| *Aida* | 
 |
(3.8.2004 17:37:33)
Ziju ve VB a mam postizene dite (autismus + dalsi problemy). O ustavu jsem nikdy nepremyslela, nikdy mi tato moznost ani nebyla nabidnuta. System neni ani tady idealni, neustale bojujeme s nejakou byrokracii, od zari nastupuje syn do skolky, se kterou nejsem tak uplne spokojena, ale bohuzel jina moznost neni a behem skolniho roku se toto umisteni bude upravovat, takze snad to bude lepsi.
Jinak musim rici, ze kdyz jsem poprve prijela, tak jsem se strasne divila, kolik je tu postizenych lidi, co je to za zemi, kde na kazdem kroku vidite nekoho na vozicku atd? Casem jsem prisla na to, ze je tu mnohem vice vericich lidi a tak mnohem mene potratu postizenych deti a pak je tu integrace postizenych do spolecnosti. Opravdu vetsina postizenych deti/lidi zije se svou rodinou a ucastni se normalniho bezneho zivota. Deti s Downovym Syndromem jsou uz leta integrovane v normalnich skolach na priklad.
Syn je pres leto v takove jakoby druzine a jsou tam deti telesne i mentalne postizene, stejne tak jako deti "normalni". A vsem to prijde prirozene. Takze si myslim, ze je treba zmenit celkovy postoj spolecnosti k postizenym lidem a to bude nejaky cas trvat.
Jinak jsem rada, ze ziju v zemi, kde muj syn bude chodit do normalni skoly a bude zit v ramci moznosti normalni zivot. Jeho postizeni neni z nejtezsich a pri predstave, ze stejne postizene deti jsou v CR zavirany do ustavu, je mi hodne tezko u srdce.
|
| Hanka | •
|
(3.8.2004 21:08:33)
Aido,
já teda nevím jestli jsou děti postižené - třeba jako tvůj syn zavírány do klece.
Myslím, že jsou to děti s velkým postižením.
Napíšu to laicky, aspoň tak jak jsem to viděla já....
Mám kamarádku co pracuje v takovém ůstavě . Viděly jsme se naposledy asi před 6 lety, kdy jsem se za ní byla podívat. Je pravda, že tam byli děti v klecích - ale asi jen tři..
Když jsem se jí na to ptala, tak mi řekla, že je jich tam málo a všechny najednou nezvládají a ti co jsou v klecích jsou ti nejnezvladatelnější a nejhorší případy :o( Možná to vyzní blbě, ale zrovna tyhle děti měli pro sebe zřízenou jednu místnost, která byla celá obložená molitanem. Taky jsem se na to ptala - a prý ti co si do ní chodí hrát mají např.nádory na mozku a tudíž neustále mlátí hlavičkama do stěn a proto taky mají helmy !!!
Byl to ten nejotřesnější zážitek a bylo mi jich hrozně líto.........
Jenže pak jsem si uvědomila, že pro ně je to vlastně dobře, i ta blbá molitanová místnost......protože jinak by tu asi nebyli. A určitě by je v nějakém záchvatu neudržela ani ta sestra a podle mě pořád lepší tohle než nějaký oblbující injekce.
Rozhodně jsem pro ,aby byli více podporovány rodiny s postiženými dětmi - jenže málokdo má sílu se o takové dítě třeba starat :o(
|
| Hanka a tři broučci | •
|
(5.9.2004 20:56:20)
Já osobně jsem si přečetla pár odpovědí na tento článek, ale jak zjišťuji tak většina dospělé populace je pro, aby se děti zavírali do klecí. Jde vidět, že nemáte postižené dítě, všichni ti, kdo si myslí, že to dítě do klece patří. Nezlobte se na mě, ale myslím si, že největší chyba je když se rodiče takového prcka vzdají, to dítě na svět neptalo. A že se narodilo postižené, boužel, ale přesto hlavně tyto děti chtějí lásku, těmto dětem ji musíte dávat najevo dvojnásobně. I když někomu přijde, že je to dítě nezvladatelné, přesto ještě nemusí dostat etiketu - klec. Jsou to pořád jenom děti. Já žiju v jedné domácnosti s mentálně postiženou švagrovou, je to strašně hodná holka. Snaží se ze všech sil. A můžu vám všem říct, že jako maličká neuměla vůbec nic, co se dalo to ji moje tchýně naučila a taky jí bylo lékařkou nabídnuto, ať se jí vzdá, ať ji dá do ústavu. Jenže moje tchýně nechtěla, brala ji takovou jaká je. Moje švagrová je hodně mentálně postižená, nedokáže pochopit jednoduché věci, ale k tomu, aby je pochopila stačí jediná věc - trpělivost. Já mám tři kluky, prvnímu je 6, druhý má 4 a ten třetí má teprve 4 měsíce a můžu vám říct, že neznám lepší chůvu než je ona. V ten moment, kdy si vezme do rukou toho nejmenšího je z ní pomalu lepší a trpělivější máma než kdokoliv jiný.
