S miminkem nebo bez?

Ahoj holky,
já mám ještě trošičku jinou zkušenost - když mě přivezli z porodního sálu, došla jsem se osprchovat a dceru si hned vyžádala k sobě. Necítila jsem se unavená natolik, abych se o ní nemohla starat. Naopak, bylo mi smutno, že teď nemůžu být s manželem a kdybych měla být odloučená i od dítěte, bylo by to ještě horší... Na pokoji jsme byly tři a cizí děti nerušily ani Verču ani mne, prostě nás nevzbudily. Tím nechci říct, že jsem celé čtyři dny sladce prospala, to rozhodně ne. Tiše jsem záviděla mamině, jejíž dítě vypilo padesátku a další čtyři hodiny prospalo. Verča ze mne vytáhla desítku, sladce usnula a za hodinu chtěla nášup... Přesto by pro mne bylo nepřijatelné dát jí k sestrám. Takže - co žena, to jiná zkušenost. Myslím, že to má vcelku jednoduché řešení. Ozvat se, vyjádřit své přání. Na argument "ale u nás se to dělá takhle" odpovědět "jistě, ale já si to přeji jinak". To nejhorší, co se může stát, je to, že vám nevyhoví. Neboli budete na tom stejně. V lepším případě vám vyhoví a v úplně nejlepším případě jim dojde, že se mohou sami aktivně zajímat, zda vám daný stav vyhovuje nebo jestli nepotřebujete s něčím pomoci. Což samozřejmě neplatí jenom pro porodnice, ale pro zdravotnictví celkově.
Zdraví Sylvie