24.8.2006 10:53:56 Yuki 00,03,07
je to tvůj život
Já bych se asi dřív neuměla rozhodnout, teď ale po zkušenosti s bydlením u rodičů vím, že je to ta nejhorší možnost, protože do té doby dobré vztahy se pokazí. Rodiče a maminky zvlášť, vidí své děti pořád jako někoho, koho mají vychovávat a hlídat a to bez ohledu na věk, novou rodinu a taky postavení.
Kdybychom se před 7 lety odstěhovali s manželem někam třeba na opačný konec ČR, dál bych si myslela, jak mám úžasné rodiče, litovala bych toho, že nebydlíme u nich, snila bych o tom, jak by nám pomáhali s výchovou. Kdepak, není to tak. A kdybychom se tenkrát dostali jenom na ten druhý konec republiky, viděli bychom se s rodiči třeba 3 krát za rok.
To je přece možné i z Ameriky, tak jaký je v tom rozdíl? Pro babičku žádný, až na ten pocit. Ale rozdíl je pro tebe, musela byses naučit žít s jinou mentalitou lidí kolem sebe. Kamarádky by byly daleko i kdybys bydlela v ČR, jazyk se dá naučit. Chce to toleranci od tebe i přítele a jeho rodiny a okolí. Pokud byste zvládli toto, stěhuj se, aspoň na zkoušku. Třeba zjistíš, že je to fajn kamarád občas, na pokec, ale žít s ním nechceš. Ale možná je to ten pravý a když to nezkusíš, nezjistíš to. Držím palce, maminky odpustí časem hodně věcí, hlavní je pro ně štěstí dětí. Tak buď šťastná a trochu sobecká. Jinak bude sobecká maminka a ty budeš nešťastná.
Odpovědět