Má svoje chvilky, dokáže se uzavřít do sebe, dokáže okolo sebe mlátit, ale přesto přeze všechno je to člověk a nemáme doma klec, kde bychom ji v jejích chvilkách zavírali. Ona pokud je agresivní ubližuje sobě a zase to chce trpělivost a jít a vysvětlovat. Ty děti v těch klecích jsou chudáci, každý kdo s tím, aby v kleci byli souhlasí, by se měl pozastavit nad tím, že sám by v ní nevydržel ani jeden den. U nás je strašně špatné zdravotnictví, je nevyhovující, nejsou penízky, není vyhovující ani zdravotnictví a když naše republika penízky nemá nemůžeme ani chtít nějaké zlepšení. Já osobně si myslím, že stačí aby náš stát uvolnil penízky namísto Feťákům, kteří si nové injekční jehly, kterou mají mimochodem zadarmo, stejně neváží. Tady tyto zbytečně vyhozené peníze by se hodily na jiné místa, pro postižené děti. Tyto děti potřebují péči 24 hodin a to bohužel nejde, když se u nás neustále snižují stavy nemocničního personálu.
Já svůj náázor napsala přeberte si to jak chcete. H.
|
|
|
| jana | •
|
(3.8.2004 22:21:52)
Nic se nemá přehánět. To bychom taky mohli zakázat postýlky!! Kolik kojenců a batolat je celý den v postýlce!/já mám čisté svědomí, náš prcek v ni odmítal být, takže v ní nestrávi ani den svýho života!!/.
|
| Meta | •
|
(4.8.2004 8:40:28)
Víte, po přečtení článku jsem si myslela, že se strhne lavina hlasů pro změnu zaběhaných a nesprávných postupů, které se v našem sociálním a zdravotním systému stále používají a velice mě překvapilo, jak málo hlasů se postavilo za článek. No, víte, ono je moc snadné dupat nožičkami, že se u nás nic takového neděje, že se jedná o prachsprosté pomluvy. Jenže
zavřít oči a tvrdit, že to, co nevidím není, to pomůže jen do té chvíle, než sami osobně narazíte tvrdě hlavičkou na realitu. Obávám se, že skutečná pravda je ještě mnohem drsnější, že problematika klecí je jen podružnou kapkou v moři utrpení bezmocných. Vzpomeňte si na diskuse o porodnicích – kolik příběhů plných křivd a zbytečného trápení způsobených necitelným přístupem našich zdravotníků! A přitom takový porod znamená pouze pár dní, kdy jsme vydány systému napospas, navíc jsme v této době víceméně zdrávy a i personál si je vědom naší svéprávnosti. Můžeme se víceméně postavit na odpor, můžeme se bránit a koneckonců – můžeme na své triko z nemocnice odejít. A nyní se zkuste vžít do kůže těch, kteří se bránit nemůžou, nemůžou si stěžovat a když, tak jim stejně nikdo neuvěří. Ozvalo se tu dost hlasů, kteří tvrdí – je to způsobeno nedostatkem peněz!!! Jenže ono se peněz jako takových vybírá až až – víte, že máme nejvyšší odvody na zdravotní a sociální pojištění v Evropě? Jenže už se nesmí mluvit o tom, jak jsou tyto peníze zneužívány, kolik jich mizí v nenávratnu a jak maloučko se jich nakonec dostane tam, kde by být měly. Copak nevíte, že stát brání lidem, aby se sami postarali o své postižené děti, či staré rodiče jen a jen proto, že zrušením desítek, nebo spíše stovek ústavů by se přišlo o dobře zavedený byznys? Není tady pozadí i toho, proč máme tolik dětí v dětských domovech a tolik zklamaných čekatelů na osvojení dětí? Přestaňte už věřit pohádkám, které jsou vám vtloukány do hlavy, rozhlédněte se svýma očima kolem sebe a začněte konečně přemýšlet. Jak je vidět, třeba v Anglii to jde dělat jinak. Není to totiž ani tak v penězích – je to především v lidech. A zrovna tato diskuse ukázala, že myšlení je u nás zkostnatělé natolik, že těch pár zlatých lidí, co se snaží něco změnit, ulehčit utrpení kde se dá, místo díků a podpory, dostává zas a znovu přes čumák. Když už někdo nechce realitu vidět, ať alespoň nehází klacky pod nohy těm statečným, co bojují.
Vrátím se k původnímu článku – každé dítě, které nemá dostatek podnětů, zlobí. Řešením zlobení opravdu není strčit ho do klece…Nebo to tak se svými dětmi děláte? Vlezte si tam na 24 hodin sami. Bez knížky, nočníku…Smíte si vzít plyšáka a ožužlávat ho. A pak, pokud se vám zážitek líbil, můžete s čistým svědomím bojovat za zachování klecí.
|
| *Aida* |
|
(4.8.2004 13:51:19)
Meto,
musim s Tebou souhlasit. Ja nevim, jestli jsem uplne mimo, po precteni reakci na tento clanek si tak pripadam.
Pro me proste neni normalni odkladat (zavirat) postizene deti (dospele) do ustavu jak na bezicim pasu. Jsou samozrejme lide, pro ktere je ustavni pece nejlespim a mnohdy jedinym vychodiskem, ale neni jich tolik. A zavirat nekoho do klece je proste nehumanni.
A otazce penez zas tolik neverim. Denni pece (stacionare) a pece v rodine spolu s integrovanou peci je levnejsi nez ustav.
