| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nepřechvalte ho!

 Celkem 141 názorů.
 Hilly. 


Narcistní děti 

(8.6.2010 9:46:31)
Myslím, že je opravdu velice důležité dítě chválit opravdu za věci ve kterých je šikovné, za snahu a různé další pozitivní vlastnosti. Stejně tak je ale důležité mu o sobě nevytvářet falešný obraz, z toho potom bývají ty nejhorší nedorozumění a mindráky.
Nebudu obézní holčičce tvrdit jaká je krásná a štíhlá krasavice a že strčí kdejakou modelku do kapsy..Budu jí třeba říkat, že je moc milá a půvabná.
Pokud nebude zrovna studijní typ, nebudu jí povídat jak je geniální...Pokud neumí zpívat, nebudu vychvalovat jak nádhrně zpívá, pochválím něco jiného.
Prostě si najdu na dítěti to, co se dá opravdu pochválit(vždy se něco najde). Pokud bych mu o sobě vytvářela falešný obraz, jeho okolí by mu to dřív nebo později "dalo sežrat" a ono by z toho bylo zmatené.Pokud jsme smíření se svými nedostatky, nemůže se nás nikdo dotknout.
Takový ten nekritický obdiv může z dětí udělat také do sebe zaměřené narcise.
 Hilly. 


Re: Narcistní děti 

(8.6.2010 9:48:49)
Tím jsem myslela, že je důležité dítěti dávat najevo, že ho respektujeme takové jaké je a že nám připadá úžasné a máme ho rádi...
 Limai 


Re: Narcistní děti 

(8.6.2010 11:09:14)
Já prostě dceři říkám,že jí miluju i když zlobí a nechová se tak jak by měla.Nesnáším takové to vydírání jako např."řekla jsi mi něco ošklivého,tak tě za to nemám ráda".Vraždila bych,když tohle slyším z úst dospělých.Jinak takové nekritické chování jsem zažila kdysi u bývalého přítele-jeho dcera(tehdy 11 let)třeba nakreslila obrázek,na kterém bylo cosi co vypadalo jako velmi nepodařený pes-no byl to údajně kůň a přítel obrázek bezmezně obdivoval a chválil,jak ten kůň je překrásný a že vypadá jak živý......tak to bylo u něj se vším.Holka byla nepřekonatelná ve zpívání-když zpívala,vstávaly mi vlasy hrůzou na hlavě...v malování,v tancování,ve všem.....tatínek si jaksi odmítal připustit že je něco co jí nejde.Stejně tak se choval k druhé,patnáctileté dceři-Janička sem,Janička tam,Janička může,Janička nemusí,Janička nejlepší,Janička chce,Janička nechce.....Janička byla už v patnácti zmetek který se neštítil různých intrik,lží,apod.Dnes je Janičce 25 a ex je nešťastný z toho,že Janička fetuje.
 Hilly. 


Re: Narcistní děti 

(8.6.2010 14:46:03)
Myslím, že toto nekritický chválení je dost nebezpečný...dítě si vybuduje sebevědomí"na vodě"..jednou zjistí, že tak úžasné, v tom, na čem si zakládalo, není..a co potom...sebevědomí se zhroutí jak domeček z karet.
Vůbec se nedivím, že výše zmíněná Janička fetuje
 Rosie 


Chválit snahu 

(8.6.2010 17:39:55)
Nekritické chválení je nesmysl, dítě z toho musí mít zákonitě v hlavě zmatek - v tom s článkem souhlasím.

Myslím si, že je důležité chválit snahu bez ohledu na výsledek. Mě třeba jako dítě rodiče zásadně nechválili, jak jsem se dozvěděla pozdě "prý děti, co se chválí, se přestanou snažit". Když jsem jednou náhodou přinesla vydřenou dvojku ze čtvrtletky z matiky, na kterou jsem se učila strašně dlouho a učitelka ocenila právě tu moji snahu (většinou to bylo za 3, někdy i za 4, matika mi nikdy nešla), tak jsem se doma dozvěděla: "hm, proč to nebyla jednička, na dvojku to umí každý blbec, takhle z tebe nikdy nic nebude." Takže jsem pak dospěla k názoru, že ať udělám co udělám, nikdy to nebude dobře a stejně dostanu spucunk, tak nač bych se snažila, protože perfektně to stejně nemám šanci udělat. A bojuju s tím dodnes, jakmile něco není perfektní (což není nikdy nic), cítím zase ten pocit vlastní neschopnosti :-(.

Takže když dcera, která se velmi dobře učí a většinou nosí jedničky, přinese jedničku z předmětu, který se nemusí vůbec učit učit, řeknu jí, že mám radost, že jí to tak jde, že je chytrá, ale nijak zvlášť tady hosana nezpívám, protože pro ni samou je to naprosto normální. Když ale přinese 1-2 z angličtiny, se kterou trošku bojuje, tak dám najevo radost mnohem větší, protože vím, že se to učila. A ona sama má z tohoto výsledku větší radost.

 withep 


Re: Chválit snahu 

(8.6.2010 21:24:17)
Rosie,

docela tě chápu, ale pořád jsi asi v zajetí známek, stejně jako byli tví rodiče. Zkus si představit, že by tvoje dcera chodila do školy, kde se nedávají známky, kde se děti učí proto, že se chtějí učit, naučit, pochopit, zvládnout, rozvíjet. Asi je nebude stejnou měrou zajímat a bavit úplně všechno a někdy budou muset zabrat i v tom, co je zrovna nebaví, ale pořád to nemusí být kvůli známce. Místo známek by se zaznamenávalo (příp slovně hodnotilo), co se děti naučily, pochpily, zvládly. Nemělo by to větší výpovědní hodnotu než známky (všichni víme, jak nahodile často vznikají)? Nedevalvují známky právě to jednou minimální, jindy však obrovské úsilí a práci, kterou si s tím a tím člověk dal? A nedevalvují především to samotné pochopení a zvládnutí? Člověk je od přírody zvídavý tvor, učil by se, i kdyby známky nebyly, ba učil by se raději, kdyby nebyly.

Jistě, ne každý má školu, kde se neznámkuje, v dosahu. Ale i u normální školy záleží hlavně na rodičích, jakou přikládají známkám váhu a jesli se zajímají o to, co je za nimi. Známky jsou vlastně taková symbolická pochvala (ty špatné trestem), kterou učitel přesouvá na rodiče - na nich záleží, jestli budou lpět na laciných jedničkách (jako tví rodiče) nebo spíš ocení úsilí odměněné i horší známkou (jako ty). Přirozenou zvídavost však devalvují v obou případech...
 Yuki 00,03,07 


Re: Chválit snahu 

(8.6.2010 22:38:21)
Withep, ony ty známky pro většinu dětí jsou hnacím motorem a pro rodiče jsou orientační, protože každý normální rodič se zajímá o to, za co jaká známka byla.
Když přinese jedničku, zeptám se, z čeho to bylo - mám přehled o tom, co umí a nemusím se tím zabývat.
Když přinese dvojku, zase se zeptám, kde udělal chybu, pokud to byl úlet, tak nic, pokud to neumí, vysvětlím. Když přinese něco horšího, už se hodně zajímám o to, z čeho to bylo, proč to dopadlo tak jak do dopadlo. Není to zajetí známek, je to možnost, jak mt přehled.
Když budu číst jednou za třeba měsícx slovní hodnocení, tak určitě nebudu vědět, že na začátku května měl umět vyjmenovaný slova po V a neumí je.
Ono je to o tom, co z toho kterýho způsobu chceš využít.
 Miriam, 4r + 2r 
  • 

Re: Chválit snahu 

(9.6.2010 2:20:40)
Nie, nie, ono je to uplne o niecom inom. O tom, ze nie su tabulky, podla ktorych deti musia vediet urcite veci v urcity termin. Pretoze kazdy je inou osobnostou, s talentom, schopnostami a zaujmom v inych sferach. Ale to sa tazko vysvetluje par vetami cez internet. Treba si viac nastudovat o alternativnom skolstve. Aj u vas urcite existuju Montessori skoly. Nehovorim, ze kazdy ma moznost tam svoje dieta dat, ale system iny ako je klasicky skolsky existuje.
 Yuki 00,03,07 


Re: Chválit snahu 

(9.6.2010 14:28:07)
jistě, nemusí všechno zvládnout v tom daným termínu, ale od toho jsem rodič, abych se podívala, jaký je důvod toho, že nezvládá a pomohla s tím. Ale pomůže mi i ta známka k tomu, abych vůbec věděla, že nějaký problém je. Ta známka ten problém nevyřeší, ale upozorní nanj. Podobně jako slovní hodnocení, ale možná rychleji, dřív.
Souhlasím s tím, že ne každý známky potřebuje, pro někoho motivací nejsou, ale pro prvňáčky většinou jo, a dobrá učitelka si s tím poradí. Není přece tak těžký dát jedničku, aby mělo dítě raodost. a Rodič, který se zajímá, ví, jestli je to jedničkaza to, že to opravdu umí nebo za to, že se sanží (i když to třeba není stoprocentní výkon), ale i to by se mělo ocenit.
 Rosie 


Re: Chválit snahu 

(8.6.2010 22:45:45)
Dcera sice chodí do školy, kde se známkuje, ale nemá s tím vůbec žádný problém, že by ji to nebavilo - ji totiž baví prakticky všechno, zní to možná divně, ale je to tak. Je to typ "roztržité vědátorky", když něco probírají, sama od sebe si půjčí minimálně jednu knížku k danému problému. A o tom, že dostala jedničku podtrženou v kroužku se zmíní jen tak okrajově, místo toho mi nadšeně zahlásí, že paní učitelku zaujalo, když jí vyjmenovala všechny měsíce Saturnu či Jupitera nebo jakéžeto vlastně planety, protože to se neučili a ona si to sama našla v knize - a nemusela. Stejně jako to, že nikdo z dětí nevěděl tolik o prezidentu Masarykovi, protože jsme si o něm povídali a ona si to zapamatovala - a taky nemusela, prostě ji to zaujalo.

Tím, že jsem ocenila její snahu v angličtině, jsem rozhodně její zvídavost nedevalvovala - naopak, samotné jí došlo, že když trošku víc zabere, že to pochopí a ejhle, v okamžiku, kdy se začali probírat složitější věci, tak učivo chápe mnohem lépe než ty jednoduché fráze na začátku.

