Re: Nebojte se Apolináře-stále stejná rutina
Ahoj Zuzano, moje zkušenost je trochu jiná.V době, kdy se narodila moje starší dcera /1983/ právě začínali v porodnicích s tzv. rooming in, tedy že mohla mít maminka mimčo u sebe. Rodila jsem v Podolí, tenkrát dávali na výběr, jestli ho chceš mít u sebe nebo zvlášť. Byla jsem mladá /21/ a chtěla jsem mít mimčo u sebe a hned se o něj začít starat. Ale jak píšeš, byla jsem také hodně unavená, měla jsem sklony k omdlívání, bolely mně stehy atd. Přesto jsem byla ráda, že jsem jí měla ve své blízkosti i když na nějaké chování jsem nemela sílu, alespoň jsem jí hladila. Hned první den mi přišla sestřička 1x ukázat přebalování a 1x koupání a potom se už nikdo nestaral, jak to zvládám. Když jsem něco chtěla, obtěžovala jsem. Podle mne by ideální byl model, kdy by maminky měly miminka u sebe, ale zároveň neustálou pomoc setřiček. Také by možná bylo dobré na noc děťátka odnést a přinést na kojení. Aby se ta mamča alespoň trochu vyspala. Byly jsme na pokoji 2 a naše holčičky si to po celou noc předávaly. Když jedna ztichla, do pěti minut začala druhá.
Na druhou stranu - po návratu z porodnice jsem už svou holčičku znala, uměla jsem se o ní postarat a nebyla jsem nervózní z toho, že mám koupat. Druhou dceru jsem rodila v Krči, také jsem jí měla u sebe, byly jsme na pokoji tři a spala jsem denně tak 2 hodiny. Takže mě by vyhovovalo mít mimčo přes den u sebe, pokud se necítím dobře, tak aby setřičky třeba přebalily, vykoupaly, a v noci mít možnost se nerušeně vyspat alespoň pár hodin.
Odpovědět