To, ze tolika prispevatelum zde, prijde soucasna situace vyhovujici, ne-li normalni, me hodne prekvapilo.
|
| Daniela Lukášek Leonka Kevin | 
|
(4.8.2004 14:08:54)
dalo by se říct, že sytý hladovímu nevěří, nebo dokud na vlastní kůži nepoznáš nepochopíš. Ale asi to bude především o celkové náladě v naší společnosti, kde se odchylky ať v barvě pleti, či postižení vnímají jako něco méněcenného. Co můžeme koneckonců očekávat ve společnosti, která není tolerantní ani vůči "svým zdravým jedincům", kolik už zde vyšlo článkůnapř. o diskriminaci maminek s kočárky, či o důchocích?
Osobně mám názor takový, že se snažím chovat tak, jak bych si přála, aby se ke mě chovali ostatní, t.j. slušně a s respektem a o tomje i integrace postižených lidí do běžné společnosti a umožnění rodinám, aby se o ně mohli starat a ÚP tak pomalu a jistě začínala být minulostí.
Daniela
Také souhlasím s Metou :-)
|
| *Aida* |
|
(4.8.2004 14:29:14)
Mila Danielo,
Ja sice v CR neziju, ale moje rodina ano a navstevuji je celkem casto. O diskriminaci a dokonce i rasismu vim sve, vyslechla jsem si na svou osobu jiz cetne stavnate poznamky. Kdyz totiz vyjdu na ulici zahalena s satkem na hlave, stavam se najednou necim menecennym, okoli vseobecne usoudi, ze neumim ani cesky a dokonce pro nektere predstavuji teroristickou hrozbu :o)))). Pridej k tomu meho syna, ktery ma mimo jine ADHD, takze jeho chovani neni zrovna ukazkove a je to jak scena vystrizena z tragikomedie.
Asi se spatne vyjadruju, ja si myslim, ze nejdrive ze vseho se musi zmenit vseobecne mineni a nazor na postizene lidi. Nejdrive musi byt normalni neodkladat postizene, ale brat je jako normalni soucast bezneho zivota. Bez toho jsou vsechny snahy marne.
Zdravime na dalku pana Dolejse! A Tebe taky samozrejme :o).
|
| *Aida* |
|
(4.8.2004 14:34:11)
Jeste bych chtela dodat, ze si nemyslim, ze v Cechach je vsechno hrozne a tady v UK je vsechno perfektni. Uz jsem psala, ze perfektni to tady neni, ale podpora rodin s postizenymi detmi tu je lepsi nez v Cechach.
Moje kamaradka ted soudi skolu, protoze jeden ucitel pravidelne drzival jejiho syna na zemi a bouchal jeho hlavou o zem (hlavou kamaradcina syna). I takove veci se deji a deji se urcite v jakekoliv zemi, at uz je sebevice vyspela. Ale to je spise o jednotlivych jedincich nez o celkovem systemu jako takovem.
|
| Marcela a Anthony*29.1.2004 | 
|
(5.8.2004 15:27:37)
to s tou hlavou je sokujici:(.A zni neuveritelne na jakoukoliv zem.
a i ja se pridavam k tobe,ze tu neni vse ruzove.Sama jsem si tu jiz hodnekrat stezovala na NHS.Clanek me vsak prekvapil.Domnivala jsem se,ze jiz v CR neexistuji taktiky,kdy se klece pouzivaji tak casto.
Nechapu,proc CR nepodporuje vice rodiny s postizenymi detmi.
|
|
|
|
|
| Sylvie | 
|
(4.8.2004 14:30:09)
Aido, nemám pocit, že by tu někdo souhlasil se zavíráním dětí do klecových lůžek - za normální situace. Jenže jak už tu padlo, situace v ČR normální není :o( a odstraněním klecí se NIC nevyřeší. Hezky to popsala Míša, pokud vím, je z oboru (bývalá zdravotní sestra ?), takže si umí udělat představu. NEJDŘÍV
|
| Sylvie |
|
(4.8.2004 14:31:56)
Omlouvám se, špatně jsem hmátla na klávesnici :o)
Aido, nemám pocit, že by tu někdo souhlasil se zavíráním dětí do klecových lůžek - za normální situace. Jenže jak už tu padlo, situace v ČR normální není :o( a odstraněním klecí se NIC nevyřeší. Hezky to popsala Míša, pokud vím, je z oboru (bývalá zdravotní sestra ?), takže si umí udělat představu. NEJDŘÍV se musí změnit všechno okolo, samotné zrušení klecových a síťových lůžek nic nevyřeší. A že si ministr zdravotnictví sedne na zadek před spisovatelkou... no, to taky o něčem svědčí.
S.
|
| *Aida* |
|
(4.8.2004 14:37:15)
Sylvie,
myslim, ze piseme vsechny (Meta, Ty, Misa, Daniela, pokud jsem nekoho zapomnela, tak se omlouvam) v podstate to same :o)))). Odstraneni kleci jako jakasi hura akce nadela vice skody nez uzitku. Je treba zacit z jineho konce a postupne i na ty klece dojde. Alespon ja v to doufam.
|
| Sylvie |
|
(4.8.2004 14:41:54)
No právě. Zrovna ty se udivuješ nad tím, že "tolika přispěvatům zde přijde situace normální". Možná jsem nějakou reakci přehlídla nebo špatně přečetla, ale nějak se mi nevybavuje, že by to někomu přišlo normální. Spíš z těch příspěvků cítím to, co jsem popsala...
