Re: Nebojte se Apolináře-stále stejná rutina
Včera jsem na spoustu věcí zapomněla, protože jsem spěchala - malý se měl každou chvilku probudit - a mám pocit, že bych chtěla dodat ještě pár drobností.
1) holení, klystýr, nástřih hráze
Připadá mi legrační, když se někdo rozčiluje kvůli holení. Skoro jsem si nebyla jistá, jestli jsem oholená, holí se skutečně jen nezbytné místo. Porodní asistentka nám na prohlídce říkala: "Když přijdete s rozbitou hlavou, také vám ji nejdřív oholí, aby mohli šít..." Někdo pochopitelně může namítnout, že se nemusí provádět nástřih hráze. Já dokonce slyšela na setkání Hnutí za aktivní mateřství názor, že přirozené natržení se hojí přirozeně lépe. Ano? Proč tedy nenechat krvácet a přirozeně se hojit i jizvu na hlavě? Jiná námitka je, že by se stříhat vůbec nemuselo. Když jsem tlačila, byla jsem ráda, že mě nastříhli. Cítila jsem, jak to jde lépe a hlavička byla za chvilku venku. Už druhý den jsem seděla na kraji židle a po týdnu jsem seděla normálně. Podotýkám, že jsem měla běžnou jizvu, tedy ani málo ani moc stehů. A klystýr? Toho jsem se snad bála nejvíc, protože jsem měla zkušenost s vydatným klystýrem (až třikrát dva litry) z jednoho vyšetření, takže o tom předporodním jsem skoro nevěděla. Ale chápu, že někomu, zvlášť když má právě kontrakci, to může vadit hodně. Já mám asi velké zábrany, protože vím, že při tlačení ještě trochu stolice vyšlo a přestože už jsem byla hodně "mimo", bylo mi to nepříjemné. Pro mě je to tedy "společenská" nutnost.
2) k oddělení šestinedělí: ležela na jsem na 2. šestinedělí (rodila jsem také na 2. porodním sále) a také mi trochu vadilo, že návštěvy musí být na chodbě, pokud člověk nemá nadstandartní pokoj. Navíc v té době se na chodbě malovalo, takže jsem tam nemohla být skoro vůbec - malý by se nadýchal toho smradu. V dotazníku pan primář uvádí, že návštěvy jsou kdykoliv. To by měl trochu poopravit. Sestra totiž člověk hned (mile, ale důrazně) upozorní, že by si měl návštěvy zvát až na odpoledne, protože ráno jsou vizity, koupání miminek atd. A k nadstandartu - to byla jedna věc, která mě vážně naštvala. Nebyl volný, což jsem pochopila, ale druhý den odcházelo dost žen, takže jsem se jedné sestry "odvážila" zeptat, jestli bych se na něj nemohla přestěhovat. Byla to právě sestra z té "nepříjemné" směny. Otráveně se podívala: "A stojí vám to za to na ty dva dny?" Pak mi začala vysvětlovat, že dříve to dělali, ale teď už ne, že už mám prostě přidělenou postel a že by musela převlékat... Cože?! Člověk si platí 300, 500 nebo 700 korun a on je problém převléknout jednu postel? To mě vážně vytočilo.
Myslím, že když člověk chce, všude najde nějaké mouchy. Já měla většinou se zdravotnictvím hrozné zkušenosti, takže mě přístup lékařů a sester - zvlášť na porodním sále - skoro šokoval - v dobrém. Zdálo se, že nic není problém, snažili se vyhovět mým přáním (zapomněla jsem napsat, že jsem také ke konci porodu seděla na stoličce, protože jsem měla chvilku pocit, že bych si chtěla spíše sednout), u porodu se u mě střídala přítelkyně a matka. Budu už končit, už jsem toho napsala dost, aby si v kombinaci s ostatními příspěvky každý udělal svůj názor.
Odpovědět