Prostě dcera ty známky bere spíš jako takový vedlejší produkt, ji baví učení jako takové. Osobně na známkách nevidím nic tak odsouzeníhodného, protože vím, co se za nimi skrývá, chodím pravidelně na třídní schůzky a pak to s dětmi probíráme, znám i slovní hodnocení, vím, kde jsou její silné a kde slabé stránky. Ty známky jsou jen takové stručné shrnutí.
 Yuki 00,03,07 


Re: Chválit snahu 

(8.6.2010 22:50:43)
Děti, které se učí rády a baví je to, známky jako motivaci nepotřebují, a na druhou stranu jim anámky ani nevadí, stejně tak jejich rodičům.
 withep 


Re: Chválit snahu 

(9.6.2010 6:04:38)
To je fajn :-). Jen je otázka, jestli ji to časem nesemele, protože ostatní spolužáci vezmou ten systém známek za svůj a baví se víc o tom, co dostali za co v čem, než co se naučili. Ale takových vědátorů je asi poskrovnu a ostatní děti mají smůlu. Myslím, že bez známek by mohly být stejně dobře motivované i ty "méně učenlivé" děti.
 Sylva 
  • 

Re: Chválit snahu 

(13.6.2010 20:52:49)
Méně učenlivé děti nebudou motivovány nikdy a ničím. Učení je zkrátka nebaví ať se známkami nebo bez nich. Děti, které jsou zvídavé, studijní, touží po informacích, tak jim je jedno, jestli mají známky nebo ne. Informace sbírají pro svoji potřebu. Tady se zase dělá z komára velbloud. V podstatě si myslím, že školy bez známek jsou zapotřebí pro méně chápavé děti, ať tedy jsou, ale já jsem zastánce známek. Hned jako rodič vím na čem jsem. Máš z písemky trojku nebo čtyřku? Neučila jsi se nebo tomu nerozumíš? Fakt je, že dcera je studijní typ, šly jí všechny předměty, takže v jejím případě to bylo o tom neučení. To se týkalo ale až gymnázia, tam už se musela učit i ona. Samozřejmě ani známkování není dokonalé, jedničkář - pouhý šprt - předmětu vůbec nerozumí, ale dokáže našprtat na jedničku, to se ale pak v životě projeví, že vystudoval totální blb. Naopak nadstandardně chytrý odejde klidně i s trojkou, ale ví o čem je řeč a v životě znalosti v pohodě samovýukou dožene. Uvádím příklad totálního šprta - zde učitelka (pro zasmání): Dcera na gymplu měla na chemii učitelku (jak ta mohla vystudovat chemii, to nikdy nikdo nepochopil, asi ji vyšprtala). Při zkoušení dcera (nejen ona) dostala známku trojku s odůvodněním, že ona paní učitelka neví, jestli to dcera říkala správně, protože to neříkala přesně tak, jak jim to nadiktovala do sešitu, takže není schopna posoudit správnost. Dceři ani chemie nedělala problémy, věděla o čem mluví a tudíž se nemusela ze sešitu šprtat. Na toto "hodnocení" mé dcery se z první lavice ozvalo "pro Kristapána, to je ale kráva" (spolužák - znalec chemie - se už neudržel). Úča to snad neslyšela nebo dělala, že to neslyší, tenkrát by měl velký malér (rok 1990), jenže měl pravdu. Dceru tento přeborník na chemii ujistil, že měla dostat jedničku, protože to bylo dobře, ale tuhle babu jsme neřešily, dcera se chemii nechtěla věnovat, takže stačilo, když u této baby prošla nakonec s dvojkou. Takže ani známkování není dokonalé, ono dokonalé nemůže být nikdy nic, všechno má své plus i minus, ale přesto dávám přednost známkování.
 Yuki 00,03,07 


Re: Chválit snahu 

(13.6.2010 21:17:15)
to bych ráda viděla slovní hodnocení té chemie :)))
asi by učitelka napsala "možná to umíš, ale já jsem diktovala něco jiného" ~t~~t~~t~
 Pawlla 


Re: Chválit snahu 

(14.6.2010 8:44:21)
"Méně učenlivé děti nebudou motivovány nikdy a ničím"

Budou a právě tou pochvalou,která někomu příjde zbytečná.Představte si dítě,kterému učení opravdu nejde,nemusí mít žádnou diagnozu a nemusí být lajdák,prostě mu není dáno.Správný pedagog by měl najít něco v čem je dítě dobré a to vyzdvihnout.Bohužel jsem byla několikrát svědkem toho jak přístup školy vypěstoval v dítěti pocit méněcenosti.
 Yuki 00,03,07 


Re: Chválit snahu 

(16.6.2010 0:36:58)
snížit sebevědomí umí škola i dítěti nadanému - je totiž jiné než průměr a školy si s tím neumí poradit,a pochválit, ocenit nebo si vůbec jen všimnout toho, že dítě umí a zná cokoliv, co není běžbě v osnovách, to se nikomu nechce

já chválím hodně a nese to úspěchy, pomáhá to překonat spoustu překážek
 Carlin 


Chválí se sami 

(8.6.2010 13:24:45)
Moje děti nějak zvládnou pochválit se sami. A nemyslím, že by byli narcistní. Dcera mi řekne "mami, já jsem hodně dobrá v matice a běhám nejrychlejc ze všech holek ze třídy" protože prostě srovnání má. Já na to jen řeknu třeba "super".
Synek třeba říká "to jsem ale hodný, že si uklízím hračky" Prostě obraz svojí hodnoty mají samy.
Já jim jen ukážu svou radost (opravdovou) z jejich úspěchů nebo jejich činnosti.
 Zdislava a kluci 


mam te rada, ale ..... 

(8.6.2010 10:03:37)
myslim ze tuhle vetu rika strasne moc rodicu, za tecky si dosadte cokoliv co myslite ze by se melo zlepsit a pritom si myslim ze tam "ale" byt nema....takze u nas doma rikam:"mam te rada a nic s tim neudelas" a je to naprosta pravda :-)
 Luckaaa 


Re: mam te rada, ale ..... 

(18.6.2010 19:43:28)
to mi připomíná - říká me si s manželem : stejně Tě miluju - nemusíme si ani říkat co se nepovedlo, většinou to je zřejmé
 Yuki 00,03,07 


Re: mam te rada, ale ..... 

(20.6.2010 0:14:46)
možná mám špatný srovnávací vzorek, ale moje děti jsou sociálně o něco slabší než vrstevníci. Přesto jsou na tom víc než dobře s intelektem.
Když je nepochválím, tak jim to prostě nedojde, jim nějaký obecný náznak nestačí a uznání potřebují, jako každý jiný člověk.
Ony se ty děti musí totiž naučit, že něco je dobře odvedená práce a z té mají mít radost, ale když jim to neřeknu, mým opravdu přímo a doslova, tak jim to nedojde a netuší, z čeho by mohli mít radost a na co mají být hrdí.
Jsou sice sociálně pozadu, ale tím stejným si prochází všechny děti, většinou teda asi dřív než ty moje. Mají zpoždění pár let :))
takže když nepochválím je, je to jako bych nepochválila právě asi 5-7 leté děti, ty podle RaR není vhodný chválit. A meší taky ne, aby nebyly závislý na pochvale
Ale jak ty děti zjistí, že udělaly správnou věc? jak se naučí být hrdí na svůj výkon a pyšní sami na sebe, mít patřičný zdravý sebevědomí pramenící z jistoty, než kjdyž budou naučení poznat to, co je správně? samotným jim to fakt dojít nemůže
 16.5Salám&Lajka14 


Nechválím, 

(8.6.2010 11:17:03)
neboť mi není jasné, k čemu by to mělo být dobré.
Syn není žádný blbec, aby nevěděl, co umí nebo naopak co neumí. Je samozřejmostí, že ho prosím, děkuji mu a že se omluvím, když je to třeba, ale chválení samo o sobě podle mne nemá žádný efekt.
Sebevědomí má myslím celkem zdravé. I bez chválení. ~;)
 withep 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 12:12:56)
Mám to podobně, připadá mi, že pochvala snižuje hodnotu vykonaného skutku či díla, že dítě učí dělat věci pro pochvalu a ne pro ně samé. A navíc je takovým nějakým symptomem lenosti - je pohodlnější říct "to je hezký obrázek" a nezabývat se tím, co a proč a jak je na něm namalováno a jak se dítko při tvoření bavilo. Pochválit něco, co je navíc nepovedené, je pěkná levárna - dítěti to nepomůže své schopnosti rozvíjet, spíš naopak.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 12:18:10)
Souhlas.
Mám to podobně jako Monty. Nevím, proč bych měla své děti vychvalovat. Mám dojem, že o to ani moc nestojej. Chtějí spíš respektující výchovu, zájem a pozornost, určitou míru svobody, zábavu, společnost….Mám navíc dojem, že chválením jim nastavuju laťku – nechci být hodnotící činitel, nechci, aby si mysleli, že musí jít tam, kde je chceme mít. Nechci, aby si mysleli, že musí být „šikovné“ v tom či onom. Proto mi chválení není blízké. Sebevědomí se podle mě buduje jinak. Kluk je sebevědomý až moc, holčička byla bojácná, ale hodně se otrkala.

 .Žaba 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 14:07:23)
No, ono je to podľa mňa pochvala a "pochvala". Je rozdiel, či dieťaťu poviem: "Ty si ale šikovný, že si nakreslil taký krásny obrázok, no si hotový umelec!" Alebo: "Ten obrázok sa ti podaril, vidím, že si si na ňom dal naozaj záležať."

Podľa jednoduchého hesla: hodnotím prácu, a nie dieťa. (i v prípade kritiky, komentujem "dielo", nenadávam dieťaťu)
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 16:54:58)
Źabo,

já prostě nemám potřebu hodnotit ani dítě, ani obrázek. Dnes dítě namalovalo obrázek – normální dětský výtvor tak, jak můj syn maluje – divoký, akční, přes celou stránku….prý Zlatokopové. Moje první reakce: Co to je? Kdo tam je? Co dělá…. vidím, že dítě má potřebu mi to všechno vysvětlit. Někdy z toho bývá fajn rozhovor, skončíme třeba u objevení Ameriky. Když se mi líbí, řeknu, že bych ho chtěla. Buď mi ho nedá, nebo mi ho dá, nebo „za deset korun“. Dám mu pětku a hážu do krabice. Kdybych ho začala vychvalovat, jak je šikovný, nebo jak je ten obrázek pěkný, myslím, že by byl spíš trochu zmatenej – jako že mě to asi moc nezajímá, co to vlastně namaloval.
 maaf 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 13:11:53)
Withep, symptom lenosti nebo nedostatku kritického myšlení. Já líná nejsem, ale chybí mi to druhé. Taky mi automaticky při hodnocení čehokoliv (i toho, co se týká mě) naskakují takové ty hotovky typu dobrý/špatný. A vadí mi to. A vadí mi, že učím takto povrchně myslet i své dcery.
 Pawlla 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 13:21:07)
Withep,když malé dítě nakreslí obrázek je vždy hezký,už jen proto,že to nakreslilo pro maminku z lásky,nevím jestli jsem líná,ale já bych pochválila určitě.:-)
 Carlin 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 13:38:39)
Pawllo, ale pokud je náhodou obrázek pro maminku (moje děti si spíš kreslily protože je to bavilo a ne pro maminku) tak je něco jiného ukázat radost z obdarování a prohlížet obrázek stylem "tady je nějaká modrá kudrlinka, to vypadá jako voda" nebo jen říct "Ty jsi šikulka". To bude to škodlivé chválení z lenosti.
 Pawlla 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 15:31:29)
Dobře,každý má svůj vlasní přístup,ale proč hned někoho obviňovat z lenosti~a~Já jsem své děti chválila a pokud byly menší tak i prostou větou "jsi šikovný".Něco jiného jsou děti větší,tam by to bylo k smíchu,ale malé dítě má z toho radost.
 Veveruše 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 23:04:45)
No já se svého mladšího (22 měsíců) radši moc neptám, vždycky, když mu nerozumím, hrozně se vzteká. Takže kdybych třeba nějakou čárku vyhodnostila jako vodu, mohla bych se dočkat ošklivé reakce, protože by to mohlo být něco úplně jiného. Takže já radši z obrany před vzteklou reakcí pochválím celý obrázek, než bych se snažila hádat, co na něm je. Ale řekla bych, že maluje na svůj věk fakt docela hezky (tedy aspoň ve srovnání se starším bráškou, který v jeho věku nemaloval téměř vůbec a dožadoval se, abych mu obrázky kreslila já~k~).
 withep 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 13:45:16)
No ale na tom obrázku asi bude spousta věcí, o kterých si dítko rádo popovídá, třeba tam bude něco, co se mu podařilo vyobrazit vůbec poprvé nebo se mu poprvé podařilo namíchat zelenou ze žluté a modré, prostě dalo si s tím práci a určitě ho potěší, když tu práci máma ocení tím, že si s ním bude povídat. "To je hezký obrázek" je sice asi lepší než nic, ale pořád nic moc, zvlášť když je to reakce na úplně každý obrázek, který mámě přinese.
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 22:56:25)
Withep - a to, že obrázek pochválím nebo pochválím dítě za obrázek nebo pochválím cokoliv jinýho, co se toho obrázku týká, to jako podle tebe znamená, že už se nebavíme o tom, co na obrázku je? no to snad ne

když mi dá obrázek, pochválím, že je moc hodný, že mi dal obrázek, že mi ho sám namaloval, že má krásně namalovaný kytičky na něm, a třeba si o tom víc nepovídáme, ale pokud je na obrázku něco víc, složitějšího, tak si o tom povídáme, představ si - i přesto, že ho napřed pochválím.

Ale mám trochu obavy, abych se zase nedostala na tenký led RaR, kdy pochvala vlastně škodí a kdo chválí, nedělá spoustu jiných věcí a kdo nechválí, ten to dělá...