S.
|
| *Aida* |
|
(4.8.2004 15:06:35)
Sylvie,
jen tak zbezne kopiruju:
Neříkám, že vše co se děje v ústavech pro mentálně postižené je v pořádku, ale úplné zakázání klecových lůžek je ta největší pitomost co jsem kdy slyšel. Lidi, kteří se o to tak vehementně zasazují, by měli jít na takový rok pracovat s těmito dětmi a lidmi, aby zjistili jaké to je a pak můžou navrhovat změny. Vůbec si nedokážou představit co to obnáší.
Nic se nemá přehánět. To bychom taky mohli zakázat postýlky!!
Reálne......nedostanú. Bohužiaľ. Takže ak to "B" má znamenať, že opatrovatelia si budú prácu uľahčovať zvyšovaním liekov a uvezovaním detí priamo o posteľ....ako menšie zlo mi vychádza tá klietka. Nemôžem si pomôcť.
Nechce se mi cist vsechny komentare, takze tak. Pravda, ten prvni komentar mozna rika, ze je blbost nejdriv zrusit klece a pak se divit, mozna ale ne. Me proste zarazi, ze si lide mysli, ze je normalni, ze vsichni tito lide (deti) jsou v ustavech a pokud jim zrusime klece, tak je budeme muset zdrogovat a prikurtovat... Tudy cesta opravdu nevede :o(. Zrejme predstava, ze by tito lide byli misto v ustavech zacleneni do spolecnosti (samozrejme ne vsichni mohou byt), je pro vetsinu prinejmensim sci-fi.
|
| *Aida* |
|
(4.8.2004 15:11:26)
Sylvie,
nejde o ta luzka, to je opravdu jen ta spicka ledovce. Tim, ze lidem pripada tato situace normalni, jsem mela na mysli, ze pro vetsinu lidi je prirozene odlozit postizene dite do ustavu.
No nic, asi jsem na tohle tema precitlivela :o), tak jdu radsi kojit....
|
|
| Sylvie |
|
(4.8.2004 16:12:56)
Aido, mně se nezdá, že by si ti přispěvatelé mysleli, že je normální, že jsou postižení v ústavech. Popravdě řečeno z jejich příspěvků nevyčtu ani to, že by to považovali na nenormální. Mně to prostě jenom připadá jako reakce na zrušení klecových lůžek v současné situaci. Nic víc. A současnost je taková, že ústavní péče je upřednostňována před domácí - a to nejenom u postižených lidí, ale víceméně všeobecně ve zdravotnictví.
S.
|
|
| Líza | 
|
(6.8.2004 9:28:06)
Přidala bych jen pár postřehů. Klecoé a síťové postele jsou prostě omezovací prostředky. Ty se někdy použít musí, někdy je prostě dotyčný pacient tak neklidný a nebezpečný svému zdraví nebo okolí, že je třeba ho nějak omezit. Vyberte si, jestli mu napícháte injekce, přikurtujete ho k lůžku nebo zavřete na izolaci nebo do síťového lůžka. Některému z těchto opatření se občas vyhnout nejde.
Problém je spíš v tom, jak stanovit kritéria, kdy je to nutné, a zajistit, aby byla opravdu dodržována.
Je-li v nějakém ústavu ve službě jedna sestra na dvacet nemocných, je to špatně. Je-li plat personálu takový, že ti, kteří jsou vzdělaní a umějí s pacienty zacházet tak, aby je "nerozjížděli" do agresivních projevů, radši ze zdravotnictví odejdou, je to taky špatně. Nedovolují-li stavební propozice většiny ústavů soumkromí pro pacienty, je to zase špatně.
Mimochodem, když jste nakurtováni k lůžku, nemůžete si odehnat ani mouchu, co na vás sedne. Já bych si radši vysbrala tu izolaci :-)
|
| Meta | •
|
(6.8.2004 11:27:02)
Člověk nepatří do klece, ať to omouváte doalelujá. (Klec z vás udělá blázna i když jste byli původně duševně zcela zdrávi - zeptejte se v Guantanámu.) Tolerance k těmto metodám mě přivádí k myšlence, zda nestrkáte své bdělé neposlušné děti do ohrádek?(KLEC) Nebo je snad přivazujete za nohu ke stolu?(PŘIKURTOVÁNÍ) Napájíte je makovým odvarem?(ZDROGOVÁNÍ) Zavíráte do sklepa?(IZOLACE) Opravdu nelze zlobení řešit jiným způsobem? MYSLETE!
|
| Petra | •
|
(6.8.2004 11:33:37)
Meto,
v tom případě je vina na straně rodičů postižených dětí. Mají si je v každém případě nechat doma? Mám tu čest mít v rodině těžce mentálně i tělesně postiženého bratrance. Tč. je mu 15 let, má 80kilo a je prostě nezvladatelný. Mentálně je na úrovni ročního dítěte, fyzicky umí sám lézt. Ačkoli ho rodiče milují, nemůžou ho mít doma. A co s ním? Když ho nedají podle tebe "do klece" ani nepřikurtují, tak někoho zmrazačí nebo zabije. A ani si to neuvědomí.
