| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Láska nebo sobectví?

Jako stromPodle času
 Celkem 104 názorů.
 Lenka 
  • 

Jsi dospělá 

(24.8.2006 9:47:48)
Ahoj, samozřejme v každé lásce je trocha sobectví, chceme toho druhého hlavně pro sebe, to je přece jasné, ale myslím, že mezi dětmi a rodiči by to mělo být kapku jiné. Je ti 27 let, jsi dospělá, zamilovaná, máš před sebou celý život. Jak jsem pochopila máš oba rodiče, možná i nějaké sourozence nebo další příbuzné. Na tvém místě bych se chovala sobecky a odjela do Kanady, maminka by měla být ráda, že jsi šťastná, a určitě bude. Moje mamka by mě jela okamžitě posadit na letadlo :-). Víš, pokud zůstaneš, budeš si to celý život vyčítat a bude to ještě nejméně 50 let... Zkus to rodičům vysvětlit a leť. Hodně štěstí.
Odpovědět
 jitucha 
  • 

s rodiči 

(24.8.2006 11:45:15)
a co se pro začátek odstěhovat do vlastního?
Odpovědět
 Linda 
  • 

Re: s rodiči 

(24.8.2006 12:42:04)
Jitucha podle mne uhodila hřebíček na hlavičku. Ty by ses měla rozhodovat mezi dvěma věcmi:
jet do ciziny - nebo se osamostatnit
... a ne jet do ciziny nebo zůstat u maminky.
Odpovědět
 Adriana, dcera 11m 
  • 

Presne tak! 

(24.8.2006 18:31:16)
Uplne souhlasim.
Priznam se, ze od 27-leteho cloveka bych ocekavala trochu vic samostatnosti.
V prvni rade bydleni.
A potom - kazdy jsme si strujcem sveho stesti, tak jdi za tim, co pokladas dobre pro sebe a nenech sebou manipulovat.
Odpovědět
 katka 
  • 

Re: Jsi dospělá 

(27.8.2006 20:15:24)
Ahojky, jen jsem chtela trochu pomoci s tvym rozhodnutim. Stala jsem pred stejnym problemem jako mas ted ty. Rozhodla jsem se odletet a odpoutat se od rodicu, i kdyz je oba moc miluji. Ted ziji v USA prez pet let a mam krasnou dvouletou holciciku. Moji rodice se s tim smirili, i kdyz to nakou dobu trvalo. Hlavni je, ze ja jsem ted stastna a nelituju niceho co jsem za sebou nechala. Rodice mi chybi to je jasne, ale mas svuj zivot a zit si ho mas podle sveho a ne podle toho co ti naplanuje maminka. Bud statecna a jestli za to ten kluk stoji, tak jed. Kdyz se ti tam nebude libit, tak se muzes vzdycky vratit, na to pamatuj. Hodne stesti.
Odpovědět
 Mony, Kacenka 7 tydnu 
  • 

Re: Re: Zijes svuj zivot 

(28.8.2006 12:57:56)
Ahoj,
necetla jsem tedy vsechny prispevky,tak snad se nebudu tolik opakovat.Urcite nejsi sobecka kdyz si chces ve 27 letech zaridit svuj vlastni zivot.Rodice tady s Tebou nebudou stale a pak bude pozde litovat toho,ze jsi svuj zivot promarnila a nic nevratis zpatky. Myslim si,ze by rodice nemeli ocekavat to,ze s nimi budou deti svazani do konce jejich zivota, myslim tim tedy zit s nimi. Ja mam svoji mamku nadevse rada, byly a jsme spolu spise jako kamaradky a vidis nakonec jsem skoncila v Australii. Jsem zde jiz 3,5 roku a ted mam 7 tydenni holcicku. Moje mamka si na to take zvykla, naopak jsme si o moc vzacnejsi. Navic v dnesni dobe existuje internet a velice levne telefonovani pres neuveritelne mnozsti karet a ja konkretne volam domu 2x tydne, mluvim treba hodinu. Stoji me to mene nez volani pres Telecom po Praze. Myslim si,ze Vasi by meli mit nejvetsi radost z toho,kdyz ty budes stastna a hlavne zdrava. Me mamka naopak v mem rozhodnuti nesmirne podporovala a jak to pro ni muselo byt tezke. Pokud opravdu citis,ze tvuj pritel je ten pravy a tahne Te to k nemu nevahej. Jen doporucuji hned se nestehovat a jet tam treba na 3 mesice na zkusenou,vratit se do Cech a pak se rozhodni. Ono vse vypada jinak kdyz spolu nejaky cas zijete.Stejne tak jsem to udelala ja. Nejprve jsem jela do Australie okouknout vubec prostredi, zivotni styl a zkusit si zivot s pritelem. Mozna jsem to mela take jednodussi o to,ze muj manzel je Cech a mame stejne kulturni citeni a jazyk. Zacatky nejsou jednoduche,ale pokud bude Vase laska opravdu silna,vse casem prekonas.
Preji Ti moc stesti a pamatuj mysli ted hlavne na sebe, ty si vytvaris cely svuj budouci zivot a ne zivot rodicu. Pokud budes mit nejake dotazy ohledne zivota v cizine, muzes me klidne kontaktovat.
Hodne stesti
Mony
Odpovědět
 Lei 


Alatnicko, 

(24.8.2006 9:51:46)
jsem na tom stejne, presne jak pises, zivot za oceanem = nejkatastrofictejsi scenar pro mou maminku. Hodne jsem se tim trapila a vlastne na to myslim porad. Zdalo by se, ze je ma pozice snazsi v tom, ze jiz dva roky ziju v zahranici, ale protoze jsme oba stale "jen" zasnoubeni a letam domu dost casto, me mamince se to zrejme zda stale jaksi odvolatelne. Pritom svatbu s timhle clovekem by mi vlastne prala, jen kdybych neodletala tak daleko (za ocean). Bude to asi hodne slazave udoli, ale neda se nic delat...Drzim palce, ja sama jsem v tomhle dost neprubojna, porad si rikam, co ostatni kolem, ale pravda je jen jedna, je to Tvuj zivot (vlastne Vas). A jestli jsi si jista, ze on je ten pravy, tak to situaci znacne usnadni :)
Odpovědět
 Romana 
  • 

Re: Alatnicko, 

(30.8.2006 23:38:10)
Tak popravdě, já vůbec nechápu, proč tohle vůbec řešíš? Jsi už podle mě hodně dospělá. Jak už tady bylo zmíněno, v první řadě bys měla už dávno bydlet sama bez rodičů a pak by ti tohle dilema odpadlo.
Odpovědět
 Nella+2 


Je to těžké, 

(24.8.2006 9:53:09)
ale v "právu" jsi ty. Chápu že tě chce mít maminka u sebe,ale jde o tvůj život. Určitě bys to měla jet aspon zkusit. Pořid rodičům skype a vebkameru a můžeš si s maminkou povídat hodiny denně! Pokud tě má ráda,měla by pochopit,že se kvůli ní přece nevzdáš svého štěstí!
Odpovědět
 Jana 
  • 

Můj život 

(24.8.2006 9:53:37)
Milá Alatničko! Jak dobře tohle znám. Obětovat svůj život rodičům, protože tak je to správné, co všechno oni pro mě udělali, jak já se jim musím odvděčit apod.
Já si myslím, že všechno má své meze, i vděčnost a závazky vůči rodičům. Oni nám dali život, ale nepatříme jim, patříme sami sobě a náš život je jen náš.
Já celou svou pubertu až do 22 let byla poslušná dcera, která nesmí udělat nic s čím by její matka nesouhlasila, chtěla ze mě mít služku, která bude celý život vedle ní a obětuje se jí( můj tatínek mi umřel v pubertě). A pak jsem potkala svoji životní lásku a jedině ta mi dala sílu se vzepřít její nadvládě. A odešla jsem a vzali jsme se, ještě rok po svatbě se s námi nebavila, ale teď co se narodil malý se občas navštěvujeme. Není to bůhvíco, ale vycházíme spolu vrámci možností.
Teprve teď mám svoji kásnou rodinu, kterou jsem nikdy neměla. Můžu svobodně dýchat a jsem šťastná, ale pokud bych neřekla před 3 roky a dost, nechci žít život někoho jiného, byla bych nešťastná a sama. Nikdy bych neměla to obrovské štěstí, svého syna n a manžela.
Takže si myslím, že každý má svůj život. I tvoje maminka. Nemůže ti nutit svoje představy štěstí. Držím ti palce ať máš sílu rozetnout tuhle situaci, ale podle sebe ne podle maminky.
Odpovědět
 modrej obláček 


Re: Můj život 

(24.8.2006 10:05:57)
Něco podobnýho jsme měli doma. Zamilovala jsem se, chtěla se vdát, mít děti, odstěhovat se. Akorát já jen o 60 km od domova.
Mamka samozřejmě moc nesouhlasila, jak někdo psal, toho "kluka", co se mnou tenkrát chodil (teď je to můj manžel:))) schvalovala, ale chtěla, abysme bydleli co nejblíž.
Po odstěhování jsem jí podle ní už neměla tak ráda, jezdila za mnou pořád, vozila mi obědy, po narození dcery, mi pořád navrhovala, ať se přestěhuju na nějaký čas k nim, že mi s ní pomůže apod.
Nakonec se to všechno uklidnilo, že z ní zase zcela "normální" maminka a vycházíme spolu dobře. Sice se nám stýská, taky mě štve, že jsou daleko a nemůžu kdykoli přijít třeba jen na kafe, ale už to tak je.
A hlavně, musíš přestat myslet na to, že když uděláš to a to, jestli by ti to mamka dovolila. Já nad tím takhle taky hodně často myslím, ale máme už svůj život a tak to prostě je...
Odpovědět
 Jana 
  • 

Hlavu vzhůru!!! 

(24.8.2006 10:00:22)
Tvoje maminka je jistě hodná a má Tě moc ráda, ale její chování mi přijde dost sobecké.
Rozhodně by Ti do Tvých vztahů neměla mluvit tak, jak to dělá.
Jasně, ona se bojí, že se odtěhuješ za velkou louži, vdáš se tam, budeš mít děti a ona nebude mít příležitost vidět Tě (a Tvoje děti) kdykoliv si zamane, jak je na to zvyklá teď. Otázka je, jestli to takle chceš Ty. Taky musíš počítat, že svoje rodiče uvidíš pouze jednou za čas.
Každopádně udělej to, co chceš Ty a na ostatní se neohlížej. Rozhoduješ o svém životě. Pokud se necháš zarazit v takto zásadních věcech, budeš to pak dělat celý život a Tví rodiče budou počítat s tím, že Tě můžou v čemkoliv ovlivnit.
Navíc, pokud se opravdu odstěhuješ, Tví rodiče URČITĚ udělají všechno pro to, aby Tě co nejvíc viděli a aby měli i dobrý vztah s Tvým přítelem.
Nevěš hlavu a udělej to, co opravdu TY chceč.
Držím palce
Jana
Odpovědět
 JaninaH 


Re: Hlavu vzhůru!!! 

(24.8.2006 11:06:36)
Nesouhlasím s tím, že je to od matky sobecké.
Musí to být pro ni veliké trápení, umím si to představit, protože mám dvě děti skoro dospělé a za pár let můžu být ve stejné situaci jako maminka autorky článku.
Musí to být hrozně bolestné, když dítě (které pro matku pořád zůstane jejím dítětem, i když je dospělé) odejde. Přesto ale je povinností matky tuhle bolest vydržet (stejně jako musela vydržet bolesti porodní, stejně jako musela obětovat miminku svůj spánek atd.). Ale kde k tomu vzít sílu? Zas jedině v sobě.
Tahle moudra jsem vesměs načerpala z knihy Mami, prosím tě, kterou mi doporučila kamarádka z Rodiny, když jsem měla problémy s dospívající dcerou.
Vřele doporučuju, jak pro matku, tak pro dceru.
Hrozně moc bych si přála, abych byla tak silná, že dceru/syna "posadím do letadla" a ona/on ani nepozná, jak trpím.
J.
J.
Odpovědět
 Jana 
  • 

Re: Re: Hlavu vzhůru!!! 

(24.8.2006 12:37:05)
Od matky není samozřejmě sobecké to, jak trpí. Věřím, že se jí honí hlavou přesně to, co tady popisujete. Ale je od ní sobecké to, jak se k situaci staví. To, že se svoji dceru snaží udržet doma tím, že jí bude zakazovat stýkat se s přítelem, že se sním ani nechce setkat a poznat ho a naznačovat tím své dceři, že tím, že je z Kanady je snad nějaký póvl a vzbuzovat tím v dceři pocit, že "já jsem tvoje matka, tak budeš poslouchat" - to není nic jiného, než sobectví.
Odpovědět
 Haluška 


Re: Re: Re: Hlavu vzhůru!!! 

(24.8.2006 21:50:24)
Ne, není sobecké to, co matka prožívá (to se jí nedá zakázat), ale to, jak manipuluje. Když "nasadí ztrápený výraz" a podobně. Souhlasím s tím, co bylo napsáno výše - nejlepší lék je osamostatnit se. Jestli to znamená odstěhovat se do Kanady nebo do sousedního města... Samozřejmě život v jiné zemi a po boku cizince může být náročný, hodně náročný, a ne každý je na to stavěný a zvládne to. Zamilovanost může pomoci překlenout to těžké období, ale stejně časem vyprchá a pak bude možná těžší se s realitou života v jiné zemi vyrovnávat. Je dobré si uvědomovat rizika, ale nenechat se manipulovat.
Odpovědět
 Alena, 30 let 
  • 

Rozhodnuti 

(24.8.2006 10:11:57)
Dobrý den,

přečetla jsem si Váš článek a moc Vám nezávidím, máte před sebou velmi těžké rozhodnutí.

Moc se mi líbí, jak o tomto problému přemýšlíte, a že nechcete nikomu ublížit. Já jsem se před šesti lety rozhodla odjet jako au-pair do Velké Británie. A teprve po pár týdnech v cizí zemi jsem zjistila, jak moc pro mne má rodina znamená. Táta, mamka, starší i mladší sestra i první krásná a úžasná neteř. Nikdy bych nevěřila, že je možné mít tak velký stesk po rodině i rodné zemi. V té cizí jsem poznala svou osudovou lásku. Byl Čech jako já a do Čech jsme se i zpět vrátili. Byť jsem měla velké problémy s aklimatizací. Odvykla jsem si na chování lidí v naší maličké zemi.
Zjistila jsem, že bez svých bližních žít nedokážu, i když mám velmi hodného manžela. A tak, i když mi bylo v cizině moc dobře, odejít tam už nedokážu.

Osobně si myslím, že byste měla zkusit odejít, třeba zjistíte, že máte v sobě tak silné kořeny k naší zemi a rodině, že se Vám jinde líbit nebude. Pokud i to budete za mořem zvládat a ta osůbka, která tam na Vás čeká a má Vás ráda, bude pro Vás ta pravá, budete čelit dalšímu rozhodnutí, protože kdyby se cokoli Vašim blízkým stalo a Vy jim kvůli vzdálenosti nebudete moci pomoct, můžete mít výčitky svědomí. Ale vždycky se něčeho budete muset vzdát, buď své lásky a jiná už přijít nemusí nebo blízkosti Vaší rodiny, což je ale rozdíl, Vy je přece nebudete mít míň ráda, Vy budete akorát kousek dál, nebudete mít možnost, přijet na odpoledne si popovídat, ale existuje přece víc možností komunikace, rozhodně přece není pravda, že se nebudete vracet.

Chápu, že je to pro Vaši maminku těžké, ale to je těžké pro každou maminku. Ta má už je teď také jakoby "sama". A přestože já bydlím jen 150 km daleko, starší sestra jen 20 km a mladší studuje 450 km, jezdíme domů hodně na víkendy, je jí smutno. To čeká každého, každý se s tím musí vyrovnat. Hlavní je, že své bližní máme rádi, zatelefonujeme jim, zeptáme se, jestli nemají trápení, jsme s nimi pořád, akorát kousek dál. I my je přece potřebujeme :-)

Držím Vám pěsti pro štěstí

Alena
Odpovědět
 Maui, vdana 
  • 

Prava laska?? 

