9.8.2004 13:03:10 Olga
Re: Jak je to ve VB - není ústav jako ústav
Není ústav jako ústav. V naší zemi (ČR) existuje mnoho tzv. pomocných škol (jako dobrovolná síla jsem v jedné pracovala), které svojí koncepcí a péčí se v žádném případě nedají srovnat s klasickými předrevolučními ústavy nebo domovy důchodců. Kde mnoho postižených končívalo.
Zároveň slovo "postižený" je velice zavádějící, neříká totiž zda se jedná o postižení mentální, psychické, fyzické nebo dokonce o kombinaci předešlých typů.
Dle mého názoru záleží na typu postižení. Vámi zmiňovaný autismus a downův syndrom patří mezi ty které rozhodně do klece nepatří, mohou žít ve skupinách. Či v rodinách.
Pamatuji si však na jednoho kluka, v té době mu bylo 6 (váha cca 30 kg). Bohužel nevím, jaký konkrétní typ postižení měl, vím pouze, že to byla kombinace mentálního s psychickým. Jeho silné agresivně-destrukční sklony byly nepřehlédnutelné. Byl velikým nebezpečím pro ostatní, ale i pro sebe. Nebylo možné ho vůbec nechat o samotě. Stále musel být pod dozorem. Pro ostatní děti byl velikou zátěží a pro ošetřovatelky (vzhledem k jejich počtu) noční můrou. Jeho případ ve chvílích záchvatu měl dvojí řešení - velkou dávku léků, nebo pevné chycení do náruče (mnohokrát jej ošetřující personál odnesl s notnou dávkou modřin).
Školu díky svému stavu musel po roce opustit. Ostatním dětem jeho přítomnost velice ubližovala. Jeho stavy totiž byly "NA KLEC". Nejsem příznivcem klecí, ale chápu a dokáži si velice živě představit proč je některé ústavy mají. Rozhodně však neslouží pouze k pohodlnosti ošetřujícího personálu.
Odpovědět