Re: O špičce ledovce

Mám ve vzdáleném příbuzenstvu mentálně a trochu i tělesně postiženou ženu, která vyrůstala v rodině. Měla láskyplné prostředí, do ústavu ji dali až když její otec a pak i matka zemřeli, za jejich života to nedopustili, tedy asi až v padesáti letech, přesto vím, že za tu dobu co byla doma občas mívala takové záchvaty, že párkrát své matce přerazila ruku, a způsobila jiné zranění. Dokonce to dvakrát bylo na špitál. Ke stáru, měli ji kolem třicítky, to už fyzicky nezvládali,(vážila nejmíň 90 kilo), ale matka ji do ústavu nechtěla ani za nic dát i přes to všechno, oc se občas dělo. Doplácel na to občas i mladší bratr, který je zdravý.
Chci tím říct, že i přesto, že měla tu péči a tak, by jim občas ta klec pomohla, jak to na ni přišlo, dostala záchvat, demolovala byt a ubližovala sobě, i všem okolo. A že takoví lidé mají sílu!!
I ošetřovatelé jsou jen lidé a taky mají právo na to se chránit, jde jen o jediný problém, jak zabránit tomu, aby se to nezneužívalo i v případech, kdy to není nutné, ale někdo si jen chce usnadnit práci. To je stejné jako v nemocnicích a péči o staré lidi, obojí je otřesné, tam by měla být daleko větší kontrola, aby si to personál nedovolil. Myslím, že občas nějaký falešný pacient nebo personál-špion by mohli být prospěšní, snad by to pomohlo.