(25.8.2006 13:25:58)
Jsem tady jedina, komu pripadaji slova o tom pravem a uzasne lasce trosku prinejmensim premrstena po roce psani na internetu???

mozna nas autorka nechtela zatezovat zbytecnym licenim vsech jejich schuzek a spolecnych dovolenych nebo buhvi, ceho.. ale psat si s nekym, videt se na par dni, a hned se stehovat za ocean??

vzdyt jak vedi, ze se spolu vubec dlouhodobe snesou.. ono psat si zamilovane maily je jedna vec, ale zit s nekym je vec uplne odlisna, aspon me to tedy tak pripada.

nicmene myslim, ze autorka by se mela pro vlastni dobro od maminky odstehovat, jinak presne speje k modelu vztahu sveho otce s jeho matkou.
Odpovědět
 Yuki 00,03,07 


je to tvůj život 

(24.8.2006 10:53:56)
Já bych se asi dřív neuměla rozhodnout, teď ale po zkušenosti s bydlením u rodičů vím, že je to ta nejhorší možnost, protože do té doby dobré vztahy se pokazí. Rodiče a maminky zvlášť, vidí své děti pořád jako někoho, koho mají vychovávat a hlídat a to bez ohledu na věk, novou rodinu a taky postavení.
Kdybychom se před 7 lety odstěhovali s manželem někam třeba na opačný konec ČR, dál bych si myslela, jak mám úžasné rodiče, litovala bych toho, že nebydlíme u nich, snila bych o tom, jak by nám pomáhali s výchovou. Kdepak, není to tak. A kdybychom se tenkrát dostali jenom na ten druhý konec republiky, viděli bychom se s rodiči třeba 3 krát za rok.
To je přece možné i z Ameriky, tak jaký je v tom rozdíl? Pro babičku žádný, až na ten pocit. Ale rozdíl je pro tebe, musela byses naučit žít s jinou mentalitou lidí kolem sebe. Kamarádky by byly daleko i kdybys bydlela v ČR, jazyk se dá naučit. Chce to toleranci od tebe i přítele a jeho rodiny a okolí. Pokud byste zvládli toto, stěhuj se, aspoň na zkoušku. Třeba zjistíš, že je to fajn kamarád občas, na pokec, ale žít s ním nechceš. Ale možná je to ten pravý a když to nezkusíš, nezjistíš to. Držím palce, maminky odpustí časem hodně věcí, hlavní je pro ně štěstí dětí. Tak buď šťastná a trochu sobecká. Jinak bude sobecká maminka a ty budeš nešťastná.
Odpovědět
 Juri 


Je to těžké 

(24.8.2006 11:03:51)
Ahojky, nečetla jsem zatím ostatní příspěvky, tak nevím jestli se nebudu opakovat. Myslím si, že bys měla začít žít svůj život. Dvacet sedm let je už dost na to abys mohla své věci vzít do svých rukou. Z tvého příběhu mám pocit, že rodičům by se nelíbilo nic z toho co uděláš jen sama za sebe a je úplně jedno, jestli budeš žít na druhé straně města, republiky, nebo až za oceánem. Problém je asi v tom, že maminka v Tobě stále vidí malou holčičku, ale je to její problém a bude se s ním muset vyrovnat - jinak si myslím, že mezi sebou nebudete mít zdravý vztah - je normální, že děti odcházejí od rodičů a zakládají vlastní rodinu, je to jedním ze základních úkolů každého z nás (psychologicky vzato), je potřebné se odpoutat od rodičů (také dle psychologů). Já jsem řešila ne příliš podobnou situaci, ale šlo o to, že moje máma také měla stále pocit, že mi musí organizovat život, protože jsem se poměrně mladá hodně spálila (rozvod v 25 letech a dvě maličné děti na krku). Hodně jsem se kvůli tomu trápila, měla jsem pocit, že mi rodiče nevěří, že nejsem kompetentní dělat rozhodnutí (když už jsem jednou tak zklamala - vybrala jsem si špatného partnera), že mě rodiče musí pořád hlídat a kontrolovat (jestli se dobře starám o děti, jestli si vybírám "správné" přátele, jestli mám v bytě všechno tak jak si představují a tak podobně)- trvalo to několik let než jsem pochopila, že to není můj problém, ale jejich (spíš ale mámin, než tátův). Dnes jsem podruhé vdaná, mám dalšího prcka, úžasného manžela ( je o devět let mladší a nenechala jsem si už prostě do toho mluvit) se kterým jsme sedmý rok, dva správné puberťáky a dvě kočky (máma kočky nesnáší). Rodiče si zvykli a teprve teď mám pocit, že se mnou jednají jako s dospělou (je mi 36 let). Chci Ti jenom říct aby ses nebála žít svůj vlastní život, člověk většinou lituje toho co neudělal, než toho co udělal.
Odpovědět
 Jana+2 čerti 
  • 

Re: Je to těžké 

(24.8.2006 11:53:45)
Mám příklad toho, jak dopadá organizování života rodiči přímo před sebou, já mám zlatou mamču, ale jde o matku mého přítele a brzy už muže. A potěšila mě tvoje zmínka, že máš manžela o 9 let mladšího, jsem totiž stejný případ , mám dvě děti a příští rok se chceme vzít a mít miminko, už teď se na to moc těšíme. Ale k věci, můj muž si neskutečně užil a užívá se svojí matkou. Když jsme se sblížili, žil on a jeho sourozenci s matkou, s otcem se rozvedla a od té doby udržuje všechny svoje dospělé děti v tom, jak se pro ně obětovala, co všechno jim dala a hlavně se zadlužila a teď jí všichni nesmí opustit a musí se o ni starat, dávat jí výplatu a splatit s ní její dluhy. Do této situace se můj muž přestěhoval za námi, pak jsme si pořídili svoje bydlení. Nějakou dobu to šlo, ale pak následovaly plačtivé hysterické scény, že ji opustil a že jí slíbil, že se o ni postará, jak si se mno zkazí život, nic si neužil.... nebudu vyjmenovávat všechno. Nakonec byla skoro úspěšná, málem nás dostala od sebe. Ale nezadařilo se, spíš to náš vztah utužilo. Takže teď to pokračuje tím, že mojí existeci naprosto ignoruje. Ale ten můj toho má plný zuby, je na nás hrdej a tím pádem kontakty jsou řidší a řidší a pokud se týká našeho plánovaného miminka a svatby, půjde to zřejmě úplně mimo ni. Zbylí sourozenci jsou ale už tak zblblí, že nejen že nikoho nemají, ale třeba pojem osamostatnit se je u nich : kopnout mamku do pr.... Nemají svůj život, nemají nic. Můj chlap mi od té doby mnohokrát potvrdil, jak je rád, že nás potkal a že nás má, že máme svůj domov.Musel za nás hodně bojovat a to i sám se sebou. Matka u něj hodně klesla. Doufám, že až moje děti vyrostou, budu schopná nechat je jít svojí cestou. Nejsou totiž náš majetek, máme je na pár let půjčené - s nadsázkou.... :) Hodně štěstí všem :)
Odpovědět
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Máš právo na svůj život!!!!! 

(24.8.2006 11:11:59)
Alatničko, přečetla jsem pečlivě celý tvůj článek i všechny příspěvky, které tu již jsou a které všechny tvrdí, že máš odejít, protože maminka nemá právo ti svou láskou svazovar ruce.
Nevím, v jakém věku jsou ty přispěvatelky, myslím si, že jsem o chlup starší, než je běžný věk na Rodině (je mi 43), ale i já SOUHLASÍM s tím, že maminka nemá právo omezovat tvůj život.
Když mi bylo 21 nebo 22 odešla jsem z Brna do Prahy za prací. Přesto, že mám bezva rodiče, asi půl nebo třičtvrtě roku se mnou doma nikdo nemluvil. Trápila jsem se tím, ale byla jsem přesvědčena o svém právu jít si svou cestou.
Do té doby jsem byla doma, protože jsme měli doma moji babičku, která byla úplně bezmocná a odkázána na pomoc druhých. Bylo mi jasné, že to mamka sama zvládnout nemůže, tak jsem prostě byla doma a pomáhala. Pak ale babička zemřela a já odešla do Prahy. Prožila jsem tam 3,5 krásných roků, kdy jsem bydlela na ubytovně a tudíž nebyla nikým a ničím svazována - užila jsem si kultury a zábav, sportovala, tancovala.... prostě můj čas byl jen můj.
Jednu věc ale nikdo z těch, kdo tu psali ještě nezohlednil: ty se svým přítelem se znáte převážně přes počítač, trochu z návštěv v Praze, ale nikdy jste spolu nežili. Takže: odjeď za ním a zkus, zda vůbec budete spolu chtít a moci žít. Zkus, zda budeš ty moci žít mimo naši zemi - bez lidí, na které jsi zvyklá, bez přátel, rodiny, širší rodiny, přeba i bez rohlíků z vaší pekárny - nikdy jsi takto z domova dlouhodobě nebyla, tak to ZKUS.
Pokud se týče výčitek kdo se o rodiče postará, až budou staří - tuto věc já začínám pomalu teď řešit - našim je 80 a já začínám mít pocit, že bych měla být blíž - ale mezi tím jsem prožila 21 let tak, jak jsem chtěla, vdala jsem se, mám dvě děti, a pokud budou rodiče potžebovat moji pomoc, jsem ochotna a schopna se o ně postarat.
Nevím, kolik tvým rodičům je - pokud ty máš 27, tak tipuji do padesátky.... Takže ještě rozhodně nepotřebují, aby jsi se o ně starala - taď nastává fáze života, kdy se ty i oni musíte naučit žít sami. A až tě někdy budou doopravdy fyzicky potřebovat, tak třeba už budeš zpátky, nebo budeš zralá na to se vrátit jim pomáhat....
Mimochodem když se vdávala v roce 1949 moje mamka, odešla (a to byla jedináček s velkou vazbou na své rodiče) za tatínkem do Bulharska, kdy x let žili a pracovali. A v době, kdy její rodiče byli potřební, ona už dávno byl zase zpátky a oba "dochovala" až do smrti. Věnovala jim velikou péči a nikdo by jí nemohl cokoli vyčítat.... Ale v době, kdy si tvořila vlastní rodinu musela i ona "sobecky" odejít za svým stěstím... Za tři roky budou s tátou slavit 60 let výročí od svatby....

Takže Alatničko DRŽ SE, máš právo na své štěstí!!!!!!!!!!!!!!!

Simča
Odpovědět
 Káča 
  • 

Pohled trochu jinak 

(24.8.2006 11:12:01)
I já souhlasím s tím, že je to VÁŠ život a musíte ho žít sama a to konečné rozhodnutí bude jenom a jenom na vás... jenom mě trošičku připadá nefér vůči vám samotné, že se tak trochu "užíráte" sama. Chcete rodinu (svoji maminku) a chcete svoji lásku...... Proč přítel tedy nemůže přijet k nám do Čech? Může tu zkusit žít......... a pak se uvidí, ne? Cizinců je tu hodně, a těch, co se tu usazují stále víc a víc. Vím, o čem mluvím. Manžel je cizinec, v cizině jsem žila ale vrátili jsme se do Čech.. nyní je to i manželův domov. Myslím, že chlap to "vykořenění" prožívá trošičku jinak než ženská. Takže opravdu nechápu, proč by on nemohl přijet alespoň "na zkoušku" on za vámi. Proč jste o této možnosti neuvažovali?
Odpovědět
 Yuki 00,03,07 


Re: Pohled trochu jinak 

(24.8.2006 11:23:49)
ono možná záleží na profesi přítele, docela chápu, že by tady nesehnal práci patřičně ohodnocenou a mohli by tady mít životní úroveň o hodně nižší, než tam, kde má práci, postavení už vybudovanou pozici a odpovídající plat. V naší zemi máme ještě hodně dohánět. Nebo je třeba pokračovatelem rodinné firmy, to pak opravdu nemůže odejít jen tak, něco zkusit. A mezi námi, ženská na mateřské toho moc nevydělá a rodinnému rozpočtu moc nepomůže. (vím, že jsou výjimky, ale mluvím o většině)
Odpovědět
 kaMyš 


Re: Re: Pohled trochu jinak 

(24.8.2006 14:04:43)
Taky si takové důvody dokážu představit - ale na druhou stranu, na jedné straně "finanční ohodnocení", v Čechách možná nedostatečné pro Kanaďana, a na druhé straně nešťastná maminka s dcerou, která je za mořem taky nešťastná z toho, co mamince způsobila... To mi taky nepřijde jako dobrý základ vztahu. A k té lásce? Láska je milování druhého bez podmínek...! I když ten druhý žije na druhé straně oceánu. A dospělé děti mají svůj život a můžou si vybrat, co s ním - jestli zůstanou u maminky nebo vyrazí za dobrodružstvím (nebo za láskou)... Vždyť přece nic není definitivní, řešení je vždycky víc. Třeba by taky mohla maminka vyjet do Kanady, nebo by mohli partneři být chvíli tu chvíli tam... "Ztracená dcera a ztracená vnoučata" v době, kdy letadlo je v Kanadě za pár hodin, mi připadá poněkud směšné...
Odpovědět
 xxx 
  • 

Re: Re: Re: Pohled trochu jinak 

(24.8.2006 16:37:36)
No a jak to řešit, kdyby on měl také takovou maminku, která by trpěla, že tam nemá vnoučata atd. ?

Já mám tchýni a tchána, kteří chtějí všechno, jsou strašně citlivý - NA SEBE. A rodiče, kteří jsou hrozně hodní a asi by chtěli totéž co tchán s tchýní jen si o to tak neříkají, nedělají scény, a proto to jedni mají mít a druzí pořád ustupovat ?
Odpovědět
 Linda 
  • 

Re: Pohled trochu jinak 

(24.8.2006 16:35:08)
Myslim si, ze i kdyz se pritel prestehuje sem, tak situaci s maminkou to rozhodne neresi. Stale bude mit tendenci narokovat si svoji dceru a mit ji pekne pod dohledem, i kdyz si to omlouva vice mene materskou laskou... Takze to by bylo ne reseni problemu, ale jen prekryvanim. Nicmene jsem pisatelce clanku chtela rict, ze i ja odesla za svoji laskou za ocean, zkusili jsme spolu zit, pak se vzali, nyni cekame miminko a jsme nejstastnejsi parecek pod sluncem:-). Nastesti rodice se k cele situaci staveli vice nez chapave, preci jen je to uz 27 let, co byla pupecni snura prestrizena, ze... No a zivot opravdu nemuzeme predvidat a my jsme zpoza oceanu opet v Evrope, sice v Nemecku, ale stale je to to poradny kus blize k CR... Preji moc moc hezky zivot a hlavne co nejmene promarnenych sanci... Linda
Odpovědět
 jutta 
  • 

žijeme jen jednou 

(24.8.2006 11:17:22)
Alaničko, vůbec nejsi sobec, to spíš maminka jedná sobecky, aniž by si to třeba uvědomovala. Pokud se lásky vzdáš a nezkusíš s ním aspoň chvilku žít, tak si to budeš pořád vyčítat ( popřípadě mamince a rozešly byste se s maminkou ve zlém). Když se rozhodneš odejít, maminka to za nějakou dobu pustí z hlavy a odpustí ti. Obzvlášť, když jí budeš psát nebo volat. Řeknu to asi takhle: člověk má žít každý den tak, jako by to byl ten poslední (neb nikdy neví, který ten poslední bude). Takže vzhůru do Kanady. J.
Odpovědět
 Lucka 
  • 

Nepropásni to! 

(24.8.2006 11:31:30)
Podle toho co píšeš to vypadá, že přesně víš co chceš, ale jen kvůli ohledu na maminku si nejsi jistá, co máš dělat. To, že půjdeš za svým není rozhodně sobectví. Naopak psychický nátlak tvojí maminky, i když z lásky k tobě, sobectví rozhodně je. Mám sestřenici vdanou do Anglie, její rodiče to taky ze začátku dost obrečeli, ale teď jsou rádi, že je šťastně vdaná a spokojená. Vím, že nám všem, co ti tady radíme, se to strašně dobře říká, ale opravdu bys měla sednout na letadlo a letět. Bude to těžké, ale uvidíš, že si maminka časem zvykne a bude to v pohodě. Když to neuděláš riskuješ, že propásneš životní lásku a do konce života toho budeš litovat. Držím strašně moc palce a těším se, až nám dáš z Kanady vědět, jak to dopadlo:-))!!!
Odpovědět
 Lucie 
  • 

Re: Nepropásni to! 

