dítě mám než vyroste, muže na celý život
Nečetla jsem předchozí příspěvky, takže řeknu, co si myslím k článku, byť už to asi někdo řekl dřív. Moje maminka nikdy nic takového nedělala. Vždycky počítala s tím, že děti jednou vyletí z hnízda a doufám, že mě to naučila. Zatím se mi snadno mluví, když drobečkovi nejsou ještě ani dva roky, ale pořád počítám s tím, že jednou vyroste a odejde. A pak doufám, že si s manželem užijeme ještě spoustu krásných let, protože on je má druhá polovina a já jeho. Děti mají samostatný život a budou ho chtít samy žít, ale člověk je dvousložkový - muž a žena. Až si mé dítě bude chtít najít někoho za oceánem, asi taky nebudu nadšená, že si neužiju vnoučat, ale to se vždycky dá nějak vyřešit, třeba měsíc prázdnin v ČR:) Ale nikdy nechci být vinna tím, že mé dítě si tu druhou polovinu nenajde. Pokud se k sobě hodíte a budete spolu šťastní i za dvacet let až děti vyrostou, jdi do toho. Tohle se sice nedá zjistit dopředu, ale jste zodpovědní dospělí lidé a pokud víte, že na manželství se musí neustále pracovat, máte velmi slušnou šanci že se ještě v sedmdesáti budete vodit za ruce:) Maminka se dost možná bojí. Ty odejdeš, nebudeš blízko a ona se bude muset znovu přizpůsobovat tátovi, bude jen s ním. Kdysi na začátku měli společné cíle a společné sny, ale teď si možná není jistá, jestli to spolu zvládnou. Jak to bylo v nepříliš hodnotném filmu Lemra líná - tatínek je tak trochu podivín a když odejdou děti, je to jako znovu začít spolu chodit. Se vší tou nejistotou. Ale je to její život a ty máš svůj.
Odpovědět