|
| Meta | •
|
(6.8.2004 12:55:35)
Opravdu nelze vyvořit dostatečný životní prostor 60-kg dítěti, aby v něm nemohlo nikoho zranit? Není nezvladatelnost zapříčiněna přístupem? Moje babička měla bratra po zánětu mozkových blan na úrovni tříletého dítěte a o nezvladatelnosti jsem nikdy nic neslyšela. Ale pravdou je že někteří členové rodiny se za něj styděli a někteří ne. Záleží na nás, jak se k věci postavíme.
|
| Iva | •
|
(9.8.2004 11:47:42)
Mám ve vzdáleném příbuzenstvu mentálně a trochu i tělesně postiženou ženu, která vyrůstala v rodině. Měla láskyplné prostředí, do ústavu ji dali až když její otec a pak i matka zemřeli, za jejich života to nedopustili, tedy asi až v padesáti letech, přesto vím, že za tu dobu co byla doma občas mívala takové záchvaty, že párkrát své matce přerazila ruku, a způsobila jiné zranění. Dokonce to dvakrát bylo na špitál. Ke stáru, měli ji kolem třicítky, to už fyzicky nezvládali,(vážila nejmíň 90 kilo), ale matka ji do ústavu nechtěla ani za nic dát i přes to všechno, oc se občas dělo. Doplácel na to občas i mladší bratr, který je zdravý.
Chci tím říct, že i přesto, že měla tu péči a tak, by jim občas ta klec pomohla, jak to na ni přišlo, dostala záchvat, demolovala byt a ubližovala sobě, i všem okolo. A že takoví lidé mají sílu!!
I ošetřovatelé jsou jen lidé a taky mají právo na to se chránit, jde jen o jediný problém, jak zabránit tomu, aby se to nezneužívalo i v případech, kdy to není nutné, ale někdo si jen chce usnadnit práci. To je stejné jako v nemocnicích a péči o staré lidi, obojí je otřesné, tam by měla být daleko větší kontrola, aby si to personál nedovolil. Myslím, že občas nějaký falešný pacient nebo personál-špion by mohli být prospěšní, snad by to pomohlo.
|
|
|
| LILI | •
|
(6.8.2004 12:57:51)
Ahoj,puvodne jsem se nechtela do teto diskuze zapojit a to presto,ze s ment.a tel.postiz.detmi pracuji.Mela jsem moznost navstivit celorocni ustav a byla jsem sokovana.Po nekolikate navsteve jsem nektere veci,ktere se mi zdaly sokujici,zacala jinak chapat.Na oddeleni s dvaceti tezce postizenymi detmi jsou dve sestry a ty se celou sluzbu ani nezastavi.Zacinaji ranni hygienou,pokracuji snidani,kdyz dokrmi posledni ditko,tak to prvni uz ma cas na svacinu,jakmile dokrmi posledni dite svacinou to prvni dostava obed......Do toho vseho patri prebalovani,polohovani,podavani leku atd.
Klecova luzka pusobi pro laika hrozne a kurtovani jeste hur.Videla jsem devcatko,ktere bylo tak tezce postizene,ze krome sebeskozovani nebylo niceho jineho schopno.Kdyz melo volne ruce,tak si ihned vyskubalo vlasy a prsty si vtlacovalo do oci az mu tekla krev.
Je bez debat,ze pro vsechny lidi je nejlepsi rodinne prostredi a individualni pece matky.Jenze ne kazda matka je ochotna a schopna se o sve postizene dite postarat.Stat nezavira postizene do ustavu-zaviraji je tam jejich rodice a pribuzni!Vim kolik dostavaji rodice od statu penez za peci o osobu blizkou,jake maji prispevky na auto,rehab. a kompenzacni pomucky,urcite neni tato castka dostacujici a nepokryva zdaleka vsechny naklady na peci o postizene dite.Sama bych jim prala jeste vetsi pomoc od statu,ale hlavne zdrave deti.Jenze stat neni vsemocny a jeste muzeme byt radi,ze se nas stat stara aspon v ramci svych moznosti,v nekterych statech nemaji ani to.
Nechtela jsem se v zadnem pripade dotknout rodicu postizenych deti,velmi si jich vazim a obdivuji je.Cilem meho prispevku bylo nabidnout i pohled z druhe strany,protoze neni vsechno cernobile.Libka
Detem v ustavech preji humannejsi prostredi,detem v peci rodicu trpelive a obetave rodice,rodicum deti hodne sil a lasky a nam ostatnim vice pochopeni.