(24.8.2006 11:50:59)
Jo přesně tak. Je to Tvůj život a "vydírání" rodičů=sobeckost. Pokud by Tě trápilo, že jednou se o ně nikdo nepostará, tak přece jednou by mohli žít u Tebe. A pokud to nejde, je spousta případů, že děti jsou pryč, rodiče sami a přece dnes existují pečovatelské služby. Je mylná představa, že kdo má děti není sám. Ty děti pak už žijí svůj život a je opravdu sobecké nutit je, aby žily dle toho jak to vyhovuje rodičům. I o tomto je život. Řiď se sama sebou, jednou by Tě to mohlo moc mrzet, máš dost let na to, aby jsi se rozhodla podle sebe. Jdi do toho!Jdi za tím, koho miluješ!
Odpovědět
 JaninaH 


Re: Re: Nepropásni to! 

(24.8.2006 12:07:27)
Lucie píše: Je mylná představa, že kdo má děti není sám. .
Budu se snažit, aby tahle "mylná" představa mojí mámě vydržela až do smrti. A sama bych chtěla také v téhle představě setrvat.
Ale to neznamená, že bych s mámou chtěla bydlet nebo že bych bránila dětem odejít za svou láskou.
J.
Odpovědět
 Hanka + Hančí 5/05 
  • 

Držím pěsti!! 

(24.8.2006 11:52:20)
Ahojda, je mi 27 a mám doma jednu malou slečnu. Před pár lety jsem taky pobývala v zahraničí, vcelku se mi tam líbilo, ale vrátila jsem se domů, jsem totiž strašnej nacionalista, tj. Češka jak poleno:o). Na druhou stranu jsem ale duší velkej cestovatel, lákaj mě dálky a život kdekoliv v zahraničí neberu jako problém, zvlášť pak s milovanou osobou. Ale k věci: kdybych byla ve tvé kůži a byla tak zamilovaná jako ty (o svém příteli mluvíš velmi hezky), šla bych do toho!URČITĚ!!!! Co se týče tvé maminky...Moje máma je tou, která by mě rovněž posadila do letadla s tím, poznej kus světa, buď šťastná a věz, že se vždycky máš kam vrátit....Ten, kdo není mámou, neví,že to od ní chce obrovskej kus sebezapření...Já už maminka jsem, svoji holčičku miluju jako nikoho, vůbec si neumím představit, že by jednou takhle daleko odešla, ale pokud bude chtít, dám jí tu stejnou radu jakou by mi dala moje máma. Důležitý je vědět, že se vždycky máš kam vrátit. Takže: jdi do toho!!! Jednoznačně!!A neboj, máma to pochopí a bude šťastná, když ty taky budeš!!!
Odpovědět
 Zuzana, 32 let 
  • 

Rozhodnutí je na Tobě 

(24.8.2006 11:56:58)
Měla jsem podobný problém s maminkou. Rozdíl byl jen v tom, že jsem neodjížděla nijak daleko (30 km), ale vybrala jsem si muže, který pro mě podle mojí maminky nebyl vhodný. Bydlela jsem s rodiči do svých 26 let a nutno dodat, že moje maminka je "generál", takže si dost dlouho myslela, že ji všichni tři děti musíme poslouchat. Moji starší sourozenci toto víceméně splňovali, jen já jsem se chtěla vymanit, když jsem si našla někoho, s kým jsem si moc rozuměla a měla jsem pocit, že je ten pravý pro společný život. Podle mojí maminky to ten pravý nebyl, protože měl rozštěp rtu. Bála se, že naše děti to budou mít taky, takže mi ho všemožně rozmlouvala. Došlo i na citové vydírání, vyčítala mi, že ji chci trápit, že v noci vůbec nespí, má z toho všeho vysoký tlak apod. Mně bylo strašně, připadala jsem si, že jsem úplná stvůra, která ničí své rodiče. Pak jsem si ale uvědomila, že to takhle nejde, a řekla jsem si, že se musím rozhodnout sama: jestli si myslím, že to je ten pravý, tak si ho prostě vezmu a maminka se s tím musí smířit. Oznámila jsem jí to jako hotovou věc a ona poznala, že jsem rozhodnutá a nemá smysl mi to dále rozmlouvat. Nebyla z toho nadšená, byla celou dobu k manželovi chladná, a úplně se s tím vyrovnala, až když se nám narodilo miminko, které bylo naprosto v pořádku. Teď už máme 2. dítě, které je úplně zdravé, a maminka je šťastná, že já jsem šťastná, a manžela má moc ráda.
Takže, jestli Ty to tak cítíš, jeď do Kanady a zkus to. Třeba zjistíš, že to není ono a vrátíš se, ale třeba taky zjištíš, že jenom takhle jsi šťastná. Když to nezkusíš, budeš si to možná celý život vyčítat. A maminka? Když uvidí, že Ty jsi šťastná, tak, jestli Tě má opravdu, ráda, se s tím smíří.
Přeju hodně štěstí a držím pěsti.
Odpovědět
 Martina, Dita 1 rok 
  • 

Re: Rozhodnutí je na Tobě 

(24.8.2006 12:24:53)
Milá autorko článku, opravdu se přestaň trápit, mamince napiš dopis jak moc ji máš ráda, že si jí vážíš za to jak tě vychovala a neopouštíš ji napořád, ale že chceš žít tvůj vlastní život se svým parterem, který sice nemusí být přímo podle jejích představ, zato splňuje ty tvoje. Když se spolu na tohle téma nemůžete bavit, je dopis nejlepším řešením. Nech jí ho doma třeba na víkend aby měla čas si v klidu zpracovat své emoce, a pak teprve se o tom pobavte. Jestli ty sama o sobě máš odvahu na tu zkušenou jet, udělej to. Nejhorší je pocit, že tvé životní rozhodnutí za tebe udělal někdo jiný.
Každému nějakým způsobem ovlivňují rodiče život, a myslím, že nikdo není na 100% spokojený - něco dělali rodiče málo, něco naopak příliš....
Já mám těm svým například za "zlé" že mě sice donutili jít na vysokou ale pak to odmílti financovat(zamilovala jsem se), takže jsem dělala dálkově a nedodělala - nemohla jsem to utáhnout a navíc to nebyl obor co by mě bavil. Ale jsem dospělá a když budu potřebovat VŠ, musím si to zařídit a zvládnout sama.
Když jsem se odstěhovala (s partnerem do podnájmu), taky tak rok byly vztahy u bodu mrazu. Ale teď mám dcerku, oni vnučku a znovu jsme našli cestu.
Odpovědět
 mamča 4 děti 
  • 

přeju hodně štěstí!! 

(24.8.2006 12:17:15)
Ahoj,
i já se připojím k té většině názorů, které se vzácně shodly na tom, že jsi dospělá, velká holka a měla bys dělat co sama uznáš za vhodné.
Maminky (někdy i tatínci) jsou někdy trochu vyděrači,ale i schopnost odtrhnout se od rodičů je známkou dospělosti.
Myslím, že rodičům NEMUSÍME být vděčni, protože oni nás chtěli a to co oni dali nám, my dáme zase našim dětem.
Nemusíme se rodičům podřizovat, protože nejsme jejich majetkem. Vždy by ale měly být zachovány korektní vztahy a pokud je potřeba pomoc, je nutné (pokud je to v našich silách a neohrozí to naši novou rodinu) ji nabídnout.
Přeju ti ze srdce mnoho štěstí za oceánem, myslím, že ti odvaha nechybí. Ať však zvolíš jakoukoli variantu, vždy to bude někoho bolet. Čas ukáže, zda jsi zvolila správně či ne.
Hodně síly....
Odpovědět
 Lucin+Anna Evelyn/Lisa Marie 


opravdova laska 

(24.8.2006 13:10:17)
Ja jsem odesla za pritelem do Svycarska. Neni to tak daleko, ale prece. Maminka si vzdycky myslela, ze ja budu ta, ktera bude na blizku, kdyz se neco prihodi. Kdyz jsem odjizdela, tak tatka byl ten, ktery rikal, ze delam dobre, i kdyz se mu v ocich leskli slzi stezskem. Maminka byla smutna. Dnes je to rok a neco. Do Cech jezdime tak jednou za dva mesice. Myslim, ze je to dost. Mamince se stejne moc styska, a hlavne ji i trapi, ze jen obcas vidi svou milovanou vnucku. Ale i presto uz se se situaci smirila a rika mi, ze je pravda, ze se ji styska, ale co je pro ni dulezity, kdyz vi, ze se mame dobre a jsem stastni. Maminka me miluje, a protoze me miluje, tak me nechce svazovat a vlastnit. Kdyz clovek opravdu miluje, tak neni dulezity, kde ten druhy je, pokud si ho chovame v srdci. Laska neznamena vlastnit. Moji mamince jsem vdecna, ze tohle dokaze pochopit. Samosrejmne nemam jen tuhle hezkou zkusenost. Mam i babicku, ktera se se mnou nebavi, protoze me vidi jen malo. Neni to smesne? Stejne ji mam moc rada, ale boli to. Tak co je opravdova laska?
Odpovědět
 Stuclinka 


Nedej se! 

(24.8.2006 13:13:42)
Tohle jsem taky prožila. Ani to nebyl cizinec. Taky jsem dumala, jestli nejsem sobecká. Moje maminka nebyla tedy ani zdaleka tak militantní jako tvoje, ale asi půlroku jsme spolu nemluvily. Vydrž. Ona to pochopí. I když ne hned. Uvědomí si, že tě může svým přístupem jedině ztratit.Držím palce.
Odpovědět
 Marcela a Hanička 9/2002 


je to těžké 

(24.8.2006 13:36:55)
moje dcera má jen 4 roky, ale já věřím, že až mi dospělá oznámí, že odjíždí někam do světa /rakousko, itálie...USA.../...popřeju jí šťastnou cestu. Může odjet na bridádu, stáž, studium...vdát se..... je to její život a já ji nesmím nutit, aby byla doma a neustále mě navštěvovala. bude mít svůj život a já to musím akceptovat, i když mi bude krvácet srdce, že je tak daleko a vnoučata uvidím třrba 1x ročně. achjo, to jsou starosti.držím palce, ať to u vás dobře dopadne.
Odpovědět
 asmara 
  • 

docela drsné.. 

(24.8.2006 14:15:28)
Alatničko,přečetla jsem tvůj příspěvek
několikrát a docela mě z něho mrazí.Věřím,že tvoje maminka tě velmi miluje a nechce tě ztratit,ale její metody mi docela zavání vydíráním.Slzy a mlčení bych ještě pochopila,ale odpojený internet?Stejně tak striktní zavržení člověka,kterého vůbec neznáa ty se ani nesmíš zmínit o Vašem vztahu.
připojila bych se k názoru,který zde již zazněl a to,že by ses potřebovala osamostatnit ať už se tvůj aktuální problém vyřeší jakkoli.Jsi už velmi dlouho dospělá a situace si žádá čistý chirurgický řez-jinak nikdy nebudeš žít svůj vlastní život.
Odpovědět
 Raketka 


sobecká je matka 

(24.8.2006 14:27:56)
Sobecká je tvoje matka - ne ty.
Víc k tomu není co dodat. Přeji hodně štěstí a sil.
Nezapomeň, že láska je velmi vzácná a jestli tuhle ztratíš jen kvůli maminčinu nepochopení, tak už nikdy žádnou jinou lásku potkat nemusíš :(

Maminka to teď vidí tragicky, ale ty přece neumíráš!!!
Jen se odstěhuješ a budete se moct navštěvovat, psát si, telefonovat ...

Já jsem šla za láskou "pouhých" 300 km a domů se vracím jen párkrát za rok. S mámou si píšeme na ICQ (bude jí 50 let a naučila se to v pohodě) ... nic není nepřekonatelné.
Nezahazuj svoji lásku jen kvůli tomu, že si tvoje máma momentálně neumí představit, že tě nebude mít pod osobním dohledem :)
Jsi dospělá - tvoje máma přece musí počítat s tím, že se jednou osamostatníš!
Odpovědět
 Jirina, 4 deti 
  • 

Kazda rada draha 

(24.8.2006 14:35:13)
Myslim, ze tvoje maminka si z tebe udelala tak trosku nahrazku sveho zivotniho partnera, kdyz ten jeji, tvuj otec, zustal dusevne zit se svoji matkou. A tak te tvoje maminka pevne drzi a nechce se te vzdat. Neni to od ni spravne. Rodice maji svoje deti vychovat a pak je pustit do toho jejich zivota. Z toho co ctu mi vyplyva, ze bydleni za oceanem by pro tve pripadne manzelstvi byla ta nejoptimalnejsi vzdalenost od maminky, i kdyby sis vzala kluka z vedlejsi vesnice. Asi to nechapes a zda se ti to tvrde, ale asi je to tak. Jenze sama pises, ze bez jejiho pozehnani to nedokazes. Nejsi rozhodna. Ty sama se musis rozhodnout a vnitrne se s tim ztotoznit. I kdyby ti tady vsichni napsali, ze mas odjet a byt s pritelem, stejne to neudelas, pokud nebudes chtit. A i kdybys na tyto rady dala, bedes nestastna i tam, pokud to nebude tvoje volba. Myslim, ze je clovek nastaven tak, aby "opustil" v dospelosti rodice a odesel za partnerem nez kvuli rodicum obetovat svuj zivot a mozna nakonec zustat i v zivote sam, bez deti (po smrti rodicu), pokud se ti nepodari najit partnera podle gusta maminky.
Odpovědět
 Kačka 
  • 

Re: JEDNOU SE VDÁŠ ZA MUŽE SVÉHO ŽIVOTA, NE ZA TVOU MATKU 

(26.8.2006 23:57:18)
Ano Alatničko,

když to neuděláš budeš si jednou říkat: "Že já nebohá si nevzala pištu Hufnágla", to je samozřejmě nadsázka, ale připoměla jsi mi tenhle seriál :o).

Ty nejsi majetkem své matky, já u svých rodičů s manželem bydlím (i když máme svůj byt v podkroví), přesto bych dala nevím co, abych mohla bydlet někde jinde.

Když jsme s manželem před 10 lety bydleli v garsonce přemluvila mě mamka, abychom se k nim nastěhovali, že tak víc ušetříme ha ha ha, chtěla mě mít jen pod kontrolou a bohužel tím jsem přišla i o doté doby hezké vztahy s ní.

Od lásky, pokud si myslíš že by mohla být ta pravá, se nenech odloučit, litovala bys toho do konce života,

držím palečky :o).
Odpovědět
 Katuka+Vítek11/06+Danek10/09 


Štěstí neroste na stromě 

(24.8.2006 15:35:36)
I babička Boženy Němcové nakonec opustila podhorskou vesničku kam jí poutal zvyk i dlouhé vztahy a odjela za vnoučátky, jichž neznala. Tak také vy budete muset zanechat starý život na jedné straně dveří, zabouchnout je a odjet a je jedno jestli to bude za oceán nebo přes ulici. Nakonec bude lepší ten oceán, jinak si vaše maminka neuvědomí, že teď už nejste jen dcera, ale žena nějakého muže a časem i máma dětí a bude vás stále přesvědčovat, aby jste se řídila "jak bijí hodiny u ní" a ne v novém hnízdě.
A sobectví, milovat znamená též dát svobodu, jinak je láska vězení.
A za poslední, nic není neřešitelné a pokud se chce i míle se dají zkrátit na pár centimetrů.
A ještě douška, až se rozhodnete, vykročte a nevyčítejte si to ani sobě ani vaší lásce.
Vaše maminka je dospělá a tak i ona bude muset zvážit sílu své lásky k vám proti představě, kterou si o vašem životě nalinkovala.
Má tchýně chtěla mít z mého manžela Štěpána technika IT právníka Rolanda, řádně zazobaného, bydlícího v luxus RD. Dávala mu to najevo, že nesplňuje její očekávání. Je to jeho chyba??
Asi těžko,
statečné srdce
přeje Katuka
Odpovědět
 kaMyš 


Re: Štěstí neroste na stromě 

(24.8.2006 16:25:44)
Katuko, tleskám, moc hezký příspěvek, obzvlášť přirovnání k Babičce je trefné!!!
Odpovědět
 Róza 
  • 

zase ta druhá 

(24.8.2006 16:36:05)
Alantičko píšeš, že tvůj táta měl silné vazby ke své matce. Z toho vychází, že tvá máma byla pro něho až ta druhá. Uplynul čas a máma se dostala do opačné pozice. A zase je ta druhá ...
Tím nechci říct, abys nedělala to, co ti tu všichni v diskusi navrhují. Ani náhodou!!! Na to se nesmíš ohlížet, za to nejsi zodpovědná. Jen je mi tvé mámy líto, že si vzala mamánka. Za to si ale vlastně může sama.
Ještě tu někdo psal, že nevidí důvod, proč bys svou vlast musela opouštět zrovna ty. Také se mi zdá, že by to nemělo být tak jednoznačné.
Odpovědět
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Byla jsem na tom podobne - nedej se! 

