tisk-hlavicka

Pod stromečkem by ani dnes neměla chybět knížka

Knížky patřívaly k nejmilejším vánočním dárkům. Za mého dětství, ale i za dětství mých dcer, nechyběly pod stromečkem nikdy.

A neměly by tam chybět ani v dnešní elektronické době. Možná že právě letošní Vánoce by mohly přispět k rozvoji budoucího čtenářství vašeho dítěte.

Když rodiče za dlouhých zimních večerů v čase adventním a vánočním (ale samozřejmě i kdykoli jindy) sahají po knížce, splňují tím jednu ze základních podmínek rozvoje dětského čtenářství. Když totiž dítě vidí, jak si jeho blízcí – rodiče, prarodiče, starší sourozenci – čtou, napodobuje je. A v té době bývá splněna i další základní podmínka, totiž aby dospělí dětem četli. Kdy jindy než v adventu a o Vánocích to děti více láká vlézt si k rodičům do postele a škemrat o přečtení pohádky.

Dítě by mělo vidět, že si rodiče čtou

Rodiče si většinou ani neuvědomují, jak je důležité, aby je dítě opravdu fyzicky vidělo s knížkou v ruce, aby prostě vidělo, jak si čtou, aby si všimlo, že maminka nebo táta mají vždycky nějakou knížku na nočním stolku, aby občas zašlo s rodiči do knihkupectví a sledovalo, jak maminka knihami listuje, vybírá si, kupuje, jak se táta paní prodavačky vyptává, zda mají tu kterou knižní novinku. Když dítě doma vidí, že rodiče čtou nejen noviny a časopisy, ale opravdu knihy, začnou čtení knih považovat za samozřejmou součást života. Stejně tak je výborné, když rodiče obstarají dětem průkazky do veřejné knihovny, když tam s nimi chodí, pomáhají jim v regálech knížky vybírat, odnést si je domů, zdůrazní, aby děti dávaly na vypůjčené knížky pozor atd.

S tím vším samozřejmě souvisí, že je důležité, aby rodiče, prarodiče, ale i učitelky v mateřských školách a školních družinách dětem četli. Obávám se, že v dnešní době rodiče často nahrazují čtení knížek puštěním pohádky v televizi, z „youtubu“ v počítači či z „cédéčka“ a dokonce si myslí, že profesionální přednes třeba Jiřiny Bohdalové nebo Josefa Dvořáka je lepší než ten jejich. To je ale velký omyl. Při vší úctě k našim skvělým hercům, ke všem těm postavičkám, které mluví například kouzelným hlasem paní Bohdalové, je třeba zdůraznit, že živé slovo, živý člověk, který je s dítětem v kontaktu (tím spíš, když je to máma a táta, babička a děda nebo oblíbená paní učitelka), je nesmírně důležitý.

V některých rodinách se končí s večerním předčítáním, když se dítě naučí samo číst, ale to je dost předčasné. Pokud má dítě zájem, je dobré mu číst, i když už samo číst dovede. Večerní pohádku bych neopouštěla, dokud dítě bude poslouchat a bude poslouchat možná překvapivě dlouho. Právě chvilka intimity s knížkou a blízkým člověkem buduje zájem o knihy a o čtení nejspolehlivěji.

Jaké knížky dětem vybírat

Dospělí by neměli knížky při výběru dárků podceňovat. Samozřejmě je individuální, co pro dítě vybrat, a to především s ohledem na jeho věk. Malé děti asi nejvíce milují Krtečka a postavičky z Večerníčků. A není od věci jim ukázat, že Rákosníček či Křemílek s Vochomůrkou se nemusí jen pohybovat na obrazovce televize či počítače, byť by i mluvili okouzlujícím hlasem již zmíněné paní Bohdalové, ale že jejich příhody s krásnými obrázky najdou také v knížce, kterou si můžou z poličky vyndat kdykoli.

Školáky jistě potěšíme knihami o Harry Potterovi, o hobitech apod. Rozhodně bych se ale vyvarovala toho, vybírat potomkovi knihy, které jsme my sami milovali jako děti. Platí to zvláště pro generaci prarodičů – sama jsem v dětství milovala knížky o Kájovi Maříkovi, z nichž jsem asi tři díly měla po své mamince.