Poslední dobou je RaR nějak častý téma, tak mě to napadlo
 Pawlla 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 6:04:50)
Yuki,jsme na tenkém ledě,ale přesto mi to nedá.Nelíbí se mi,že Whitep a Carlin odsoudí někoho koho vůbec neznají jako lenocha.To nemá s respektem nic společného,nebo uznávají jen respekt k dítěti?~d~
 withep 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 6:21:08)
Nikoho neodsuzuju, mluvila jsem o rodičích, kteří celou věc odbydou tím, že řeknou "To je hezký obrázek" a tím to skončí. Pokud povídáte dál, fajn, dobře. Ale i tak - nevím, zda dítě pokaždé potěší, když každý obrázek bude vyhodnocen jako hezký. Je to jako kulatý kruh nebo hranatý čtverec, informace o ničem. Jo a je rozdíl říct, že je v něčem lenost a že je někdo lenoch, moc velký rozdíl ~;).
 Pawlla 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 6:27:24)
Opravdu obrovský,když někdo dělá něco z lenosti -je lenoch.~z~
 withep 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 6:41:52)
Lenoch je lenoch, ať dělá co dělá, je lenoch furt. To, že jednou něbo občas někdo něco z lenosti udělá nebo neudělá, ještě neznamená, že je to lenoch. Je to v první řadě člověk, a pak má spoustu dobrých a méně dobrých vlastností které se tu a tam projevují.
 Pawlla 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 6:50:12)
Ale to si myslíš Ty,že je to z lenosti.Pro mě je pochvala výchovná i když je neutrální.To není vůbec o lenosti.Jak už jsem psala výše,každý má svůj přístup a těžko můžeš hodnotit,jestli jej používá z lenosti,nebo z jiného důvodu.
 withep 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 6:56:58)
Ale já tě přece nehodnotím :-). Napsala jsem, že pochvala typu "to je hezký obrázek" je pro mě SYMPTOMEM LENOSTI. Ale vidíš? Cítíš se být hodnocená, a to jsem ani nemluvila o tobě, ale o určitém chování, které částečně bereš za své. I děti to tak cítí, když slyší "Ty jsi...", případně "To je...". Proto je lepší mluvit s nimi jinak - aby se zabývaly sdělením a nemusely se zaseknout u toho, že se jich forma sdělení dotkla.
 Pawlla 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 7:10:02)

Whitep,jsi kapku mimo,já vím,že hodnotíš mé jednání a ne mě a já Ti ZNOVU odpovídám,že k takovému jednání Tě může vést spoustu důvodů a ne lenost.No a jestli se děti zaseknou nevím,tohle slovíčkaření řeší spíš dospělí.
 withep 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 7:40:30)
To je moc smutný omyl ~:(. Moc dobře si pamatuju, jak jsem se jako dítě cítila, když mi rodiče říkali to a to. A to nebyli extrémní ve smyslu, že by chválili moc nebo naopak málo. Ono to samozřejmě není jen o pochvalách. Za selský rozum se bohužel schová kde co... Nehodnotím nic a nikoho, jen vyjadřuju svůj názor a zaujalo mě, jak vlastně sama ukázkově reaguješ podle mého názoru, zatímco ho explicitně odmítáš. Ale nechme toho, už by to nebyla diskuse ale dohadování, pro mně plýtvání časem.
 withep 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 7:41:19)
... pro mě... ~f~:-)
 Pawlla 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 7:49:50)
Máš pravdu,tahle diskuse je zbytečná,očividně ani pořádně nečteš co píšu.~d~snažila jsem se Ti vysvětlit,že určitý výchovný přístup nebo metodu má člověk z přesvědčení,že je to tak správné,né z lenosti,jak jsi psala Ty.Proboha dodržování RaR není o tom,že komu se chce to praktikuje a člověk pohodlný na to kašle,smiř se s tím,že někomu prostě tento styl výchovy nesedí.
 withep 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 8:08:08)
"snažila jsem se Ti vysvětlit,že určitý výchovný přístup nebo metodu má člověk z přesvědčení,že je to tak správné,né z lenosti,jak jsi psala Ty"

Opravdu je marné mi vysvětlovat, že je něco jinak, než jsem tvrdila, když jsem nic takového netvrdila... ~a~
 Pawlla 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 9:32:29)
Psala jsi,že je to symptomem lenosti,což je to samé jako,že to někdo dělá z lenosti.Já tam žádný rozdíl nevidím.~d~
 withep 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 16:01:41)
Pawllo, já jo, vidím velký rozdíl mezi symptomem a příčinou... ~d~.
Jedna příčina může mít mnoho různých symptomů, jeden symptom může mít mnoho různých příčin...
Když v něčem vidím symptom lenosti, neznamená to, že za tím opravdu lenost je, je to jen můj názor a odpovídá tomu, jak bych si sama připadala, kdybych takto skutky dětí komentovala - líná. Pokud jde o jiné lidi, spíš bych vsadila na... nevím, snad nevědomost(?). Spoustu takových vět říkáváme automaticky... a samozřejmě s nejlepšími úmysly. Mrzí mě, že se tě to dotklo, bylo to nedorozumění.
 Pawlla 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 16:16:44)
Withep,v žádném případě se mě to nedotklo,jen jsme si vyměnily názory a myslím,že z obou stran ve vší slušnosti~x~
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 16:52:35)
člověče, ty máš snad moc času a nudíš se, jinak bys neměla tolik času přemýšlet o nesmyslech ~a~
 Pawlla 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 9:43:55)
Jinak problém je myslím spíše v tom,že rodiče nerespektují věk a individualitu dítěte.Stojím si za tím,že pokud mi tříleté dítko donese obrázek tak je pochvala na místě i kdyby se to třeba nepovedlo.Nebudu,ale tlouct do hlavy svojí čtrnáctileté dceři jak je šikovná,když sama vidí,že se jí něco nepovedlo.Někdo tady popisoval chlapce,kterého matka chválila za pokažený zápas a ještě před kamarády,to je právě ukázkový případ,když se selský rozum nepoužívá.Další kategorie jsou děti se speciálními vzdělávacími potřebami,tam je pochvala jedna z nejúčinějších metod jak dítě posunout dál.Proto říkám,každý ví jaké dítě má doma a co na něj platí,dítě zná nejlépe jeho matka a ne kniha.
 withep 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 7:04:21)
Jinak pochvala samozřejmě výchovná může být. Jen se s ní pojí riziko, že děti budou pochválené skutky opakovat pro pochvalu a ne proto, že jsou samy o sobě správné, že se stanou na pochvale závislé. Dvě tři diskutérky tady psaly, že si právě tento problém z dětství odnesly.
 Pawlla 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 7:13:26)
A některé diskutérky si zase odnesly z dětství komplex méněcenosti,protože nebyly pochváleny nikdy.Obojí je extrém,pokud člověk používá selský rozum,tak ví jak a kdy pochválit.
 withep 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 7:50:48)
Myslím, že komplex méněcennosti je tady důsledkem obojího extrému, přílišného i nedostatečného chválení, jednoduše závislosti na pochvalách, na vnější motivaci, na hodnocení ostatních. Názor, že správná míra (zlatá střední cesta) je dobrým řešením, je možná jen neschopností vidět úplně jinou cestu. Co je mezi anarchií a diktaturou? Demokracie? A není demokracie je někde úplně jinde, stejně jako respektující výchova není kompromis mezi výchovou direktivní a volnou (žádnou)? Je to kvalitativně, ne kvantitativně odlišné.
 withep 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 6:18:33)
Yuki, jo jo, tenký led... :-). Já se tomu snažila vyhnout, ale nevyhnutelně to spěje tam ~t~. Asi nemá smysl bavit se o chvále mimo kontext (např. mimo kontext těch známek) a o známkách mimo kontext (alternativní motivace k učení) a o motivaci k učení mimo další kontext... Vypadá to, že je to jen o slovech, kdo rozlišuje (mimo čtenáře RaR ~:-D) mezi pochvalou a oceněním? Ale není. Když ten obrázek bude ošklivý, řekneš, že je ošklivý? Nebo je vždy obrázek hezký? Potom je to nicneříkající informace. "Ty jsi ale šikulka" (i když není nadužíváno) je vždycky nálepkování, laskavá manipulace, hodnocení z pozice moci. Zní to blbě, protože teď jen papouškuju, chci jen říct, že to do sebe všechno zapadá a nedává smysl z toho vytáhnout jen kousek. Tím nechci říct, že rodič, který nečetl RaR, je špatný rodič a špatný vychovatel. Já jen že kdo to četl a vzal za své, vidí v různých nuancích určitá rizika. A někteří je vidí, i když nečetli - třeba mají silnou intuici.
 Kvíza 
  • 

Re:  

(9.6.2010 10:47:44)
Withepko, máš pravdu, zní to blbě. Dost blbě. Výchova musí být přirozená a respektovat nejen osobnost vychovávaného, ale vycházet i z přirozenosti vychovatele. Byl by to děsně jednoduchý proces, kdyby se v něm dalo postupovat dle jednotného manuálu RaR. O to ti asi šlo, že jo? Z příspěvků mám aspoň ten pocit, že článek o pochvalách byl jen záminkou k další z mnoha prezentací konceptu RaR...
 Yuki 00,03,07 


Re:  

(9.6.2010 13:57:12)
já četla "komplexu RaR" ~t~~t~
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 13:55:50)
withep, i když budu mít na obrázku 3 oči a dva nosy, bude mi chybět pusa, ale můj tříleťák to bude malovat s láskou a bude mi chtít tím obrázkem udělat radost, tak i kdyby to načmáral schovaný za lavicí během půl minuty, tak ho pochválím a to moc, protože on to byl jeho mpomentální nápad a teĎ hned mi chtěl tu radost takto udělat a nedomyslel spoustu věcí, ale to přece nevadí.
Takže ano, pochválím, a je jedno, jestli řeknu "jsi šikulka" nebo "to je krása" (i když viděno nezávisle není ani trochu) a ještě si obrázek pověsím třeba nad postel, tak je to zasloužená pochvala.a nebudu se pitvat v tom, že tam mám 3 oči...

zato kdybych v té situaci řekla "a proč am mám tri oči? a proč....." tak mu zkazím radost a on mi příště sice namaluje obrázek, který bude dokonalý, ale o to nestojím, já stojím ne o dokonalý dítě ale o šťastný dítě

někdy je opravdu lepší se o obrázku nebavit :))) a vzít na vědomí jen to, že ten pbrázek dostaneš, že je dítě šikovný, že ho to vůbec napadlo

Ty Withep, trochuza pomínáš v tom svým nadšení pro RaR ještě na jednu věc - stejně tak jako má každý národ svou odlišnou kulturu, stejně tak má odlišnou kulturu každá rodina, každá domácnost. Liší se pochopitelně minimálně, ale právě kvůli těm minimálním rozdílům nejde použít žádná poučka, žádná knížka.

My, kdo si to uvědomujeme, se s váma, co věříte v neomylnost knížky o RaR nikdy nemůžeme shodnou, protože to, co vy vidíte jako naprosto jasný, u toho my vidíme, kde a proč by nám to nefungovalo (a asi i naopak). Možná nejsme ani jedni ani druzí schopní přesně říct, v čem je ten rozdíl, jaký je ten důvod, proč to nejde, ale to neznamená, že ty rozdíly nejsou.

