Aide,
dalo by se říct, že sytý hladovímu nevěří, nebo dokud na vlastní kůži nepoznáš nepochopíš. Ale asi to bude především o celkové náladě v naší společnosti, kde se odchylky ať v barvě pleti, či postižení vnímají jako něco méněcenného. Co můžeme koneckonců očekávat ve společnosti, která není tolerantní ani vůči "svým zdravým jedincům", kolik už zde vyšlo článkůnapř. o diskriminaci maminek s kočárky, či o důchocích?
Osobně mám názor takový, že se snažím chovat tak, jak bych si přála, aby se ke mě chovali ostatní, t.j. slušně a s respektem a o tomje i integrace postižených lidí do běžné společnosti a umožnění rodinám, aby se o ně mohli starat a ÚP tak pomalu a jistě začínala být minulostí.
Daniela
Také souhlasím s Metou :-)
Odpovědět