(24.8.2006 17:17:10)
Alatnicko,

uz to tu zrejme nekdo napsal, je to urcite slozita zalezitost. Je jasne, ze nechces mamince ublizit, ALE - podle meho nazoru - jsi dospela a mas pravo na svuj zivot. To, ze te maminka vychovala, neznamena, ze bys mela zustat u ni! Maminka te vychovala prave proto, abys byla schopna mit svuj vlastni zivot, postavit se na vlastni nohy, mit vlastni rodinu. A pokud jsi potkala nekoho, s kym je ti tak dobre, tak by sis ho rozhodne nemela nechat utect!!! Mluvim z vlastni zkusenosti, mam podobny pribeh - po par neuspesnych pokusech jsem se seznamila s tim pravym a ze sve vule odesla za nim, protoze jsem vedela, ze takova prilezitost se neopakuje...maly rozdil byl jen v tom, ze uz jsem predtim v zahranici zila, takze to mamka nebrala tak tragicky. Ovsem pouze do te doby, nez se nam narodila dcera....nelituju niceho, jsme spolu pet let, stastni, ted cekame druhe mimi a stale bydlime v zahranici. Mamka je sice smutna a styska se ji, porad doufa, ze se jednou vratime, ale zaroven uz pochopila, ze mam svuj zivot a svoji rodinu a to znamena, ze je spravne, abychom byli spolu. Litame na navstevu tak casto jak to jde a i oni tez, jinak to proste nejde. Myslim, ze tvoje mamka k tomuhle jeste musi dospet a urcite to chvili potrva. Ale pokud vis, ze ten tvuj stoji za to tak se nedej!;-))) Drzim moc palce!

Takova okrajova otazka - jsi jedinacek?;-) Ja jo...
Odpovědět
 Lucie 
  • 

Jdi s tim kdo te ma rad 

(24.8.2006 17:22:33)
...rikal myslim Jan Neruda?:)Myslim si, ze chlap, ktery vydrzel vse, co popisujes a jeste o Tebe stoji, stoji za to :o)Treba zjistite, ze vam to v "realnem svete" moc nevyhovuje a maminka bude spokojena, ale ty hlavne budes vedet na cem jses a nebudes si jednou rikat, kdybych ja tenkrat...Ale zit s nejakym Pepikem?:)jenom proto, abych byla blizko mamince?Bude z tebe ukrivdena,vecne nespokojena zenska.
Vetsinou se takto chovaji maminky, ktere si nedokazou jinak vyplnit cas...rikaji, ze se takzvane obetovaly pro rodinu. Nerikam, ze to neni pravda, ale taky je to trochu i proto, ze nemely jine vlastni zajmy, na ktere jim po odchodu deti z domu zase zbyde cas :)Ja jsem za laskou sla az na kraj sveta...az za polarni kruh...a dodnes toho nelituju. Ale je pravda, ze mam velice moudrou maminku, ktera pro me mela a ma pochopeni.Pak napis, jak jste si to nakonec usporadali, ju?:)
Odpovědět
 Ladka 
  • 

Hodne stesti!!!!! 

(24.8.2006 18:28:55)
Mila Alatnicko,
kdyz jsem si precetla Tvuj prispevek, musela jsem se zamyslet nad svym osudem, je totiz hodne podobny Tvemu.
Manzelstvi mych rodicu nebylo zrovna to nidealnejsi a i muj otec tihnul k jeho matce a nakonec se tam i po rozvodu odstehoval.
Ja jsem po maturite odjela do ciziny s minimalni znalosti anglictiny. Po 14-ti mesicich jsem se vrtila.
Byla to asi velka nahoda a nebo osud, kdyz jsem na dovolene potkala muze svych snu. Nevahala jsem a okamzite jsem za nim jela. S maminou si strasne rozumime, i kdyz si myslim, ze nejse na sobe az tak moc zavilse, jako napr. Tvoje mama na Tobe.
Je to hodne tezke rozhodnuti, protoze za sebou nechavas celou rodinu, kamarady a samozrejme milovanou vlast.
Jestli Ti muzu radit, naslouchej svemu srdci a nedelej to, co chteji ostatni. Dej tomu cas a uvidis, ze vsechno se nakonec v dobre obrati. Jsi prece jeji mala holcicka.......
Je to jen a jen TVUJ zivot a kdo vi, mozna bys za par tydnu, let ses za to rozhodnuti nenavidela, ze jsi svou lasku nechala plavat kvuli nekomu jinemu!
HODNE STESTI!!!!!
Ladka
P.S. Jestli jsi chces hloubeji popovidat, klidne mi napis na mail.
Odpovědět
 Vlaďka+Daniel 3/05 


dítě mám než vyroste, muže na celý život 

(24.8.2006 19:53:19)
Nečetla jsem předchozí příspěvky, takže řeknu, co si myslím k článku, byť už to asi někdo řekl dřív. Moje maminka nikdy nic takového nedělala. Vždycky počítala s tím, že děti jednou vyletí z hnízda a doufám, že mě to naučila. Zatím se mi snadno mluví, když drobečkovi nejsou ještě ani dva roky, ale pořád počítám s tím, že jednou vyroste a odejde. A pak doufám, že si s manželem užijeme ještě spoustu krásných let, protože on je má druhá polovina a já jeho. Děti mají samostatný život a budou ho chtít samy žít, ale člověk je dvousložkový - muž a žena. Až si mé dítě bude chtít najít někoho za oceánem, asi taky nebudu nadšená, že si neužiju vnoučat, ale to se vždycky dá nějak vyřešit, třeba měsíc prázdnin v ČR:) Ale nikdy nechci být vinna tím, že mé dítě si tu druhou polovinu nenajde. Pokud se k sobě hodíte a budete spolu šťastní i za dvacet let až děti vyrostou, jdi do toho. Tohle se sice nedá zjistit dopředu, ale jste zodpovědní dospělí lidé a pokud víte, že na manželství se musí neustále pracovat, máte velmi slušnou šanci že se ještě v sedmdesáti budete vodit za ruce:) Maminka se dost možná bojí. Ty odejdeš, nebudeš blízko a ona se bude muset znovu přizpůsobovat tátovi, bude jen s ním. Kdysi na začátku měli společné cíle a společné sny, ale teď si možná není jistá, jestli to spolu zvládnou. Jak to bylo v nepříliš hodnotném filmu Lemra líná - tatínek je tak trochu podivín a když odejdou děti, je to jako znovu začít spolu chodit. Se vší tou nejistotou. Ale je to její život a ty máš svůj.
Odpovědět
 Milly36 


Tady je nekdo hooohne zamilovany:-))) 

(24.8.2006 20:47:11)
Ahoj vsichni,
jak vidim, vetsina se tu postavila proti "sobecke" mamince a bojuje za "velkou a odrikanou lasku" (ach, ta romantika;-). Klasika:-D

Alatnicko, uzivej si, ze jsi zamilovana a rid se tim, co citis. Jestli chces jet do Kanady, vyrid si vizum, kup si letenku, sbal si veci a LET! Na nic necekej, na nic a na nikoho se neohlizej. Kdyz to nezkusis, budes litovat a nikdy se nedozvis, o co jsi prisla (nebo mozna neprisla, to ukaze cas:-). Kazdopadne je to skvela zkusenost, kterou mohu z vlastni zkusenosti jen vrele doporucit. Clovek pozna sam sebe...
Tolik na Tvoji „obranu“.
Ja verim, ze za svuj zivot, sve stesti ci nestesti si kazdy zodpovida SAM. Odmitam tomu rikat pravo ci nepravo. Každý jsme tu sam za sebe. Jak si co kdo zaridi, tak to ma.
Takze Alatnicko, jestli ses doted chovala jako male dite, zavisle na peci maminky a podobne, ci jak to u Vas funguje, nediv se ji, ze se citi opravnena Ti mluvit do zivota.
Az doted jsi ji nechala. To je dusledek. Jste vinny obe, ne jen ona. To jen aby bylo jasno. Nefnukej tu, ze bojis, ze Te maminka donuti najit si nekoho tady a zit jeji život– proboha, kolik je Ti let???? Bude Ti snad stat s pistoli u hlavy???? Muze Ti prikazovat co chces, ale jestli ji poslechnes nebo ne, je jen TVOJE vlastní rozhodnuti. Uz konecne pretrhni tu pupecni snuru.
Jdi za nim, vyzkousej to, jake to je. A uvidis. Poznas sebe samu, zjistis, co od zivota vlastne chces, zjistis, jak pevny je Vas vztah – a ver mi, život v cizine je opravdu prubirsky kamen. Je mi 35, jsem podruhe vdana (za Cecha), mam 15tiletou dceru a 5 let zijeme v USA. Priprav se na to, ze nekdy prsi i v raji, ze az spadnou ruzove bryle, prijde tvrda realita – jak dobře ovladas ten cizi jazyk? Ridis auto? Jsi samostatna? Jak zvladas samotu? Atd. To, ze se mate opravdu, hluboce radi, a ze je to ten pravy, si muzes rict teprve pak, az tohle vsechno spolu prezijete. Zda se mi, ze si to tak trochu idealizujes. Ale beru to, to delaji ty ruzove bryle…;-D
A poslední věc na zaver: ale co takhle pohled z druhé strany: ne ze babicka prijde o vnoucata,– vnoucata prijdou o babicku. Někdo tady horoval pro to, ze letadla jsou dnes v Kanade za par hodin – to jo, ale… jde o to, jak dlouho bude babicka zdrava a cupr, aby spatne zdravi nebylo prekazkou a taky jak bude movita, aby to litani zvladala financne.

A toz tak. Kazdy mame sve vlastni zkusenosti a jsme z jineho testa. Nesoudim, jen se to snazim videt ocima druhe strany a vsechny pochopit.

Milly
Odpovědět
 JaninaH 


Re: Tady je nekdo hooohne zamilovany:-))) 

(24.8.2006 20:57:47)
Přesné.
Taky mě napadlo, že maminka Atlantičky se chová tak "sobecky" taky proto, že je to pro ni najednou příliš velký šok. Do 26 let u maminky a a najednou - pryč, pryč, pryč, a hned za oceán. Když dcera začne rebelovat v šestnácti, v osmnácti začne uvažovat o tom, že se odstěhuje (třeba do podnájmu na druhém konci města), dá matce čas si na to, uvědomit si, že už je dospělá.
Myslím, že Atlantička udělala chybu v tom, že se nesnažila se postavit na vlastní nohy dřív.
J.
Odpovědět
 Petra 
  • 

Re: Re: Tady je nekdo hooohne zamilovany:-))) 

(25.8.2006 8:17:24)
Já jen doufám, že se z velké lásky nevyklube podvědomé utíkání od maminky.
Odpovědět
 Sears 


pozdrav z Kanady! 

(24.8.2006 21:02:54)
V podobne situaci jsem byla take asi pred sedmi lety. S tim rozdilem, ze jsem byla o neco starsi nez ty a necelila jsem takovemu silnemu odporu rodicu (i kdyz jisty odpor jsem musela prekonat tez).

Jestli ti muzu poradit: nemej pocity viny, ze je to sobecke. Je to opravdu tvuj zivot. Ja jsem sla na to postupne. Nejdrive jsem odletela do Kanady na navstevu na dva mesice, pak se vratila a 4 mesice jsem pracovala a zila v CR. O vsem jsem rozmyslela a bylo mi jasne, ze si to musim zkusit jeste jednou "nanecisto", nez se rozhodnu napevno. A tak jsem odletele do Kanady na Vanoce a zustala do leta a stale nemela jasno. Bylo to pro mne tvrde dilema, ale nakonec jsem se nakratko vratila zpet a rodicum oznamila, ze se budu vdavat a ze zustanu v Kanade. Oni to uz ale tusili a tak se meli cas s tim smirit. Nejvic to bolelo maminku, ale uz je to ted po sesti letech dobre. Je dobre, kdyz pritele poznas - ne jenom na rande a pri schuzkach, kde se kazdy z partneru usmiva a snazi se byt lepsi nez ve skutecnosti je. Musis ho poznat i v beznych situacich zivota, jak zvlada ruzne neprijemne situace, jestli je spolehlivy.....atd a atd.Deti rvou a ja musim skoncit! Preji ti stastne rozhodnuti!
Odpovědět
 Hanka4děti,88,97,04,06 


správné rozhodnutí 

(24.8.2006 22:09:29)
Milá Alatničko,myslím,že každá láska je sobecká,aspoň trochu.Já můžu mluvit asi sama za sebe z pozice maminky.Máme děti v rozmezí 18 let až 3 mesíce.Vnímám to jak z tvého pohledu,male i z pohledu tvojí maminky.Vím,že až naše dcera přijde s tím,že by třeba odjela někam za moře.Tak bych jí asi nebránila.Pokud by potkala toho pravého pro život,byla bych ta nejšťastnější máma na světě.Jedno vím ale jistě,byla bych strašně smutná z toho,že by odjela někam,kde by nebylo možný ji vídat.Strašně moc se těším na to,až přijde ten čas,a bude mít jednou svoje mimča,že se naše rodiny budou navštěvova,pomáhat.Nějak neví mjak by jsme tohle všechno mohli dlat kdyby byla za oceánem?Je to opravdu velmi těžá představa,ale asi bych to zvládla.MOje představy by se rozplynuly,ale její štěstí by mi asi bylo přednější.Někdy se životy zamotají jinak než si člověk plánuje.Nemůžu říct,že můj plán je připoutat si ji k sobě,To ne vžádném případě ne.Jen mám všechny moc ráda.
Držím ti palce,aby ses rozhodla podle svého srdíčka.A určitě,pokud cítíš,že je to velká a ta pravá láska,tak bych si ji nenechala uniktnout.Jednou bys mohla velmi litovat.Zkus si s maminkou promluvit a zkus jí vysvětlit,že ji máš moc ráda.V klidu bez emocí.A třeba na neutrální půdě.Pozvi ji někam mimo domov.Tam se věci chápou jinak než v domácím prostředí
Odpovědět
 Petra Dvořáková, syn jeden rok 
  • 

Volání divočiny 

(24.8.2006 22:17:59)
Znám to. Když je člověk zamilovaný, všechno ostatní jde stranou. A to tak dlouho, dokud příroda nedosáhne svého a ženě se nenarodí dítě. Pokud je ti už dvacet sedm, touha po dítěti, která ať chceme nebo nechceme je hluboce zakořeněná ve většině z nás, tě stejně dříve nebo později donutí udělat to co musíš. A to je opustit staré hnízdo a založit nové.
I tvoji rodiče možná jednou poznají, že mají toho opravdu správného zetě, třebaže je Kanaďan. Dle mého názoru je lepší kvalitní manžel a otec budoucích dětí za mořem, než někdo, jehož nejvýraznější kvalita je to, že bydlí v Česku. Pokud si s přítelem dobře rozumíte, možná už opravdu nikoho k sobě tak vhodného nepotkáš.
Navíc svět je stále menší a při dnešním prudkém rozvoji telekomunikační techniky není problém být s babičkou a dědou v každodenním kontaktu,i když jsou na jiném kontinentu. Koneckonců až budou staří, můžete se o tvé rodiče postarat i v Kanadě.
Na druhou stranu opustit celý svůj dosavadní život, práci, rodinu, přátele kvůli člověku, který pro tebe není ochotný udělat totéž, znamená podle mě možná trochu nerovnováhu ve vztahu. Nicméně vztahy se vyvíjí, a to, že nemáš navrch nyní, neznamená, že nebudeš mít navrch nikdy.
Taky případný rozvod a spory o děti jsou mnohem komplikovanější, když je manžel cizinec. Zvlášť pokud už děti budou doma v Kanadě a nebude se jim chtít s mámou do nějáké malé cizí země někde uprostřed Evropy.
Co naděláš. Risk je vždycky zisk a nebo v pysk. A jestli jsi se rohodla dobře nebo špatně ukáže stejně až čas. Bohužel.
Odpovědět
 JankaP 


Osamostatnit a přitom projevovat úctu rodičům 

(25.8.2006 0:33:58)
Zaujalo mne, že "Maminka si vysnila, kdo by se jí ke mně líbil a že bych určitě měla bydlet nedaleko od domova".

