Přednes

Určitě je to lepší!

Oceňuju taky civilnější prostředí. Méně je více, snažte se zaujmout hlasem a výrazem tváře, ne pozadím, příliš zajímavý pozadí je pro sdělení rušivý, stejně jako póza: lepší třeba sedět na židli, než tureckej sed na gauči. To je můj pohled.

Netuším, jak si přednášení připravujete a jestli máte čtecí zařízení, nebo to povídáte nazpaměť. Pokud to druhý, klobouk dolů! Pokud to první, moc neporadím. Ale asi si to nejdřív píšete, že? Zkuste si sama pro sebe podtrhnout slova, na který byste pro jejich význam dala důraz, slova, co nesou sdělení.

Zkuste si taky nacvičit "dramatický oblouk" stoupající a klesající intonace a občas ho použít. Například: "... většinu času se baví pitím, sněním o velkých životních příbězích a lamentováním o všem možném." Zkuste si sama pro sebe nepřeříkat to "pitím - sněním o velkých životních příbězích - a lamentováním o všem možném," ale "pitím sněním ovelkých životních (tady dosahujete vrcholu a začíná se to lámat) příbězích alamentováním ovšem možném." Nepřehánět, jen občas, jinak se to omrzí. Ale situace a text si řeknou.

Občas zrychlete ("hlavní hrdinové si s ničím nelámou hlavu") - po zrychlení si vydechněte a nadechněte se.

Pomůcka: zkuste si při mluvení představovat, že to někomu vyprávíte. V běžným rozhovoru. Možná si můžete i někoho k natáčení přizvat? Vyprávět to jakoby jemu? Mohlo by to pomoct odlehčit ten pocit "mluvení do kamery".

Jak říkám, je to můj pohled. Držím palce. Oceňuju, že mluvíte bez slovní vaty, zbytečných pomlk a neslyšel jsem jediný "uhm". To dokáže málokdo.