Co bychom si přáli,to nemáme k dispozici
Když jsem plánovala první dítě,měla jsem dost naivní představu o školce.Myslela jsem si,že školka je pro děti a rodiče.Takový bezpečný,kvalifikovaný,milý přístav,oáza.Realita mě po třech letech silně šokovala:pracovní doba 7,15-15,45hod.,zavřené všechny prázdniny + sem tam den dva před i po nich!,neustálé střídání učitelek-nebaví je dojíždět do zapadákova,bez kroužků,bez návštěv kina,divadla,plavání,výletů...Bohužel nemám na výběr z X-školek jako maminky ve městech a tak aby syn nebyl "balík z balíkova" snažíme se s manželem bojovat na domácí frontě:k Vánocům jsme zakoupili angličtinku na PC namluvenou rodilími mluvčími,s obrázky a udělanou tak,že i my dva "ruštináři" začínáme mluvit anglicky-syn je geniální,angličtina ho baví a spíkuje perfektně(v mezích logopedického vývoje 3letého kluka),malujeme vším možným i nemožným (vatovou tyčinkou,špejlí,peříčky...),vyrábíme kde co,zpíváme,foukáme do flétničky.Zklamána vývojem nebo spíše retardací školství v naší mš jsem se rozhodla zkusit přijímačky na dálkové studium střed.pedagog.školy obor učitelství v mš a vychovatelství.Kdo ví,třeba za pár let nastoupím sem,do naší školky a pokusím se hnout horou...
Odpovědět