- Musíš se rozhodnout, kdo bude žít tvůj život a rozhodovat o něm, zda maminka nebo ty sama. Je ten kluk skutečně ten pravý? Stojí to kvůli němu riskovat?

- Pokud se rozhodneš osamostatnit, je možné to udělat rázně a přitom s úctou k mamince (rodičům). Jen to chce trochu přemýšlet ve stylu, když řeknu tohle, mamka zareaguje takhle, proto se raději vyjádřím takhle, abych ji neurazila, ale zároveň vyjádřila, že trvám na svém, atd. Já svůj boj vyhrála. Sice se na začátku zdálo, že na naší svatbě budou jen ženich, nevěsta a svědkové, ale nakonec rodiče na svatbu přišli. Dnes máme vztahy velmi dobré. Když viděli, že mě má manžel opravdu rád, tak se spřátelili i s ním. S manželem jsme spolu 15 let.

Jana
Odpovědět
 Petanda + Neo (10.9.05) 


Japonsko 

(25.8.2006 2:14:25)
Alatnicko,
ja jsem si vzala Japonce a odstehovala jsem se do Japonska, zivot v cizine je sice narocny, preci jenom jina kultura, jazyk a tak, ale kdybych to neudelala, tak bych si to do konce zivota vycitala. S temi vnoucaty je pravda, ze si babca moc neuzije, ale tohle je preci muj zivot a moje rodina, proste to tak je.
At uz se rozhodnes jakkoli, hlavne at jsi stastna a at si nemusis nic vycitat! Kdyztak mi pisni na mail;-)
Pa Petanda
Odpovědět
 Meluzína 
  • 

Re: Japonsko 

(25.8.2006 7:10:59)
Ahojky Petando, Japonsko je pro mě strašně zajímavá země, která mě moc láká, ale ještě nikdy jsem tam nebyla, bohužel (finanční důvod). Mojí dobří přátelé tam žili 8 let a jejich zážitky jsou nevšední, krásné, zajímavé. (učili tam na univerzitě AJ). nechceš se s námi taky podělit o tvé zážitky a zkušenosti s úplně jiné kultuře? Jistě by to byla zajímavé... Já zážitky Venuše a Bryana poslouchám vždycky moc ráda a země je mi strašně sympatická
Hezký den, Meluzína
Odpovědět
 Marketa 
  • 

Re: Japonsko 

(26.8.2006 0:46:15)
Uplne od veci, taky mne zaujalo, ze mas za manzela japonce a zijes v japonsku. Jestli cas dovoli a mela bys chut, prosim napis clanecek o tom jak se v japonsku zije.
Odpovědět
 bjanka1 


no není to snadné 

(25.8.2006 8:48:48)
se takhle rozhodnout, i moji rodičem dělali příšerné scény, když jsem se rozhodla odstěhovat a to bylo jen asi 20 km... Už jsi velká holka, dokážeš to.
Taky se přidávám na stranu těch, co radí sbalit kufr a letět, možná, že se zase vrátíš, možná to není ten pravý, ale když to nezkusíš, tak si to budeš vyčítat a budeš to vyčítat i svojí mámě.
Nejhorší jsou první tři týdny, tak se drž!
Hodně štěstí!
Odpovědět
 Trdohlava 
  • 

Moje zkusenost 

(25.8.2006 9:33:02)
Mila Alatnicko,

neodvazuju se nikomu radit, chci napsat jen moji zkusenost.
Pred nekolika lety jsem se na prazdninove brigade zamilovala do cizince. Nastesti pred mojim odjezdem domu, jsme spolu zkusili zit a byla jsem presvedcena, ze je to ten pravy. Moji rodice ale meli jiny nazor. Nedokazali se smirit s myslenkou, ze prijdou o dceru (o zadnou neprisli). Presvedcovali me vsemozne, ze delam chybu. Breceli do telefonu, davali me dohromady s byvalym, presvedcovali me kamaradky, at se mnou promluvi (ty byly nastesti tak rozumne, ze se o to ani nepokusily) a psali srdceryvne dopisy. Nastesti jsem hodne tvrdohlava a cim vic me presvedcovali, tim vic jsem byla rozhodnuta vydrzet. S mym pritelem se pri prvnim setkani dokazali se znalosti par slovicek pohadat. Me ale nepresvedcili. Hrozne me to trapilo, ale rikala jsem si, ze me cely zivot uci samostatnosti a kdyz se nakonec sama rozhodnu, nedokazou me rozhodnuti respektovat. Postupne ale scen ubyvalo a kdyz jsem je po roce pozvala domu, prijeli se podivat. Myslim, ze byli spokojeni, kdyz videli, kde zijeme. Postupne zjistili, ze jsem stastna tady a prestali na me dal nalehat. Na svatbu samozrejme prijeli, z prvniho vnoucka byli nadseni a ted se tesi na dalsi a planuji budoucnost. O tom, co bylo na zacatku vubec nemluvime. Jezdi za mnou jak je to mozne a ja to same a jsou spokojeni, ze maji stastnou dceru a vnoucka. Jsem rada, ze jsem tady a mrzi me, ze moji rodice nevideli od zacatku, ze jsem rozumna a vim, co delam. Jsem si ale jista, ze pokud bych dala na jejich radu, urcite bych si to (ale i jim) vycitala.
Odpovědět
 Trdohlava 
  • 

Moje zkusenost 

(25.8.2006 9:37:37)
Mila Alatnicko,

neodvazuju se nikomu radit, chci napsat jen moji zkusenost.
Pred nekolika lety jsem se na prazdninove brigade zamilovala do cizince. Nastesti pred mojim odjezdem domu, jsme spolu zkusili zit a byla jsem presvedcena, ze je to ten pravy. Moji rodice ale meli jiny nazor. Nedokazali se smirit s myslenkou, ze prijdou o dceru (o zadnou neprisli). Presvedcovali me vsemozne, ze delam chybu. Breceli do telefonu, davali me dohromady s byvalym, presvedcovali me kamaradky, at se mnou promluvi (ty byly nastesti tak rozumne, ze se o to ani nepokusily) a psali srdceryvne dopisy. Nastesti jsem hodne tvrdohlava a cim vic me presvedcovali, tim vic jsem byla rozhodnuta vydrzet. S mym pritelem se pri prvnim setkani dokazali se znalosti par slovicek pohadat. Me ale nepresvedcili. Hrozne me to trapilo, ale rikala jsem si, ze me cely zivot uci samostatnosti a kdyz se nakonec sama rozhodnu, nedokazou me rozhodnuti respektovat. Postupne ale scen ubyvalo a kdyz jsem je po roce pozvala domu, prijeli se podivat. Myslim, ze byli spokojeni, kdyz videli, kde zijeme. Postupne zjistili, ze jsem stastna tady a prestali na me dal nalehat. Na svatbu samozrejme prijeli, z prvniho vnoucka byli nadseni a ted se tesi na dalsi a planuji budoucnost. O tom, co bylo na zacatku vubec nemluvime. Jezdi za mnou jak je to mozne a ja to same a jsou spokojeni, ze maji stastnou dceru a vnoucka. Jsem rada, ze jsem tady a mrzi me, ze moji rodice nevideli od zacatku, ze jsem rozumna a vim, co delam. Jsem si ale jista, ze pokud bych dala na jejich radu, urcite bych si to (ale i jim) vycitala.
Odpovědět
 Rebeka1.K 2 děti 
  • 

Už si dospělá  

(25.8.2006 9:58:54)
..jestli jde o sobectví,pak jednoznačně ze strany tvé maminky. Chyba bude asi v tom,že maminka nemá mnoho jiných zájmů a tak se soustřeďuje na Tebe. Chápu,že má starost a asi jí netěší,že by si se vdala tak daleko-ale ty jsi dospělá a je to tvoje volba a nemusí být nutně špatná.Mám sice ještě malé děti/11 a 6 let/a velmi mi na nich záleží-zároveň ale vím,že až dorostou,budu mít jen poradní hlas,nikoli rozhodující.Zkrátka vyslovím svůj názor a už bude na nich jak se zachovají-některé zkušenosti jsou nepřenosné a každý si musí své /třeba i chyby/odžít sám a to se týká i partnerských vztahů..Dám jim jen najevo,že ať se rozhodnou jakkoli tak já tu pro ně budu...Radím tedy rozhodnout se bez ohledu na maminku-obě jste dospělé,říci ji,že jí máš ráda a tohle si musíš skusit sama i s tím,že ten vztah možná nevyjde..přeji hodně štěstí a síly :-)
Odpovědět
 Banna 
  • 

Tolik rozumim!! 

(25.8.2006 12:22:28)
Mila Alatnicko,

vetsinou clanky na Rodine jen proctu, ale tvuj me prinutil reagovat...jsem totiz ve velmi podobne situaci. Je mi taky 27, pochazim z Brna, ale momentalne ziju v Irsku.Prisla jsem sem se svym, ted uz byvalym, pritelem vloni na jare.Bohuzel, stalo se a rozesli jsme se a doslo na to, ceho se moji rodice (hlavne muj tatka) bali nejvic, zamilovala jsem se do cizince. Je to jeste o to komplikovanejsi, ze ani neni Ir, ale Ital...
Oproti Tobe mam situaci jednodussi v tom, ze jsme spolu (nedavno jsem se k nemu i nastehovala) a ze ho moji rodice neodsuzuji - tata se s nim setkal, kdyz tu za mnou byl...po pocatecnich rozpacich si ho moc oblibil, i kdyz jaksi zprostredkovane - nemluvi spolecnou reci.
Jenze tady ta lehci cast konci.Ani jeden z nas nechce zustat v Irsku natrvalo.Jenze on by chtel zpatky do Italie (figuruje v tom i rodinny podnik, jak tu nekdo zminil a mala pravdepodobnost ziskani v CR srovnatelneho mista jako ma ted), no a ja bych chtela domu...totiz..umim si i predstavit, ze bych s nim sla na jih:-), ale rozhodnuti neni jen na me...tady do toho vstupuji moji rodice...mamka ma roztrousenou sklerozu a tatka je v duchodu. Zatim se zvlada o vsechno postarat sam (sourozence nemam), ale vim, ze driv nebo pozdeji prijde doba, kdy uz to zvladat nebude (navic ma sam nejake zdravotni problemy). Vim, ze se jim styska, me taky, ale taky vim, ze by me nikdy nepozadali, abych se vratila, protoze vi, ze jsem ted stastna...ovsem dokud to jde...
Zatim to reseni nema, s pritelem jsme se dohodli, ze se budeme rozhodovat za rok, az podle toho, kdo bude mit "vetsi" argumenty...a ja porad doufam, ze se opravdu budeme rozhodovat SPOLU...
Moc ti drzim pesti, mas to jeste o to tezsi, ze tvoji nejblizsi te nepodrzi...ale souhlasim s mnohymi nazory, co tu uz zaznely...pro zacatek by tvuj pritel opravdu mohl prijet za tebou (zda se, ze mu za to moc stojis):-) a kdyby ani pak maminka nepovolila, mela by sis opravdu zaridit svuj zivot...jen ty ho totiz budes zit...sama za sebe...ne za jine!
Hodne stesti!!
Odpovědět
 Iva, tři děti 
  • 

Ale jdi.... 

(25.8.2006 13:12:37)
Je ti 27 a bydlíš s rodiči? Nejsi na trochu moc stará? A že se máti hroutí do hysterického oblouku? No s tím asi nic nenaděláš. Koneckonců, mají jeden druhého, nejsou osamělí. Potřebují rodiče tvou pomoc právě teď? Asi ne. Tak si koukej zařídit svůj život. Kanada je normální země, není to Bahrajn. Můžeš se kdykoliv vrátit. Já myslím, že bys měla klidně odjet. A když se za tři roky vrátíš, že to nevyšlo, no tak se nic neděje, času dost. No a když to vyjde, nebudeš ani první ani poslední, kdo se odstěhoval daleko a tvá máti ani první ani poslední, kdo vidí vnoučata 1-2 za rok. Hlavně klid. Nenech si vsugerovat, že jsi se něčím provinila. Ty se chováš normálně.
Odpovědět
 lucia1604 


souhlasím!!! 

(25.8.2006 13:27:43)
se všemi souhlasím, každý svého štěstí strůjce a rodiče nemají právo ti to štěstí kazit...

já jsem to měla poměrně jednoduché, z domova jsem odešla v 17ti letech bydlet k příteli. Rodiče mě prostě nechali, jinak bych jim to vyčítala, že mi třeba zkazili život... když mi bylo 20 (a příteli 30) tak jsme se vzali a máme krásnou 4měsíční holčičku... nikdy bych si nenechala mluvit do života, a to by neměl nikdo!! Je teda pravda, že moje máma o mě neměla nijak velký zájem, vlastně propásla mé dětství a najednou si uvědomila, že jsem pryč... a to bydlela s náma... Máte štěstí, že máte tak hezký vztah s rodiči (s mámou) to já nikdy nepoznám, ale rozhodně se budu snažit svým dětem být matkou a ne jen spolubydlící... když bude chtít dcera až vyroste někam odjet, bránit jí v tom nebudu, ikdyž mi to bude rvát srdce... nikdy bych si neodpustila, kdyby byli moje děti kvůli mé sobeckosti nešťastné!!!
Odpovědět
 zenobia 


Sobectví a štěstí 

(25.8.2006 17:00:58)
Život je cesta a nutně nemusí vést k vysněnému cíli kohokoli, nicméně ta cesta někam vede. Kam nás zavede a co si z ní vezmeme za poučení, radost, bolest...to je na nás(rodičích, dětech). Hlavně je třeba mít na paměti, že naše děti nejsou naším majetkem. A že je třeba dopřát jim jít za svým životem... A ony to musí (vždy to tak bylo) udělat bez ohledu na matky, otce, snad možná i své vlastní děti (to ještě nevím). Požehnání (souhlas s jednáním?) je velmi iluzorní pojem - rodiče by měli v rámci svých životních zkušeností děti varovat, ale požehnat a pomoct jim téměř vždy. To nejcennější, co se dá dětem předat, je podle mého! názoru dopřát jim udělat své chyby a následně si s nimi něco počít. Nikdo - žádný člověk - ani rodič - se nenarodil jako neomylný bůh - může a nemusí mít pravdu. Je na nás - rodičích i dětech, abychom se vzájemně od sebe podělili o své úspěchy a zklamání s tím nejlepším, co v sobě najdeme - to je (byť to zní jako klišé) s bezpodmínečnou láskou.
Odpovědět
 petra +2 
  • 

maminka je sobec 

(25.8.2006 17:39:16)
tvoje maminka je opravdu sobec, je to totiž tvůj život a prožít ho musíš ty, podle sebe i kdyby s chybama. Ustoupíš mamince jednou pro důvod A příště se najde důvod B. ROZHODNI se podle sebe, co si ty myslíš že je pro tebe nejlepší..ne co si myslí maminka
Odpovědět
 Andrae 
  • 