|
|
|
|
| Misa3 | 
|
(7.8.2004 13:44:43)
Souhlasim,. Site jsou sice krute, ale ostatni prostredky, ktere personal uzije, pokud nebude smet uzivat klece, bude jeste krutejsi. Vcetne toho, co jsem psala, ono je pro personal, ktery je v nekterych ustavech neuveritelne otrly(nechci zevseobecnovat, jsou i ustavy, ktere jsou vedeny velice dobre)tedy pro otrly personal je svym zposobem velice pohodlene dospeleho nebo postizeneho, ktery je stale pokladan za dite, nebo skutecne dite, proste nadopovat natolik, ze prospi 24 hodin denne. Vcetne toho, ze v polospanku ji a vyprazdnuje se. Jak byste rekli ze to konci? Zapalem plic a prudusek( bronchopneumonii), ktera zivot tohoto postizeneho pomerne brzy ukonci. Videla jsem to u starych lidi x krat. Snazila jsem se pomerne marne zasahnout, za vysmechu personalu a neustalych vytek nadrizenych. To bylo na chirurgii, pomerne hodne starych lidi tam zemrelo, bylo malo rehabilitacnich sester, aby se s nimi snazili neco delat, bylo malo materialu a hlavne nebyl zadny zajem brat pacienty jako lidi. Malokdo si to vubec umi predstavit a musite byt zatracene tvrdohlavi, abyste neprejali tyto nazory "osetrujiciho personalu" kolem Vas...Jeste ze dnes je to ve vetsine zarizeni lepsi( diky bohu) ale je mozne, ze do temnejsich koutu naseho zdravotnictvi to jeste neproniklo, takze je otazka, kdy se zmeni pristup personalu i vuci psychicky nebo mnohonasobne postizenym, at dospelym, nebo detem ve specialnich zarizenich...Ale odstranenim kleci se nezmeni nic. Problem je hlubsi. Je v lidech, kteri neciti empatii k tem, o ktere se maji starat. Pri dnesnim nedostatku prace, by se dalo hodne veci zmenit, stacilo by zamestnat skutecne kvalitni tym a dat mu dostacujici rozpocet, aby zarizeni mohlo byt vedeno tak, aby u postizenych nebyla snizovana jejich lidska dustojnost. Jak jsem psala, nekde to jde a ani to tolik nestoji...
|
| Líza |
|
(7.8.2004 13:55:35)
Míšo 3, to je těžký. Ti lidé, co v těch zařízeních pracujou, jsou vyhořelí, leckdy začínali jako zapálení obětavci a po nějakých těch letech je z nich tohle - jak říkáš, jsou otrlí, neberou pacienty jako lidi nebo aspoň ne jako dospělé. Já to vídám celkem zblízka. Přijdou mladí a natěšení po škole, zpočátku mají plány a chtějí všechno měnit k lepšímu. Většinou pak začnou narážet na rigiditu těch zařízení, na nedostatek zájmu vedení, na psychické a fyzické vyčerpání při nekončících přesčasech, na mizivé finanční ohodnocení, které jim jen tak tak stačí na uživení rodiny, a na minimální viditelné výsledky práce (např. u těžce postižených nebo chronicky duševně nemocných). Dřív nebo pozdějc to většinu z nich dostane, jiní - ti, kteří na to mají - jdou se živit do jiného oboru ( adělají méně užitečnou a o to lépe placenou práci), těch, kteří nevyhoří a zůstanou v oboru je menšina. Pak to vypadá, tak jak to vypadá...
|
| Misa3 |
|
(7.8.2004 14:35:41)
Ja vim, prace s postizenymi a starymi lidmy je jedna z nejtezsich , uz proto ze jsou sice na mentalni urovni deti a nekteri z nich nejsou rekneme zrovna nejroztomilejsi. Ale ukazuje to kolik je v nasi spolecnosti lidskosti, protoze spolecnost neni hodnocena podle toho kam to dotahla v technice, a umeni, ale podle toho jak se umi postarat o sve nejohrozenejsi a nejslabsi cleny. Ono se to da, jsou docela pekne priklady ze Skandinavskych statu, kde sice neni vse bezchybne, ale pece o postizene je na vysoke urovni. Mluvi se o tom, ze se vice otevre prostor dobrovolnikum, treba i lidem, kteri prisli o praci nebo jsou v castecnem duchodu a praci nenajdou, protoze jsou casto nemocni atd...Ted jsem byla na hematooonkologickem oddeleni, kde byl tento projekt popisovan jako vstup dobrovolniku, zvlast k tezce nemocnym, jako spolecnici, doprovod na kratke prochazky atd. S onkologicky nemocnymi je to ( ackoliv tomu bude malokdo verit) o mnoho snazsi nez s nekterymi starymi nebo psychicky postizenymi lidmi. Je treba si uvedomit, ze stari a psychicky nemocni lide to nedelaji schvalne, ze nektere nemoci samy o sobe delaji lidi neprijemnymi a pro okoli obtiznymi. Treba ruzne druhy demenci zpusobiji, ze postizeny je vydeseny, a dezorientovany a brani se vztekem a casto az nenavisti k okoli, je obtizne odpovidat na neustale stejne otazky atd. Neco bychom se mohli naucit od radovych sester, ktere maji na starosti prave stare a tezce postizene. Jeste neco, v zadne pripade nedelam rovnitko mezi stary, nebo psychicky tezce nemocny, ci dusevne postizeny a neprijemny nebo obtizni. Ale ti, kdo maji zkusenosti treba s Alzhaimerovou demenci vedi, ze pece o takto postizene pribuzne je nesmirne tezka a vycerpavajici...Doporucuji pro ilustraci knihu Nizozemskeho autora: J.Bernleta: "Zatemneni mozku", pro ty jejichz pribuzni jsou postizeni demenci, v teto knize jsou dokonce zpracovany pocatecni pocity samotneho pacienta i lidi, kteri ho osetrovali. Je to kniha, ktera vam umozni pozorovat jeho ocima menici se svet, nelogicky nepratelsky, pokusy o obranu vztek, neustale zapominani a rozklad domova, nepochopitelnost v chovani nejblizsich lidi... a postupne vyrazeni ze spolecnosti...Asi nejhorsi z toho je, ze clovek postizeny demenci si cast z toho, co ho postihlo chvilemi uvedomuje, ty svetle okamziky, ktere dodavaji nadeji jemu i okoli a o to je pak horsi navrat do zmateneho a rozpadajiciho vnimani...