Stejně tak jsem před pár příspěvky četla o těch známnkách - ty máš pocit, že stejný významamají známky pro prvňáka a pro sedmáka? rozhodně ne, a znám spoustu prvňáků, co se těší na první jedničku, a znám i takovýho prvňáka, který doma brečel, že sice všechn umí, ale co je mu to platný, když nedostane jedničku, protože u nich se známky nedávají. Tomu děcku chyběla pochvala, taková pochvala, která je srovnatelná s ostatníma dětma, taková, která ukáže, že je šikovný a že si toho všiml i někdo jiný než maminka doma, je to prostě nšco, o čem může mluvit před kýmkoliv známým akaždý tomu rozumí. Ten prvňák nebude kamarádovi u babičky v jiným městě vykládat, v čem je jeho čtenářský výkon dobrý a kde má přidat, ten malý chtěl říct "mám jedničku ze čtení" a tím mít jasnou situaci kdekoliv a kdykoliv

toto je podle mě výhoda známkování, jasná a přehledná situace.

ale vím, že to nejde použít vždy avšude, jsou děti, který známky nepotřebují a jsou takový, kterým kazí náladu nebo je stresují (i když třeba zbytečně, ale to bývá vina rodičů) ale není jich určitě většina
 maaf 


Šťastné dítě 

(9.6.2010 15:04:22)
Yuki, já taky stojím o to, aby moje dítě bylo šťastné a do určité doby jsem postupovala úplně stejně jako Ty. Máš pravdu, že dítě má přirozenou potřebu být chváleno, že mu udělá dobře, když mu někdo říká, že je hodné a šikovné. Můj ideál je, že mi někdo pořád říká, jak jsem krásná, chytrá a jak moc je moje přítomnost pro všechny povznášející. Život takový není. Dětství skončí v okamžiku, kdy malý člověk najednou vidí, že už není středem světa, že mu k úspěchu nestačí namalovat obrázek a říkat mamince, že ji má moc rádo. Někteří lidi se s tím nesmíří ani v dospělosti. Nestačí jim říct, že jim děkuješ, když něco udělají dobře. Čekají, že je budeš "opěvovat". Pořád se cítí s tím děkuju tak nějak nespokojený a pak to na Tebe vypálí, že si jich dost neceníš apod. Já neříkám, že tomu jde předejít jenom smysluplným oceňováním a vedením k tomu, aby si dítě vytvářelo vztah k sobě a svým úspěchům na základě vlastní úvahy. Ale přijde mi, že to dítě má rozhodně větší šanci, když bude vědět od malička, že co člověk, to názor. A že když se mamince něco líbí, tak to nemusí být hezký pro všechny. A že není důležitý, jestli se růžově vymalovaný obývák líbí návštěvě, ale tomu, kdo v něm bydlí.
 Yuki 00,03,07 


Re: Šťastné dítě 

(9.6.2010 16:53:54)
no nějak to nechápu, můj ideál naštěstí není stejný jako tvůj, a teĎ nemám čas, ale asi si to přečtu ještě jednou večer, protože jsem to vůbec nepochopila, ale možná fakt jenom proto, že pospíchám
 maaf 


Re: Šťastné dítě 

(9.6.2010 17:23:59)
Yuki, tak si představ za tím popisem ideálu takového toho mrkacího smajlíka.~;) Jakože i dospělému dělá chvála dobře a je často na hodnocení druhých závislý/lépe se mu žije s tím, že není u druhých za ošklivého a neschopného. V podstatě jsem tím chtěla říct, že chci, aby se moje děti byly takto na hodnocení druhých při vytváření představ o sobě závislé v co nejmenší míře.
 Yuki 00,03,07 


Re: Šťastné dítě 

(9.6.2010 18:48:58)
a mášě pocit, že tím, že je nebudeš chválit, z nich vypěstuješč toto co chceš a nebo další takový, který budou psát "naši mě nikdy moc nechválili a já jsem pak nevěděl(a), jestli jsou na mě pyšní nebo ne, jestli jsou se mnou vůbec spokojení nebo ne, byli vždycky takoví chladní - ani pořádná pochvala, ani pořádná kritika a trest" - to jsou duševní mrzáci, tak bacha na to

berte jako upozornění a ne obvinění, jak to vypadá u vás doma totiž víte jenom vy samy a já ne, já píšu o extrému
i když v tomto případě by extrém mohl vypadat ještě daleko hůř, společnsky doceal neúnosně
 maaf 


Re: Šťastné dítě 

(9.6.2010 21:06:42)
Yuki, já chci aby moje děti věděly, že je miluju, že budu vždycky nablízku, že pro ně udělám, co bude v mých silách, že respektuju jejich rozhodnutí, jejich život. Cítíš ten rozdíl mezi miluju Tě a jsem s Tebou spokojená, jsem na Tebe pyšná? Moje děti si budou svůj život hodnotit samy, budu si šlapat na jazyk, abych jim nevnucovala nějaká svá očekávání, že něco budou dělat k mé spokojenosti, abych já mohla říkat, že jsem na ně pyšná. Můj otec je na mě pyšný. Chlubí se se mnou, kde může, ale lásku mi neprojevil nikdy, vůbec mě nezná a nepotřeboval se mnou trávit čas, něco sdílet. Přece vztah rodiče a dítěte se neprojevuje jenom pochvalama, máš tisíc jiných způsobů, jak dát najevo, že dítě miluješ.
 Pawlla 


Re: Šťastné dítě 

(9.6.2010 21:10:16)
A samozřejmě,kdo dítě chválí,ten mu nikdy neřekl,že ho miluje,ach jo to je pořád dokola~d~
 maaf 


Re: Šťastné dítě 

(9.6.2010 21:24:12)
Pawllo, není. Já jsem přece nepsala, že chválící neprojevuje lásku. ALe o tom, že lásku můžeš projevovat bez chválení.
 Yuki 00,03,07 


Re: Šťastné dítě 

(9.6.2010 22:39:45)
nojo, když já nemám problém dát dětem najevo to, že je miluju a zároveň to, že jsem na ně pyšná, a taky to, že i přesto mě teď právě strašně naštvaly, to všechno se dá stihnout během krátké chvíle, ten pocit, tu jistotu, že jsou milovaní mají doufám pořád, že jsem na ně pyšná jim řeknu v případě, že se jim opravdu něco povedlo a že mě naštvali zase v případě, kdy něco nedodržely a bylo to v jejich moci, prostě se na to vykašlali
 maaf 


Re: Šťastné dítě 

(9.6.2010 22:54:39)
Yuki, já taky netvrdím, že máš problém:-). Napsala jsem o svém otci, ale ten ani nechválil, takže se toho s Pawllou chytáte zbytečně, jen se mi obratem vybavil ve spojení s "pyšným" rodičem, kterým on je. Nikoliv milujícím (a vůbec se to netýkalo vás ostatních chválících či trestajících rodičů, kteří můžete projevovat svým dětem víc lásky než já, neznáme se). Určitě to máš vyvážený a Tvoje děti nestrádají. A moje děti taky nežijou v ideálním světe RaR, ale občas jim vyhrožuju, citově je vydírám, řvu na ně, chválím a třeba dnes mladší dostala plácanec na zadeček, protože mi nervy tekly proudem.
 Yuki 00,03,07 


Re: Šťastné dítě 

(9.6.2010 23:03:58)
Pilar, proč se tak bojíš toho, že budeš stejná jako tvůj otec? jasně, já se taky snažím nedělat chyby svých rodičů, ale už tím, že si je uvědomuju, se tmu vyhýbám. Ale to neznamená, že odsoudím všechno ,co kdy dělali ve výchově, celý ten způsob, a že zkusím něco úplně jinýho.
Já mám čím dál víc pocit, že ten, kdo se snaží o co největší dodržování zásad RaR, ten má nmějaký nevyřešený svůj osobní zážitek z dětství, snazží se ze všech sil ochránit před tím stejným svoje děti.
Ten kdo byl víceméně spokojený, ten to neřeší, nevyhledává aktivně literaturu o výchově (pokud tea nemá nějaký problém jako je hypeaktivní dítě pokud on sám je kliďas a podobně)
 maaf 


Re: Šťastné dítě 

(10.6.2010 12:22:17)
Yuki, to není jen Tvůj pocit. To tu většina z nás, co nás oslovilo RaR, veřejně říkáme, že nejsme spokojené se svými reakcemi na děti (a že ty naše reakce kopírují reakce našich rodičů). Mého otce neznáš, takže by bylo příliš sáhodlouhé a určitě jednostranné popisovat, proč nechci být jako on, ale nechci. Jsem ráda, že mám manželovo příjmení a že mi cizí lidi na potkání nevypráví, jaký je můj otec nepříjemný a zlý člověk (a takových jsem za svůj život potkala opravdu hodně, protože otec dělá ve velkém podniku).


 Yuki 00,03,07 


Re: Šťastné dítě 

(10.6.2010 14:33:39)
výjimečně se shodneme :)

já právě úplně chápu, že chceš být jiná, já ve spoustě věcí taky, ale naštěstí ne ve všem
 withep 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 15:38:34)
Yuki, já ti rozumím a nemám důvod s tebou v zásadě nesouhlasit. Dokonce vím o podobných prvňáčcích, kteří obrečí, že nedostávají známky. Mně to ale přijde jako celospolečenská zdeformovanost známkama, které podlehne už takhle malé dítě. Co se týče dětských výtvorů a mluvení o nich - připadalo by mi optimální se dítěte zeptat, jestli si o tom povídat chce nebo nechce. Podobně jako kdyby to byl výtvor někoho dospělého. V umění je legitimní cokoliv, klidně tříoký tatínek ~;).

Já jen opravdu nechápu, proč se každému, kdo se jakkoliv pozitivně vyjádří o respektující výchově nebo dokonce přímo o té knížce, podsouvá nějaké nekritické následování příručky a proč ji jako příručku dehonestují ti, kteří ji ani neměli v ruce (což asi není tvůj případ, ale je to vcelku obvyklé). Proč si mám připadat jako neschopné pako, které si musí přečíst knížku, aby bylo s to vychovávat svoje děti? Já jen nechci podrobovat své děti tomu, v čem jsem musela sama vyrůstat, tuším, že v tradiční výchově je toho spousta špatně, ale prostě bych sama od sebe nepřišla na to, co to je a jak jinak ty a ty situace řešit (když ne domlouváním, vyhrožováním, trestáním...). Když se nad tím zamyslím, není smysluplná diskuse mezi zastánci a kritiky RaR vůbec možná, protože drtivá většina z těch druhých vůbec neví, o čem je řeč.

Patřím k opravdu kritickým čtenářům a co se týče RaR, myslím, že třeba moc nepomáhá řešit konkrétní situace s opravdu malými dětmi, naprosto ignoruje, že dítě prochází nějakými vývojovými fázemi (a proč by nemohla, vždyť to není univerzální návod na použití dítěte ~;)). Možná jsem zatím naivní, co se týče komunikace se staršími dětmi, protože starší děti zatím nemám, ale rozhodně nepředpokládám, že na ně vyrukuju s chytrýma větičkama kolektivu autorů a díky tomu předejdu všem výchovným problémům (nebo je vyřeším). Ale už to, že se snažím věnovat dětem stejnou úctu, jakou jsme zvyklí věnovat dospělým, je ohromný přínos. Často slyším mnohé rodiče (a občas - přiznejme si - i sama sebe), jak na své ratolesti mluví zvrchu. Nebo je plácnou za trest za to, že někoho plácly... a diví se, proč se ty děti pořád chovají jinak, než jim oni říkají, že se mají chovat... To, že mozek dítěte spustí obranné mechanismy místo toho, aby se zabýval sdělením (protože to bylo sděleno formou, která se dotkla jeho lidské důstojnosti), mi připadá jako zcela přirozená a nepostihnutelná reakce, o které je užitečné vědět a které se budu snažit předcházet místo toho, abych nesmyslně stupňovala své požadavky a výpady. Ovšem většina rodičů, jak tak pozoruju, reagují na vztek malého dítěte svým vlastním vztekem... tak ti ať mi klidně předhazují, že čtu příručku, raději budu číst příručku než likvidovat ty malé nehotové osobnůstky už v zárodku. Čímž samozřejmě neříkám, že všichni rodičové se dělí na ty, co "četli a aplikují RaR", a na ty špatné, chraň bůh. Já jen sama za sebe můžu říct, že mně osobně RaR pomáhá tyto situace zvládat a celkově být s dětmi v klidu a pohodě. Tož tak ~x~.
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 16:54:53)
"maminko, to je obuážek plo tebe!!!"

"chceš si o něm popovídat?"

