Re: co je to úlet?
Kláro, pokud je problém v tom, že v zamilovanosti byla frekvence sexu vyšší, tak by jediným pseudořešením bylo to, co je dnes taky relativně časté - stále dokola měnit partnery proto, aby člověk stále znovu dokola prožíval ono období zamilovanosti. Jenže tento styl je dosti sobecký - protože z většiny vztahů vzejdou nějaké děti, a děti ke svému klidnému vývoji potřebují trochu uspořádaný život a mámu a tátu, na které je spoleh. Je přece známá věc, že děti z rozváděných manželství mívají různé problémy. A jak jsem psala v jiné diskuzi - když vidím naše dítě, tak lituju ty tisíce dětiček, jejichž rodiče se rozvádějí (a ještě si třeba dělají schválnosti, děti navádějí proti sobě, pomlouvají se atd.). Zase se dostáváme k tomu, že sex je - v porovnání s péčí o děti - věc ve skutečnosti podřadná. Co se týče nevěry - samozřejmě, kdo ví, jak to chodívalo, když jsme ještě lozili po stromech: možná "to" dělal každej s každým; ale dneska je to jinak, bigamie je zakázaná, a lidi k životu v partnerském svazku potřebují vzájemnou důvěru - a součástí této důvěry holt zpravidla bývá i ta nešťastná věrnost...
A když tady narážíš na to, když jeden chce jednou za půl roku, a druhý každý den, jasně, to je dost extrém: ovšem taky si myslím, že není tak častý. Zuzi to píše docela výstižně o těch kompromisech - pod její příspěvky bych se mohla podepsat. Zdůrazním navíc ještě možnost existence nějakých překážek, PROČ ten s menším libidem nemá na sex takovou chuť - a právě tou KOMUNIKACÍ lze přijít eventuelně na to, proč, co by se s tím dalo dělat, a jak tu situaci řešit. Je krátkozraké a sobecké o těchto věcech nekomunikovat a rovnou se vrhnout do náruče milenci/-e. Jo - Monty problém je možná v tom, že s ní o tom ten její prostě NECHCE hovořit:-( Pak už je ta situace vážnější - ale zase - není to o sexu, ale o kvalitě vztahu, resp. o tom, jak jsou partneři zralí na vztah.
M.
Odpovědět