"Klokaní metoda" pro dr. Máru
Vážený doktore Máro,
je to už delší dobu, co jste se tu vysmíval panu Karlovi, že zmínil "klokaní metodu" v sovislosti s nedonošenými dětmi. Protože lékaři z Vaší porodnice jsou jedni z mála, kteří mají odvahu se zde na serveru objevovat, předpokládám, že i po tak delší době se můj příspěvek dostane k Vám. Protože na porodnici u Apolináře jsou časté stížnosti, že odnášíte i zdravé děti do inkubátorů, zacitovala bych úryvek z knihy "Vývojová psychologie" autorů Prof. PhDr. Josefa Langmeiera, CSc. a PhDr. Dany Krejčířové (Grada Publishing 1998), která se mi nedávno dostala do rukou:
"Často zaváděnou praxí, dnes i v našich nemocnicích, která bezesporu pomáhá rodičům vyrovnat se s obtížnou situací a pravděpodobně má i pozitvní vliv na celkový stav dítěte, je tzv. "klokánkování". Tento způsob péče byl původně převzat z tradice jihoamerických Indiánů, kde umožňoval přežití mnoha dětí s velmi nízkou porodní váhou (CHarpak et al., 1997). Malý novorozenec je tu nahý položen mezi prsy matky a je upevněn částí oděvu či pruhem látky tak, aby se s ním matka mohla zcela volně pohybovat. Tělo matky tedy tvoří přirozený "inkubátor" a dítě zůstává v této poloze do té doby, než je dostatečně zralé a schopné samostatně udržovat tělesnou teplotu. Ukazuje se, že při této péči děti lépe spí (s větším počtem klidného spánku oproti REM fázi), mají méně apnoických přestávek v dechu; mnohdy se i u velmi malých dětí podaří udržet sací reflex (ktrý při obvyklém způsobu péče většinou velmi rychle vymizí). V moderních společnostech "klokánkování" samozřejmě nenahrazuje vyspělou lékařskou péči a matky také nenosí své dítě na těle trvale, ale rodiče (matky i otcové) jsou povzbuzováni, aby dítě podle své chuti co nejčastěji tímto způsobem chovali (a to i tehdy, když je zdravotní stav dítěte sice stabilizovaný, ale dítě je ještě částečně závislé na přístrojích). Rodiče pak sdělují, že už při prvním pochování dítěte zažili skutečný pocit rodičovské kompetence, protože v tomto případě jsou to právě oni, kteří mohou pro své dítě něco důležitého udělat."
Podotýkám, že toto se týká nedonošených dětí, u zdravých novorozenců se nepřerušovaná přítomnost splu s matkou od prvních okamžiků považuje za samozřejmost, s poukázáním na klady, které to přináší pro psychický vývoj dítěte a zdárné rozvíjení "mateřských citů" a chování matky k dítěti.
S.
Odpovědět