Studenti nečtou povinnou literaturu? Pojďme je správně namotivovat!

Finální výběr knih je pak v kompetenci jednotlivých škol. "Maturita z literatury je noční můrou nejen pro studenty, ale často i pro jejich rodiče, a to i přes to, že se jedná o jedny z nejlepších a nejinspirativnějších knih vůbec", říká Petra Čiháková (na titulním snímku), autorka projektu Knihy trochu jinak. V něm najdou studenti nejen rozbory děl, životopisy autorů, ale i obsahy psané formou příběhu. Ke všem knihám navíc vznikají i originální autorské práce našich předních umělců, a to i za podpory známých osobností. Proč se do projektu zapojují a v čem spočívá jeho smysl, když už rozbory a čtenářské deníky na internetu dostupné jsou? Na to jsme se zeptali právě Petry Čihákové.

Petro, snažíte se o revoluci v pohledu na povinnou četbu, tedy na knihy, které svým obsahem překvapují, šokují, ale i vychovávají dospívající generace, a to už po desetiletí. V čem je váš projekt jiný?

Projekt Knihy trochu jinak má primárně sloužit k tomu, aby si studenti vybrali knihy, které jim mohou dát něco do života. Zároveň jim mohou ukázat, jak se dají témata a motivy z prostředí, které je jim blízké, ve kterém možná i vyrůstají, využít k vlastní tvorbě, anebo jen pomoci pochopit jim vlastní emoce, jednání a reakce.

Ivana Jirešová: ´Umění milovat´

Ústní maturity z literatury jsou od letošního roku opět v kompetenci škol. Jaký na to máte názor?

Vnímám to jako obrovský krok kupředu. Stejná kniha může různé čtenáře zasahovat jinak a následná diskuse u zkoušky by se neměla vztahovat ke konkrétním otázkám nebo dokonce ke konkrétním odpovědím. Žáci mají teď větší prostor vyjádřit svůj vlastní názor a jejich učitelé mají kompetence jim to umožnit.

Říká se, že co člověk to názor. Platí to i pro knihy?

Kritici se v interpretacích knih různí a mezi některými žánry bývají tenké hranice. Romea a Julii lze považovat za milostnou tragédii či komedii až parodii, jak bývá často hra i zinscenována. O Spalovači mrtvol od Ladislava Fukse může jeden čtenář říct, že jde o grotesku, druhý, že jde o hororovou novelu a třetí, že je to groteskní hororová novela...žáci by měli mít více prostoru vyjádřit své pocity z vlastní četby. Určitě by jim to zabralo i méně času než se učit nazpaměť rozbory, které jsou k dispozici.

Gabriela Soukalová: ´Smrt krásných srnců´

Vy ale děláte studentům také rozbory, a dokonce píšete i obsahy. Neznamená to, že teď už si knihy studenti nebudou číst vůbec?

Ty nejsilnější motivy se od první tištěné knihy, Gutenbergovi Bible, neustále opakují. Každý z nás kolem sebe máme někoho, kdo miluje, ať šťastně, či nešťastně, někoho starého, nemocného, lakomce, podvodníka, známe trpělivost, žárlivost, msty ale i přátelství a pomoc. Stále jsme plní otázek. Youtube kanál projektu Knihy trochu jinak by měl pomoci zjistit, která kniha nám sedí, co by nás mohlo bavit, které téma se nás přímo, či nepřímo dotýká. Výběr knih k maturitě by tak mohl mít velký přesah. Jejich podstata je výchovná. Psychologie postav, na které narážíme, nám mohou pomoci pochopit, proč se někdy věci dějí tak, jak se dějí a lidé reagují tak, jak reagují. Nebo proč se například vztahy mezi lidmi rozkládají. Student by si měl nejdříve poslechnout obsah i interpretaci a následně se rozhodnout, jestli si tuto knihu skutečně vybere k maturitě. Proto zpracuji kompletní seznam povinné literatury a budu si přát, aby se to takto dostalo do podvědomí nejen studentům, ale možná i učitelům a rodičům. Aby byl výběr knih smysluplný, protože pak věřím, že si studenti knihy skutečně mohou přečíst.

