Re: Nechválím,
Yuki,
ono taky hodně záleží na tom, v čem konkrétně se to dítě odlišuje. Samotný intelekt, pokud je víceméně všeobecného zaměření nebývá tak problematický jako je třeba mimořádně technicky nadané dítě nebo s hlubokým zájmem o nějakou netypickou věc. Protože v takovém případě si toho parťáka prostě nenajde.
Když si vzpomenu na svoji školní docházku, tak se mi vybaví kluk, který se strašně zajímal o historii, maloval na tabuli ležení křižáků a strategický plány Žižkovy armády, hrozně to prožíval, mluvil jako kniha a byl hodně osamělej, protože neměl nikoho, kdo by byl ujetej tímto směrem a děti ho braly jako potrhlýho profesora, kterej je zcela mimo hru. Ale za sebe (syn je dost po mamince) říkám, že jsem měla daleko větší problémy s učiteli - ty zas neměl ten kluk - než s dětmi, protože jsem byla vždycky kreativní a byla se mnou sranda. Mého syna taky nezajímá, jestli má z psaní jedničku nebo trojku, pochybuju, že by ho vůbec zajímalo cokoli, co se ve škole učí, ale nadšeně vypráví o tom, jakou vymyslel pro kamarády ve škole hru a co ho napadlo za vtip, kterýmu se ostatní smáli. Škola je pro něj pouze nutný zlo. Realizuje se v tom, co ho baví, a jeho "odlišnost" mu to naštěstí umožňuje.
Odpovědět