Jak je to ve VB

Ziju ve VB a mam postizene dite (autismus + dalsi problemy). O ustavu jsem nikdy nepremyslela, nikdy mi tato moznost ani nebyla nabidnuta. System neni ani tady idealni, neustale bojujeme s nejakou byrokracii, od zari nastupuje syn do skolky, se kterou nejsem tak uplne spokojena, ale bohuzel jina moznost neni a behem skolniho roku se toto umisteni bude upravovat, takze snad to bude lepsi.
Jinak musim rici, ze kdyz jsem poprve prijela, tak jsem se strasne divila, kolik je tu postizenych lidi, co je to za zemi, kde na kazdem kroku vidite nekoho na vozicku atd? Casem jsem prisla na to, ze je tu mnohem vice vericich lidi a tak mnohem mene potratu postizenych deti a pak je tu integrace postizenych do spolecnosti. Opravdu vetsina postizenych deti/lidi zije se svou rodinou a ucastni se normalniho bezneho zivota. Deti s Downovym Syndromem jsou uz leta integrovane v normalnich skolach na priklad.
Syn je pres leto v takove jakoby druzine a jsou tam deti telesne i mentalne postizene, stejne tak jako deti "normalni". A vsem to prijde prirozene. Takze si myslim, ze je treba zmenit celkovy postoj spolecnosti k postizenym lidem a to bude nejaky cas trvat.
Jinak jsem rada, ze ziju v zemi, kde muj syn bude chodit do normalni skoly a bude zit v ramci moznosti normalni zivot. Jeho postizeni neni z nejtezsich a pri predstave, ze stejne postizene deti jsou v CR zavirany do ustavu, je mi hodne tezko u srdce.