9.6.2010 23:02:17 maaf
Re: Nechválím,
Yuki, jen k tomu "nepovedenému" obrázku. Moje dcerka (2,5) mi přiběhne ukázat obrázek. Někdy řekne, co to je a někdy ne. Dneska namalovala koníka a pak řekla, že koníky neumí a že ten můj je hezčí. Tak jsem jí ukázala, že něco její koník má jako koník (živý), něco ne (barvu), že je hodně veselý a ona mi na to řekla, že to je vlastně tygr, ale že má moc tlustý nohy. U prohlížení obrázků je s ní velká sranda a považuju za naprosto přirozený, že jí někdy "schladím" v nadšení, že obrázek nepoznám nebo že řeknu, že to jsou čáry, ale zajímavě vybarvený. Moje dítě to přežije bez ztráty sebevědomí. Ona maluje proto, že ji to baví. Občas se u toho vzteká, že to nejde, že to nevypadá jak chtěla, že to má ségra hezčí. No a není to přirozený?
Odpovědět