S tím souvisí další otázka. Čtou studenti opravdu knihy, které si k maturitě vybírají?

Povinná četba to jsou tituly, které i po staletí dobývají celý svět, přičemž se stále těží z jejich myšlenek. To nám dává určitou záruku jejich výjimečnosti. To je ten největší důvod je číst. NE MATURITA. To si dnes nikdo neuvědomuje. Dle mého názoru, by se studenti měli učit naprosté minimum, které je nezbytné v kontextu s autorovou tvorbou. V tomto ohledu je náš školský systém velmi zastaralý. Na každém rohu slýchám, že děti vůbec nečtou. Já si myslím opak. A to že nečtou povinnou četbu, to bych dávala za vinu nám, dospělým. Neumíme je správně namotivovat. Snažím se seskupit na jedno místo kompletní seznam četby maturantů, aby byl jejich výběr relevantní. Snažím se je inspirovat i k jejich vlastní tvorbě, a to za pomoci našich českých umělců, kteří ke knihám tvoří své vlastní autorské práce, ať už fotografie, ilustrace, vtipy, pokrmy, tanec...cokoliv.

Petr Urban: ´Paní Bovaryová´

Spolupracovala jste s Jakubem Ludvíkem, Gabrielou Soukalovou, Petrem Urbanem, Ondrou Slaninou a dalšími. I vy sama jste vytvořila nějakou autorskou věc k některé z knih?

Ano, ke všem knihám, které mám zpracované, jsem složila básně. Nyní pracuji na soše, kterou tvořím na základě motivů knihy Mechanický pomeranč. Jde o dívku symbolizující svobodnou vůli a rozpor mezi dobrem a zlem. V minulém roce jsem vytvořila sochu na motivy knihy Láska za časů cholery. Rovněž jde o dívku... nahou, dává své tělo na odiv a obličej má skrytý pod vlasy. Své lásce totiž neopětuje jediný pohled ani úsměv, v tichosti čeká na naplnění svého osudu. Nutno podotknout, že jsem v tomto oboru naprostý amatér (s úsměvem)

V minulém roce jste vydala i společnou básnickou sbírku, Vaši prvotinu s názvem Ženská přitažlivost. Psaní, četba, natáčení videí, sociální sítě, sochy… vše si děláte sama?

Dnes, téměř rok po spuštění projektu, tvořím tým společně se studenty Smíchovské střední průmyslové školy /SSPŠ/, za což jsem vděčná panu řediteli Ing. Radko Sáblíkovi, a to nejen proto, že ve mě vložil důvěru, ale hlavně za to, že ji vkládá do svých studentů. Ti mi pomáhají s grafikou, střihem, točili videa s Ondrou Slaninou apod. Dále konzultuji projekt s řadou lidí, ať už jde o sociální sítě, programování a ostatní věci, které jsou mi na míle vzdálené. Obsahy všech videí konzultuji s literárními odborníky a učiteli. Největší oporou je mi Jaroslav Štefan /učitel ČJ/, dost možná nejsečtělejší člověk, kterého znám, Jiří Brůna /český básník/, Klára Špičková /scénáristka, dramaturg činohry/. Bez všech těchto lidí by projekt vzniknout ani nemohl a neměl by šanci žít. Stejně tak by nemohl fungovat, kdyby mi nepomohla a nepomáhala řada knihoven v čele s Národní /Klementinum/. Knihy trochu jinak rovněž získaly podporu a záštitu Hl. města Prahy.

Myslím, že je váš cíl jasný. Máte pro nás nějaké závěrečné poselství?

Budu ráda, když studenti najdou ty správné knihy pro sebe a možná i pro pochopení sama sebe. Když videa, která najdete na kanálech projektu Knihy trochu jinak, pomohou studentům s jejich povinnou četbou. A nejraději budu, když se mi podaří skrze tato videa kohokoliv motivovat k přečtení některé z knih nebo dokonce k vytvoření vlastního autorského díla na její motivy. Něco vytvořit, to je totiž vrchol našeho uspokojení, poznat sama sebe a umět to ze sebe vydat.