Re: nejen maminka je sobec 

(25.8.2006 19:02:09)
Podobnou zkusenost zazivam jiz nekolik let.
Az do 25 let jsem zila u rodicu. Kdo chce rict, proc jsem se neosamostatnila driv, ze je to moje chyba, tomu musim rict ze proste nekradu a ziskat byt pro svobodnou holku, ktera si uvedomuje, ze zadny z jejich vztahu neni ten "celozivotni" je dost narocne, ba primo nemozne. Samozrejme pokud nechce zatnout zuby a s nekterym s tech partneru zit. Coz ja jsem nechtela. V 25 jsem ziskala byt po babicce a odstehovala jsem se. Za plne podpory mamy, nulove od taty. Musela jsem kazdou nedeli chodit domu - opravdu musela - jinak bych musela resit tatinkovy stiznosti, jak na nej se.u. Nakonec se celkem smiril s tim, ze ziji sama.
Pak jsem se seznamila s Cechem zijicim za oceanem. Pres internet, ale to jsem se nikdy neodvazila doma rict. Po roce a pul znamosti a silene zamilovanosti, kdy jsme protelefonovali nekolik hodin denne, jsem se rozhodla za nim odletet. Moje mama z toho nebyla nejak moc nadsena, ale porad si opakovala, ze je to muj zivot, a ze ona by v mych letech udelala to same. Z jeji strany tedy da se rici podpora. Zato, kdyz se to dozvedel tata, naprosto ignorujici, ze je mi 30, nastalo z jeho strany peklo. Presvedcoval, premlouval, s pritelem se odmital setkat. Nakonec podlehl natlaku a "dovolil" mi vycestovat na jeden rok. Byl presvedceny, ze se po teto dobe vratim domu s placem. No nestalo se. Jsme spolu uz 4. rok a klape nam to.
Kdyz zjistil, ze se nechci do roka a dne vratit, zacalo teprve to prave peklo na zemi. Vyhruzky se stridali s prosbami, kazdy muj telefonat domu jsem vlastne protrpela. Pamatuji si, jak jsem sedavala na zemi na balkone a plakala. A nejhorsi bylo, ze zacala trpet i mama, protoze ji zacal davat za vinu, ze jsem odesla. Protoze ona me podporovala, stala se razem tou nejhorsi na svete. A daval mi to znat. Je strasne tezke zustat si stat za svym vztahem, kdyz vidite jak kvuli tomu nekdo trpi. A myslim, ze s tim tata pocital. Ale vydrzela jsem. Hlavne diky mame, ktera mi porad rikala, ze ona to vydrzi, ze se nemam vzdavat sveho zivota. Pote proti me otec postval bratra. Dopadlo to tak, ze s brachou mame vykopane neco jako valecne sekery. Navic postval brachu i proti mame. Podporuje jej pri jeho lumparnach. Nevim jak jinak to napsat. Podporuje ho v jeho nezamestnanosti, v jeho spatnem chovani k mame. Pokazde, kdyz se nad tim nekdo pozastavi, rekne - lepsi spatny syn, nez zadna dcera.
Zajimave je, ze s pritelem, dokud veril ze se vratim, vychazel dobre. Moje mama, ktera me leta navstavovat (tata odmitl), si s nim velmi rozumi a oba dva - pritel i mama, na sebe nedaji dopustit. Ve chvili, kdy tata pochopil, ze zadne do roka a do dne se konat nebude, me odepsal ze sveho zivota a uz na me 3 roky nepromluvil.
Pred tim, kdyz jsem vysvetlovala, ze mi nic nechybi, ze jsem na tom poprve po dlouhe dobe celkem dobre s financema, mi porad rikal - no ja vim, ze jsi tady (v Cesku) nic nemela, ale kdyz se vratis, nejak to udelame, ja jsem Tvuj rodic, vzdycky Ti dam vsechno, hlady u nas nebudes....atd
Dnes se o me doma vyjadruje jen jako o te americke ku.ve (doslova).

PS: Nedelej si starosti s jazykem. Pokud jsi mela onen jazyk ve skole a pamatujes si alespon zaklady, dostanes se "do toho" velice rychle. pokud jsi jazyk, stejne jako ja, ve skole nemela - taky si nedelej starosti.
Tady snad anglicky mluvi jen 20% obyvatelstva:-)) ( i volebni listky se tady delaji v cinskem a spanelskem jazyce), takze vetsina lidi je zvykla, ze jazyk ze zacatku hodne komolis a kazdy Tvuj pokrok nalezite oceni. Pokud se omluvis, ze Ti rec moc nejde, budou se Ti opravdu snazit rozumet a budou Te chvalit, jak dobre Ti to jde a jak oni Ti rozumi. Vzdycky se musim smat a udela mi to moc velkou radost.
Odpovědět
 Rejcka 
  • 

Re: Re: tak to je drsne 

(26.8.2006 6:16:31)
Rodice muzou nadavat, prosit a ja nevim co jeste vsechno, ale aby nekdo vymazal svoji dceru ze zivota a uz na ni nepromluvil kvuli tomu, ze ona si nasla v dospelosti pritele - to je hodne drsne. To je ta nejhorsi forma citoveho vydirani jakou znam. Zvlast, kdyz proti tomu priteli vlastne nic nemaj. Samozrejme krome toho, ze ma rad jejich dceru a chce byt s ni.
Ja jsem se taky casto neshodla s rodici ohledne mych partneru, ale nikdy, nikdy se ke me nezacali chovat sproste a nadavat mi do devek.
Odpovědět
 Andrae 
  • 

Re: Re: Re: tak to je drsne 

(27.8.2006 11:25:14)
Dneska mel tata narozeniny. Volala jsem domu, posilala sms. Vubec zadna odezva. Telefon nezvedl, na sms neodpovedel.
Mama rikala, ze ho vytahla na vylet. Vratil se strasne nastvany (nikdo nevi proc) a zastrcil klic do dveri, aby nikdo nemohl dovnitr.
Protoze ztratil veskere zajmy, a ze jich mel hodne, poslala jsem mu na narozeniny sek. Moc me to mrzi, obycejne se snazim neco vymyslet, ale mam i tak strach, ze si ho nevyzvedne, nebo ze ho da brachovi.
Odpovědět
 Nelie 


Ahoj od Vancouveru 

(26.8.2006 4:47:12)
Alatnicko,
ja pred 16 lety odletela do Namibie za klukem, ktereho jsem znala 2 tydny. Proste mi bylo jasne, ze bych toho cely zivot litovala, kdybych to aspon nezkusila. Zivot v cizine (stehovali jsme se uz nekolikrat) neni lehky, styska se mi po rodine a knizkach a kamaradech a tatrankach a .... Ale nelituji, mam skveleho manzela a jsem stastna. Az prijedes na navstevu Kanady, dej vedet!!! Pokud to bude pobliz, tak te zvu na kafe (maji tady desne moc dobre s uzasnyma koblihama...) A pokud uvidis, ze to neni ono - aspon budes vedet, zes to zkusila.
Odpovědět
 Alatnička 
  • 

Díky moc 

(26.8.2006 22:08:32)
Chtěla bych vám moc poděkovat za všechny názory a myšlenky - některé velmi milé a některé velmi trefné a samozřejmě za přáníčka a držení palců. Díky vám už tuším, kde je hlavní problém...
Bohužel jsem se k internetu nedostala včas na to, abych si s vámi popovídala. A jak čtu, ačkoli moje situace není nic moc, některé příběhy jsou ještě horší než ten můj, je mi to líto.
A ještě k tomu proč bych šla do Kanady já a ne on sem. On by tu nedokázal žít, to už jsme hodněkrát probírali a prý je to to jediné, co pro mě nedokáže udělat, i když je to asi sobecké, jak řekl. A možná proto tohle všechno trpělivě snáší, učí se česky, o Velikonoce plete pomlázku a čeká na mě. Navíc by přišel o velmi dobrou práci. A já mám mnohem větší šanci získat práci v oboru tam než tady.
Dám vědět, jak to všechno dopadlo.
Všem všechno dobré přeje Alatnička
PS: S tím kafčem tě Nelie beru za slovo :)
Odpovědět
 Nelie 


Re: Díky moc 

(27.8.2006 0:55:50)
Atlanticko, pro cizince je zivot v cesku hodne tezky. Kanada je zeme emigrantu, vicemene kazdy je odjinud a podle toho se k cizincum taky chovaji - tolerantne. Bohuzel, v cesku jsem zazila hodne neprijemnych situaci s manzelem-cizincem a nakonec jsem ja tlacila k tomu, abychom sli jinam. Do ktere casti Kanady miris?
Odpovědět
 Alatnička 
  • 

Re: Re: Díky moc 

(29.8.2006 12:47:18)
Nelie, mířím do provincie Britská Kolumbie někam blízko Prince George, i když jsem už pochopila, že blízko asi znamená něco jiného pro Evropana a něco jiného pro Kanadana :)
Odpovědět
 Lejla 
  • 

Alatnicko uz jsem tu 7 let 

(5.9.2006 21:39:51)
Alatnicko Kanada je krasna zeme uz jsem tu 7 let prijed alespon na zkousku, muzes tu zit a byt stastna - navic, co kdyz tva maminka bude zasahovat do vaseho vztahu a vy budete mit jen a jen potize z toho?
Odpovědět
 zuzkasim 


Jsi samostatná osoba, ne maminčina věc 

(26.8.2006 23:05:43)
Milovat neznamená někoho vlastnit, ale cítit k němu lásku, úctu a potřebu starat se o něj. Podle příspěvku to vypadá, že jsi jediné dítě svých rodičů, což je asi ta hlavní potíž. Je to pro tvou maminku hrozně těžké, má dojem, že by přišla o všechno, problém je ale právě v tom, že ona o všechno přijít nemůže, protože nic nemá. Ty jsi její dcera, ale to neznamená, že jsi její majetek. Dostala tě, aby tě chránila, vychovávala a dala ti vše nejlepší do života, do tvého samostatného života. Neznamená to, že máš odejít, opustit ji, naopak, budete spolu navždy spojeny, ale máš právo na svůj život. Měla by ses rozhodnout podle toho, co sama cítíš. Chceš jít zkusit bydlet do Kanady, třeba zjistíš, že to nepůjde, že bys to nezvládla, ale zkusíš to. Třeba tam budeš šťastná, ale bez zkoušky to nezjistíš. Neboj se, maminka to zvládne. Má tě ráda a přeje ti jen to nejlepší, jen si někdy neuvědomuje rozdíl mezi svým přáním a láskou k tobě.
Mám taky dítě. Ale uvědomuji si, že ho mám jen půjčené pro to, abych ho co nejlépe vychovala, životem půjde samo. Určitě to bude pro mě těžké, až jednou bude odcházet z domova, třeba to taky bude "na druhý konec světa", ale proto si musím užívat každé chvilky, kterou spolu strávíme a snažím se dát mu to nejlepší, aby si v tom světě dovedlo poradit i beze mne a mohlo mě mít pořád rádo.
Odpovědět
 pozitivni mysleni 


Atlanticko jed 

(27.8.2006 0:24:26)
Me bylo taky 27 kdyz jsem poznala sveho manzela.Moje mamka to vzala suprove, jen nechtela abych odjizdela uplne, ale jen na zkusenou(dva mesice), poslechla jsem a odjela za clovekem, ktereho jsem znala jen tri vecery.Za ocean.Byly to krasne dva mesice a my se rozhodli, ze chceme v tom vztahu pokracovat.Nebylo to jednoduchy a neni.Jsme tu nelegalne, ale nemenila bych.Muj muz je ten nejlepsi chlap v mem zivote.Jsme spolu skoro pet let, rok manzele a cekame rpvni prirustek ke kteremu nam museli pomoci doktori.

Takze ti radim jed, ale snaz se to mamince vysvetlit.Vratit se muzes vzdycky.Hodne stesti a drzim ti palce.
Odpovědět
 Elfík +1+2 


Jinak a přesto stejně 

(27.8.2006 11:05:21)
Ahoj.
Já sice neřeším odlet do ciziny,ale za to již pět let řeším problém společné domácnosti s mamkou.Když jsem poznala teď již svého manžela a otce svého syna,v 19 letech jsem se k němu odstěhovala.Stejné město,byli jsme u nás na víkendy.Pak nás mamka přesvědčila, že s tátou(nežije již 16let) stavěli dům pro mě, tak ať se nastěhuji i s partnerem zpátky a ona si něco najde. Najednu stranu sobecké ode mě to chtít, ale brala jsem to tak, že nebudu platit někde nájem 8tis plus energie,aby mamka žila sama v domě se zahradou a on jí padal na hlavu, jelikož mě měla ve 40letech a tak se o něj již nezvládne starat. A strkat prachy do domu, kde nejsem a ještě i do bytu, kde nezůstanu .... to ne. Jenže z toho, že si něco najde je už 5let občasných hádek, kdy jeden den řekne, že chce klid a půjde a druhý den řve, že barák je její (což ale právnicky už dávno není,"jen" morálně) a za týden přijde s tím, že se jí vlastně nechce od Myšáka - vnuka. Jenže je to příšerné na psychiku. Manžel ji má rád, ale nemá se s ní o čem bavit. Prostě je jak část nábytku či co. A do toho teď začíná "radit" s výchovou a já se s ní hádám čím dál častěji. Nevím, peníze na přístavbu nejsou a nebudou a odstěhovat se nyní, po všem, co jsme zde investovali a udělali mi přijde zase sprosté od ní. Vím, že se budu zdát jako sobec, ale už nevím, co dělat. Ona je uražená už jen tím, že teď jsem v pracovně a nedívám se s ní na TV, ale proč????? já jí vidím každý den, je tu, když vstanu, když jdu spát. I když jí okřiknu, ať mi nekazí malého, sedí v obýváku s kukučem, jak jsem hrozná a Myšák jaký je chudinka, ačkoliv právě mlátil hrnkem do skla na stole a málem se pořezal. Já fakt nevím. Občas, když jsem nejvíc na dně, když manžel "uteče" s klukama ven a já jsem tu zase sama s ní a ona má ty průpovídky, jak jsou všichni chlapi stejní, už mě i napadá, co udělat, abych tu situaci vyřešila "nejrychleji" a definitivně. Pak kvůli tomu brečím celou noc, že mě to jen napadlo, ale ráno jsem zase mezi dvěma kameny a nevím, jak dál. Mám od svých 8let jen mámu, rodiče mě měli dlouho a tak jsem nezažila žádné prarodiče. Nechci ji ztratit, ale takhle dřív přijdu o manžela, nebo se zabiju, jelikož už to fakt nesnesu. Štve mě i proti manžolovým rodičům. Já s nimi sice nevycházím 100%,a le to ani manžel sám, vím však, že bez ní by se to zlepšilo. Já fakt nevím, jak tohle dál snášet a nečekat na to, až moje vlastní máma umře...... :-(
Odpovědět
 Taňula 


Re: Jinak a přesto stejně 

(27.8.2006 12:39:47)
ahoj,jednoduchy ucebnicovy priklad s jasnym vysledkem.Jak z toho ted ale ven?Reseni je mozne taky podle jasneho vzorce.Za "rovna se" musi byt vase soukromi.Tedy je jasne,ze toto dal pokracovat nemuze a musite bydlet zvlast.Tomu musi predchazet vas rozhovor,ktery jak obehrana gramofonova deska smerujte stale ke stejnemu cili.Dejte matce prostor pro vyjadreni a jeji pripadny navrh reseni-ovsem se stejnym vysledkem.Musi mit pocit,ze je vse po vzajemne dohode.Pokud reseni jine nema,bude muset prijmout to jedno-vase.Peclive se na to pripravte,sesumirujte argumenty,at vas nic nezaskoci.Pocitejte,ze rozhovor nebude prilis na urovni a pokud se pri nem budete hadat,neztracejte hlavu a reknete si,ze ted uz to aspon resite,hadali byste se stejne a porad,tak ted je sance to utnout.Mamince bych sehnala jine-pro ni a jeji vek pohodlnejsi bydleni-taky argument.Aby to mela k vam kousek a neprisla o vnoucka-tim taky argumentujte-o vnoucka neprijde.Muze prijit na navstevu kdykoli po domluve a budete mit daleko lepsi vztahy.Vzpomente v te diskusi take pohnute vztahy se svym muzem,to jiste vychove vaseho kloucka (a jejiho milovaneho vnuka)moc neprida,ba naopak.Jestli vas ma rada,jiste si nepreje,abyste byla rozvedena matka a vnoucek bez otce,barak by vam akorat spadl na hlavu ....atd atd.
Vypada to hrozne,ale neni to tak tezke,uvidite,jak se vam ulevi,uz jenom kdyz to ze sebe dostanete.Trvejte na tom a nenechte se uchlacholit.Cil je jasny.Tak do toho!Napiste mi,jak to dopadlo.T
Odpovědět
 Elfík +1+2 


