Re: Nechválím,
Gito,
neřekla bych, že má syn nízké sebevědomí... a kromě toho nemá a nikdy neměl potřebu být chválený. Mám dojem, že ani neví, co to je.
On má takovou zvláštní povahu - nedělá nikdy nic, o čem není přesvědčen, že to opravdu umí. Všimla jsem si toho, už když byl maličký. Hodně brzo stál (6 měsíců), chodil kolem nábytku, ale nezkoušel chodit. Začal až tehdy, kdy si byl jistý - a proto taky nikdy nepadal jako většina dětí. Přibližně do dvou let spojoval v řeči max. dvě slova. Znal jich spousta, mluvil brzy a slovní zásobu měl dobrou, ale do těch dvou let to bylo "auto jede", "pes sedí" a nic víc. A jednoho krásného dne řekl (dodnes si to první souvětí pamatuju): "Tatínku, podívej, maminka má na tričku panáčka." A od toho dne mluvil normálně v souvětích.
Do 4 let, když dostal do ruky pastelku, odmítl malovat s tím, že to neumí. Po 4 letech začal sám od sebe kreslit a od začátku maloval tak, že bylo poznat, co na obrázku je. Dětské "čmáranice" prostě neprovozoval.
Takže jak chceš takové dítě chválit? Za co?
Odpovědět