... netřeba dalšího komentáře
 Hanka 75 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 22:07:52)
taky mi na RaR vadilo, že vůbec nepíší o věku dítěte. Např. u malého dítěte si myslím, že je zapotřebí někdy jasné Ne, bez vysvětlování, nebo Ne a vysvětlení přiměřené věku. Což není "špinavé prádlo patří do koše". Maličké dítě potřebuje slyšet: "špinavé prádlo dej prosím do košíku". JInak si řekne, jo "máma má pravdu" a neudělá nic.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 15:52:54)
Zvláštní…. RaR jsem nikdy nečetla, ale nerozumím ti. Cokoliv zde píše withep, bych mohla podepsat.

Připadá mi, že nějak nechápeš ten druhý plán. Je to v podstatě fuk, jesti se kritizuje, chválí nebo oceňuje a taky je fuk, jestli se chválí dítě nebo jeho výtvor. Ve všech uvedených případech se totiž nepřímo naznačuje dítěti: „jsem to já, kdo rozhodne, zda je to dobré nebo špatné“. Zavádí se tady ocenění ze strany jiné osoby jako něco důležitého. Aj aj aj…
Chci, aby mé děti dělaly věci podle svých vnitřních motivací a ne podle toho, zda je někdo pochválí x nepochválí. Abych byla přesná – moje vlastní děti mě dokopaly k tomu, abych pochopila, že takhle to u nich funguje. A tak často dělají něco úplně jiného než bychom si přáli… pochvala je jim šumák. Chtějí respekt, podporu a podmínky k tomu, aby si mohly dělat svoje věci.

A ta adjektiva „hezký“, „šikovný“ bla bla bla…. nepřirozená, prázdná a nepravdivá reakce, které opět na pozadí naznačí dítěti, že kdyby byl výtvor „ošklivý“ a dítě „nešikovné“, bylo by to asi nežádoucí. Viděla jsem, jak se pár malých dětí zhroutilo po „neúspěchu“ při sportu. Jsem přesvědčená, že předčasné zavádění kritérií hodnocení – jakýchkoliv (dobrý špatný, vyhrál prohrál…) – k tomuhle přispívá.

No a za třetí – není to trochu omezující zaškatulkovat všechno do dvou nebo tří adjektiv?

Tříleté dítě nevím, ale náš předškolák kdyby namaloval člověka se 3 očima, rozhodně by očekával dotaz: „Proč má tři oči?“ Kdybych se ho nezeptala, pomyslel by si, že ta máma je nějak mimo, nebo ji to vůbec nezajímá. Náš syn maluje hodně bláznivý obrázky, ale všechno, co na nich je, má svůj význam. Chce se o to podělit.


 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 15:56:13)
Zuzano,
dobře napsané! Souhlasím.
Taky se snažím, aby syn věděl, že na názoru ostatních lidí až tak moc nezáleží, protože lidi jsou vesměs pokrytci. ~;)
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 22:33:32)
ty nevíš, co tříletý dítě? vždyť máš podle nicku jedno 6letý a jedno 4letý, ty si to už nepamatuješ?
já nevím, mám pocit, že považuješ pochvalu za naprosto trestuhodnou, ehm vlastně přirozeněnásledkověhodnou
ještě jsem schopná pochopit, že má někdo nějaký blok, kvůli kterýmu si myslí, že by se neudržel, přehnal by to s trestem a ublížil by, ok, to chápu, ale proč se bránit pochvale? to mi hlava nebere.
 Hanka 75 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 22:04:54)
já jako prvnáček dostala na vysvědčení velkou jedničku s doslovem, že to bylo o fous. To mi náladu nezkazilo, ale vím, že kdyby to byla dvojka, že by mi to srazilo do budoucna nějakým způsobem sebevědomí či tak něco. A NENÍ TO VINA RODIČŮ - jak píšeš. To se moc pleteš, protože já byla dítě, které brečelo, že má trojku (asi do třetí třídy a bývala to výjimečná situace) a doma bylo utěšováno, ať si z toho vůbec nic nedělá...

Proč to píšu - abych ti vyvrátila mylnou domněnku, že stresované dítě známkami (nebo negativní vliv známkování na dítě) je VINA RODIČŮ. Tak to opravdu není. A já osobně myslím, že mnohem snáže lze "napravit" situaci prvnáčka, který chce ocenění nejen od maminky, jak píšeš, než negativa, která dává známkování. Zaplaťpánbůh, že už je ho méně.

A ještě k tvému hodnocení obrázku. Nejsem 100% příznivec RaR, ale určitě jde použít proč a neznechutit dítě. Prostě se hezky zettám, popovídáme si o tom, když dítě bude chtít. Není to samozřejmě výslech.
Dělal jsi to pod lavicí, na rychlo ? Spěchal jsi, byl to rychlý nápad ? A jak tě napadlo tohle ? ... Proč bych tím dítě měla znechutit - je to thema k hovoru a hezkému ne ?
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 22:47:25)
jasně, jsou děti citlivý a lítostivý a všelijaký, ale kdyby neslyšely od malinka, že mají být dobrý a nejlepší a mít jedničku, tak by jim to bylo ukradený, ale ony chtějí být lepší nebo aspoň stejně dobrý jako ostatní, ale to je vlastěn v pořádku, mají pořád na koho se dotahovat, proč se snažit, mají srovnání a to není na škodu, aspoň většině dětí. Když nemají nikoho, kdo by byl lepší nebo aspoň stejný jako ono, tak jejich zájem mizí, a to proto, že se časem přestanou cítit dobře, třída je nebere, není to jednoduchý.

s tím obrázkem - přece se nebudu ptát dítěte, kterýmu jiskří očička radostí z obrázku, momentálního nápadu, který chce udělat radost mamince a prostě se mu nepivede dobře něco udělat. Ono chce dostat pusu, chce lsyšet nějakou chválu a příště to udělá zase . Ale když mu na takový "nepovedený" obrázek řeknu "nechceš si o tom popovídat? proč tam mám tři oči? proč?????" a zakončím to "příště si s tím sedni ke stlu a pořádně na to mysli" tak žádný příště nebude, protože tu myšlenku na podobnou akci si rozmyslí.
 maaf 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 23:02:17)
Yuki, jen k tomu "nepovedenému" obrázku. Moje dcerka (2,5) mi přiběhne ukázat obrázek. Někdy řekne, co to je a někdy ne. Dneska namalovala koníka a pak řekla, že koníky neumí a že ten můj je hezčí. Tak jsem jí ukázala, že něco její koník má jako koník (živý), něco ne (barvu), že je hodně veselý a ona mi na to řekla, že to je vlastně tygr, ale že má moc tlustý nohy. U prohlížení obrázků je s ní velká sranda a považuju za naprosto přirozený, že jí někdy "schladím" v nadšení, že obrázek nepoznám nebo že řeknu, že to jsou čáry, ale zajímavě vybarvený. Moje dítě to přežije bez ztráty sebevědomí. Ona maluje proto, že ji to baví. Občas se u toho vzteká, že to nejde, že to nevypadá jak chtěla, že to má ségra hezčí. No a není to přirozený?
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 23:08:16)
Pilasr, v tomto věku je u dětí naprosto normální, že namalují něco a samy nevědí co to je, nedělají to všechny, ale je to častý. Takžei to, že během popisu změní názpr, to všechno je přirozený. Je přirozený, že nepoznáš,co je na obrázku, ono to dítě to neví často taky, je přirozený, že se o obrázku baví rodič s dítětem (nebo kdokoliv jiný s dítětem), ale není to přece důvod ho nepochválit, ne za obrázek (za to, CO nalmalovalo), ale za to, že vůbec něco udělalo, že chtělo udělat radost, za to ze všeho nejvíc. Malý děti mají přitrozenou potřebu dělat svým blízkým radost, a pokud je to bez odezvy a tu adost jim najevo dotyčný nedá, děti jsou zklamaný a otrávený a zmatený, prootže svět nefunguje tak, jak oby očekávají. A aspoň v něčem by fungovat měl

mluvím pořád o obrázku od tíleťáka, předškolák už je fakt jiná kategorie
 withep 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 7:49:08)
Pochválit za to, že vůbec něco udělalo? Myslíš, že jinak by ty děti nedělaly vůbec nic? Že by se od přírody a dobrovolně nudily...? ~a~

Spíš se takovým chválením otráví, přestane jim připadat normální "vůbec něco dělat", budou se nudit a "zlobit" ve snaze vyprovokovat nějakou normální reakci.
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 14:20:38)
nečetlas pořádně, tak znovu
pochválit za to, že udělaly něco pro radost jinýmu a to je myslím dobrý důvod pro pochvalu
 maaf 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 12:14:55)
Yuki, my dvě se fakt neshodnem a nemyslím to ve zlém. Pro moje děti je dostatečná odměna to, že mě to zajímá, že se s nima o tom bavím a že se mi to někdy líbí, že samy vidí výsledek svého snažení. Tvým dětem udělá radost a motivuje je něco jiného. Je to zcela logické a normální, protože jsou to Tvoje děti a jsou zvyklé na Tvoje projevy pozornosti.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 23:10:00)
Yuki,
vždyť nemusí odmalinka slýchat, že musí být dobrý a nejlepší. Ostatně, tohle byl jeden z důvodů, proč jsem rázně přerušila kontakt s jednou známou - "hlídací tetou". Ona synovi neskutečně podkuřovala, pořád mu blbla hlavu tím, jak je geniální a lepší než ostatní. Mně se to nelíbí a nesouhlasím s tím. Z principu. Chci, aby byl syn realista. A řekla bych, že celkem je. Nesnaží se být nejlepší za každou cenu, protože to není nutný, a stejně tak je realista i směrem k ostatním. Nedávno přišel třeba s tím, jak je jeho vietnamská spolužačka pečlivá a jak má krásně upravený sešity, bylo vidět, že si to uvědomuje, že ten rozdíl vnímá, ale fakt se kvůli tomu nezačal snažit být lepší nebo stejně dobrý.
Mimochodem, k těm rozzářeným očím - když byl syn menší, tak mi jednou někde naškubal nějaký kytičky a dával mi je hrozně natěšený, jakou budu mít radost. No neměla jsem, poděkovala jsem mu, řekla že je to od něj hezký, ale ať to příště radši nedělá, protože ty kytičky to bolí a umřou. Nemyslím, že by z toho utrpěl nějaký psychický šok nebo se to podepsalo na jeho sebevědomí. Dokonce si ani nemyslím, že by z toho vyvodil, že ho nemám ráda.
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 23:15:37)
on je trochu rozdíl v těch kytičkách a obrázku, to je ajsný, ale pořád si myslím, že pochvala je důležitá
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 23:39:51)
Cože? Jak může zájem dítěte zmizet kvůli tomu, že se nemají na koho „dotahovat“, že tam není nikdo lepší nebo aspoň stejný? To je přece absurdní. Inu, je vidět, že tvé děti jsou zvyklé dělat něco pro někoho, aby se s někým porovnaly, aby byly „dobré“ nebo „nejlepší“.

Moc bych si přála, aby moje děti měly v životě jiné motivace. Aby je třeba něco docela normálně bavilo.
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 23:59:16)
Zuzano, oni prostě jsou nejlepší, a když už nemají s kým ve třídě se ani bavit, tak mají pocit, že jejich zájmy, jejich koníčky a jejich znalosti jsou něčím, co je odtrhává od ostatních, takže se snaží přizpůsobit ostatním. _Nejde jim to, je to vnitřní boj, a je potřeba ho sehrát tak, aby z toho vyšli dobře, jde to, ale stojí to hodně síly i nás rodiče.
A oni potřebují naši podporu a pochvalu, protože se dostávají do situace, která není příjemná, ale která vyžauje velký sebevědomí a když překonají počáteční obtíže, tak bde dobře, mnohem líp než je teď.
Dělají to pro sebe, a ví to, ale to se těžko chápe :)
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 0:03:21)
dokud v té situaci nejsi, nemáš jak jí rozumět. Zkusili jsme dělat, že jsou stejní jako ostatní. Nejsou, nešlo to. Děti potřebují takový prostředí, kde mají motivaci k postupu dál. A toto jim jako rodič chci každopádně zajistit. Protože bez tho opravdu ztrácí zájem.
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 0:11:53)
To je přece absurdní.
ano, je absurdní takto mluvit o něčem, co nežiješ...

