Odpověď RNDr. Ranošové
Vážená paní doktorko,
i já Vám děkuji za Vaši odpověď i za vstřícný tón Vašeho příspěvku.
V mnohém s Vámi souhlasím. V něčem zase ne a vysvětlil bych Vám proč, ale nezlobte se, jsem už z toho všeho (a samozřejmě hlavně z práce) velmi unavený a kdybych chtěl všechno řádně zodpovědět a vysvětlit, nedělal bych nic jiného. Snad jen ke srovnání obou Vašich porodů a k té donekonečna omílané "hekárně". Druhý porod (u Vás v CAP) probíhá většinou rychleji a snáze než první. Odpadá do značné míry i řada rizik, pokud víme, že poprvé žena porodila spontánně a bez zvláštních komplikací. Pokud byste tedy rodila u nás, patrně by Vás žádná hekárna nečekala a šla by jste přímo na sál do příslušného boxu s manželem či jiným příbuzným. Také novorozeně je u nás nyní ponecháno matce douhé minuty po porodu (pokud není problém, pak cca 20-30 minut i déle), přiloženo k prsu atd. Je zajímavé, že jde o nejčastější stížnost matek - pisatelek. Nám porodníkům do tohoto problému v podstatě nic není (o dítě po porodu se většinou stará dětská sestra a je-li potřeba pediatr), jeho přítomnost u matky nám vůbec nevadí. Naopak, rodička je příjemně rozptýlena a většinou ani necítí některé nepříjemné procedury (většinou ošeření porodního poranění) po porodu. Mám jen pocit a osobní zkušenost, že především prvorodička je po porodu natolik unavená a roztřesená, že jí těchto cca 20 minut bohatě stačí a často prosí sestřičku, aby se jí o dítě postarala.
Chci ještě zopakovat, že i na naše čekatelské pokoje jsou návštěvy (pokud je to únosné) povoleny a když ne, je ve velké většině možný volný pohyb ženy s manželem na chodbě sále či v jeho blízkosti. Jistěže by bylo ideální mít jednolůžkové předpokoje na sále (nebo ještě lépe jednolůžkové pokoje pro celý průběh porodu s patřičným vybavením i pro řešení komplikací), ale věřte, že to nejsou rigidní a líní porodníci, kteří se jim brání. Ale že omezení jsou daná prostorem (nelze v budově naší velikosti mít prostornou a vybavenou místnost pro každý porod zvlášť při mnohdy 20 i více porodech denně)
a především penězi. Naše společnost si bohužel (při svojí ekonomické výkonnosti) nemůže dovolit ani současnou úroveň zdravotnické péče. Jen vláda dosud nenašla odvahu to lidem přiznat a otázku zdravotnictví stále odsouvá. Naše společnost dosud nenašla ani dost prostředků na to, aby zaplatila své lékaře (a sestry) alespoň tak, jako jsou v jiných oborech placeni třeba i nekvalifikované síly (plat lékaře s 6-7 letou praxí v oboru, tedy kolem druhé atestace, je ve VFN kolem 10 tisíc čistého, včetně mnoha hodin přasčasů - o hodinové mzdě radši nemluvím - pokladní v supermarkeru ji bude mít vyšší).
My se snažíme naslouchat a reflektovat na mnohé připomínky žen a rodiček. Ale nebuďme idealisty - dokud nebudou zdravotnící řádně ohodnoceni (a nebudou mít strach přijít o své zaměstnání atd.) - nebude přístup (zvláště sester !) k pacientům bez vad. Takhle je to jen otázka štěstí - na koho (hodného či méně příjeného) padnete.
Nechci Vás unavovat čísly a statistikou o rizicích atd. Věřte jen, že ženy pro nás nejsou čísla. Pacienti pro nás často jsou, protože jsou často (třeba i na několik hodin) nemocné nebo vážně ohrožené.
I já Vám přeji mnoho úspěchů
dr.Michal Mára
Odpovědět