotenstva - a pretoze mam uz po 30-ke, velmi velmi sa na drobceka tesim:O). Som teraz ovela citlivejsia a vnimavejsia ako zvycajne - ved to poznate...pred mesiacom som ale zistila, ze moj "milovany" chodieva do prace o hodinku skor len preto, aby mohol surfovat na sexystrankach, aby si mohol pisat cez ICQ alebo messengere so slecnami a rano sa este pred prichodom kolegov "urobit". Okrem toho, ako sa teraz v noci casto budim - vidim, ako sa v posteli neustale drzi za penis, niekedy sa v noci i urobi....proste hruuuuza hruuuuz - nechapem, ze som si to predtym nevsimla. Ale je pravda, ze mam obycajne tvrdy spanok. Predvcerom som mu to povedala - nikdy si nic nenechavam pre seba, som naozaj hrozne uprimna a co mi lezi na srdci, tak vzdy primeranou formou poviem - nie som zvyknuta kricat ani robit sceny, skor chcem pozut rozumne argumenty. Priznal sa k tomu - vravel, ze mu to takto viac vyhovuje a ze to robi kazdy chlap - uz teraz viem, preco mu stroskotal kazdy vztah - dokazal sa stale postarat len o seba, na mna v sexe malokedy myslel.
Je to vsetko silene, vsak? keby mi to niekto pred par rokmi rozpraval, tak mu neuverim...uz som si vravela, ze ked budem mat viac casu, napisem knizku, pretoze to stale nie je vsetko....je tam este vela dalsich "pikantnych"
veciciek.
Je to ale aj moja chyba - ze som sama sebe dovolila, aby tak daleko zasiel nas vztah, ze som mu dovolila, aby ma takto ponizoval, ze som nemala silu odist...a lutujem, ze som si nezila svoj vlastny zivot..s niekym inym.
Chapem co to je, ked sa musite aspon raz tyzdenne doprosovat, aby sa s vami miloval - je to strasne ponizujuce a stracate chut, stracate vo svojich ociach svoju zenskost, svoju vynimocnost, necitite sa milovana. Miesto toho, aby ste bola dobyvana, ste dobyvatelkou..stale..je to hrozne unavne....a clovek ma pravo byt stastny a zit si svoj zivot podla vlastnych predstav.
Strasne vela som sa za tie 4 roky naucila o zivote...uz teraz viem, ze musim robit len veci, o ktorych si myslim a citim, ze su spravne, len veci, ktore ma robia stastnou...pretoze o tom to je....:O)
Tymto som vam len chcela povedat - ak ste stastne vo vztahu, vazte si toho, koho mate doma, pretoze ako vidite existuju taketo "obludy" - naoko uzasni a skveli ludia, v sukromi ale pre vztah nepouzitelni...a najhorsie je - naslubuju hory doly, proste klamu ako utne - a to je snad jedina vec, ktoru proste neznasam...
Cakam miminko a velmi sa uz na neho tesim - je to taka tecka, vyslobodenie z toho vsetkeho. Sice budem slobodnou maminou, ale verim, ze casom najdeme "hodneho tatinka"...uz totiz viem, o com je zivot....:O)
Vela stastia s partnermi:O)
uff...a diky za trpezlivost...je to silene dlhe:O)
|
|
|
| ZuziP | •
|
(28.7.2005 8:51:20)
Presne, je to nielen podvadzanie, ale este aj loz...
|
|
|
|
| Ivana Procházková | 
|
(27.7.2005 21:18:59)
Zuzi,
myslím, že se tu řeší otázka, zda přiznat či nepřiznat, když už se to bohužel stane.
Nikdo snad nepochybuje o tom, že je lepší vůbec nepodvádět.
P.S.: On tedy úlet málokdy stojí za to a vsadím se, že kdyby většina podvádějících dopředu vědela, o čem to bude, tak by si to včas rozmyslela.. Co na to ostatní?
|
|
| Ivana Procházková |
|
(27.7.2005 21:49:53)
A ještě něco Zuzi,
když je někdo nevěrný způsobem, že když už si to tedy nemůže odpustit tak přitom dá ještě šanci nějaké dobré duši, aby své poznatky šla "utrousit" partnerce/partnerovi podváděného, tak je to podle mě s prominutím magor na n-tou a stavím ho na roveň šílencům, kteří sedají za volant pod vlivem alkoholu.
Protože, když už k tomu musí dojít, tak aspoň provedu taková opatření, abych neubližovala tomu druhému ještě víc.
Ostatně já osobně si myslím, že
a) bych manželovi nevěru dokázala odpustit (možná si moc fandím, nevím, zatím jsem tu šanci neměla ..)
b) na 99,5% mi manžel nevěrný nikdy nebyl (ta závorka platí stejně :)
c) o manželově nevěře bych radši vědět nechtěla, i kdyby k ní došlo. Zastávám heslo "Co nikdo neví, jako by se nestalo..".
|
| ZuziP | •
|
(28.7.2005 9:02:40)
Ivule, ja sa bohuzial bojim, ze VZDY o tom niekto vie, kto to moze vykecat... Kolko takych uz bolo, co si boli isti, ze to robia nenapadne! Proste dozvediet sa to od niekoho tretieho mi pride stokrat horsie, ako keby mi to vyklopil on... Aj ked, moje zbabele JA mi hovori, ze by som to tiez radsej nevedela.
|
|
|
|
| Miriam | •
|
(30.8.2005 22:02:40)
Ja si myslim, ze ak sa chystam spravit z vlastneho partnera idiota (podvadzam a zaroven ho pred tym chcem "chranit" hahahaha), tak by som si mala rozmysliet, ci ma byt mojim partnerom aj nadalej. Alebo sme sa dostali do doby, ked budeme povazovat za hrdinov tych, ktori podvadzaju ale su schopni sa s tym vnutorne sami vysporiadat a potichucky si v kutiku trpia ?
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)