Jedna z nejcenejsich a nejsmutnejsich knih, kterou jsem cetla, ktera mi ale umoznila pochopit a najit trochu vic trpelivosti s jednim pribuznym...a asi nejen s nim.
|
| Líza |
|
(7.8.2004 14:48:34)
Míšo 3, sice se tu nechci rozepisovat o tom, jak mně do života zasáhl Alzheimer, ale děkuju:-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Edita | •
|
(10.8.2004 9:05:48)
Víte, ono to není tak jednoduché: klecová lůžka samozřejmě nejsou z hlediska léčby mentálně nemocných pacientů to nejlepší, na druhou stranu jsou tím nejlepším, co jim můžeme dát. Jedinci postižení idiocií jsou nesmírně agresivní a silní, ale svou sílu si neuvědomují. Jako když malé dítě utrhne mouše křídla - je to kruté, ale to dítě ještě nechápe, že je něco špatně! Jenomže zdravému dítěti to vysvětlíte, idiotovi ne. Znamená to tedy, že pokud by byli "volní" jako ostatní pacienti, byli by nebezpeční nejen svému okolí, ale i sami sobě. Tak jak to řešit? Nechat je "vybít se vzájemně, aby byl klid"? No to snad ne! Vždyť jsou to lidé jako my všichni ostatní. Nebylo by lepší zaměřit svou energii, peníze i čas na výzkum, proč se to děje? Nebylo by lepší zajistit, aby byly tyto případy co nejřidší?
Dělala jsem praxi v ústavu peo mentálně posižené.
|
| traumatizovaná matka | •
|
(10.8.2004 9:50:03)
Edito,
řeknu Vám svoji zkušenost. Když jsem svého syna musela v jeho sedmi letech dát do ústavu, pod tlakem okolností, zažila jsem, jaká změna se s ním stala. Z krásného dítěte se zářivýma očima se stal idiot, který mne nepoznával, slintal, choval se jako idiot, dělal nepřirozené grimasy...... Když jsem si ho znovu nechala doma a vypiplala ho z toho, byl opět krásným zářivým dítětem, zajímajícím se o normální svět a toužící po lidském kontaktu. Podmínky, ve kterých žijí klienti, ale i personál v ústavech vede ke změnám chování i prožívání. Jsou to totiž podmínky NELIDSKÉ. A ty je potřeba změnit. A nejen můj syn dokazuje, že mnohé patologické chování klientů je způsobeno nikoliv základní diagnózou, ale patologickými podmínkami k životu. A mnohé patologické chování personálu není způsobeno tím, že jsou to tak zlí lidé, ale že pracují v patologických podmínkách.
|
| Daniela Lukášek Leonka Kevin |
|
(10.8.2004 11:39:35)
souhlasím a přeji jen to nejlepší.
Daniela (také s dítětem s nejtěžším kombinovaným postižením a zářivým úsměvem - doma).
|
|
| Meta | •
|
(10.8.2004 14:26:06)
Strašné. Tak to ve většině(snad jsou i vyjímky) našich ústavů chodí a nikdo z postižených ani z personálu s tím nemá sílu pohnout. Celý systém se musí změnit. Ale jak, když ti, kteří měnit mohou, tvrdí, že je vše v pořádku...(Dírami utíkají penízky z resortu k nim do kapes.) A když už na to někdo poukáže, většina národa, vychovaná naším školstvím "a la Marie Terezie" a sdělovacími prostředky, začne řvát, že jsou to samé pomluvy a není třeba nic měnit. Kudy z toho ven? Nemáte strach,že jednou může nelidský systém semlít i vás? Já tedy strach mám. A proto chci slyšet pravdu, co se kde děje, abych věděla, co očekávat a jak se bránit...
|
|
|
|
|
|
| Káča - dvě děti | •
|
(4.8.2004 8:19:26)
Aido, já mám z té VB, kde jsem dělala na venkově au-pair několik měsíců, poněkud jiný postřeh hlavně v tom ohledu, proč je tam tolik postižených ...Alespoň v části, kde jsem pracovala, nebylo vůbec vyjímkou, že matka měla dítě s vlastním synem či jiným přímým příbuzným...Z čehož teda mně bylo na zvracení. Popravdě i já bych se asi styděla dát dítě postižené díky vlastní zvrhlosti do ústavu.Navíc, když by mi stát podporoval v tom o něj pečovat doma. A nevím, jestli si vážně myslíš, že jen ty žiješ v zemi, kde Tvé postižení dítě může do normální školy, tak to jsi na omylu. Mám v ČR (také žiji v cizině) kamarádku, která dva roky byla osobní asistentkou dvou poměrně dost mentálně postiženým chlapcům v normální venkovské školce a oba připravila na nástup do normální školy, kterou už oba navštěvují s asistenty, a nejsou zavíráni do klecí, i když i podle ní by tam několikrát do měsíce patřili, aby si sami sobě neublížili...Takže ne vše je v ČR tak zlé. A určitě ne každé postižené dítě v ČR sedí za mříží.
|
| *Aida* |
|
(4.8.2004 13:41:29)
Kaco,
ziju ve VB uz 10 let a jeste jsem v zivote nepotkala nikoho, kdo by mel dite s jakymkoliv pribuznym. Postizenych deti jsem diky svemu synovi potkala ponekud vice nez prumerny clovek.
