Re: Nechválím,

Zvláštní…. RaR jsem nikdy nečetla, ale nerozumím ti. Cokoliv zde píše withep, bych mohla podepsat.

Připadá mi, že nějak nechápeš ten druhý plán. Je to v podstatě fuk, jesti se kritizuje, chválí nebo oceňuje a taky je fuk, jestli se chválí dítě nebo jeho výtvor. Ve všech uvedených případech se totiž nepřímo naznačuje dítěti: „jsem to já, kdo rozhodne, zda je to dobré nebo špatné“. Zavádí se tady ocenění ze strany jiné osoby jako něco důležitého. Aj aj aj…
Chci, aby mé děti dělaly věci podle svých vnitřních motivací a ne podle toho, zda je někdo pochválí x nepochválí. Abych byla přesná – moje vlastní děti mě dokopaly k tomu, abych pochopila, že takhle to u nich funguje. A tak často dělají něco úplně jiného než bychom si přáli… pochvala je jim šumák. Chtějí respekt, podporu a podmínky k tomu, aby si mohly dělat svoje věci.

A ta adjektiva „hezký“, „šikovný“ bla bla bla…. nepřirozená, prázdná a nepravdivá reakce, které opět na pozadí naznačí dítěti, že kdyby byl výtvor „ošklivý“ a dítě „nešikovné“, bylo by to asi nežádoucí. Viděla jsem, jak se pár malých dětí zhroutilo po „neúspěchu“ při sportu. Jsem přesvědčená, že předčasné zavádění kritérií hodnocení – jakýchkoliv (dobrý špatný, vyhrál prohrál…) – k tomuhle přispívá.

No a za třetí – není to trochu omezující zaškatulkovat všechno do dvou nebo tří adjektiv?

Tříleté dítě nevím, ale náš předškolák kdyby namaloval člověka se 3 očima, rozhodně by očekával dotaz: „Proč má tři oči?“ Kdybych se ho nezeptala, pomyslel by si, že ta máma je nějak mimo, nebo ji to vůbec nezajímá. Náš syn maluje hodně bláznivý obrázky, ale všechno, co na nich je, má svůj význam. Chce se o to podělit.