8.6.2010 17:39:55 Rosie
Chválit snahu
Nekritické chválení je nesmysl, dítě z toho musí mít zákonitě v hlavě zmatek - v tom s článkem souhlasím.
Myslím si, že je důležité chválit snahu bez ohledu na výsledek. Mě třeba jako dítě rodiče zásadně nechválili, jak jsem se dozvěděla pozdě "prý děti, co se chválí, se přestanou snažit". Když jsem jednou náhodou přinesla vydřenou dvojku ze čtvrtletky z matiky, na kterou jsem se učila strašně dlouho a učitelka ocenila právě tu moji snahu (většinou to bylo za 3, někdy i za 4, matika mi nikdy nešla), tak jsem se doma dozvěděla: "hm, proč to nebyla jednička, na dvojku to umí každý blbec, takhle z tebe nikdy nic nebude." Takže jsem pak dospěla k názoru, že ať udělám co udělám, nikdy to nebude dobře a stejně dostanu spucunk, tak nač bych se snažila, protože perfektně to stejně nemám šanci udělat. A bojuju s tím dodnes, jakmile něco není perfektní (což není nikdy nic), cítím zase ten pocit vlastní neschopnosti :-(.
Takže když dcera, která se velmi dobře učí a většinou nosí jedničky, přinese jedničku z předmětu, který se nemusí vůbec učit učit, řeknu jí, že mám radost, že jí to tak jde, že je chytrá, ale nijak zvlášť tady hosana nezpívám, protože pro ni samou je to naprosto normální. Když ale přinese 1-2 z angličtiny, se kterou trošku bojuje, tak dám najevo radost mnohem větší, protože vím, že se to učila. A ona sama má z tohoto výsledku větší radost.
Odpovědět