O špičce ledovce

Víte, po přečtení článku jsem si myslela, že se strhne lavina hlasů pro změnu zaběhaných a nesprávných postupů, které se v našem sociálním a zdravotním systému stále používají a velice mě překvapilo, jak málo hlasů se postavilo za článek. No, víte, ono je moc snadné dupat nožičkami, že se u nás nic takového neděje, že se jedná o prachsprosté pomluvy. Jenže
zavřít oči a tvrdit, že to, co nevidím není, to pomůže jen do té chvíle, než sami osobně narazíte tvrdě hlavičkou na realitu. Obávám se, že skutečná pravda je ještě mnohem drsnější, že problematika klecí je jen podružnou kapkou v moři utrpení bezmocných. Vzpomeňte si na diskuse o porodnicích – kolik příběhů plných křivd a zbytečného trápení způsobených necitelným přístupem našich zdravotníků! A přitom takový porod znamená pouze pár dní, kdy jsme vydány systému napospas, navíc jsme v této době víceméně zdrávy a i personál si je vědom naší svéprávnosti. Můžeme se víceméně postavit na odpor, můžeme se bránit a koneckonců – můžeme na své triko z nemocnice odejít. A nyní se zkuste vžít do kůže těch, kteří se bránit nemůžou, nemůžou si stěžovat a když, tak jim stejně nikdo neuvěří. Ozvalo se tu dost hlasů, kteří tvrdí – je to způsobeno nedostatkem peněz!!! Jenže ono se peněz jako takových vybírá až až – víte, že máme nejvyšší odvody na zdravotní a sociální pojištění v Evropě? Jenže už se nesmí mluvit o tom, jak jsou tyto peníze zneužívány, kolik jich mizí v nenávratnu a jak maloučko se jich nakonec dostane tam, kde by být měly. Copak nevíte, že stát brání lidem, aby se sami postarali o své postižené děti, či staré rodiče jen a jen proto, že zrušením desítek, nebo spíše stovek ústavů by se přišlo o dobře zavedený byznys? Není tady pozadí i toho, proč máme tolik dětí v dětských domovech a tolik zklamaných čekatelů na osvojení dětí? Přestaňte už věřit pohádkám, které jsou vám vtloukány do hlavy, rozhlédněte se svýma očima kolem sebe a začněte konečně přemýšlet. Jak je vidět, třeba v Anglii to jde dělat jinak. Není to totiž ani tak v penězích – je to především v lidech. A zrovna tato diskuse ukázala, že myšlení je u nás zkostnatělé natolik, že těch pár zlatých lidí, co se snaží něco změnit, ulehčit utrpení kde se dá, místo díků a podpory, dostává zas a znovu přes čumák. Když už někdo nechce realitu vidět, ať alespoň nehází klacky pod nohy těm statečným, co bojují.
Vrátím se k původnímu článku – každé dítě, které nemá dostatek podnětů, zlobí. Řešením zlobení opravdu není strčit ho do klece…Nebo to tak se svými dětmi děláte? Vlezte si tam na 24 hodin sami. Bez knížky, nočníku…Smíte si vzít plyšáka a ožužlávat ho. A pak, pokud se vám zážitek líbil, můžete s čistým svědomím bojovat za zachování klecí.