Re: Re: Jinak a přesto stejně 

(3.9.2006 19:17:54)
Dobrý den.
Nakonec stejně došlo na hádku, ale nikdy jsem nebyla tak klidná a objektivní. Snažila jsem se s ní o tom mluvit. Nejdřív hádka, útěk, uraženost. Pak tichá domácnost a včera podepsala nájemní smlouvu na byt a dnes už je zase snad v pohodě. Alespoň to tak vypadá. My zaplatili všechny poplatky ohledně nájemní smlouvy -realitku, kauci i první nájem. Snad už to bude vše ok. Zatím snad ano. Mám to co jsem chtěla, jen mě mrzí, že to není tak, jak bych chtěla. Jen čistě její rozhodnutí, bez mého přičinění. Snad časem ten pocit výčitek přejde. Byt je krásný, na super místě. Snažili jsme se. Vybrala si jej konec konců ona. Uvidíme, co přinese budoucnost.
Děkuji za morální oporu.
Odpovědět
 dáša 
  • 

Re: Jinak a přesto stejně 

(27.8.2006 17:27:44)
Elfinko, a co teda mamince navrhnout, že dům prodáte a z prodeje pořídíte garsonku pro ni a jiné bydlení pro sebe?
Odpovědět
 Martina, 2 holky 
  • 

Re: Jinak a přesto stejně 

(27.8.2006 19:17:56)
Původně jsem chtěla podpořit pisatelku článku, ale tohle mne "dostalo" víc - Mě je přes 40 a mojí setře o pět let míň. V naší generaci moc nepřicházelo v úvahu stěhovat se od rodiny, když to nebylo nutné a tak jsme obě bydlely do svatby (obě do cca 25 let) s rodičema a pak s manželama (a dodnes si myslím, že mě ta chvíle "samostatnosti", tj. bydlení a žití si "sama za sebe" chybí). Nicméně já se odstěhovala 30km daleko od našich, pořídila si dvě holky, naši jezdí k nám, my k nim, celkem pohoda. Sestra s manželem zůstali bydlet v domku s našima (samostatné byty, ale stejný vchod - tj. že naši mají přehled o odchodech a příchodech). Pořídili si dvě děti po 2 letech a po 6 letech švagr odešel (důvody zde nepodstatné, podstatné to, že se sestrou mají o děti střídavou péči a on se opravdu stará úžasně, ani s alimentama nedělá těžkosti). Naše maminka, která celý svůj život byla velmi pečující, obětavá, "všeho schopná" - v tom dobrém smyslu! - pro nás i tátu udělat, se prostě zmobilizovala a začala být skutečně všehoschopná. Samozřejmě, že je pohodlné, když ségra přijde z práce a nemusí pro děti do školky a ty už jsou po jídle, ségra má doma uklizeno a vyžehlené prádlo v komíncích, protože "chudák, aspoň to pro ni můžu udělat!... Nicméně se očekává, že bude vděčná a že bude večer sedět u našich a konverzovat, protože "chudák, ona je tam tak sama..." Vzhledem k tomu, že sestra je normální mladá žena se svými potřebami, když jsou děti u tatínka, občas má návštěvu přes noc a pak samozřejmě čelí zevrubným výslechům, je-li to ten pravý (protože mamince nevysvětlí, že další manželství ani moc nechce) ..... Táta se do ničeho neplete a mě si stěžují obě jedna na druhou a já se upřímně řečeno taky radši nepletu. Problém je ten, že máma opravdu dělá to nejlepší, co může a strašně by jí ranilo, kdyby jí to někdo vyčetl - a sestra zase ví, že s dvěma malými dětmi a náročnou prácí sama bydlet nemůže (navíc i finančně je na tom u našich samozřejmě líp)a navrch děti babičku a dědu milujou... Občas to překousne a je zticha, občas ne a pak mi máma brečí do telefonu a já jí uklidňuju, ale řešení nevidím.

Takže se v tom neplácáš sama.........
Odpovědět
 Taňula 


je to Tvuj zivot,budes ho zit Ty! 

(27.8.2006 11:56:00)
Ano,je to vuci rodicum sobecke,ale oni Te dovedli k dospelosti,k samostatnosti a tim jejich uloha konci.Ted muzou jen drzet palce a foukat bolistky,pripadne poradit,kdyz si to budes prat.Mam taky syna v Kanade,vubec bych si nedovolila mu do vztahu zasahovat.Je jasne,ze kazda maminka jen tezko prestrihava tu pomyslnou pupecni snuru,nejradej by mela dite ve stejnem dome nebo aspon ve stejnem meste,aby mohla pomoci a uzila si vnoucat,proste takhle si to predstavujeme vsechny,je velmi tezke si uvedomit ten okamzik,kdy dite uz neni dite a ma sva prava rozhodovat o tom jak,s kym a kde bude zit.Bez za svou laskou!Vzdyt hranice uz jsou otevrene,muzes se kdykoli vratit a Kanada je civilizace!Prinejmensim si dovezes zkusenost.Mama to zvladne,neboj!Pokud Te miluje,musi Ti otevrit vratka!
Odpovědět
 dirty+tobík 4/06+sebík 4/09 


atlantičko 

(27.8.2006 14:38:53)
nedá mi to než nereagovat. ty nejsi žádný sobec, chceš být jen šťastná a podle toho co píšeš se zdá, že šťastná jsi právě s tímhle člověkem. to že žije za oceánem je jen další fakt, pravdou je, že tvé mamince by možná vadilo cokoli, co by tě od ní mohlo odloučit, dokonce si myslím, že až by si tě některý z tvých předchozích přítelů chtěl odvézt (byť jen kousek od jejího domova) nechtěla by to dopustit. takže a možná to bude znít trochu drsně, jednej podle toho co cítíš, jestli ho máš ráda a nevadí ti, že bys bydlela za oceánem, jdi do toho, může se stát cokoli,můžete se rozejít, ale můžete spolu zůstat už navěky, to nikdo neví, hrozný by bylo promarnit svou šanci! :) asi bych do toho šla :)

p.s. je tu ještě jedna možnost a rozhodně se jí neděs a to zajít s mamkou do poradny, určitě tam u vás (nevím odkud jsi) existuje něco jako rodinná poradna příp. psycholog zabývající se rodinnými vztahy, možná by jí mohl vysvětlit, že ať se nám to líbí nebo ne, každý máme svůj život a každý je zodpovědný pouze sám za sebe...:)

hodně štěstí!
Odpovědět
 bejbina 


Zbav se závislosti 

(27.8.2006 14:54:29)
Odpovědět
 bejbina 


Zbav se závislosti 

(27.8.2006 16:33:05)
Tak teď je to druhý pokus. Před tím jsem si odentrovala název příspěvku a bylo to. Stejně jsem nevěděla jak začít.
Četla jsem jen původní článek a příspěvků jen pár na začátku. Nemyslím si, že by Ti pomohlo osamostatnit se. Beru to podle sebe. Od 17 let jsem jen s mámou, táta umřel. V 18 jsem se odstěhovala, pak jsem se zase na necelý rok vrátila a pak už jsem pendlovala po pronájmech až k vlastnímu bytu. Ale závislosti, o které jsem si sama uvědomovala, že je nezdravá, jsem se zbavila až v 29 letech. S prvním klukem jsem se rozešla kvůli mámě. Ti dva se nesnášeli a máma to vyhrála. Pak jsem dlouho litovala, protože následovalo pár alkoholiků. Když jsem se s tím posledním rozešla, tak mi máma vynadala, že jsem si to mohla rozmyslet, protože ona potřebuje vymalovat, a tím pohár trpělivosti přetekl. Vyříkali jsme si to, přestalo různé hlídání a telefonování. Pak jsem se dala dohromady s mým nynějším manželem. Máme spolu dvě děti a myslím, že jsme spokojení všichni čtyři. Ale od té doby co mám děti teprve vidím jaký moje máma je a byla sobec. Snažím se všechno dělat jinak, než dělala ona. A vůbec by mi nevadilo, kdybych od ní byla mnohem dál než jsem. Určitě bych jí navštěvovala, ale odstup časový i vzdálenostní by mi snad pomohl k tomu, abych si jí začala zase vážit. Přeji Tobě i Tvé mámě, aby se Vám tohle nestalo.
Odpovědět
 kačenka34 


Neboj se 

(27.8.2006 18:50:08)
Já sama jsem tohle řešila taky, nešla jsem sice až za oceán, ale i tak maminka to nesla těžce.Odešla ji dcera a i s vnoučaty. První tři měsíce to bylo peklo, skoro jsem se bála zvednout telefon, když volala. Pak se to,ale zlepšilo.Maminka se s tím vyrovnala. Tak se neboj, ty i maminka to zvládnete. Katka
Odpovědět
 kačenka34 


Neboj se 

(27.8.2006 18:50:35)
Já sama jsem tohle řešila taky, nešla jsem sice až za oceán, ale i tak maminka to nesla těžce.Odešla ji dcera a i s vnoučaty. První tři měsíce to bylo peklo, skoro jsem se bála zvednout telefon, když volala. Pak se to,ale zlepšilo.Maminka se s tím vyrovnala. Tak se neboj, ty i maminka to zvládnete. Katka
Odpovědět
 lucieennaa 


chce to nuzky!!!! 

(27.8.2006 21:07:31)
Alanticko, necetla jsem vsechny ty dlouhe prispevky a predpokladam, ze jsi urcite uz tohle slysela, presto. Ziji take za oceanem v rozvojove zemi a moje maminka je moje nejlepsi kamaradka a vim, ze me to snasi take tezko a byla by rada, kdybych se vratila, ale respektuje to, i presto, ze za tri mesice budu rodit a sve vnouce moc casto neuvidi. A to proto, ze me ma opravdu rada, vi, ze jsem tu stastna a je i pro ni lepsi vedomi, ze jsem stastna tady nez bydlet od ni par bloku ve stejnem meste a byt sama a nestastna, ne? Navic sem ted jezdi na dovolene, jsme spolu mesic a uzivame si na plazi a uz se vsechno po 5ti letech srovnalo. No a sobectvi to rozhodne nei, jed do Kanady co nejdriv, nejprve musis svou lasku poznat doopravdy a pak se budes moct rozhodnout. Jsi dospela a je to tvuj zivot. Nejsi majetkem svych rodicu. Ale to neznamena, ze o to min je budes mit prece rada, v tom to neni... Navic, jestli tvuj pritel te podporuje, tak neni co resit. Rcodina je dulezita a nasi rodice jsou ti nejdulezitejsi lide na svete, ale ty musis zit svuj vlastni zivot, je ti uz 27! A jeste jeden nazor, myslim si, ze materska laska je i takova, ze kdyz syn provede neco trestuhodneho (napr. zavini neci smrt), tak vlastni matka s tim preci nemusi souhlasit, ale jeji laska by mela zustat stale stejna, je to jedou jeji dite, ktere privedla na svet. Maminka ti jeste neodstrihla pupecni snuru a tou ti brzdi budovat vlastni budoucnost, a to neni pro tebe vubec zdrave. Uz jsi davno mela vyletet z hnizda a ona ti nechce dovolit to hnizdo opustit. Ma te moc rada, ale timhle tim ti trosku sobecky ublizuje. Zivot je jen jeden a musis ho zit jak ty uznas za vhodne. Pokud te maminka opravdu miluje, tak to pochopi a casem vse preboli a bude zase fajn. Moje mamka taky brecela, kdyz jsem se v 17ti prestehovala do Prahy a pak ted sem. Ale existuje internet a skype a jsem spolu v kontaktu vic nez kdyz jsem bydlela v Praze. Tak hlavu vzhuru a do toho! Napis na kdy mas letenku! papapa a hodne stesti
Odpovědět
 Helena+5m 
  • 

Žij svůj život! 

(27.8.2006 21:59:41)
Nečetla jsem všechny příspěvky, tak nevím, jestli to tu zaznělo, ale trochu mi připadá, že jsi ještě vnitřně nedospělá. Nechci, aby to vyznělo špatně, myslím to tak, že většina lidí, když vnitřně dozrává, tak se přeorientovává citově ke svému životnímu partnerovi a tak trochu se odvrací od rodičů. Není na tom nic špatného, je to zcela přirozený jev, že děti opouští hnízdo svých rodičů a mnohem častěji to bývá mnohem těžší pro rodiče než pro děti, když potomstvo odchází. To že tvůj otec byl závislý na svých rodičích a svou novou rodinu tím, dá se říci zanedbával, mohlo ještě prohloubit citové pouto tvojí matky k tobě a ztížit tak tvoji situaci. Krom toho také závislost tvého otce, jelikož byla tolerována, je závislostí celé rodiny a snadno pak dochází zcela nevědomky k určité nápodobě a opakování situací z generace na generaci. Z tvého popisu jsem pochopila, že se cítíš spoutaná v momentálním stavu věcí a jako řešení bych viděla, aby jsi se od rodičů odstěhovala. Nemyslím, že by to muselo být rovnou do Kanady, stačí na jiný konec města, každopádně by ses měla od rodičů odpoutat ikdyž to může být těžké. Odjet za přítelem do Kanady je bezesporu skvělá příležitost! Můžeš poznat svět, jinou kulturu, naučit se lépe cizí jazyk, poznat lépe toho přítele a pak se sama rozhodnout, jestli to tak chceš mít na pořád nebo se vrátíš do rodné země. Vyřešila bys tak dvě mouchy jednou ranou. Píšeš ale, že za sebou nedokážeš spálit mosty a všechno opustit, takže nevím, jestli by Kanada byla nejlepším řešením, to už si musíš rozhodnout sama. Na závěr ti chci říct, že já bych za moře odjet nemohla, nedokázala bych opustit svou starou rodinu a nikdy už je nevidět, jenže ke mě se rodiče vždycky chovali jinak než k tobě, měla jsem volnost, vyzkoušela jsem si toho hodně včetně odstěhování se ze dne na den z domu, protože jsem se zamilovala a naši to brali v pohodě, jen ať si to vyzkouším. Partnery mi mamka komentovala až jsem je pustila k vodě, a že jich bylo požehnaně... Teď mám svou rodinu a ta je vždy na prvním místě i u mých rodičů.
Můžu ti jen doporučit odpoutej se od matky a osamostatni se, neopouštěj ji, měj ji ráda, ale ŽIJEŠ SVŮJ ŽIVOT A NE JEJÍ!!!!!!!!!!!!!!
Odpovědět
 Anna 
  • 

Pomoc je snadná 

(28.8.2006 9:57:21)
Ahoj Alatničko,
vše se dá vyřešit k prospěchu všech zúčastněných. Přečti si knihu J.Murphy: Moc podvědomí. A pokud by jsi snad měla potíže s aplikací zákonů podvědomí, můžeš mě kontaktovat na mailu. Zabývám se tím, že lidem pomáhám zvládnout cestu k úspěchu. Přeju hodně štěstí. Anna
Odpovědět
 Lenka, 1 malé dítě 
  • 

Obrana svého vztahu 

(28.8.2006 13:08:13)
Je naprosto normální "vyletet z hnizda" a Vaše maminka vám to ztěžuje tím, že Vám tuto běžnou věc, nechce umožnit. Jděte si za svým, vaše maminka si taky určitě zařídila život podle svého, tak jak jí vyhovovalo, a ne tak, jak to vyhovovalo někomu jinému. Držím palce! :-)
Odpovědět
 Irena + Simona, 8 
  • 

Je to tvůj život 

(28.8.2006 14:49:19)
Milá Alatničko,
nečetla jsem reakce ostatních, ale myslím, že budou podobné.
Neznám tvoji maminku ani tvého přítele, ale vím jedno - každý člověk na světě je jedinečný a každý má právo rozhodovat o tom, jak svůj život prožije. Pokud tě má tvoje máma ráda, tak by ti to měla dát najevo tím, že ti dovolí jít vlastní cestou. Nejsi její majetek a už jsi dospělá. Pokud vidíš svoje štěstí jinde, udělej to. Příště už tu možnost mít nemusíš. Jestli to nedopadne dobře a maminka ti řekne, že byla vždy proti, třeba jí můžeš dát za pravdu, ale budeš si taky moci říct - aspoň jsem to zkusila. Může se zdát, že když nevím, o co přicházím, tak vlastně o nic nepřicházím, ale taky si myslím, že nejhorší je promarnit šanci, kterou jsme mohli využít a nevyužili. Je jedno, z jakého důvodu.
Odpovědět
 Šárka 
  • 

Smutné ... 