Inu, je vidět... (jasnovidectví se už ale dávn nenosí)..., že tvé děti jsou zvyklé dělat něco pro někoho, aby se s někým porovnaly, aby byly „dobré“ nebo „nejlepší“.

tak mi řekni, pro koho jsou nejlepší? můžou snad oni nebo já (když teda vyloučím vliv genů) za to, že jsou inteligentní?
a opravdu je demotivující nemít v kolektivu nikoho, kdo je stejný, s kým si popovídá a kdo má podobný zájem.A tím zájmem je učit se :))
což zní sice absurdně, ale je to skutečně tak.
Rohodně moje děti neslyší "uč se, děláš to pro sebe"
zato slyší "je dobře, že tě to učení baví, bude se ti to hodit, s dobrýma znalostma se dostaneš na takovou školu, která tě bude bavit a budeš pak dělat takovou práci, která tě uživí a bude tě bavit, když budeš mít štěstí"
a porovnávat se s někým - soutživost je přirozená vlastnost dětí mladšího školního věku, což já mám, ty zatím ne, tak vím, o čem mluvím.
Když jeněkdo dbrý nebo nejlěpí ve sportu, má podporu, pochopení, rodiče ho vozí na tréninky, každý to schvaluje. Když je někdo odbrý v učení, je to elitář. Bohužel, s tímto názorem nic neudělám, ale štve mě, ty děti za to fakt nemůžou a rodiče taky ne. Ale podporu si zaslouží. Společnost potřebuje kvalitní vědce, lékaře, učitele... ale podporuje jen sportovce, trochu zvláštní logika, bohužel v naší společnosti běžná.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 7:34:22)
Ze všeho, co píšeš, vyplývá, že tvé děti mají jedinou motivaci, a tou je soutěžení. Proto také ztrácejí zájem, když nemají s kým soutěžit. Ctižádostivost není ve vyšším věku k zahození, ale pokud se ocitne na prvním místě, je to špatně. Moje děti zatím dělají to, co je baví. A nejsou to jen moje děti – vidím to i u kamarádů mého syna (předškoláci). Teď mají děti dlouhodobě takový projekt – jako že pojedou do pravěku. Jeden to vymyslel jako plán, druhý promýšlí detaily (že pojedou 20 světelných hodin, nejdřív černou dírou, potom červí dírou….jsou to chytré děti, zajímají se i o astronomii a tak), náš syn navrhuje stroje, na kterých pojedou – to je zase jeho parketa, nějaký Fanda je největší a nejstarší, tak bude kapitán…. Škola je nejspíš semele, ale zatím vidím, že nejpřirozenější je pro ně spolupráce. A to mi dělá radost.

 withep 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 8:37:59)
Taky si nemyslím, že je soutěživost přirozená vlastnost, spíš adaptace na podmínky, kde se uznání dostává jen těm nejlepším. I když dneska už je opravdu těžké poznat, co je přirozené a co je vliv "kultury", která působí na děti už od malička.

Ne že bychom dělali pokusy na dětech, ale vzpomínám si třeba na kolečkiádu (syn měl rok a půl pryč), vůbec nebyl s to pochopit, že účelem je být v cíli co nejdříve, optimálně první :-). A i po druhém roce stojí spíš o spolupráci, hooodně o ni stojí.
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 14:21:55)
soutěživost je přirozenou vlastnotí dětí mladšího školního věku, rozhodně ne 18měsíčního mimina. Opakuju ten mladší školí věk, a i včera jsem psala, že to ty ještě doma nemáš, já dvakrát :)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 14:26:17)
Yuki,
v tom případě mám nepřirozený dítě. Soutěživej není a nikdy ani nebyl. ~;)
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 14:37:27)
http://cita.wz.cz/texty/vp/doc009.html

najdi si tam mladší školní věk, prostě je to fakt, že se někdo odlišuje nevadí, ale prostě obecně to tak je, i když mi tu někdo píše, že to tak není :)

moji taky nejsou soutěživí, nebo aspoň ne draví, to se u introvertů totiž dosta špatně daří, aby byli soutěživí, ale potřebují někoho, s kým mají společnýho aspoň něco, kdo je lepší aspoň v něčem, aby neměli pocit, že by vyčnívali moc když něco dělali, je tosložitý na popsání v pár větách
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 14:38:30)
můžeš si myslet nebo nemuyslet co chceš, ta sputěživost je základní charakteristikou mlašího školního věku
http://cita.wz.cz/texty/vp/doc009.html
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 14:19:51)
Zuzano, moje děti nesoutěží, oni takoví prostě jsou, potřebují někoho, s kým by si mohli povídat, ne soutěžit, a když nikdo takový v okolí není, snaží se snížit na stejnou úroveň a to otráví, prostě to už není ono, nejde jim to, neumí to. Brečí mi pak třeba doma, že si neumí hrát s ostatníma, protože ideálem mých kluků je vzít si knížku z číst si a takovýho kamaráda k takovéto hře nějak nemůžou najít.

jak píšeš - škola je semele, přesně tak, škola je bohužel už taková, že vyžaduje průměr, a kdo vybočuje, na jakoukoliv stranu, ten má smůlu a bud se přiszpůsobí, nebo je v háji. No a nebo odejde jinam, tam, kde njde sobě podobný. To není soutěžení.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 14:30:54)
...tohle řešíme formou hry. Po překročení práhu školy si syn hraje na normální dítě a hra končí v okamžiku, kdy ze školy opět vyjde ven. Nefunguje to na 1OO%, občas se objevují tendence např. chválit učitelku za to, co ví o parybách nebo s ní zavádět řeč na "nevhodná" témata, vyrušuje mluvením v hodině, neboť mívá potřebu komentovat věci, které se mu buď zdají diskutabilní nebo sdělit spolužákovi vtip, který jej momentálně napadl, ale celkově vzato to docela jde. ~;)
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 14:34:33)
u nás to nejde, nešlo a nejde ani dál, 3 roky jsou myslím dost dlouhá zkoušecí doba, neprošlo to
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 14:55:44)
No, já jsem spíš měla na mysli, že škola je semele systémem známkování a různých hodnocení… že je připraví právě o tu spontánní radost z učení, objevování, tvoření. Ale je to asi fuk – v tomhle směru stejně vysíláme na jiné vlně.
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 15:04:08)
pokud to myslíš takto, pak dobře vyber školu, protože my z tohoto důvodu školu měníme - aby se jim ta radot vrátila (staršímu) a zůstala (mladšímu)
 withep 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 8:41:54)
Když takhle intelektuálně vynikají, možná by se cítily dobře v kolektivu starších dětí - v zájmových kroužcích pro děti různého věku...? Asi je na nich i vidět, že sortování dětí do tříd podle věku není optimální pro děti, ale pro usnadnění práce učiteli (který má těch dětí ve třídě opravdu moc, a zvlášť pokud jede podle osnov a předmětů, to jinak asi nejde).
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 14:22:48)
intelekt není všechno, sociálně na vyšší trídu nestačí (a fyzicky taky ne), takže toto není dobrý řešení
 withep 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 15:12:46)
Myslela jsem kroužky, ne školní třídy. Něco, kde je normální být "věkově pomíchaný".
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 15:15:04)
kroužky nestačí, v kroužku je třeba hodinu za den, al ve škole tráví denně čas od půl 8 do 1, a to je moc dlouhá doba na to, aby neměl spřízněnou duši.
Ani do kroužku děti nechtějí chodit, pokud tam nemají kamaráda neboli někoho, s kým si popovídají), tak jak by je to mohlo bavit tak dlouho ve škole.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 9:30:36)
Yuki,
no vidíš, a já právě myslím, že tohle se dá trošku eliminovat právě tím přístupem rodičů. Ty máš děti tři, takže se teoreticky zabaví i mezi sebou navzájem. Můj syn je jedináček a kromě něj není v rodině žádné jiné dítě - pouze přítelkyně jeho táty má dvě děti, ale to je záležitost posledních dvou let a nevídají se extra často. Prokletím "dědičný inteligence" je postiženej taky. Ve školce jsem kolikrát slyšela od učitelek, že se v chce bavit většinou jen s nima, ostatní vrstevníky nebral jako rovnocenné partnery, inklinoval k těm starším (na návštěvách, při různých kulturních akcích, na hřišti...). Ale odmítala jsem jakoukoli možnost vyčlenění z kolektivu, nedala jsem ho ani do speciální školky, ani do výběrový školy, protože to nepokládám za příliš zdravý model. Chci, aby vyrůstal mezi běžnejma lidma, aby se dokázal adaptovat na to prostředí, které bude stejně po většinu jeho života nejběžnější.
Nebudu ho chválit za to, za co se nezasloužil; kromě toho je to spíš mínus než plus... neboť jak správně řekl Oscar Wilde - Vše, čím někdo vyniká nad ostatní, mu získává nepřátele. Člověk musí být zcela průměrný, pak je oblíben. ~;)
Pro mne je důležitý, aby věděl, že ho akceptuju jako osobnost a vnímám ho v celkovým kontextu. Tohle ti jde, tohle moc ne, tohle je podle mého mínění důležitý, tohle není. Nechci, aby něco dělal "pro mne" nebo "kvůli mně", můj vztah k němu se nezmění skrze nějaký známky ve škole nebo podobné záležitosti. Dělá to kvůli sobě a měl by to vědět.
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 14:31:13)
Monty, nevím, v čem všem je tvůj syn před ostatními dětmi, není o jen o tom, jestli umí číst a úpsát před první třídou. Je to celkově jiný přístup ke vědění. Mpj prvňák se zrovna včera ptal, která jazykovka učí latinu, že on se chce začít učit co nejdřív, protože je to věděcký jazyk a jeho věda zajímá.Jeho zábě je tak široký, že já, přestože se necítím jako blb, mu v jeho 7 letech přestávám stačit. Ze školy chodí otrávený, že si spolužáci nedokážou povídat o Archimédovi ani o Islandu a tak si o přestávkách aspoň čte sám. A těší se na jinou školu, kde budou spolužáci podobně postižení.
Zkusili jsme to na noermální škole, jeden první třídu, starší okonce tři roky. A ten na to doplatil, na něm vidím, jak moc mu to škodí. Jsou totiž docela introverti.
nemám obavy z toho, že by se neuměli přizpůsobit a bavit se s ostatníma lidma i míň inteligentníma, vzdělanýma...
mají totiž kamarády tady kde bydlíme, mají kamarády v kroužkách je to vlastně dost podobný tomu, jako domácí škola - jedou vlastním tempem, vlastním zájmem, ale kolem sebe mají daklší stejný, což je super.

Až budou dospělí, určitě budou pracovat se sobě rovnýma, takže o tom, že v práci se jim nikdo nebude přizpůsobovat je školda mluvt, musí mít i tu práci takovou. Na vědeckým pracovišti je podobných vedle sebe víc. Takže oni se jistým způsobem vyčleňují už teď, ale co se dá dělat.


