24.8.2006 10:11:57 Alena, 30 let
Rozhodnuti
Dobrý den,
přečetla jsem si Váš článek a moc Vám nezávidím, máte před sebou velmi těžké rozhodnutí.
Moc se mi líbí, jak o tomto problému přemýšlíte, a že nechcete nikomu ublížit. Já jsem se před šesti lety rozhodla odjet jako au-pair do Velké Británie. A teprve po pár týdnech v cizí zemi jsem zjistila, jak moc pro mne má rodina znamená. Táta, mamka, starší i mladší sestra i první krásná a úžasná neteř. Nikdy bych nevěřila, že je možné mít tak velký stesk po rodině i rodné zemi. V té cizí jsem poznala svou osudovou lásku. Byl Čech jako já a do Čech jsme se i zpět vrátili. Byť jsem měla velké problémy s aklimatizací. Odvykla jsem si na chování lidí v naší maličké zemi.
Zjistila jsem, že bez svých bližních žít nedokážu, i když mám velmi hodného manžela. A tak, i když mi bylo v cizině moc dobře, odejít tam už nedokážu.
Osobně si myslím, že byste měla zkusit odejít, třeba zjistíte, že máte v sobě tak silné kořeny k naší zemi a rodině, že se Vám jinde líbit nebude. Pokud i to budete za mořem zvládat a ta osůbka, která tam na Vás čeká a má Vás ráda, bude pro Vás ta pravá, budete čelit dalšímu rozhodnutí, protože kdyby se cokoli Vašim blízkým stalo a Vy jim kvůli vzdálenosti nebudete moci pomoct, můžete mít výčitky svědomí. Ale vždycky se něčeho budete muset vzdát, buď své lásky a jiná už přijít nemusí nebo blízkosti Vaší rodiny, což je ale rozdíl, Vy je přece nebudete mít míň ráda, Vy budete akorát kousek dál, nebudete mít možnost, přijet na odpoledne si popovídat, ale existuje přece víc možností komunikace, rozhodně přece není pravda, že se nebudete vracet.
Chápu, že je to pro Vaši maminku těžké, ale to je těžké pro každou maminku. Ta má už je teď také jakoby "sama". A přestože já bydlím jen 150 km daleko, starší sestra jen 20 km a mladší studuje 450 km, jezdíme domů hodně na víkendy, je jí smutno. To čeká každého, každý se s tím musí vyrovnat. Hlavní je, že své bližní máme rádi, zatelefonujeme jim, zeptáme se, jestli nemají trápení, jsme s nimi pořád, akorát kousek dál. I my je přece potřebujeme :-)
Držím Vám pěsti pro štěstí
Alena
Odpovědět