(29.8.2006 1:27:09)
To bylo hodně smutné čtení. Sama jsem máma tří dětí, dvě jsou prakticky dospělé, mají známosti. Když si představím, že by některé z nich muselo žít za oceánem a já je viděla 1x do roka a vnoučata znala z fotek, tak je mi moc smutno. Ale taky vím, že bych nemohla nic dělat. Právě proto, že je miluju, musela bych je nechat jít, kam oni chtějí, kam je srdce táhne. Myslím si, že pravá láska je taková, kdy tomu druhému necháme svobodu. I za cenu našich slz a trápení. Je to určitě pro maminku velká rána a bolest, asi nemá další dítě, jestli jsem tomu dobře rozuměla a tak velmi rozumím její náladě, ale neschvaluju jí to, jak Vás citově vydírá. Být Vámi, šla bych za svou láskou, alespoň "na zkušenou". Mamince bych pořídila PC s internetem, pokud již nemá a co nejvíce jí psala. Nebojte, ono se to časem srovná. Držím palce.
Odpovědět
 Lidunka 


A co on? 

(29.8.2006 9:04:09)
Ahoj, taková dilema nesnáším také, ale ruku na srdce, ta tady řešíš, jak byslet v Kanadě, kse nebudeš nablízku své rodiny, ale co přítel? Ten prostě prohlásil, že se ho Evropa netýká a konec? Proč se v tom chceš přizpůsobovat jen ty? Jak by byl fajn váš vztah za mořem, když budeš pořád přemýšlet, co dělá máma, jestli jí není smutno..Já nevím, mám pocit, že tato rozhodování vždycky řeší jen ženská..
Odpovědět
 Mony, Kacenka 7 tydnu 
  • 

Re: A co on? 

(30.8.2006 13:18:27)
Ahoj Lidunko,
tak jsem si precetla tvuj prispevek. Pises o tom,co on. Vis, ja ziju v Australii a taky jsem se musela prizpusobit manzelovi a vubec se nedivim,ze se priteli pisatelky nechce do Evropy ci konkretne do Cech. Nedam na svoji rodnou zem dopustit,ale pro budouci zivot a hlavne pro deti je Kanada ci Australie uplne o necem jinem. Jsem zde teprve 3,5 roku,ale uz bych se zpatky nestehovala ani za nic a ze rada jedu do Evropy na dovolenou. Neboj se nepohrdam Cechama, jsem jen realista. Nedovedu unest tu miru korupce, nedodrzovani zakonu, zivotni nejistotu a chovani lidi jednoho k druhemu.
Odpovědět
 Zdenka (Matěj, 2 roky) 
  • 

Dvakrat mer a jednou res, ale nepromarni svou sanci 

(29.8.2006 12:59:35)
Ahojky, moje maminka dodnes upi, jak jsem se ji odstehovala daleko, a to jsem jen 110 km od sveho byvaleho domova. I Tva maminka asi bude upet, ale nakonec se s tim smiri. Jsi jeji dcera a i kdyby jsi mela byt na Novem Zelandu, tak Te bude mit rada a nakonec se nauci za Tebou jezdit.
Rozhodne bych nevahala a do Kanady se vydala. Bud to mamince zkus vysvetlit pred odletem anebo klidne az po odletu, ale kazdopadne nevahej a jdi za svym srdcem. Jinak si budes cely zivot vycitat promarnenou sanci. Ted to bude znit hodne necitlive, ale Tva maminka jednou nebude a Ty najednou budes muset zit svuj vlastni zivot, a pak bys" mohla byt zklamana.
Na druhou stranu - nedelej si iluze, ze vse bude super. Mozna jo, ale mozna take ne. Jestli jsem pochopila, se svym partnerem se stykas v podstate jen virtualne, obcas se vidite "naoostro", takze ho vlastne znas, ale i neznas. Nevis, kam odhazuje ponozky, kdyz prijde z prace, nevis, jak reaguje, kdyz nema teplou veceri, nevis, jak bude zvladat Tve hormonalni vykyvy v tehotentstvi, zkratka hodne toho netusis, a tak muze byt realita i jina nez uzasna. S tim vsim bys" mela pocitat, kdyz se rozhodnes odletet.
Ale tim Te od odletu nezrazuji. Spis Ti jen chci rict, ze veci byvaji v zivote hodne, hodne tezke a zkouset partnersky vztah za morem takovou veci urcite je. A taky tim chci rict, ze by ses" s maminkou rozhodne nemela loucit ve zlem, protoze ji urcite (i v pripade, kdy vse bude ruzove) budes potrebovat.
A jeste neco nakonec. Jestli Ti to pomuze, zkus mamince ukazat stranku www.hroch.net - je to rodinna stranka mladochu z Cech, kteri se vydali hledat sve stesti do Ameriky, zustali tam, zalozili rodinu a perou se tam s denodenni realitou. Jejich rodice jezdi za nimi, oni zase na oplatku navtevuji je, zkratka funguje to i na dalku. Treba to Tve mamince pomuze predstavit si, jak by to u Vas fungovalo.
Drzim palce, bude to chtit hodne sily.
Zdenka
Odpovědět
 Krystal 


Snad si můj názor taky přečteš! 

(30.8.2006 1:03:18)
Ahoj! Zažila jsem 4 leté peklo v tomhle stylu. Další 3 roky jsem s rodiči nekomunikovala. Ale!!! Vybojovala jsem si svou osudovou lásku a máme teď spolu nádherné mimi! Dokonce i rodiče pochopili, že respektovat náš vztah bude lepší, takže právě jako celá rodina komunikujeme. Nevím, jak to bude dál, ale stálo to za to.
Život máš jen jeden, je tvůj, tak si ho prožij! Zkus to. Třeba pak zjistíš, že vám to dohromay nepůjde, ale zkusíš to a nebudeš pak celý život litovat. A tvoje matka? Je jen vysosávající upír. Drží se tvého života, aby měla z čeho sosat životní šťávu! Drž se! A nedej se!
Odpovědět
 Leona, 2 malé děti 
  • 

Separace 

(3.9.2006 14:07:04)
Jestli jsi si tím vztahem jistá, tak za ním běž. Máš dávno věk na to, aby ses odpoutala od rodičů, přestřihla pupeční šňůru. Nesmíš se od matky nechat citově vydírat. To odpoutání se odborně jmenuje separace a může být bolestné a dlouhé, ale jednou to stejně udělat musíš, i když tvůj přítel bude jen ze sousední vesnice. Držím ti palce.
Odpovědět
 Boris Jelcin 
  • 

Takhle nějak to bylo i s mojí švagrovou... 

(3.9.2006 21:48:36)
To mi připomíná mojí sestru (vysokoškolačka - lékařka). Velká láska (Arab - také lékař). Strašnej nacionalista, nemohl žít jinde než v Jemenu. Ona taky strašně zamilovaná a matka také nijak tomu zvlášť nadšená. No vyhrála ona. Nejprve zkoušela žít tam u nich v Jemenu, vrátila se po půl roce strašně nadšená: velbloudi, písečné duny, Jemenci, každej u pasu dýku a samopal - dohromady tam ženská nemusí nic dělat jen držet hubu a být doma a do ničeho moc nemluvit. No potom se tam odstěhovala natrvalo, ale vydrželo to tři roky. Měli spolu čtyři děti a teď už je přes rok doma a Jemen už nikdy! Její odjezd připomínal známý příběh "Bez dcerky neodejdu".Je to sice mezní případ, ale nemysli si, že tzv. civilizované národy jako třeba jiní Evropané, Američané nebo Kanaďané v tomto případě jsou jiní. Každý národ má jinou mentalitu a myslím, že je třeba mít toto stále na zřeteli. I největší láska toto nemusí překonat! (ale samozřejmě také může!). Tož asi tak.
Odpovědět
 Lejla 
  • 

Citove vydirani 

(4.9.2006 20:37:11)
Moje maminka mi tak "radila" az me vztahy byly skonceny jeji vinnou, nakonec vyvolala pokazde hadku s mym pritelem nebo se chovala tak spatne (slusne chovani neexistovalo vubec, mela pripominky, tahala z neho penize a pod.)vzdy si ale prala abych "nekoho mela ale abych to zaroven nemela tak jednoduchy protoze zivot neni lehky". Tak jsem se sebrala a odjela na dovolenou do Kanady, ze ktere jsem se jiz nevratila. Mam pritele a cekam jiz druhe nemanzelske dite. Vdat se nemuzu a mam se pry vratit a najit si nekoho jineho.Moje maminka byla 2X v Kanade na mesic, muj pritel to prvne vydrzel cely mesic, podruhe jiz jenom ctyri dni, potreti jel do Cech ztrhla se hadka a on odjel za 2 dni, zbytek dovolene - cely mesic stravil u svych rodicu v Cechach. Letos tam pojede na jeden den z celeho mesice sve dovolene, me mamince se vyhne, preda dary a padi na letiste. Jenom si gratuluju, ze s nami nezije, je sice babicka a je ji lito ze nevidi vnucku a neuvidi ani to druhe hned tak ale nedovedu si predstavit ze by mi zacala nicit vztah, ktery mam se svym pritelem, ktery snesl to co zadny jiny.A Kanada je krasna zeme pro zivot a pro deti
Odpovědět
 Inka 
  • 

Láska nebo sobectví 

(5.9.2006 17:33:28)
Jsi dospělá, jdi si za svou láskou, život Ti nabízí odpoutání, tak neváhej a využij toho. Maminka je velký manipulátor a psychický vyděrač, pro Tebe je nejdůležitěší Tvůj vztah, samozřejmě pokud nechceš zůstat sama jako stará panna a starat se o maminku. Rodiče snad ještě nejsou tak staří, aby ses v tuhle chvíli nemohla odpoutat. Je Ti 27 let kdy se proboha chceš odpoutat když už jsi to neudělala až doteď´!!! Za zkoušku nic nedáš, alespoň budeš vědět jestli Vám to bude fungovat nebo ne a začneš konečně také normálně žít.
Odpovědět
 rendelin 


jeď 

(25.9.2006 14:35:13)
milé děvče, jeď za přítelem dokud můžeš, maminka tě miluje a pokud je to rozumná žena milovat tě nepřestane.Obávám se, že by pro maminku nebyl dobrý ani "soused", aby tě měla blízko.Píšeš že je ti 27, to je věk pro zakládání rodiny (nemyslím hned rození dětí), podle toho co vidím ve svém okolí tak holky nad 28 už si výrazně obtížněji hledají partnera než ve 23 letech.Být tebou jela bych, rozhodně bych nečekala na někoho jiného,koho maminka schválí...pak si celý život budeš říkat - coby, kdyby a budeš celý život vzpomínat na něj.
Odpovědět
 Monca,miminko 
  • 

Maminka a me tehotenstvi a sestinedeli v CR 

(15.8.2007 15:34:28)
Ahoj, dostala jsem se sem, protoze prave resim neco podobneho s tim rozdilem,ze nejsem za oceanem s cizincem, ale v Evrope s Cechem. Uz na vysoke skole jsem zacala jezdit studovat a pozdeji pracovat do ruznych evropskych zemi, maminka me k tomu dokonce vedla a jednou i nutila,abych pry nesedela v Cechach na zadku a budovala karieru v cizine,a ja take byla
rada,ze si muzu jet odpocinout jinam a vydelat si tam navic penize. Samostatne bydleni v Cechach pro me tedy bylo neefektivni, nebot bych vydelane penize dala jen za najem bytu, kde bych pobyvala stejne jen vikendy po nekolik mesicu v roce a domu na navstevu bych stejne jezdila nebo chodila. v Cechach jsem chtela obcas byt hlavne kvuli mym babickam a tatovi a samozrejme mame.Mela jsem dost rozcestovany,ale zajimavy zivot.

Nakonec se vyjezdy z domu prodluzovaly a prodluzovaly ,mezitim jsem si nasla treba i
praci v CR, nebot ne vzdy jsem mela v zahranici praci, protoze jsem nemela pracovni povoleni.
Kdyz jsem si nasla pritele, jednou za 2 mesice jsme jezdili oba do Cech za rodici.

Ted se mi narodilo miminko, ze zdravotnich duvodu to bylo v Cechach,takze jsem i cast tehotenstvi a cele sestinedeli byla u rodicu, respektive u maminky,protoze je dost sverazna a muj tatinek pobyva vetsinu casu radeji v praci a casto spi u sve maminky,nebot to proste doma nemuze vydrzet.Na kratkou dobu zadny najem nebyl a take nevim,zda by bylo vhodne menit prostredi a vse stehovat kvuli par mesicum,na zacatku jsem netusila, na jak dlouho to bude,uz to tehotenstvi a narozeni potomka je velky zahul.

Muj pritel(nevzali jsme se,nemeli jsme zatim velkou potrebu) si vzal dovolenou a neplacene volno,aby se mnou mohl byt u porodu v CR a pote, s cimz moje maminka jaksi nepocitala a byla dost prekvapena,protoze nas chtela mit jen pro sebe(stejne jako byla ona zvykla,kdyz jsem se narodila ja,nebot muj tata o me udajne moc zajmu neprojevoval-mel pry sve konicky).
Pritel za nami nemohl ani domu chodit, protoze mamince branil v soukromi,kdyz sel treba na zachod,a miminka si tak uzil jen pri vozeni kocarku v hodinach,kdy to navic vyhovovalo vicemene me mamince,nebot ta se chtela s miminkem taky pomazlit a pochlubit,jinak bylo zle,ze ho pred ni schovavame a vsude to s brekem rozhlasovala a ja nemela na mimi doma klid a neustale me poucovala,kdy mam zehlit,luxovat,ze jsem zas neumyla nadobi nebo neoskrabala vcas brambory,a nutila me starat se o miminko po staru a kricela.Chtela mit navrch tim, ze ona bude urcovat,co kdy my budeme s pritelem delat, a kdy bude mit moznost vozit miminko on a jeho rodice (babicka a dedecek z druhe strany).A pokud nebylo po jejim,bylo zle a delala dusno me doma i rodine meho pritele a ostudu po celem malomeste.
Navic me vydirala nemocnou babickou, o kterou se teda dennodenne obetave starala,protoze jeji bratr se na vse vykaslal a nechal to jen na ni, a kterou mam ja velice rada.Jeste se naskyta otazka,proc jsem se s miminkem neprestehovala na tu dobu prechodne k rodicum meho pritele. Moje maminka nam chodila delat totiz sceny,ze s tim nesouhlasi,abych byla u nich,a stezovala si na jejich syna,ktery je velice slusny a mily clovek,ze je neschopny a nevychovany,pomlouvala ho kde mohla.

Nemela jsem vubec stastne tehotenstvi ani sestinedeli a bala se o miminko,ktere jsem nikam nemohla odstehovat,protoze na stehovani nebylo dost sil ani casu mezi kojenim.
Uz tak jsem porodila o neco driv a bala se,ze prijdu o mliko na kojeni.

Nyni jsem jiz tyden pryc z domu,zpet v zahranici,jsem spokojena a mam klid a cas na miminko, ale neustale mi chodi vycitave smsky a kdyz zavolam,tak slysim jen vycitky a pak mi zavesi.Co jsem slysela od jinych,ma udajne strach,co s nami bude a ze jsem sobecka,ze nemyslim na miminko a trapim ho,ze v Cechach by mu bylo lip a ze jsme ji dali pekny darek k narozeninam,ze jsme ji ho odstehovali. Mimochodem obema nam je pres 30 ,jsme vysokoskolaci a to je i maminka.

Maminku mam i tak moc rada, je to clovek,ktery mi dal zivot,ale uz sebou nenecham manipulovat.Clovek obcas tihne k tomu,ze mama pro nej znamena jistotu a to nejlepsi,ale musi si uvedomit,ze je samostatna bytost s pravem na vlastni zivot,at uz si ho zaridi dobre nebo spatne-presne podle toho,jak to maminka predpovidala.Moje maminka se chovala bohuzel tak,ze si zavrela dvere i tim,ze za nami muze kdykoliv prijet,takze na vsechno budu doplacet
i ja a me dite,nebot mezi nami nebudou ciste vztahy.Muj pritel je naprosto znechucen,i kdyz jinak je to moc hodny clovek.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.