Z té vědy moc radosti nemám, ale když už jsou takoví, přece jim v tom nebudu bránit a nebudu je nutit jít na instalatéra, když jsou manuálně absolutně nepoužitelní a baví je učení
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 14:57:56)
Yuki,
číst ani psát před první třídou neuměl. Nebo o tom aspoň nikdy nemluvil. ~;)
Má a měl na svůj věk celkem neobvyklý zájmy, specifickej humor, používá trochu jinej slovník než většina dětí, on žije dost ve svým vlastním světě, každou chvíli mne žádá, ať ho neruším, protože zrovna sní. Taková zvláštní kombinace genů od otce psychotika a matky s AS, přičemž bohužel oba jeho rodiče jsou hodně nad průměrem co do intelektu.
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 15:09:37)
on ani ten vysoký intelekt někomu nebrání v tom, aby zvládl vydržet a rozvíjet se na běžné základce, nebo má někdo štěstí a ta škola je malinko jiná a neotráví. My jsme to štěstí neměli. No a ke všemu jediný, co se učili oba v první třídě bylo psaní, starší se ve třetí doma musí už učit - pády, pořád si je nemůže zapamatovat, jak mi včera řekl - nevidí v tom žádný smysl, tak se mu to blbě pamatuje. Jinak fakt nic, co by dělal. Ale to by samo o sobě nevadilo. Tím si projde hodně dětí. Je to spíš špatnou kombincí intelektu, zájmů a školy, která nepodporuje.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 15:26:55)
Yuki,
ono taky hodně záleží na tom, v čem konkrétně se to dítě odlišuje. Samotný intelekt, pokud je víceméně všeobecného zaměření nebývá tak problematický jako je třeba mimořádně technicky nadané dítě nebo s hlubokým zájmem o nějakou netypickou věc. Protože v takovém případě si toho parťáka prostě nenajde.
Když si vzpomenu na svoji školní docházku, tak se mi vybaví kluk, který se strašně zajímal o historii, maloval na tabuli ležení křižáků a strategický plány Žižkovy armády, hrozně to prožíval, mluvil jako kniha a byl hodně osamělej, protože neměl nikoho, kdo by byl ujetej tímto směrem a děti ho braly jako potrhlýho profesora, kterej je zcela mimo hru. Ale za sebe (syn je dost po mamince) říkám, že jsem měla daleko větší problémy s učiteli - ty zas neměl ten kluk - než s dětmi, protože jsem byla vždycky kreativní a byla se mnou sranda. Mého syna taky nezajímá, jestli má z psaní jedničku nebo trojku, pochybuju, že by ho vůbec zajímalo cokoli, co se ve škole učí, ale nadšeně vypráví o tom, jakou vymyslel pro kamarády ve škole hru a co ho napadlo za vtip, kterýmu se ostatní smáli. Škola je pro něj pouze nutný zlo. Realizuje se v tom, co ho baví, a jeho "odlišnost" mu to naštěstí umožňuje.
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 15:33:37)
Monty, tvůj syn má štěstí, že baví spolužáky. Můj má smůlu. Zajímá ho všechno, dokáže se bavit o reáliích Islandu, o ježuře, o dějinách Mongolska, nedávno četl nějaký článek o pádu římské říše (a pak si myslel, že se se mnou o tom pobaví :)))) On má v první třídě fakt velký záběr. Moc ho nebere živá příroda, to spíš okrajově, ale jinak to opravdu bere do hloubky a různý obory. Pořád čte a co přečte, to si pamatuje, k mé hrůze i rok a půl (tak dlouho čtesám) a co jsem mu přečetla nebo řekla já před tím, to si pamatuje taky, prostě encyklopedie. Zato nemá schopnost sporiotvat, má spoustu dalších problémů, který ho vyčle-ˇˇnují z normálního kolektivu, i kdyby tu inteligenci neměl takovcou, jakou má.

proto píšu, že je to špatná kombinace. A Tvůj synm má to štěsí, že vyniká nejen v tom mimoňství, ale i v něčem, co dokážou ocenit vrstevníci. V tom případě má totiž šanci prolout v pohodě základkou, začlenit se (nebo spíš najít si tam svoje místo, který mu nikdo nevezme) a mít se celou základku dobře.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 15:46:08)
Yuki,
vždyť píšu, že to má se svojí povahou a svými zájmy dobrý. Kromě toho rozhodně není klidný a tichý dítě. ~;) Zájem o živou přírodu může klidně probírat se mnou, na to celkem nikoho nepotřebuje. Já debaty o inteligenci chobotnice nebo rozmnožování žab unesu. Trochu mne zneklidňuje jeho zájem o sex, ale to je bohužel taky genetická zátěž. ~;)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 15:55:45)
Miláček učitelů asi nebude, on je totiž na to, co ho zajímá děsný pedant a bude učitele opravovat - už to ostatně zkouší. Doma mi to dělá taky. Včera mne třeba upozornil při čtení, že za tečkou musím klesnout hlasem, aby bylo dostatečně jasný, že jde o konec věty. Některý pasáže musím opakovat několikrát, protože on má pocit, že nějaká postava TAKHLE nemluví a předvádí mi názorně, jak by to řekla "správně". Myslím jako dikci.
Nezávidím jeho učitelkám a učitelům. ~;)
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 17:06:47)
Monty, to bude mít těžký, ale inteligent si s tím brzo poradí, po svým, ke škodě učitelů ~t~
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 15:36:31)
jinak moji kluci jsou taky přesně takoví miláčkové učitelů . bohužel mají jednu špatnou vlastnost - jsou strašně klidní, až moc, tiší a hodní (fakt bohužel)
kdykoliv ví, o čem se mluví, přestože to vnímají napůl a moc nereagují, tak odpoví vždycky správně, nezlobí, nervou se, no prostě jsou divní v tom kolektivu normálních dětí a ten kolektiv je pak nebere

není to soutěžovost, je to potřeba mít někoho na kamarádění.
 withep 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 7:29:09)
Yuki, děti nemusí slyšet od malinka, že mají být dobré. Děti jsou od přírody dobré, aktivní, zvídavé (pokud se ti zdá, že ne, je něco špatně v jejich prostředí a lidech kolem). Jinak - já bych určitě malému děcku neřekla, že je obrázek se třema očima nepovedený... ~a~

Obrázek může být nepovedený, až když se snaží o určitý realismus - nepodobný portrét, ujetá perspektiva, špatné proporce postavy... a to bych řekla, že zvládají děti až tak někdy v pubertě.
 Hanka 75 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 11:27:02)
já nikdy nebyla vyzávána k tomu, abych byla lepší, nic takovéo jsem doma nikdy neslyšela. Opravdu se mýlíš, vždycky a všechny naše výkony byly brány v pohodě, za úspěch byla chvála nebo spíše prostě radost - to je asi nejvýstižěnšjí.

Ty si asi nedokážeš představit, že se maminky hezky a mile ptá proč ? Ze to není výslech y že dítě můžeš potěšit i více než "ty jsi šikulka" slovy "to se mi líbí a koukám, že tam mám tři oči, to mi ještě nikdo nenamaloval..." "jak tě to napadlo?".... "aha, jen tak, napadlo mne, že třeba proto, že jsme tuhle neděli hledali spolu v lese houby, tak abych jich více našla..." líbí se mi i tohle, nebo tohle..." myslím, že se to bude líbit i tátovi, ukážeme mu to večer spolu jo..?"

 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 14:32:21)
já jsem psala o té první reakci na obrázek, místo pochvaly a uznání a ocenění se zeptat nebio začít citově prázdnou větou, to není rozumný přístup
 Hanka 75 


Re: Nechválím, 

(10.6.2010 11:28:12)
opravdu nikdy jsem neslychala, že mám být dobrá a nejlepší
 Gita05 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 23:56:19)
a proc lina? ja ho dceri zvladnu pochvalit i se zajimat o to, co je na nem namalovane. zajima me to a povidame si o tom. a predtim nebo potom ji take pochvalim. neprehanim to, ale proc nerict - je to hezky obrazek, povedl se ti, je videt, ze sis na nem dala zalezet?
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 12:17:32)
Monty, ty pozére :-)

Děti čekají možná ne na pochvalu, ale na ocenění. Jako každej jinej. Takže není nutný říkat "ty seš tak strašně šikovnej", ale říct, že to a to se fakt povedlo - proto a proto.

Chválení není od toho, aby děti věděly, co jim jde a co ne. Chválení (za mě teda spíš ocenění, pozitivní zpětná vazba) je od toho, aby si dítě mohlo vytvářet nějakej pozitivní sebeobraz, aby mohlo vnímat, že rodiče si ho cení. Protože v dětství odvozuje svou hodnotu primárně od nich. Takže není nutný to praktikovat nějakýma obdivnýma výkřikama typu "ty naše šikulko", ale dítě prostě musí cítit nějaký ocenění.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 12:26:28)
Kopřivo,
ono asi záleží na tom, co pokládáš za "chválení".
Když mi třeba syn odpoví správně na nějakou záludnost, kterou si na něj připravuju, abych ho průběžně učila logicky myslet, neřeknu mu: "Ty jsi ale šikovný/chytrý chlapeček!", protože je to nicneříkající fráze a nic si z toho nevezme. Já z toho mám prostě radost, a myslím, že je docela fajn, když se dítě dokáže radovat z prožitku svých rodičů a vice versa.
Jenže tohle třeba dělá "kvůli mně". Spoustu věcí dělá sám kvůli sobě, jaký má význam ho za ně chválit?
Snažím se ho vést k tomu, aby byl realista a měl o sobě taky reálnou představu. Aby věděl, v čem je dobrej a v čem ne. Tím, že budu pořád chválit získá buď dojem, že je génius nebo že ho odbývám, protože chválím kraviny - přesně, jak je to popsané v článku.
 Jaana2 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 13:38:59)
Kozoroh je realista v jádru, z toho nemusíš mít strach, že by nohama nestál na zemi ~;)
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 13:58:55)
Jo, tak to beru - když dítě vidí, že máš radost z něčeho, co dokáže, tak to je přesně ta pozitivní zpětná vazba, o který mluvím.

Ale teda - že mám z něčeho radost, to neznamená, že to dítě dělá a má dělat kvůli mně, ne? Naopak já jsem se coby dítě vesměs nikdy nevěnovala něčemu jen proto, že "z toho měl někdo radost", pokud to zároveň nebavilo taky mě (nemluvím o povinnostech typu úklid, ale o zájmech). Takže takový to vydírání typu "cvič na klavír, tatínek bude mít radost" na mě celkem nepůsobilo :-)
 Klára 
  • 

Re: Nechválím, 

(8.6.2010 14:31:20)
Tak to já jsem právě hroznej postiženec...rodiče mě chválili za kde co, takže já začínám dělat věco protože to baví opravdu mě, teprve teď....mám to vevnitř prostě úplně zpřeházený, jakmile jsem začla něco dělat, hned jsem vnitřně myslela na to, jestli by mě za to někdo pochválil...a je to fakt hrůza....díky chválení nemám mco schopnost hodnotit sama sebe, teda zlepšuje se to, ale je to velká vnitřní práce nebýt závislý na pochvalách.....:(
 Horama 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 14:34:34)
Když neteř poprvé předváděla, že už umí jet na kole bez balančních koleček, stála jsem tam, zatleskala jsem a povídali jsme si o tom, jak jí to teď bez těch koleček krásně jde a že to je prima, protože to už bude moct jezdit s tátou, bráškou a ségrou na velké výlety. Nemyslím, že by jí tahle moje "chvála" nějak ublížila, ačkoli jsem si celkem jistá, že na to kolo vůbec nesedala kvůli mně. ~t~
 Gita05 


