Re: Chválit snahu
Rosie,
docela tě chápu, ale pořád jsi asi v zajetí známek, stejně jako byli tví rodiče. Zkus si představit, že by tvoje dcera chodila do školy, kde se nedávají známky, kde se děti učí proto, že se chtějí učit, naučit, pochopit, zvládnout, rozvíjet. Asi je nebude stejnou měrou zajímat a bavit úplně všechno a někdy budou muset zabrat i v tom, co je zrovna nebaví, ale pořád to nemusí být kvůli známce. Místo známek by se zaznamenávalo (příp slovně hodnotilo), co se děti naučily, pochpily, zvládly. Nemělo by to větší výpovědní hodnotu než známky (všichni víme, jak nahodile často vznikají)? Nedevalvují známky právě to jednou minimální, jindy však obrovské úsilí a práci, kterou si s tím a tím člověk dal? A nedevalvují především to samotné pochopení a zvládnutí? Člověk je od přírody zvídavý tvor, učil by se, i kdyby známky nebyly, ba učil by se raději, kdyby nebyly.
Jistě, ne každý má školu, kde se neznámkuje, v dosahu. Ale i u normální školy záleží hlavně na rodičích, jakou přikládají známkám váhu a jesli se zajímají o to, co je za nimi. Známky jsou vlastně taková symbolická pochvala (ty špatné trestem), kterou učitel přesouvá na rodiče - na nich záleží, jestli budou lpět na laciných jedničkách (jako tví rodiče) nebo spíš ocení úsilí odměněné i horší známkou (jako ty). Přirozenou zvídavost však devalvují v obou případech...
Odpovědět