Nejraději mám texty autorů s velkou fantazií

Říká, že ji baví, pokud může svou ilustrací nabídnout obrazový dovětek k příběhu.

Máte na svém kontě řadu ilustrací do dětských knih. Co vás k ilustraci přivedlo?

Zejména rodinné prostředí, vyrůstala jsem v rodině výtvarníků. První knížku jsem si napsala a ilustrovala v pěti letech, maminka ji má ještě schovanou. Žila jsem dlouho v přesvědčení, že všichni dospělí sedí celé dny doma u pracovního stolu a kreslí si. To mi přišlo zábavné a ten pocit ve mně zůstal, i když jsem pak zjistila, že existují i jiná povolání. Na Umprum jsem studovala v ateliéru filmové a televizní grafiky, ten vedl pan prof. Miloslav Jágr, význačný ilustrátor knih pro děti. Atmosféra v ateliéru a úkoly, na kterých jsme pracovali, mě také nasměrovaly. Hned po absolvování školy jsem měla krásné nabídky na ilustrování a už jsem u toho zůstala.

Podle čeho si vybíráte knihu, kterou budete ilustrovat?

Nejraději mám texty autorů s velkou fantazií, ve kterých se dějí nevídané věci a vystupují tam bytosti, které normálně na ulici nepotkáte. Děti buď přijmou moji představu, kterou jim v ilustracích nabídnu, nebo si při četbě vytvoří vlastní svět a moje obrázky je jen inspirují.

Ilustrace v dětské knize tvoří nedílnou součást příběhu. Jaké by měly být, aby dítě zaujaly a příběhu prospěly?

Záleží na tom, pro jakou věkovou kategorii je kniha určena, jestli je to naučný text nebo má rozvíjet imaginaci. Mám ráda, když si mohu v ilustracích trochu přidat ještě něco navíc, nabídnout obrazový dovětek. Věřím, že to děti inspiruje k lepšímu vnímání textu, zjistí, že je možné při čtení knihy zapojit svoji fantazii. Pro mne je důležité, aby ilustrace měly atmosféru, abych vytvořila obrazy, do kterých budou chtít čtenáři vstoupit. Patrně jsem ovlivněna zážitky z dětství, kdy jsem si představovala, že do ilustrace vstoupím a těším se nebo trochu bojím.

Ilustrace by také neměly příběh zastínit. Jak toho dosáhnout? Dozajista by měl být příběh nosný a ilustrátor by neměl vytvářet jiný obrazový příběh. Zatím jsem měla štěstí na autory, jejichž příběhy byly obrazotvorné a já si mohla vybírat v textu situace a výjevy, které mne inspirovaly po prvním přečtení rukopisu. Velmi důležitá je práce redaktora, který na začátku vzniku knihy zváží, jaký výtvarný projev bude fungovat s autorovým textem. Výtvarník má knihu vizuálně doprovodit a podpořit vnímání textu.

Pro dobrou podobu knihy je velmi významná práce grafického úpravce, který může výsledek povznést, nebo naopak pokazit.

Nedávno jste ilustrovala Sněhovou vílu Daniely Krolupperové. Jak se vám na knize pracovalo?

S Danielou Krolupperovou spolupracuji moc ráda, Sněhová víla je čtvrtá knížka, kterou jsem pro ni ilustrovala. Její texty splňují to, o čem jsem mluvila – podněcují obrazotvornost a vždy mají svoji atmosféru. To je pro moji práci asi nejdůležitější. S každou knihou, kterou ilustruji, trávím hodně času, a když si hlavní hrdiny oblíbím, nerada se s nimi loučím. To se mi stalo také se Sněhovou vílou. S Danielou si rozumíme, jsme obě naladěny na stejnou vlnu a věřím, že to naší spolupráci prospívá.

Zanedlouho vyjde další kniha s vašimi ilustracemi, Modrá hodina Alžběty Dvořákové. Co je pro vás zajímavé na této knize?

Na Modré hodině pracuji v současné době, jsem ponořena do děje, kreslím netopýry, tajemnou půdu a záhadné bytosti, se kterými se setkávají dvě děti, sourozenci. Myslím, že si děti tento příběh oblíbí, je v něm tajemství, napětí i humor. Pro mě je to ideální text k ilustrování.

Jestli se nepletu, podílíte se na soutěži Zlatá stuha, kde byly oceněny vaše ilustrace, ale jste i porotkyní. Co vás musí na ilustracích zaujmout, abyste je navrhla na ocenění?

Na soutěži Zlatá stuha se spolupodílí sdružení Klub ilustrátorů, jehož jsem dlouholetou členkou. Jsem ráda, že se podařilo soutěž zviditelnit, pár let fungují webové stránky soutěže, informace o nominovaných titulech se dostanou do širšího okruhu zájemců o knihy pro děti a někomu napomohou při výběru knihy před návštěvou knihkupectví. Ve výtvarné porotě jsem zasedla asi jen dvakrát, byly to pro mě krušné chvíle, vybírat z tolika titulů a hodnotit třeba i své kolegy. Porotci jsou minimálně tři, jeden z nich je vždy zástupce Klubu ilustrátorů, složení literární a výtvarné poroty se obměňuje, aby hodnocení bylo objektivní.

Co by měla splňovat dobrá dětská kniha? Jaká by měla být, aby po ní dítě sáhlo?

Kniha by měla být přinést zážitek čtenářský a vizuální. Domnívám se, že první, kdo po knize sáhne, jsou spíše rodiče nebo prarodiče. Mají za úkol přivést děti ke čtenářství a také je kultivovat výběrem knih. Obrázkové knihy jsou první obrazové galerie, které děti navštíví, a při četbě textu prožijí nejkrásnější okamžiky s vlastní fantazií.

Je velmi obtížné orientovat se v tak velkém množství titulů, které každý rok vycházejí. Věřím, že právě soutěž Zlatá stuha (jediná česká soutěž knih pouze pro děti) může ve výběru pomoci. Odborné poroty nominují v několika kategoriích nejkvalitnější knihy a upozorní i na ty, kterých si v knihkupectví ani nevšimnete, protože je v té záplavě nenajdete.

Ilustrace Lucie Dvořáková