Re: Nechválím, 

(8.6.2010 23:52:25)
no, to nikdy nevis. mi rodice to meli stejne a ani ja nejevila zadne znamky nizkeho sebevedomi. presto ho mam. napr. na zakladce jsem se ucila velmi dobre, vetsinou na jednicky, takze kdyz jsem nejakou donesla, zadna pochvala se nekonala, proste se to ode me ocekavalo. maximalne (vetsinou po nejake dvojce ci nedejbuh trojce) jsem slysela "no vidis, ze to jde". kdyz to jednicka nebyla, byla mi dana najevo nelibost. na stredni jsem pak uz rezignovala, nijak zvlast jsem se nesnazila, stacilo mi "prolezt". v dospelosti jsem si pak uvedomila, ze se porad snazim vsem kolem dokazat, jak jsem dobra, ze si pochvalu zaslouzim. casto jsem se ptala "libi se ti to?", "chutna ti to?" atd. proste potreba slyset, ze se mi neco povedlo. tak se s tim snazim bojovat, neptam se porad atd., ale presto to ve me je. pocit, ze nejsem dost dobra, ze si oceneni/pochvalu nezaslouzim.
v detstvi jsem se rozhodne nijak ustrasene atd. neprojevovala a v podstate ani ted by to do me nikdo nerekl. umim to nedavat najevo, ale je to ve me. preju ti, a hlavne tvemu synovi, aby se mu to nikdy nestalo.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 15:32:41)
Gito,
neřekla bych, že má syn nízké sebevědomí... a kromě toho nemá a nikdy neměl potřebu být chválený. Mám dojem, že ani neví, co to je. ~;)
On má takovou zvláštní povahu - nedělá nikdy nic, o čem není přesvědčen, že to opravdu umí. Všimla jsem si toho, už když byl maličký. Hodně brzo stál (6 měsíců), chodil kolem nábytku, ale nezkoušel chodit. Začal až tehdy, kdy si byl jistý - a proto taky nikdy nepadal jako většina dětí. Přibližně do dvou let spojoval v řeči max. dvě slova. Znal jich spousta, mluvil brzy a slovní zásobu měl dobrou, ale do těch dvou let to bylo "auto jede", "pes sedí" a nic víc. A jednoho krásného dne řekl (dodnes si to první souvětí pamatuju): "Tatínku, podívej, maminka má na tričku panáčka." A od toho dne mluvil normálně v souvětích.
Do 4 let, když dostal do ruky pastelku, odmítl malovat s tím, že to neumí. Po 4 letech začal sám od sebe kreslit a od začátku maloval tak, že bylo poznat, co na obrázku je. Dětské "čmáranice" prostě neprovozoval.
Takže jak chceš takové dítě chválit? Za co? ~;)
 ZuziP 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 18:46:52)
Monty, a kritizujes?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 19:25:20)
Zuzi,
spíš upozorňuju. Když třeba syn naškrábe úkol jako kocour, tak mu řeknu, že to umí i líp a pokud bude k úkolům přistupovat jako flink, holt z toho vyplynou určité důsledky ve škole.
Snažím se neříkat mu "ty jsi takový nebo makový", ale spíš "tohle by se dalo udělat i jinak - líp - pečlivěji"... ovšem konečné rozhodnutí je většinou na něm.
 ZuziP 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 21:49:15)
A ked sa mu ta uloha potom podari, co povies? Nic?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 22:42:23)
Zuzi,
když se mu podaří, tak řeknu "Vidíš, že to jde, když si dáš záležet a nesnažíš se to odbýt." ~;)
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím, 

(9.6.2010 22:36:06)
nadrápanou úlohu taky nehodnotím "ty jsi..." ale "tys to teda odflákl"
ale to neznamená, že za pěkně napsanou neřeknu "už dlouho se ti to nepovedlo napsat tak pěkně" (to ale rozhodně není často)
 ZuziP 


Re: Nechválím 

(10.6.2010 0:04:54)
Tak, ak sa za pochvalu pocita len "Ty si...", tak ok.
Ja ale za pochvalu povazujem aj take to uznanie, ze urobena robota je urobena dobre. A toto naozaj pouzivam ovela castejsie.
 Yuki 00,03,07 


Re: Nechválím 

(10.6.2010 0:12:57)
přsně tak, je to zase o slovíčkaření
 ZuziP 


Re: Nechválím 

(10.6.2010 0:59:20)
No ved.. preto som sa pytala, aby som zistila, co vlastne Monty pochvalou mysli.
 Winky 
  • 

pochvala 

(8.6.2010 12:43:54)
souhlasím s formulací uvedenou v článku, že dítě chce pochvalu od toho, kdo ji ne a ne a nedá..... resp. já osobně jsem to tak měla. Když jsem v prváku dělala reparát ze dvou předmětů a nakonec na maturitním vysvědčení jsem měla vyznamenání a otec pronesl jen "hm, dobrý", tak jsem myslela že se rozskočím vzteky. Jako ne že bych se snažila specielně kvůli němu, ale proto, že jemu nebylo nic dost echt aby to pochválil.

a jinak s chválením mých dětí - jo, třeba synek je ještě v podstatě prtě kterýho chválím i za "bobeček", "smrkání" a jiné fujtajbloviny :-), s pětiletou už to začíná být trošku nepřehledné, v něčem si věří jako mistr světa amoleta, v něčem zas naprosto ne, největší ocenění co pozoruju je, když ji nechám dělat podle jejího vlastního uvážení (zejména aby si oblékla to co sama chce, tam jí můžu vychvalovat do nebe cokoli, pokud to není z její hlavy, je nešťastná a kouká kde by se nenápadně převlíkla, nebo když to neprojde (tílko v dešti apod) tak dovede být načuřená půl dne. Líbí se jí když má něco "víc" než brácha (byť i o jednu jedinou lentilku), ale nevím jestli to úplně podporovat. Je fakt, že sama coby starší sourozenec jsem nepociťovala jako spravedlivé mít všechno fifty fifty, poněvadž ségra byla o dost mladší..... ale zas nechci aby byla sobeček.
 Hanka 75 


Re: pochvala 

(9.6.2010 21:58:01)
to tedy nějak nechápu, jako že starší dítě má mít více lentilek, protože je větší a má větší žadulek ?

speciálně laskominy bych o něž obě děti stojí bych rozdávala rovným dílem, jestliže jeden stojí a druhý ne, pak je to asi bezproblémů, jestliže jden má rád čokoládu a druhý gumové medvídky, tak jeden to a druhý tohle, a u všeho ostatního, kde to lze, každému podle jeho potřeb, např. meloun nebo jiné ovoce...

tak to vidím já. Ale nikdy bych nedávala staršímu větší díl, protože je větší u bonbonů např.



 Luckaaa 


Re: pochvala 

(18.6.2010 19:32:33)
asi u těch lentilek byh to také viděla na fifti fifti, ale je spousta věcí kde fifti fiti nemusí být vůbec spravedlivé.
no a k článku mi nějak tak postupně vychází že zlatá střední cesta je zlaté pravidlo a většinou funguje. jednu z posledních knížek o výchově jsem si četla RaR a ta mě dala odpovědi na dost věcí i pro mne samou (viz pochvala. jak jsem závislá na to co řekne mamka a ostatní a mnohem více jsem začala přemýšlet a co já. ja to vidím já, jsem sama spokojená se svými výsledky. co se mi povedlo a kde budu muset přidat atp. možná vám to přijde samozřemé, ale myslím že výchovné metody cukru a biče - tam patří i přemíra toho pozitivna, dnes a autoritativní výchova naší generace nevychovávázdravě sebevědomé jedince a Myss to popsala jasně :"Zkuste to u dospělých-udělají za pochvalu všechno!Každý chce být pochválen"
 Jitka, 2 kluci 
  • 

pochvala vs. ocenění 

(8.6.2010 21:56:37)
Na toto téma mě inspirovala kniha Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly... (či Respektovat a být respektován), kde je popsáno, jak lze děti skutečně "ocenit" oproti někdy i negativně přijímané chvále. My rodiče jim můžeme dát najevo, že si něčeho konkrétního opravdu na nich vážíme (což je základ k obecné úctě a rozvoji sebevědomí dětí).
Základ je v tom spíše popisovat situaci (co vidím nebo cítím, např. že je uklizený pokoj nebo připravená večeře a že mě to potěšilo či ušetřilo práci) než hodnotit dítě (no ty jsi ale šikulka). Dítě se tak o sobě dozví mnohem více (že je schopné samo připravit jídlo), "pochvala" s nálepkou (jsi šikovnej kluk) mu vlastně nic moc neřekne. Je to dobré pořádně prostudovat a promyslet, vřele doporučuji!
 Yuki 00,03,07 


Re: pochvala vs. ocenění 

(8.6.2010 23:08:15)
já chválím hodně, mám proč, tak proč bych nedala dětem najevo, že z nich mám radost? občas řeknu jenom "mám z tebe radost" občas "jsi šikovný" a někdy "tak to tě musím pochválit i tatínkovi" a proč ne? přece nezáleží na tom, jak to formuluju, záleží na tom, jestli je to pochvala jako v tom článku na fotbale nebo za něco, co si opravdu zasloužil

Když mi dnes prvňák přišel z kroužku angličtiny s vysvědčením, a zářil nadšením, že je nejlepší (mají slovní i známkový hodnocení dohromady, alemá opravdu samý jedničky a samý pozitiva, aby učitelka vymyslela něco ke zlepšení, napsala, že má zrychlit chystání věcí :)))) syn zářil, já jsem ho pochválila "teda to jsi ale šikovný, to tebe mám radost, je dobře, že se tak snažíš, jde ti to... ukážeme to hned i babičce, taky se jí to bude líbit"

proč ne, zasloužená pochvala za něco, čemu obětoval každý týden jedno volný odpoledne a navíc mu to fakt jde.

Pochybuju, že by ho nějaká chladná reakce potěšila.

Když syn přinesl asi 3 horší známky po sobě z matematiky, vysvětlila jsem mu učivo, pár dní jsme denně opakovali pár příkladů, a překonal to, má zase jedničky. Zaslouží úplně stejnou pochvalu a má z ní radost.
Kdyby byl hodnnocený slovně, možná bych ani nevěděla, že má nějaký probém, protože to bylo během jednoho týdne a to by se ke mně asi ani to slovní hodnocení nemuselo dostat.- to jen jako reakce na nenávist ke známkám


zato jednička z básničky, kterou se nikdy neučil, ale kterou si zapamatoval než ji odvykládali 3 před ním, tomu jsem se zasmála a řekla jsm mu, že to si teda nezaslouží, ael oceňuju, že má výbornou paměť.
 Myss 


Re: pochvala vs. ocenění 

(12.6.2010 11:32:33)
Bezvýhradně souhlasím.Dělám to také tak.Od malička.Prostě syna je za co chválit,tak proč ne.Ale např.u kreslení,které mu fakt nejde,nežasnu,jen řeknu-mamince se to bude vždycky líbit,protože je to od Tebe.Vysvětlím mu,že někomu jde to,jinému ono a každý umí něco líp a něco hůř.Chápe,že kreslit neumí a taky mu dvojky z kreslení ohodnotím tak,že já to taky neumím a není to důležité.Zajímá mě matika a čeština (v 1.tř.).Tam pracuje a snaží se.Myslím,že je třeba ocenit snahu,i kdyby známka nevyšla.Pokud tedy dítě pracuje a snaží se.Pochvala velmi funguje a motivuje pro další práci.Zkuste to u dospělých-udělají za pochvalu všechno!Každý chce být pochválen.Své podřízené nejen zprdnu,když něco nefunguje,ale taky pochválím,když pracují dobře.Je až neuvěřitelné,jak to funguje!
 Luckaaa 


Re: pochvala vs. ocenění 

(18.6.2010 19:13:52)
no to je právě to o čem RaR píše jsme závislí na pochvala někým jiným. jistě je to příjemné, ale vyspělý člověk by se měl umět ohodnotit či ocenit pochválit sám. totiž pochvala od druhého také nemusí být objektivní, nadřízený nemusí vědět kolik opravdového úsilí jsme do práce vložili a naopak někdy vyjde to o co jsme se ani moc nesnažili a pod. z takové pochvaly si toho člověk ani dítě moc neveme, mylsím že lepší je naučit děti ocenit se sami čili aby věděli proč je chválíte nebo oceňujete....závislost na pochvale od druhého je velmi nebezpečná
 Lenka 2děti 06 a 07 


Re: pochvala vs. ocenění 

(14.6.2010 22:19:18)
Souhlasím s Jitkou a myslím, že je i důležité děti nejen takto chválit, ale hlavně povzbuzovat. To je pro budování jejich sebeúcty důležitější než neustálé chválení.
 Markéta s párkem 
  • 

Sarkasmus a ironi 

(9.6.2010 18:58:42)
Sarkasmus a ironii často v komunikaci používám, i vůči sobě!, zpravidla pro zvýšení vtipnosti. Mám ji ráda i od druhých, když je to právě pro tu vtipnost, nutí mě to "smečovat". Problém je, že se občas neudržím a použiji ji i vůči 7 leté dceři. Pravda, je to v situacích, kdy už pochopí, že to, co říkám, je myšleno obráceně, v dané situaci ji to nemate. (např. se má rychle oblékat a přistihnu ji, jak si místo toho hraje s plyšákem, tak jí řeknu něco v tom smyslu, proč se neobléká, když ví, že spěcháme, proč si hraje s plyšákem a jestli si nechce ještě skládat puzzle.) Ale přebírá to a je občas taky ironická, jenže v nevhodných situacích, že to vyznívá jako drzost. Vím, že je to moje vina, snažím se ovládat, ale občas, když už mě vytočí, tak mi to ujede (vlastně je to takové ulevení si místo úlevy křičení) a zase si to vyčítám.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.