Ella z Finska u českých postýlek: rozhovor s Timem Parvelou

V nakladatelství Portál vychází jeho série o školačce Elle. Nejen o ní, ale i o rozdílech mezi dětskou literaturou a psaním pro dospělé nebo o literárním vkusu finských dětí mluvil v rozhovoru s Jarmilou Skopalovou pro časopis Knižní novinky.

Děti jsou stejné všude na světě. ALE – nežijí ve stejném světě, ve stejných podmínkách, ve stejném způsobu komunikace. Jakmile čtete dětem knížky pro děti z jiných zemí, tak to poznáte. Poprvé jsem si to uvědomila, když se mi do ruky dostaly příběhy Elly z pera finského spisovatele Timo Parvely, jednoho z nejslavnějších současných autorů této krásné severské země. Timo pracoval několik let jako učitel, takže moje první otázka se týká jeho zkušeností se školními výlety (protože to je hlavní příběh knížky Ella v Laponsku).

Opravdu jste někdy s dětmi cestoval na výlet letadlem? Pokud ano, tak si získáte obrovský obdiv našich učitelů!

Nikdy. Několikrát jsem s nimi jel autobusem do plaveckého bazénu a vždycky to byla děsivá zkušenost. Příběhy Elly jsou smyšlené, ale skutečně znám učitele, kteří byli se svými žáky v Řecku. Jsou to opravdoví světci.

Miluju příběh Elly v Laponsku. Jsem přesvědčená, že dospělí, kteří tuhle knížku dětem čtou, se od ní neodtrhnou ani po usnutí svých posluchačů. Myslíte i na rodiče, když píšete pro děti? Na ty, kteří musí číst do úmoru a taky se chtějí bavit?

Odpověď je ano i ne. Když píšu, tak vlastně nemyslím vůbec na čtenáře. Myslím jen a jen na sebe, aby to bavilo mě. Na druhé straně, jako čtenář si myslím, že knížka pro děti musí mít vždycky dvě úrovně, jednu pro děti a druhou pro dospělé.

Knížka Ella ve škole je prvním dílem z humoristické série o prvňačce Elle, jejích kamarádech a společných bláznivých nápadech. Určena je především mladším školákům a ve všech evropských zemích, kde kniha vyšla, se stala bestsellerem.

Podle příběhů vaší Elly se zdá, že ve vaší zemi dospělí mluví s dětmi mnohem otevřeněji než u nás. Je tomu skutečně tak?

Znovu musím říct, že ty příběhy jsou fikce, takže neříkají pravdu o finských školách nebo společnosti. Na druhou stranu je tu hodně věcí, které opravdu reflektují finskou realitu. Ve finských školách si jsou žáci a učitelé velmi blízko. Studenti oslovují učitele jejich křestními jmény a učitelé mluví s dětmi velmi otevřeně a přátelsky.

Učitel vaší pohádkové Elly je vždycky přítelem pro děti. A děti ho milují a podporují. Je to jen toužebné přání nebo tomu tak skutečně je? Po pravdě – každý učitel by chtěl mít ve třídě takové děti.

To je skutečně jen toužebné přání. Ve skutečnosti není realita ve finských školách tak růžová. Ale zase je nutné říct, že zvlášť malí žáci jsou skutečně velmi oddáni svým učitelům a mají je rádi.

Napsal jste devadesát knih pro děti. V čem je největší rozdíl mezi světy dětí a dospělých ve vašich příbězích?

Teď už je to vlastně víc jak sto knih. Největší rozdíl mezi mezi světem mých knih a světem reálným je, že realita je mnohem víc nahodilá.Při psaní mohu kontrolovat realitu, kterou tvořím, ale na skutečný svět mám jen malý vliv. Na štěstí v mém vlastním opravdovém světě o všem rozhoduje moje žena a to v můj prospěch.

Kdy se z dětí stávají dospělí?

Je mi padesát sedm let a moje žena říká, že jsem pořád ještě nedospěl. Takže odpověď zní – já nevím.

Čtou finské děti rády a pokud ano – jaký typ knih a příběhů mají nejraději?

Ano, děti ve Finsku pořád hodně čtou, ale zdá se, že čtení se mění na poslech audioknih. Populární jsou knihy, ve kterých je humor a odbrodružství. A také je hodně důležité, jaké jsou ilustrace, ty mají velký vliv na popularitu knížky.

Vaše poslední kniha, přeložená do češtiny, je “Koumákův blog”. Také graficky je napsán jako skutečný blog, ale pořád je to knížka. Takže – trváte na papírových knihách nebo se vrhnete I na psaní pro internet?

Myslím, že kniha, internet a nakonec I audiokniha jsou odlišné fenomény. Píšu hlavně knížky, které mohou být adaptovány třeba do audioknih nebo her. I když je příběh Pateho napsán jako jeho blog, je to stejně pořád knížka.

Jaké žánry čte autor knížek pro děti?

Všechny.

Rozhovor pro časopis Knižní novinky vedla Jarmila Skopalová, foto © Jari Kivelä/Tammi, Finland