Když v roce 1990 po mnoha letech „Kája Mařík“ znovu vyšel, nadšeně jsem všech sedm dílů koupila svým dcerám (i když knihy vyšly s velkými chybami v textu, snad zcela nekorigovaném). Už tenkrát, počátkem devadesátých let, je příhody černookého Káji nenadchly a už vůbec bych je dnes nečetla svým vnukům – myslím, že bych je asi spíš otrávila a většině věcí, co Kája prováděl, by moc nerozuměli.

Informace z internetu, nebo z tištěných encyklopedií?

I školky a školy samozřejmě hrají v rozvoji dětského čtenářství důležitou úlohu. Prioritním úkolem školy je naučit děti správné technice čtení, protože dítě, které má se čtením obtíže, si je samozřejmě příliš neoblíbí. Když dítě jako předškolák či malý školák nezíská potřebu číst, bude v budoucnu číst jenom tehdy, když je to nezbytně nutné. A protože dnes může informace získat z internetu, mnoho mladých lidí se ke knize moc nevrací. Čtení na internetu však nevede k soustředěné četbě, k rozvoji čtenářství.

Tištěné encyklopedie jako zdroj informací mají oproti internetu spoustu výhod – většinou mívají pečlivě a srozumitelně zpracované texty, které u dětí přispívají k rozvoji čtení, samostatného uvažování a k zájmu o poznávání. A protože mívají i pěkné, atraktivní a názorné ilustrace a fotografie, i tyto encyklopedické řady podporují dětské čtenářství a jsou dobrým doplňkem výuky. Kvalitní dětské encyklopedie jsou proto pro školáky důležité. Učitelé díky nim mohou rozvíjet u dětí schopnost čtení s porozuměním a také je motivovat k využívání i jiných zdrojů informací, než jsou klasické učebnice.

Jakýmkoli způsobem probouzejme lásku ke čtení

My, dospělí, bychom měli jakýmkoli způsobem probouzet v dětech lásku ke čtení a vytvářet v nich pocit, že bez čtení není život tak pěkný, jak by mohl být (tedy pokud to tak opravdu cítíme…). Četba beletrie je velice důležitá i pro rozvoj jazykový. Dnes se často setkáváme s tím, že lidé nedostatečně komunikují slovem i písmem – a lidé, kteří nejraději píšou jen co nejstručnější sms v mobilním telefonu nebo krátké maily, jsou svým způsobem komunikačně omezení. Nechci tím samozřejmě říct, že lidé, kteří moc nečtou a dávají přednost počítačům a informacím na internetu, jsou zásadně „handicapovaní“ – sama znám dospělé, kteří žijí obdivuhodně bohatý a naplněný život, přestože prózu ani poezii nečetli v dětství ani v dospělosti. Také například moje osmiletá vnučka, které se do čtení zatím vůbec nechce, ale nejraději cvičí a tancuje, nachází v těchto svých činnostech velké naplnění, o které jsem já, která jsem cvičila velmi nerada a netančila jsem vůbec, vlastně přišla.

Přesto jsem hluboce přesvědčená, že konkrétně četba beletrie rozvíjí schopnost komunikace, rozvíjí slovní zásobu, ale je nesmírně důležitá i pro vnitřní rozvoj člověka. Jak rozvíjí fantazii a tvořivost, mi ukázal před čtyřmi lety můj nejstarší vnuk, dnes již páťák, velmi vášnivý čtenář.

Když byl v první třídě a už uměl číst, zeptal se mě jednou, když jsme spolu leželi v posteli s knížkou pohádek Tajemství srdce: „Babi, když si čteš sama pro sebe, taky máš představy?“ Moc jsem v tu chvíli nepobírala, co přesně má na mysli, ale Toník hned vysvětlil: „Víš, když si čtu sám pro sebe, tak se mi představy neobjevujou, asi proto, že mi ještě čtení dá dost práce. Ale když mi čteš ty, tak to přímo vidím.“ „A co konkrétně vidíš?“ optala jsem se. „No, třeba teď jsem prostě viděl, jak krahujec zaútočil na bílou holubici, král zdvihl meč a vojsko se dalo na pochod. Opravdu jsem to, babi, viděl!“ „Tak tomu se říká fantazie, Toníčku, a tu ty máš bezbřehou,“ řekla jsem dojatě a uvědomila jsem si, že děti, které ji čtením nepěstují, o mnoho přicházejí…

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.