Jinak a přesto stejně

Ahoj.
Já sice neřeším odlet do ciziny,ale za to již pět let řeším problém společné domácnosti s mamkou.Když jsem poznala teď již svého manžela a otce svého syna,v 19 letech jsem se k němu odstěhovala.Stejné město,byli jsme u nás na víkendy.Pak nás mamka přesvědčila, že s tátou(nežije již 16let) stavěli dům pro mě, tak ať se nastěhuji i s partnerem zpátky a ona si něco najde. Najednu stranu sobecké ode mě to chtít, ale brala jsem to tak, že nebudu platit někde nájem 8tis plus energie,aby mamka žila sama v domě se zahradou a on jí padal na hlavu, jelikož mě měla ve 40letech a tak se o něj již nezvládne starat. A strkat prachy do domu, kde nejsem a ještě i do bytu, kde nezůstanu .... to ne. Jenže z toho, že si něco najde je už 5let občasných hádek, kdy jeden den řekne, že chce klid a půjde a druhý den řve, že barák je její (což ale právnicky už dávno není,"jen" morálně) a za týden přijde s tím, že se jí vlastně nechce od Myšáka - vnuka. Jenže je to příšerné na psychiku. Manžel ji má rád, ale nemá se s ní o čem bavit. Prostě je jak část nábytku či co. A do toho teď začíná "radit" s výchovou a já se s ní hádám čím dál častěji. Nevím, peníze na přístavbu nejsou a nebudou a odstěhovat se nyní, po všem, co jsme zde investovali a udělali mi přijde zase sprosté od ní. Vím, že se budu zdát jako sobec, ale už nevím, co dělat. Ona je uražená už jen tím, že teď jsem v pracovně a nedívám se s ní na TV, ale proč????? já jí vidím každý den, je tu, když vstanu, když jdu spát. I když jí okřiknu, ať mi nekazí malého, sedí v obýváku s kukučem, jak jsem hrozná a Myšák jaký je chudinka, ačkoliv právě mlátil hrnkem do skla na stole a málem se pořezal. Já fakt nevím. Občas, když jsem nejvíc na dně, když manžel "uteče" s klukama ven a já jsem tu zase sama s ní a ona má ty průpovídky, jak jsou všichni chlapi stejní, už mě i napadá, co udělat, abych tu situaci vyřešila "nejrychleji" a definitivně. Pak kvůli tomu brečím celou noc, že mě to jen napadlo, ale ráno jsem zase mezi dvěma kameny a nevím, jak dál. Mám od svých 8let jen mámu, rodiče mě měli dlouho a tak jsem nezažila žádné prarodiče. Nechci ji ztratit, ale takhle dřív přijdu o manžela, nebo se zabiju, jelikož už to fakt nesnesu. Štve mě i proti manžolovým rodičům. Já s nimi sice nevycházím 100%,a le to ani manžel sám, vím však, že bez ní by se to zlepšilo. Já fakt nevím, jak tohle dál snášet a nečekat na to, až moje vlastní máma umře...... :-(