Re: Různé nevěry
Ivvo, jenže ono to sebevědomí je hrozně složitá záležitost. Ty hysterické scény vznikají možná opravdu proto, že si dotyčný nevěří, nezná svoji cenu, a třeba se bojí, že když nedokáže to či ono, že už si nezaslouží ničí lásku. Jenže v tomhle se na nás doba socialismu skutečně podepsala: mám dojem, že o tohle systému šlo - aby lidi byli nesebevědomé trosky, které snadno podlehnou "diktátu" společnosti. Proto chtěli, aby byly děti vychovávány pokud možno jednotně, totiž ideologicky v hromadných výchovných zařízeních, školkách, jeslích či ústavech, aby to měli ti nahoře hezky pod kontrolou. Děti pak měly být patrně vychovány k slepé poslušnosti, k tomu, aby bez říkání plnily zadané úkoly, a hlavně - aby je moc nenapadlo přemýšlet. V tom má pravděpodobně Monty pravdu.
My jako rodiče stávajících dětí máme v rukách možnost vychovat novou generaci lépe. K tomu, aby si děti vážily samy sebe a toho, kým jsou a co dokáží. Aby se dokázaly samostatně rozhodovat (a pak pochopitelně nést odpovědnost za svá rozhodnutí).
To, že jsou lidé nezodpovědní, bych na socialismus tak jednoznačně nesváděla. Nezodpovědných individuí po světě běhá spousty, není to výsada Čechů...
Na stranu druhou ale celý svět v devadesátých letech podle všeho zasáhla vlna jakéhosi zvláštního vývoje, kde se hrozně zrychlilo životní i pracovní tempo, filmy i pohádky jsou čím dál akčnější, střih střídá střih, všechno je děsně rychlé a čím dál bláznivější... Kdoví, třeba v tom má prsty i čím dál rychlejší rozvoj technologií, technika čím dál rychleji zastarává, lidé se musí čím dál rychleji přizpůsobovat změnám... A v tomhle bláznivém tempu se na vztahy zapomíná mnohem snáz. Lidé, aby si udrželi pozice, musí mnohem víc času věnovat svému zaměstnání - rodina jde pak stranou... a lidé se diví, že si s partnery nemají co říct... Výroba stoupá, stoupá potřeba prodávat výrobky, reklamy proto musí mnohem nesmlouvavěji v tvrdé konkurenci prosazovat prodej svých výrobků i za cenu toho, že vnucují spotřebitelům pocity, že když nemají nejnovější typ mobilu či auta, že jsou sto let za opicemi... Lidé tomu samozřejmě mnohdy i podléhají - a kolotoč se točí dál a víc a čím dál rychleji... Vztahy se hroutí, rozpadají, na děti není čas, jsou sice obklopeny luxusními hračkami a předměty, ale není živá duše, která by si s nimi povídala a rozebírala jejich pocity, natož náznaky odpovědí na filozoficko-etické otázky...
Podaří se překonat úskalí tohohle období? Přežijí vztahy jako dobrý základ pro výchovu dalších generací?...
M.
Odpovědět