4.8.2004 16:54:37 Petra
Re: Harry - pro Helenu
Ahoj Heleno, děkuju za tvůj názor, ale nesouhlasím. Mně děj od paní Rowlingové připadá fantasmagorický a nepřirozený a ničící u dětí zdravý rozum, ať je v jakékoliv podobě. Co nám říká upoutávka na knihu:
--------------------------------------------------------
"Kámen mudrců
Harrymu zabije Voldemort-zlý kouzelník-rodiče, ale když se pokusí zabít Harryho, přestane žít (ne tak docela). Harryho dostanou na starost jeho strýc a teta (Dursleovi), kteří mají syna Dudleye a kteří ho nenávidí. Harry pomalu vyrůstá a to, že je čaroděj, před ním Durslejovi tají a když mu přijde oznámení, že má nastoupit do školy čar a kouzel v Bradavicích, schválně mu ho vezmou ještě před tím než si ho stačí přečíst. Přesto se k němu Harry dostane a do Bradavic se vypraví. V Bradavicích ho však čeká velikédobrodružství, stejně jako v ostatních dílech knížky."
-------------------------------------------------------
Nepřipadá mi normální učit děti hodnotám pomocí tohoto děje, jeho podtón vnímám jako zlý a nepřirozený a číst už jen upoutávku je vysilující, natož knihu.
Připadá mi naopak normální pro výuku dítěte například klasická pohádka od Boženy Němcové nebo třeba na ukázku toto mistrné dílo:
------------
VRABEC
I.S.Turgeněv
Vracel jsem se z lovu a šel jsem stromořadím sadu. Pes běžel přede mnou.
Pojednou zpomalil krok a začal se plížit, jako by před sebou větřil zvěř.
Podíval jsem se podél stromořadí a uviděl jsem mladého vrabce se žlutým proužkem kolem zobáčku a s chmýřím na hlavě. Vypadl z hnízda (vítr silně ohýbal břízy ve stromořadí) a seděl nehybně, sotva vyrostlá křidélka bezmocně roztažena.
Můj pes se k němu pomalu blížil, když tu se pojednou odtrhl s blízkého stromu starý vrabec s černou hrudí, padl jako kámen právě před tlamu psa a celý rozcuchaný, k nepoznání změněný, se zoufalým a žalostným pískotem dvakrát poskočil k rozevřené zubaté tlamě.
Vrhl se chránit, zakrýt tělem své dítě...celé jeho drobounké tělo se však třáslo hrůzou, hlásek zdivočel a ochraptěl, vrabec ztrnul, obětoval se!
Jakým strašlivým netvorem se mu musel zdát pes! A přesto nemohl zůstat sedět na své vysoké bezpečné větvi...Síla mocnější než byla jeho vůle, ho odtud srazila.
Můj Trezor zastavil, couvl...Zřejmě i on uznal tuto sílu.
Pospíšil jsem zavolat zmateného psa a vzdálil jsem se ve zbožné úctě.
Ano, nesmějte se. Cítil jsem zbožnou úctu před tímto malinkým hrdinným ptákem, před přílivem jeho lásky.
Láska, myslil jsem si, je silnější než smrt i strach ze smrti. Jen láskou se udržuje a rozvíjí život.
-------------
Odpovědět