Jinak jsem nepsala, ze deti s lehcimi postizenimi jsou zavirany do kleci, nybrz ze jsou zavirany do ustavu.
|
|
| Marcela a Anthony*29.1.2004 |
|
(5.8.2004 17:17:49)
Ja ziji v UK skoro 7 let a taky se nesetkala,ze by meli deti mezi pribuzenstvem.
ziji v Londyne a do play group,kterou muj 6 mesicni syn navstevuje(Anthony je v naprostem poradku)chodi pres 20 deti z toho 2 mentalne postizene.
Pridavam se k Aide,ze duvod proc tu vidam daleko vice postizenych lidi je,ze nejsou zavirani do ustavu.
|
|
| Káča - dvě děti | •
|
(6.8.2004 8:06:55)
Ta vesnice se jmenuje Herne nedaleko Herne Bay a jen já vím o třech, což z vesnice, kterou člověk obejde za necelou hodinu pěšky, mi připadalo hodně. Je pravda, že v papírech to děti uvedeny samozřejmě neměly...Ono něco jiného je žít na venkově a něco jiného v anonymním velkoměstě...Sami Angličané vysoké procento postižených vysvětlují svou ostrovní odříznutostí - migračním demografickým faktorem.
Ale ono je opravdu nejlepší myslet si, že Česko je země opic a posuzovat poměry v něm podle článku v anglickém tisku, když člověk sedí zadkem na anglické židli...Ale ono koho chleba jíš, toho píseň zpívej...
|
|
|
| Olga | •
|
(9.8.2004 13:03:10)
Není ústav jako ústav. V naší zemi (ČR) existuje mnoho tzv. pomocných škol (jako dobrovolná síla jsem v jedné pracovala), které svojí koncepcí a péčí se v žádném případě nedají srovnat s klasickými předrevolučními ústavy nebo domovy důchodců. Kde mnoho postižených končívalo.
Zároveň slovo "postižený" je velice zavádějící, neříká totiž zda se jedná o postižení mentální, psychické, fyzické nebo dokonce o kombinaci předešlých typů.
Dle mého názoru záleží na typu postižení. Vámi zmiňovaný autismus a downův syndrom patří mezi ty které rozhodně do klece nepatří, mohou žít ve skupinách. Či v rodinách.
Pamatuji si však na jednoho kluka, v té době mu bylo 6 (váha cca 30 kg). Bohužel nevím, jaký konkrétní typ postižení měl, vím pouze, že to byla kombinace mentálního s psychickým. Jeho silné agresivně-destrukční sklony byly nepřehlédnutelné. Byl velikým nebezpečím pro ostatní, ale i pro sebe. Nebylo možné ho vůbec nechat o samotě. Stále musel být pod dozorem. Pro ostatní děti byl velikou zátěží a pro ošetřovatelky (vzhledem k jejich počtu) noční můrou. Jeho případ ve chvílích záchvatu měl dvojí řešení - velkou dávku léků, nebo pevné chycení do náruče (mnohokrát jej ošetřující personál odnesl s notnou dávkou modřin).
Školu díky svému stavu musel po roce opustit. Ostatním dětem jeho přítomnost velice ubližovala. Jeho stavy totiž byly "NA KLEC". Nejsem příznivcem klecí, ale chápu a dokáži si velice živě představit proč je některé ústavy mají. Rozhodně však neslouží pouze k pohodlnosti ošetřujícího personálu.
|
| LILI | •
|
(9.8.2004 13:24:31)
V podstate souhlasim s vasim clankem.Jen s tim,ze autiste jsou lide,kteri mouhou zit ve skupinach a rozhodne do klece nepatri chci trochu poopravit.Do klece nepatri zadne postizeni,nelze to takto rozlisit.Jak jsem jiz v teto diskuzi psal videla jsem devcatko,ktere se samoposkozovalo a trpelo autismem.Autismus ma vice forem a kazdy nemocny ma jine priznaky a prubeh postizeni,bohuzel se prave u tohoto onem.casto vyskytuje sebeposkozovani.A jeste k autismu posledni poznamku,autiste jsou vetsinou samotari jsou "uzavreni ve svem svete",tak zivot ve skupinach pro ne nebude to uplne nejlepsi(tim jsem nechtela napsat,ze je lepsi zivot v kleci).
Stejne tak u nemocneho postizeneho downovym syndromem se muze objevit agresivita a personal se muze uchylit k pouziti klec.luzka.Proste to nelze zobecnit jake postizeni do klece patri a jake jeste ne.Vzdy by to melo byt az posledni mozne reseni.
Libka
P.S.Asi pred rokem jsem videla dokument BBC o lidech,kteri se nechali zamestnat v USP v Anglii a nataceli co se tam deje.To co se tam provadelo s postizenymi lidmi bylo hrozne a pouzivani klecovych luzek je proti tomu jen slaby odvar.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)