Re: Ono je možná někdy lepší
Milado,
jenže podle mojí tchýně je neschopný a nesvéprávný de facto každý, TAK dramatický to fakt není. :o) Po celou tu dobu, co ji znám, se snažím jí vysvětlit, že lidé jsou různí a to, že někdo není jako ona ještě neznamená, že je úplný kretén. Ona se takhle chová i ke mně - nedávno jsem nesla přihlášku do školky, šla tam se mnou (ačkoli jsem to nechtěla a rozhodně nepotřebovala) a při jednání s ředitelkou mne vůbec nepustila ke slovu, sedla si k jejímu stolu, já seděla někde v koutě, a já si připadala jako pětiletý harant, který není schopný dojít ani s dvackou pro mlíko.
Manžel je jenom jiný než ona, ale ve spoustě věcí je daleko zodpovědnější než já a postarat se o sebe umí taky. Třeba placení složenek, na které já obyčejně zapomínám, obstarává on a na rozdíl ode mne ho štve, když něco není v pořádku nebo se nějaká složenka nemůže zaplatit přesně v termínu, protože nepřišly včas peníze. Na rozdíl ode mne je pořádkumilovnej, uklízí doma určitě víc a častěji než já, sám si uvaří...
Ano, není ambiciózní, nežene se za penězma nebo za kariérou, ale LEHKOMYSLNÁ jsem doma fakt spíš já než on.
Tchýně prostě posuzuje lidi jinak. Před pár dny jsme se kvůli tomu skoro pohádaly. Jí třeba přijde divný, že někdo ve třiceti nemá peníze na to, aby si koupil byt za hotový a bydlí v pronájmu nebo platí hypotéku - upřímně řečeno, znám hodně lidí, ale krom výjimek (např. holka, co si na byt vydělala prostitucí) takových lidí moc neznám. Taky tvrdí, že každý, kdo pije pivo a chodí do hospody je póvl a bezdomovec apod.
Takže její verzi bych brala s rezervou. :o)
Ten problém není v tom, že by mi nějak vadila manželova "neambicióznost" - myslím si naopak, že doma jeden ambiciózní člověk stačí. Navíc pokud jde o syna, tak se to docela lepší, je schopnej a ochotnej s ním někam jít na celý odpoledne a stará se o něj hezky. Nedávno s ním dokonce byl sám přes noc, když jsem jela k babičce, od šesti večer do jedenácti dopoledne druhý den a v pohodě to zvládnul.
Prostě mě jenom štve, že nemá zájem prožívat se mnou věci, který mne baví a o kterých jsem si zpočátku myslela, že ho baví taky. Nechce se mnou nikam chodit, cokoli navrhnu, to ho nebaví, on sám něco navrhne jen výjimečně a většinou je to společná akce i s dítětem. Sami dva prostě trávíme minimum času mimo domov a mě to chybí... a jít s někým jiným sice jde, malýho pohlídá, ale já bych taky někdy ráda s ním.
Nevím, asi je problém v tom, že vyrůstal v jiným prostředí než já a nějak to v něm zůstalo. U nás doma nebyla zábava sprostý slovo, moje matka věčně někde lítala, jezdila a jezdí ráda na výlety, chodí na návštěvy, je společenská, klidně jde na pivo (což manželova matka považuje za hanebný)... jejich rodina je prostě v tomhle ohledu konzervativní a zřejmě se to na něm podepsalo. Vím, že jsi psala, jak tchýně chodila do divadla a tak, jenže ona má manžela dokonale zpracovanýho, takže s ní chodil, i když třeba nechtěl, což u nás nehrozí, já nejsem takový generál jako ona a navíc by mě to ani netěšilo, kdybych manžela k něčemu donutila. To jdu radši sama nebo s kamarády.
Odpovědět